Dneska jsem pro Vás připravil roztomilou disketu plnou zábavných historek Šimka a Grossmanna. Jistě se sami sebe ihned zeptáte „K čemu mi to jako bude?“. Ale pomněte a vžijte se do modelové situace.

Jste na chatě a pořádáte večírek pro svou širokou základnu fanoušků. Zábava je v plném proudu, Bravo Hity 518 roztančují vilné dívčiny, které pod náporem kvalitního tuzemského alkoholu začínají ztrácet zábrany a odhazují nejeden ze svých svršků. Pánské oko liž přímo lační po spočinutí na nějaké té rafinované křivce, když v tom se kazeta zašmodrchá a hudby je konec. Internetové připojení k dispozici logicky není a dívky se začínají nudit. Zatímco pekař Šinázlík navrhuje, že půjde upéci něco ze svých slavných sušenek a marně se shání po dobrovolném dárci marijuany, vy obratně vytahujete z batohu svou A600, připojujete ji na televizi a po vložení této diskety se rázem stáváte králem večírku. Děvčata se kolem vás shlukují a dokonce ignorují lascivní pohledy krasavce Stýbla, který to velmi těžce nese a v budoucnu díky tomu bude trpět nočním pomočováním.

A ráno se probouzíte v těsném obětí pěti nejkrásnějších děvčat, které jen šťastně špitají: „Splníme ti každé přání vládče náš!“

No neberte to, že?

Začněme nejdřív naprosto otravnými a strohými informacemi o tom, co budete ke správnému chodu svého nového AmiMaca potřebovat. Především je to nějaký ten lepší hardware, že áno. Jako naprosté a příšerné minimum se jeví Amiga s ECS chipsetem, 2MB Ram (nejlépe Chip) a KS2.1 – na ní si ale mnoho legrace neužijete. Vlastně se u toho víc rozčílíte, než abyste si to nějak užili. Proto si řekněme, že Amiga s 030/50Mhz, 16MB Ram a nějakým tím harddiskem je opravdu skutečné minimum pro nějakou tu legraci (a i to je odvážné tvrzení). Nemusím snad připomínat, že nadupaná Amča 060ka s grafickou kartou, zvukovkou, kvalitním SCSI řadičem+diskem a alespoň 128MB paměti je tou správnou volbou.

A teď software. Na straně Amigy vřele doporučuji Shape Shifter v jeho poslední volně dostupné verzi 3.11 (ano, věřím že spoustě z Vás při přečtení tohoto čísla naskočila vyrážka a neznalý by mohl nabýt dojmu, že jste se vrátili do pubertálních let). Nesnažte se nyní klikat na jméno programu, veškeré nezbytné linky najdete až na konci tohoto článku. Pak budete potřebovat nějaký ten pěkný obraz ROM Maca. Majitelé 030 Amig sáhnou po těch, které mají 512kB (mohou i po jednomegových, ale bude jim to tak nějak k ničemu). S 040kou a výše se můžete rozšoupnout a stáhnout si ROM třeba z Quadry 900. A to je vlastně všechno, protože zbytek už bude záležitostí softwaru na straně Maca.

Jestli byste teď chtěli namítnout, že tu ještě máme pro emulaci Basilisk II nebo Fusion, případně snad nikdy neexistující PPC iFusion, musím podotknout, že tyto emulátory sic mám, ale nikdy se mi je na mé konfiguraci nepodařilo uspokojivě rozeběhnout. Basilisk II je pomalý a Fusion padá jak Bohuš po návštěvě sklípka. A iFusion prostě není (uvidíme, co s ním zvládnu), i když se sem tam objeví provokatér, který vynese nějakou z památných vět, jako třeba: „Prubnul už někdo PPC emulátor Maca? Myslim jako iFusion. Jsem si ho koupil kdysi dávno, ale nikdy nenainstaloval. Tak se ptám, jestli to stojí za to a mám se do toho pustit.“ Zpravidla tím vyvolá paniku mezi zoufalými touživci, kteří začnou flame ve smyslu „pošli mi to na mail“ nebo „zone it“, ale daný provokatér se už samozřejmě nikdy neozve.

Tak se jukneme, jak se to konfiguruje, jo? Protože prostředí Maca bude potřebovat kontinuální kus nefragmentované paměti, tak uděláme všichni jeden úkon (tomu se říká lehká rozcvička). Majitelé lepších turbokaret se podívají do jejich menu, zda tam není položka jako „Mac Patch“ nebo podobně. Pokud ano, hezky ji zaškrtnou a už se o nic nemusí starat (majitelé těch nejlepších turbín si ještě budou pamatovat, že jim potom nepoběží AmigaOS 4.x – před jeho spuštěním zase tuto funkci vypnou a nebudou sem psát, že jim něco nejde). Ti méně šťastní si začátek startup-sequence votuní příkazem PrepareEmul (s A1200 dají ještě parametr A1200). Tím zajistíme onen kontinuální kus paměti – tu má Amiga stále k dispozici, nicméně se do ní přistupuje poněkud lidštěji.

Pokud máte naistalovaný OS3.9 a k tomu nějaké BoingBagy, podívejte se, zda nespouštíte nějaké patche, které jsou zbytečné a nebo mohou s emulací kolidovat. Patchů je hodně a není v lidských silách takhle od monitoru do článku rovnou vyšvihnout ty, s kterými ShapeShifter zaručeně nepojede (já mám svou A4000 zaflákanou kde čím a emulace jede, takže zas tak horké to není). Dále se majitelé 060tek podívají do parametrů ikony ShapeShiftera (dále jen SS) na položku „nocopyback“. Ta je defaultně v závorkách, čili neaktivní. Obecně platí, že byste ji měli aktivovat pouze ve chvíli, kdy se setkáte s nějakými problémy. Čili zatím si jí jenom pamatujte, ale nesahejte na ni.

Majitelé grafických karet pak budou chtít nějaký ten driver pro jejich mazla. SS má nějaké své defaultní, ale ty nejsou dvakrát svižné. Ostatně i pro AGA Amigy se vyplatí stáhnout si lepší externí ovladače. Aminet je jich plný (ano, nyní klikněte na Aminet, tohle níže nebude ). Tak a teď to pěkně celé nastavíme. Není to nic složitého. Obraz ROM přejmenujeme tak, jak si to SS žádá – čili „ShapeShifter ROM“ a položky v konfiguraci podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Namá cenu se o tom hlouběji rozepisovat, vše je velmi intuitivní a zvládla by to i necvičená opička na tripu. Dobré je mít navíc zaškrtnuté, aby se jako první naalokovala pamět pro ROM, nenastavovat zbytečně parallelní a sériový port, jestliže je nehodláme využít a zaškrtout MACOS8, když ho budeme pod emulátorem provozovat.

Tak a nyní se podíváme na samotný MacOS, který bysme mohli pod emulátorem spustit. S 030kou a pomalejším procesorem nemá smysl uvažovat o ničem novějším, než je verze MacOS 7.6.1. Ne snad, že by 030ka neměla dostatečný výkon na provoz MacOS8.x, ale ten na provoz na 030 procesorech není stavěn. Ano, dá se to složitým způsobem obejít, nicméně to chce hodně trápení na reálném Macu a pod emulátorem to snad nemá vůbec cenu zkoušet. S 040kou a 060kou již můžete směle pomýšlet na OS8.x a dát si k tomu i nějaký dortíček. Všeobecně se má za to, že spolehlivý běh 8.1 pod emulátorem je dílem náhody. Někomu to funguje, jinému ne. 8.0 je tedy volbou jistoty (na CD, která se dají po netu najít máté obvykle 8.1, ale to je v důsledku jen update, který proběhe po instalaci 8.0 – stačí se prohrabat strukturou adresářů „Full install pieces/software installers/system software/mac os 8…“ a najdete instalátor i pro 8.0 bez update).

No a teď přichází ta pravá část pro fajšmekry, ale nikdo to určitě nebude chtít podstoupit. Sám přemýšlím, zda tu mám rozebírat způsoby instalace u jednotlivých systémů na nejrůznější Amigy. Je to totiž věc bolestná a vskutku nepříjemná. Dá se říct, že pokud nemáte u Amigy CD-ROM, budete prosit, aby Vás někdo rozčtvrtil a pohřbil hodně hluboko. Naštěstí já jsem hodný strejda Mistic (hledal jsem fotku, kde podávám malým roztomilým dětičkám nějaké to cukrátko, ale pak jsem si uvědomil, že malé děti nesnáším a tak tu mám jen momentky, kde jim sekám ručičky a vypichuju očička) a jestli vysloveně netrváte na sebetrýzni v podobě vytvoření si svého prostředí, můžete sjet zraky níže a stáhnout si nějakou tu připravenou verzi obrazu disku.

Krok první – rozhodneme se, zda budeme MacOS mít na obrazu disku (tzv. děžo-ymydži) nebo mu vyčleníme vlastní oddíl (tzv. p-eržyšton). Tak úplně svobnou volbu rozhodování mít ale nebudete. S pomalými disky (a ano, mezi ně se řadí i flashky narvané v A600/A1200) na děžomydže zapomeňte. Jakmile totiž vytvoříte oddíl větší 30MB, přístup k datům na něm se neuvěřitelně loudá. Naopak majitelé kvalitních SCSI řadičů (případě těch IDE, co jsou v A4000, ale ani 4IDE není k zahození) a odpovídajících disků si mohou švihat klidně půlgigové děžomydže. Slimáci tedy v HDToolBoxu vytvoří volnou pártyšnu, kterou nacpou ručně SS do konfigurace (formátovat pod AmigaOS ji nemusíte) a pod MacOSem později provedou Erase (hezký název pro formát). Děžomydže mají nespornou výhodu v tom, že se dají jednoduše zálohovat, což je věc, kterou vřele doporučuji, protože se jejich obsah mrví rád a často – hlavně ve chvíli, kdy MacOS neočekávaně vytuhne a nezbývá, než celou Amigu restartovat. Takhle se ovšem mrví i reálný oddíl disku.

Krok druhý – budeme instalovat. Muhehe. Když máte očesanou Amigu bez ničeho, tj. jen tak s harddiskem a bez použitelné disketovky, je nejlepší použít k vytvoření děžomydže PCčko a Basilisk II (no ale fuj!). Následující text cituji ze svého staršího článku, protože nemá cenu se o tom rozepisovat znovu:
Jednotlivé fičury nastavení Basilisku zde popisovat nebudu. Vše je hodně intuitivní. Základem je vytvořit si prázdný image disku, HFV soubor. Velikost 100MB bude ideální na začátečnické hrátky a pokud Vám místo dojde, není problém si vytvořit další. Ještě by se slušelo říct, že 16MB RAM je pro 8.0 naprosté minimum a jestli máte ve své Amize ještě míň (majitelé nerozšířených A1200 mohou zvesela na cokoliv zapomenout), raději provozujte 7.0.x. Vše si nastavte tak, aby to odpovídalo Vaší Amize, i když MacOS je velice přizpůsobivý, pro rozřazení softu na běží/neběží je to správná volba. Čili majitelé ECS Amig bez GK (jako já) nastaví barevnou hloubku na 4 bit (16 barev), AGA nebo s GK mohou bez potíží nastavit 256 barev. RAM taktéž nastavte podle své Amigy, v neposlední řadě i CPU. Jestli máte instalaci MacOS na CD, namapujte CD-ROM, z které budete bootovat. Pokud na disketách z archívu Apple (zde by se slušelo říct, si nejdřív musíte stáhnout StarterDisk – více informací a postup instalace najdete zde, ale komu se s tím nebude chtít dělat, najde pod článkem mezi odkazy již připravený HFV), nahrajte přes HFV Explorer stažené instalační diskety na MacDisk, nabootujte ze StarterDisku a proveďte instalaci. Tak šup.

Samotný proces instalace je relativně rychlý. Disk se inicializuje, naformátuje, systém se nahraje. Pak přijde reset a už jen nabootování. Na vypití kafe to není, ale uvaření ano. Budu předpokládat, že jste se někdy již s MacOS v nějaké jeho variantě setkali a není proto pro Vás žádnou novinkou, že používá prioritně jen jedno myšítko, média se vysouvají přetažením ikonky do koše atp. Chvilku se kochejte právě nainstalovaným systémem, nastavujte si třeba pozadí plochy, virtuální paměť atd.

No a teď k těm, co mají Amigu o něco nadupanější i s CD-ROMkou. Vy můžete instalovat přímo pod Amigou. Samozřejmostí je instalační CDčko, které jste si opatřili samozřejmě legálně od kamaráda, případně v práci. Že jo. Instalační CDčka s MacOSem jsou bootovatelná a tak nemusíte vymýšlet nějaké čachry se startovacími disketami a podobnými jinotvary. Připojíte obraz disku nebo partition a v SCSI menu CD-ROMku (připojují se podle čísla unitu – když máte SCSI CD/DVD-ROM, tak jen zaškrtněte odpovídající číslo, jinak přepište políčko s scsi.device na „cdrom.device“ – v uvozovkách proto, že tam bude jméno devicu, který obsluhuje CD-ROMku pod Amiga dosem). Po spuštění emulace by měl systém nabootovat z daného CD. Ale nemusí. Může se třeba vyskytnout problém s nějakou extension. V takové případě emulaci restartujte a po zobrazení šedivého pozadí ihned podržte levý Shift (ani nechtějte vědět, jak se levému Shiftu říká v českém překladu MacOSu) – bootovací obrazovka by Vás měla informovat o tom, že vynechává načítání extensions a načítá přímo systém.

Krok třetí – obohacujeme si instalaci MacOSu. Především po instalaci MacOS7.x budete nemile překvapeni tím, že vlastně vůbec nic nenabízí. To víte, na floppyče se toho moc nevejde a tak Apple šetřil místem jak se dalo. V základní instalaci tak nemáte ani ty nejpodstatnější utility. Ono v té instalaci máte vlastně úplné hovno. Všechny programy, které si stáhnete z nejrůznějších stránek budou totiž zapakované v … Byla pohádka o jednom roztomilém packeru, kterému tatínek dal jméno StuffIT. Malému packeru vůbec nevadilo, že není multiplatformní a je pro jakýsi kus železa, o kterém v Evropě skoro nikdo neslyšel. Šel si svou cestou a stal se velice úspěšným v oblasti distribuce s jablíčky. Trochu ho mrzelo, že není přikládán rovnou na instalační média, ale nadšení uživatelé si ho kupovali obvykle rovnou se systémem. Jak šel čas dál, nebyl na jablíčkách snad nikdo, kdo by Stuffíka neměl a tak se v něm začal distribuovat vešekrý software. Jestli nějaká instalace šířená po internetu neměla koncovku .SIT, .HQX, .SEA atd., jakoby ani nebyla. Vše došlo do fáze, kdy Stuffíka měl opravdu každý a tak už nadešla doba, kdy se jeho otcové rozhodli šířit svého synka také zabaleného… No a pak přišel frajer, co si chtěl zaemulovat 68k Maca, nahrát si do něj nějaký soft (samozřejmě šířený jako SIT nebo HQX) a před očima se mu začalo dělat rudo! Víte co vidím jako základní problém takového nanicovatého packeru? Že ho jeho autoři šíří už zabalený v něm samém. Je to to samé, jako kdybyste si chtěli do PC stáhnout RAR, ale nenašli byste žádnou jinou distribuci, než v RARu. Zoufalý jedinec po marném prolézání internetu nakonec sáhne k příšerným řešením a nápadům. Jako třeba stáhnout si StuffIT Expander do PC a rozbalit instalaci staršího (koukejte jen po verzi do 5.5) Stuffa tam. Jenže… Mac může v názvech souborů používat i kdejaké paznaky a navíc většina souborů jsou ve FS Maca vlastně dva se stejným jménem. Jeden nese informace o tom podstatném druhém a Mac se bez něho hne jen velmi obtížně. A StuffIT není výjimkou. Nebudu to protahovat, po pronadávaném odpoledni jsem našel na torrentu distribuci utilit pro emulaci Maca, kterou nesestavoval idiot a tak tam byl název distribučního souboru včetně .BIN koncovky, což obvykle značí spustitelnou instalaci (vy si ho ale stejně stáhnete do PeCka a tak přijdete o podstatné informace, podle kterých MacOS pozná, že se o spustitelný archív jedná – takže je to stejně k hovnu). Po zkopírování tohoto jména se pan Google uráčil vyhodit cca dva odkazy na stránky, kde se soubor dal stáhnout aniž bych musel tahat celý torrent, který měl v tu chvíli 1 (slovy jednoho) seedera. Ke StuffIT expanderu budete potřebovat ještě DropStuff stejné verze. Proč tomu tak je a samotný StuffIT neumí veškeré své vlastnosti už v základu, nebo není distribuován rovnou s DropStuffem netuším, ale u žroutů padavčat je tohle zřejmě standard. Pokud tyto dva osubory nechcete pracně hledat, najdete je na konci článku i s dalšími podstatnými záležitostmi. Tím, že jste binárku stáhli na PC disk, přišla o podstatné informace a budete potřebovat HFV Explorer, který je zase při kopírování do HFV souboru (to je woe ten děžoymydž) zrekonstruuje (SIT, HQX, atd. však nenakopíruje, protože je nezná – ovšem to jsou archívy a DropStuff si s nimi poradí i bez dodatečných informací). Tak tedy, instalačky máme na virtuálním Mac disku a teď už je stačí jen spustit. Nejdřív StuffIT, potom DropStuff. Svět je hned růžovější a prakticky v tuto chvíli jste připraveni plně emulovat Maca. Stránek se softwarem pro 68k stroje je nespočet a jistě si každý vybere. Snad jen ten Photoshop se hledá hůř, ale to stejně většinu z Vás nebude trápit. Dejte se do vybavování svého systému a až budete spokojeni, postupte k dalšímu kroku.

Ale zpět k nám normálním Amigistům, kteří máme 060ku, CD-ROMku, síťovku a právě jsme nainstalovali MacOS8. Tady bude o mnoho veseleji. Dodatečně nainstalujeme Netscape Navigator z instalačního CD. Ne snad, že bysme ho chtěli hned používat, ale v instalačním balíčku se skrývá StuffITExpander verze 4 (naleznete v adresáři, kam se NN nainstaluje). Proč je zrovna takhle zahrabaný, to opět ví snad jen šílený jablíčkář. S ním už můžeme z netu stáhnout přímo pod emulátorem oficiálně distribuovanou novější verzi a hezky si jí rozbalit a nainstalovat. Dále se podíváme po programu DiskCopy verze 6. Ne že bysme se chtěli dát na dráhu profesionálního floppyčenka, ale tenhle program je užitečný pro jiné programy, které jsou distribuované ve formě DMG obrazů (něco jako ADF, akorát s macovským obsahem a někdy i kompresené). Z instalačního CDčka můžeme dodatečně nainstalovat i další užitečné věci, které základní Easy instalace úspěšně ignorovala. Javu, Adobe Type Manager, Acrobat Reader, Internet Explorer (hubu si vyplachuju kyselinou, že tohle řeknu, ale je stabilnější, než Netscape), Shockwave, atd. Vyplatí se jednotlivé adresáře projít a rozhodnout se, co potřebujete a co už bude jen frajeřinka. No a pak se podíváme na internet na nějaké pěkné adresy s 68k softem (odkazy najdete níže).

Krok čtvrtý – na všechno sereme a využijeme toho, co nám Mistic nadělil k Vánocům. Pan Zkáza mi jednoho dne zarazil krumpáč hluboko do hlavy a šimraje jím mou šedou kůru mozkovou pravil: „Dej svým věrným něco, za co tě budou milovat a uctívat.“ I učinil jsem tak a mezi odkazy najdete i připravené obrazy disků, které si dle libosti samozřejmě můžete nakopírovat i na reálnou partition. Na tom by nebylo nic tak neobvyklého, kdybych nepoložil svou nádhernou, krásnou a jedinečnou hlavu na špalek a nenabídl Vám pravý, nefalšovaný image s obsahem osmičkového systému – a to českého! Ten je vyšperkován takovými jebovčičkami, jako je Word od mrkvosoftu, IE verze 4.01 včetně Outlooku, jedním velice oblíbeným grafickým programem a spoustou her – třeba plnou verzí Warcraftu II, Samotným ve tmě, Settlers II (ty opravdu, ale opravdu potřebují grafickou kartu a 060ku, jinak jsou nehratelní) a další spoustou pecek – třeba i Duke Nukem 3D. Obraz má celých čtyřistadvacet megabytů, takže není od věci ho použít na opravdu nadupané Amize s rychlým diskem, pořádnou dávkou paměti a připojením na síť (nastaven je momentálně DHCP).

A v závěru si řekněme pár užitečných věcí. Zaprvé asi většina z Vás bude překvapena odporností samotného MacOSu. Kdo jede na klasickém AmigaOS3.x, ten bude ještě chrochtat blahem, ale my ostatní s OS3.9 vyšperkovaným tak, že ani OS4.x tak ještě dlouho vypadat nebude, si zlehka při prvním pohledu ublinkneme. 68k MacOS se nedá ani moc šperkovat. Ono tehdejší normy byly trochu jiné a jakýsi falešný 3D vzhled okýnek (rozuměj dáme tomu glow a uživatelé se blahem vopupínkujou) nikoho už dneska neuchvátí. O nějaké skinovatelnosti se nedá mluvit už vůbec (jestli se pletu, pak nechť sním bůček). MacOS verze 8 Vám po instalaci naběhne černobíle. To je taky zvláštní fičura. Naštěstí se to dá změnit v ovládacích panelech. Ty vůbec doporučuji projít hned po instalaci a nastavit vše kloudně. Na hodiny se můžete vykašlat – stejně nepůjdou správně. Emulátor nebere v potaz hodiny reálného času v Amize, ale počítá si to nějak sám. Pokud tedy spustíte něco, co Vám hodně vytíží procesor, budete nemile překvapeni velkým zpožděním a zatímco emulátor bude po pár hodinách provozu hlásit 15:23, venku už bude tma a děcka budou nelítostně vyžadovat pohádku na dobrou noc. Také si nenaflákejte moc ikon na plochu. Sice budete mít k programům lepší přístup, ale samotnou rychlost běhu systému to docela omezí (tohle si sebou nese MacOS dodnes). Nečekejte hlavně žádné zázraky v rychlosti. S oblibou se sice říká, že s 060kou máte nejrychlejšího 68k Maca pod Sluncem, ale v důsledku to není tak docela pravda. Putání grafiky přes emulaci není takový fofr, jak by se slušelo a když budete hnát audio přes Paulu, tak to notně také zatíží počítač. AHI se zvukovkou nabídne jistou úlevu, ale žádný zázrak to není. Hodně 68k her pro Maca také byla vytvořena tak nějak na truc. Jakože aby byly, i když na to HW samotný nestačí, případně se hodně blbě optimalizoval kód. Zářným příkladem jsou například oni Settleři II, kteří ani na reálném železe neběží bůh ví jak skvěle, kór když nejrychlejší 68k Mac je ten s 040/40Mhz. S dobrou kombinací ovladačů GK, patchů v Amiga OS a zvukovkou se dá však dosáhnout velmi uspokojivých výsledků. Chce to však trochu experimentovat.

Ale nyní již k samotným odkazům na soubory a užitečné weby. O další se samozřejmě můžete podělit v příspěvcích pod článkem. Nepochybuji o tom, že jich bude tisíce, ba přímo miliony, protože MacOSu chtivých Amigistů jsou miliardy. O tom nikdo a nikdy nemůže a nechce pochybovat

ShapeShifter pro Amigu – oficiální stránky, kde najdete i užitečné informace o konfiguraci a nějaký ten strohý troubleshooting.
Basilisk II v0.9 – Emulátor pro PC Win (nepochybuji o tom, že je už novější verze, čili se podívejte i na oficiální stránky projektu)
Quadra ROM – 1MB ROM soubor pro vlastníky 68040/60
Performa 200 ROM – 512k ROM soubor pro vlastníky 68020/30
HFV Explorer – kdyby odkaz výše přestal časem fungovat (Win)
StarterDisk 7.5 – obdoba výše uvedeného u Kroku 2 – tento ale trapně nehlásí něco o nutnosti použít novější systém s Quadra 900 a 68040

Aladdin Expander 5.0 – StuffIT v poslední verzi pro PC, která uměla dekódovat i BIN archívy
Aladdin Expander 5.5 – StuffIT ve verzi 5.5 pro Mac
DropStuff 5.5 – a nezbytný softwarový balíček k němu pro Mac
MacOS 7.5.3 – doposud poslední volně šiřitelná verze na devatenácti samoinstalačních disketách – předtím si musíte nahrát minimálně 7.0.1 a 7.5.3 nainstalovat pod ním (masakr)
MacOS 7.5.3 nainstalovaný – viz. výše, akorát již v HFV image (33MB!) (pardon za RAR, ale unRar z Aminetu si s tím poradí)
Utility a hry pro 68k 68020 a lepší Macy
Další užitečné utility, i pro 68040 – najdete tu takové šílenosti, jako třeba simulátory (schválně se bráním výrazu emu) 68020ky pro 68000 Macy, nebo 68040 pro slabší stroje
Software for Classic Macs – rady, návody, hry utility
Adobe Photoshop 1.0.7 – verze pro fajnšmekry
68k Macintosh Liberation Army – fórum, kde se scházejí zvrácení Jablíčkáři a dávají v plén autorsky chráněná díla a rady, z nichž až přechází hlava kolem. FUJ! FUJ! FUJ! Sem nikdo nesmí zavítat, jinak vše potřebné najdete snadno a rychle!
Marathon – je mi úplně jasný, že do emulace Maca se budete pouštět stejně jen kvůli téhle hře

MacIntosh Garden – tady najdete další kvantum her a nějaké ty programy. Ke stažení třeba Duke Nukem 3D v 68k verzi atd.

Odakzy jsou převzaté z původního článku a tak nezaručuji, že budou fungovat na 100%. Samozřejmě kromě těch, které odkazují na AmigaCFP, které se nějakým zázrakem zmátořilo a funguje na jedničku s hvězdičkou. Za jeho výpadkem tedy spíš vidím nějaký větší kolaps WebZdarma, který už je snad minulostí, než napadení virem díky neopatchovanému Total Commanderu.

A nyní samozřejmě v neposlední řadě odkaz na slíbený vánoční dáreček o velikosti slabých dvěstěčtyřicetšest megabytů (naklikněte ten vánoční dárek vy Amigisti jedni).

Koupil jsem si do své nové A1200 CFku a nastoupil jako správný frajer k její přípravě na PC. Ostatně to udělá snad každý, kdo má čtečku nebo alespoň jeden volný port na IDE kabelu a redukci. Je to na první pohled pohodlné, nemusíte budoucí „harddisk“ prohazovat a rovnou si na něj natáhnete všechna potřebná data. Na ten druhý se ale dočkáte několika problémů a jak kdysi bylo něco jednoduché pod WinXP, nemusí to být úplně stejně snadné pod Win7.

Rovnou si řekněme, že dneska jsou všechny CFky (nebo alespoň valná většina z nich) už připravené pro okamžité použití v PC bez nutnosti vytvářet oddíly a formátovat je. Pro naše účely je to ale užitečné asi jako ten pořad šišlavé Tachecí pro ty, kteří rádi koukají na dusící se známé osobnosti (což o to, ony se dusí – ale obvykle smíchy). Win7 jednoduše nemají moc rády, když se jim něco snaží hrabat na discích, které si už jednou vzaly do svého područí.

Jako první si musíte rozhodnout, jaký chcete filesystém pro svůj budoucí disk. FFS je sice klasika, ale má kdejaká omezení. Na 2GB flasku stačí, na větší už bych doporučil SFS, s kterým budeme v návodu dále pracovat. Ti, co jim stačí FFS tedy vynechají pasáže, kde mluvím o specifikách pro SFS. Čili stáhneme si balíček do PC a rozbalíme nejlépe někam, kde jeho obsah snadno najdeme. V adresáři s WinUAE si  jako první vytvoříme dávkový soubor (například UAE.BAT), do kterého napíšeme WinUAE.exe -disableharddrivesafetycheck. Uložíme a spustíme s pravomocemi správce. Pokud WinUAE správně zaregistrovalo zadaný parametr zjistíme velice záhy – při přidání disku vypíše varovné hlášení, které jako správní tvrďáci budeme ignorovat. Ale nepředbíhejme.

V konfiguračním okně zvolíme nejlépe A1200 konfiguraci. Vložíme disketu Install z balíčku WB3.1 (nebo 3.0), přidáme harddisk a povolíme mu zápis (ujistěte se, že opravdu přidáváte zařízení, které chcete!!!). Pokud nechcete následně zadávat HDToolBoxu parametr -uaehf.device, můžete zvolit jako virtuální řadič IDE0 – to je ale vhodnější jen u disků, které opravdu budou splňovat striktní pravidla FFS. Klikneme na OK a nyní by WinUAE mělo poprvé varovat, že přidáváte disk, který nemůže zkontrolovat. Podruhé to bude, když klikneme na Start. My si ještě ale přidáme další disk, tentokrát jako adresář ve Windows a logicky zvolíme ten, kam jsme si rozbalili předtím stažený archív. Doporučuji pojmenovat ho nějak hodně blbě – třeba XDR, XDR. To proto, aby nám pak nekolidoval s nově vytvořenými partitions. Spustíme emulaci samotnou a čekáme…

Tak nám naběhl pravděpodobně Workbench (pokud ne, tak jste někde něco udělali špatně a nebo máte vadnou disketu). Na disketě najdeme v adresáři HDTools program HDToolBox (všeobecně se traduje, že je na dvě věci, ale ono to tak hrozné ve skutečnosti není). Pokud jsme ponechali u výběru disku jako virtuální řadič UAE, klikneme jednou na ikonu HDToolBoxu a z vrchního menu zvolíme Informace (Information). Otevře se nám okno, kde parametr SCSI_DEVICE_NAME=scsi.device změníme na SCSI_DEVICE_NAME=uaehf.device a uložíme. No a nyní už můžeme HDToolBox směle spustit a ten by měl načíst přidaný disk (adresář neuvidíte – co ale můžete vidět jsou např HDF soubory, pokud jste se nedrželi návodu a chcete si disk vytvořit už pod svým předpřipraveným systémem – v takovém případě ale na 99% nevidíte ten správný disk, s kterým byste chtěli pracovat).

Disk zvolíme (pokud už tomu tak není) a klikneme na Change Drive Type. Necháme načíst konfiguraci, která bude asi docela divoká. Toho se nicméně bát nemusíte. Uložíme a pokračujeme na rozdělení disku (Partition Drive). Osobně doporučuji alespoň dva oddíly. Ale to záleží na gustu uživatele a velikosti harddisku. U 512MB disků a menších nemá moc smysl disk nějak dělit. Naopak pokud chcete zůstat u FFS, s celkovou velikostí disku, resp. přístupného prostoru, se musíte vejít do 4GB, přičemž velikost jednoho oddílu nesmí přesáhnout 2GB. Mastňáci s FFS2, SFS nebo PFS se můžou rozlézat jak chtějí a udělat si klidně 20GB oddíl. My ale máme za úkol vytvořit SFS disk a tak nás čeká trocha práce. Vytvoříme si tedy požadované oddíly – dejme tomu pro náš příklad DH0, DH1, DH2. Přičemž oddíl pro systém jsem zvolil 807MB, na bordel 2,3GB a zbytek na budoucí využítí pro emulátor Maca. První oddíl by měl být bootvatelný (zaškrtnuté políčko Bootable). Teď přidáme do HDToolBoxu nový filesystém. Zaškrtneme Advanced Options, čímž se nám otevře nová nabídka. Rovnou si zvolíme náš první oddíl (máme zaškrtnuto Bootable?), klikneme na Add/Update a pak na Add New Filesystem. Tam zadáme cestu k SFS, který jsme si předtím rozbalili – např. tedy XDR:SmartFileSystem/AmigaOS3.x/L/smartfilesystem. Klikněte na OK a zadáme pár parametrů. DosType bude 0×53465300. Na verzi a revizi se můžete vykašlat, ale pokud jste puntíčkáři, tak tam napište 1 a 277 (případně jiné číselné hodnocení poslední verze SFS, kterou jste stáhli. Klikněte na OK a nový filesystém by se měl objevit mezi dostupnými. Ještě jednou OK a pokračujeme. Následující kroky zopakujte u všech oddílů.

Zvolte oddíl (to už nyní máme), klikněte na Change a v následujícím okně z rolovací nabídky zvolte SFS\00. Masku nastavte na 0×7ffffffe (je tam 6x f) (oprava masky dole v diskuzi), MaxTransfer na 0×1fe00 a BlockSize ponechte na 512. Po každé zadané hodnotě nezapomeňte stisknout enter! Vraťte se na obrazovku s oddíly a Buffers nastavte na 100 (opět enter!). No a to proveďte u všech ostatních oddílů. V našel příkladě tedy ještě dvakrát. Změny nechte zapsat na disk (Save Changes to Drive) a při dotazu na reboot klikněte na Continue.

Po znovunačtení Workbenche uvidíte vytvořené oddíly s poznámou nDOS. Kdo by chtěl teďka formátovat, může to zkusit, ale kýženého výsledku se dozajista nedočká. Win7 sice dovolily zlikvidovat MBR disku, vytvořit jiné oddíly v jim neznámé formě, ale pracovat dál nás s diskem nenechají. Musíme tedy restartovat (nebo vysunout a zasunout kartu ve čtečce). Jde o to, že o disk/CF nesmí jevit Windows zájem. Po tomto restartu zase spustíme WinUAE popsaným způsobem na začátku článku (předtím se můžeme přesvědčit, že Windows opravdu disk/CF nevypisují mezi dostupnými úložišti).

We Workbenchi spustíme CLI (Amiga+E, newcli), přelezeme do adresáře se SFS (XDR:SmartFileSystem) a napíšeme:

sfsformat DRIVE DH0: NAME System (DH0 nahradíme jménem oddílu dle potřeby, stejně jako System, pokud chceme, aby se disk jmenoval jinak) a stiskneme enter. Provede se rychlý formát a ikona DH0/nDOS by se měla změnit na System. Pokud ne, někde jste něco udělali špatně a WinUAE nemá k disku/CF plný přístup.

Zopakujeme a zbývajících oddílů (samozřejmě např. DRIVE DH1: NAME Programy, atp.). Nyní máte hezky nakonfigurovaný disk pro použití v Amize. Jen na něj nasypat všechno potřebné…

(stejně jako AROS má daleko ke své finální verzi, ani tento článek neaspiruje na podrobný popis, ale pouze komentuje, čeho se běžný uživatel dočká při pokusu pohrát si z buildem 11. 1. 2011 – asi jsem to měl napsat rovnou )

A začneme hezky popořádku. Protože si nechci hnedka prznit systém ve své A4000 a jsem relativně líný vytahovat další Amigy, přišel na řadu WinUAE. Pro začátek si řekněme, že rozbalení aktuálního buildu z 11. 1. dá WinRARu trochu zabrat. Nechtěl bych vidět, co to udělá na reálné Amize. Z 37MB se porodí cca 3600 souborů o celkové velikost 425MB (ztoho valnou část zabírá adresář Development <díky za upozornění od sindlarv), který zřejmě jen málokterý obyčejný smrtelník ocení). S jistotou tedy můžeme říct, že AROS rozhodně není žádný drobeček srovnatelný s OS3.1 na šesti disketách, ale po vymazání daného adresáře nám zůstane cca 29MB dat a to už je snesitelné. Délka dekomprese ale bude spíš chybou na straně WinRARu x64, který se při načítání obsahu archívu neskutečně flákal a vytížení 4 jader v danou chvíli nevylezlo ani nad 20%.

Ale popojedeme. Adresář s instalací AROSu jsem si hodil do adresáře „harddisks“ a jal se hledat tu zázračnou ROM, která nás osvobodí od nejrůznějších poplatků. Ta je rovnou megová, rozdělena do dvou částí. Jednu část načtete do klasického řádku pro ROM, druhou do EXT ROM. Opět se nikdo s optimalizací nepáral, což nejjednodušeji zjistíme pokusnou komprimací. Zatímco AROS ROMku ZIP smahne na 360Kb, tak ROM 3.1 z mé A3000 zabalí na 312Kb. Dalo by se tedy s jistotou říct, že při troše té snahy by se ROMka AROSu dala narvat do 512Kb švábu a následně dekomprimovat do FastRAM, kam si člověk většinou stejně ROMku mapuje.

Hodil jsem zkusmo boot bez čehokoliv a doznal drobného zklamání. Žádný pěkný obrázek motivující uživatele k vložení diskety se nekoná. Pouze strohý text „no bootable media found…“ (a to i přesto, že jsem vložil disketu s WB3.1). No kucí? Early Startup také moc nefunguje. Kromě „boot“ a „boot with no startup sequence“ si z nabízených položek nic nevyberete. Nu což, je čas zachovat se tak, jak autor 68k portu doufal a dát UAE cestu k harddisku.

Pro pořádek si ještě řekněme, že jsem AROSu dopřál nastavení klasické A1200 s 4MB Fast – nebudu ho přece moc rozmazlovat. Provedl jsem tedy reset a čekal, co bude dál. Po malé chvíli naběhla lišta „Workbench Screen“ v jakémsi divném ditheringu…a nic. No to není samo sebou, říkám si a hledám, kde autor nechal díru, kterou bych se mohl dostat systému na zoubek. K AROSu je přiložen i obraz diskety, tak jsem ho prubnul. Asi tři minuty se z ní něco zběsile načítalo (no na reálné Amize to Disk is not validated jistí a nakonec ani pod UAE nepřežila páté načtení, po kterém přestala bootovat). Opět jsem se dočkal onoho ichtylního kurzoru myši, za který by někdo potřeboval pořádně vytahat za uši a pár hlášek o tom, že se nedaří načíst kdejaké adresáře (ty už známe z oněch videí). A potom opět lišta WB a konečná… Tak takhle ne panáčku…

Zkusil jsem postupně přidávat velikost paměti a na zabijáckých 40MB Fast se AROS konečně alespoň trochu chytnul. Načetl se jakýsi Wanderer a já zřel necelých 2MB Fast k dispozici. No toto? Plocha WB papouškově žlutá a ikony jaksi nikde. Místo nich jen šedivé čtverce. Na druhý pokus, kdy jsem přišel na zajímavou spouštěcí sekvenci (nejdřív pojmenovat HDD jako DH0, nechat načíst obsah diskety, přejmenovat HDD na SYS a provést reset), se s 64MB Fast zobrazilo i jakési pozadí, avšak hodně rozsypané, kurzor myši nikde a ikony stále jako šedivé čtverce. Co to je za build, to ho snad nikdo netestoval?, napadalo mě…

No znáte to. Na manuály se člověk kouká prostě až  potom. Kamarád to sice takhle udělal u vasektomie a pak se hrozně divil, ale to už je život. V instrukcích se tedy píše, že máte nainstalovat WinUAE 2.3.0 a updatovat na 2.3.1 – toliko k mé archaické, ale doposud plně dostačující verzi 1.5.2. Vědom si toho, že každé nové verze WinUAE jsou vždy pomalejší bez podstatné změny, která by mi přinášela užitek, nepřepsal jsem si stávající a četl dál (pokud už WinUAE máte, stačí stáhnout jen ten poslední update obsahují kompletní EXE) . 64Mb Fast (já nastavil 68) a 16MB Ram pro RTG. No tak to bych stejně na ničem jiném, než na A4000 nespustil, napadlo mě a byl rád, že jsem netahal nic z mého dalšího arsenálu (ještě bych mohl použít A3000 po prohození Z3 RAM).

No wow, ono to naběhlo! Ale opět nějak…no… Kurzor už normální, ale ikony stále ve čtyřech barvách. I to množství paměti bylo přívětivější. 2MB a 62,9MB. Tak jsem si řekl, že 64MB Fast je asi zbytečných a zkusil 16MB. A hele, ono to naběhlo také! Tak to dáme ještě nastavení mé A3000. Čili 4MB RTG, 24MB Fast a 040ku. A ono nic. Na 040 to vyhodí „guru“ a s méně jak 8MB RTG RAM nenaběhne vůbec. Vzhledem k tomu, že si otevře obrazovku 640×480 v 256 barvách, je mi toto chování záhadou.

Aros build z ledna 2011

Spokojil jsem se tedy s tím, že budu trochu skákat, jak autor portu píská (přestože k chodu na klasické Amize to má daleko) a prozkoumám AROS trochu hlouběji. Po nakliknutí ikony harddisku se svižně zobrazilo okno (bodeď by ne, když to jede na čtyřech jádrech – zaklikněte Cycle Exact a budete se hodně divit) s úchylným pozadím a ikonami opět ve čtyřech barvách. Mé první kroky tedy logicky vedly do adresáře Prefs a spuštění Screenmode. Po nastavení 800×600 24bit systém vytuhnul – Asi to chce víc RAM, proběhlo mi hlavou a nastavil 128MB. Co se dělo potom, to nejlépe vystihne následující screenshot.

AROS 800x600, 24bit, 16MB RTG a 128MB Fast... Ach Bože...

To napovědělo ihned, že je tady stále něco hodně špatně. Nejenže se AROS při reálné rychlosti A1200 nehýbe (kdyby se alespoň plazil), ale ani na 6400+ v emulaci WinUAE s extrémním nextgen nastavením nepodává žádné zázračné výsledky.

Otevřeme okýnko a máme lidově "poprdeli". Těch pár ikon sežere mego a půl? No páni...

Vrátil jsem se tedy k doporučenému nastavení 64MB Fast RAM a proklikal se přes několik hlášení o tom, že Wanderer přestal pracovat. Nakonec si ale dal říct a naběhl. Volná RAM byla opět při smyslech, což je docela zvláštní (později jsem zjistil, že se mapuje správně 16MB a 64MB, ale ani jedno z těchto nastavení nenaběhne bez výtuhů Wanderera při bootu). Začalo tedy prozkoumávání systému na bližší bázi. Zvyklého Amigistu bude dost často obtěžovat fakt, že se zvolený adresář neotvírá v novém okně a tak se s „close gadgetem“ zavře prostě vše. Klikejte tedy na ikonku představující funkci zpět.

V adresáři Prefs najdete většinu toho, na co jste zvyklí z OS3.1. Moc si s ním ale nehrajte, respektive s programy v něm umístěnými. Hodně akcí vede totiž k nenávratnému vytuhnutí systému – a to i u jinak mírumilovného Locale. Pak tu máme adresář Tools. Mimo funkčního kalkulátoru a textového editoru tu jsou další programy. HDToolBox a InstallAROS jsou tabu. Stejně jako PCITool. Takže pak si můžete hrát s grabberem obrazovky, kouknout se na konfiguraci pokud máte zrak Flashe (jen to problikne) a spustit jakýsi Wimp, který slouží k omezené manipulaci s okny. No nuda… Jdeme dál. V Utilities najdete jen hodiny, installer (neměl jsem tu čest testovat, co umí), more (taky nefunguje), multiview a Snoopyho. Vzhledem k tomu, že systém padá častěji, než Kulínský na nezletilé dívky, ani ten Snoopy nepomůže k identifikaci problémů. Pak tu je adresář „tests“. Jen na oko vede k vytuhnutí systému. Je v něm totiž 103 skrytých souborů a než ty se nezobrazí (dokud tedy nedáte Show All), tak to nějakou chvíli trvá. Ze zbývajících, „zajímavých“, adresářů tu máme Demos… Ale ani ten není nijak úžasný a nečekejte nic jiného, než demostraci některých funkcí AROSu.

Zkrátka a jednoduše, AROS ve své 68k formě má k náhradě klasického AmigaOSu ještě hodně daleko. Asi stejně daleko, jako USA k tomu být členem Evropského společenství komustickosociálních států. Chtěl jsem pořídit i nějaké to video, ale víte jak jsem psal onu drobnost o pomalosti a zprzněnosti nových verzí WinUAE… Tak to nové mi nezobrazí mezi codecy nic jiného, než PCM pro audio a dementní pomalé kodeky Indeo pro video. Čili závěrem přináším alespoň ten nejzajímavější screenshot, který jsem udělal a kulervoucí zprávu: zkoušejte AROS na 68k jen na vlastní riziko!

Ale ikonky to má pěkné a hodiny také běží...

Zhýčkaný evropan se hold bez e-mailu a pořádného prohlížeče neobejde. Internet musí mít prakticky i v hodinkách, aby mohl včas informovat své přátele na xichtové knížce o stavu své ranní stolice, případně jak ráno zase voprasil ty hnusné řidiče, když spěchal na svém byciklu do Makra na dopolední šichtu. Přestože věřím, že věrný Amigista takové polosociální projevy ega nesdílí, ba přímo nevyhledává, je jasné že se po internetu také rád podívá. Napíše toliko rozumných příspěvků, ba i nějaký ten legální obsah do své Amigy postahuje. Stačí k tomu na první pohled málo – Amiga, síťová karta a potřebný software. Protože většina z nás je odvislá na nějaké té verzi Workbenche 3.x a při koupi nové či jeté Amigy tomu nebude jinak u málokoho, podívejme se, co nám tento systém nabízí.

Hardware sloužící k připojení na internet se odvíjí od toho, co máte za Amigu. Majitelé A1200 a A600 se zřejmě poohlídnou po vhodném řešení do PCMCIA slotu, které je nejen levné, ale hlavně i v dnešní době dostupné. I Amigisté vybavenějších Amig mají možnost pořídit si síťovou kartu do zorro slotu (případně USB kartu a do ní píchnout nějakou tu pěknou USB síťovku za pár korun od čongů) – takové řešení není sice šetrné k peněženkám (X-Surf se dá pořídit nový od sta liber), ale jiná schůdná varianta není momentálně k dispozici.

K samotnému připojení na internet slouží pár balíčků, které se dají stáhnout z Aminetu – jejich konfigurace je však veskrze triviální a často stačí jen vyplnit údaje (pokud máte DHCP tak ani to ne), které jste vpisovali do síťového nastavení na PC. Čím si ho ale prohlédnout, aby byl zážitek co možná nejkvalitnější? Uživatelé Amiga OS 3.x mají hned několik možností a my se podíváme na ty nejzajímavější. U každého prověříme několik důležitých aspektů – jak si poradí se stránkami samotnými, scripty na nich spouštěnými, jejich rychlost a co nám ukáží v Acid1 testu (vyšší verze ani jeden z nabízených prohlížečů neumí). I když test Acid samotný není pro naše potřeby nijak směrodatný, je hezké vidět, jak si povede přestože byl navrhován pro daleko vyspělejší bratříčky testovaných prohlížečů. Upozorňuji, že test bude velice povrchní, zaměřený jen na ty nejdůležitější části. Zkoumat, zda umí gesta myší nebo mají klávesové zkratky pro kde co, není účelem tohoto článku.

Kdo nezvládne titulní stránku Google, nemá právo žít...

Začněme rozšířeným AWeb-II 3.5.09, tedy poslední verzí, která se dá najít. Jedná se o prohlížeč, který byl (je?) vyvíjený hodně dlouhou dobu a v popisu se pyšní kromě závratné rychlosti i podporou HTML3.2, JavaScriptem, rámci, SSL a nějakými těmi funkcemi, které mají NetScape a IE. Je to ovšem skutečně tak? O rychlosti nemá cenu pochybovat. I na 030/50Mhz se dočkáte svižného načítání stránek. Otázkou ale je, na kolik webů se podíváte. Jeden z testovaných, konkrétně iDnes, si rozhodně neprohlédnete. AWeb s má s touto stránkou evidentní potíže a tak ho ani nenačte. Navíc se projeví hned jedna z nejzávažnějších chyb, kvůli které budete AWeb proklínat – jakmile není schopen zpracovat nějaký script na stránce, sice nabídne jeho zastavení, ale na tlačítko STOP není schopen reagovat. Sice úplně nevytuhne, ale nedá se zavřít, ani s ním jakkoliv dál pracovat. Stejně si počíná i na Novinky.cz, Centrum, DIIT, Zive, atd. Na prohlížení českých webů tedy moc není. Snad jediná stránka, kterou jakš takš načte, je DFens. Navíc už na domovské stránce

I když se autor LemonAmiga snažil, pod AWebem stejně nevypadá, jak má.

Google zjistíte, že o nějakém luxusním vykreslování se také nedá ani uvažovat, což se potvrdí při dalším browsdání webem. Mnohé stránky umí vykreslit líp i mobil.
Jak je vidět na přiložených screenshotech, AWebem opravdu nikoho neoslníte a ani si sami moc nepočtete. Pokud ale navštěvujete nenáročné stránky, jako je Aminet, LemonAmiga a další optimalizované na HTML<4, budete rychlostí mile překvapeni i na slabších strojích.
+ Rychlost i na slabých mašinách
- JavaScript umí jen „když se mu chce“
- Často vytuhává a nakonec se přistihnete, že se již bojíte lézt na další stránky, abyste nemuseli zase restartovat celou Amigu
- Češtinu se mi nepodařilo zprovoznit ani po dvou hodinách laborování
- snad všechno ostatní

I stařičký ACID1 test je katastrofa sama o sobě.

IBrowse už zvládne Lemona o poznání lépe.

Další na paškálu je IBrowse. Jedná se o prohlížeč postavený na Amiga Mosaic, jedním z prvních, které se na Amize vyskytly. V poslední verzi by měl umět HTML4 (by měl, protože neumí), JavaScript, rámce, SSL a nějaké drobnosti navíc. Na první pohled se tedy od AWebu nijak moc neliší. Podpora JavaScriptu je opět jen historická a dalo by se říct „jen tak do počtu“. Plusem však je, že pokud narazí na stránku obsahující náročný, či nepodporovaný kód, umí ho sám a rychle ukončit. Mezi velké plus pak počítám, že umí automaticky dokončit vpisované adresy, přičemž si pamatuje všechny a ne jen ty v aktuální session. iDnes, Novinky a další pochybné oblíbené bulvární weby se již načtou, ale koukat se na to samozřejmě nedá. Nefunkční čeština, parsování stránek hodné lachtana po lobotomii, i to je IBrowse. Na druhou stranu LemonAmiga načte o poznání lépe, než AWeb a dokonce i rychleji. Obsahuje i správce hesel a tak nemusíte (ale samozřejmě můžete, je to lepší) nosit v hlavě všechny ty nesmysly, které jste si jako login údaje nastavili na spoustě stránek.

I iDnes načte, ale je to tragedie.

Ocenil jsem i správce stahování, cookies a možnost ukládat si stránky pro pozdější offline prohlížení. Umět IBrowse pořádně vykreslovat stránky a české znaky, jednalo by se dozajista o bezkonkurenční prohlížeč, kterých bych každému doporučil. Uživatelský komfort, rychlost a paměťová nenáročnost jsou hlediska, v kterých je nepřekonatelný. Pokud nepotřebujete nikoho oslnit, hledáte rychle nějaké informace a vsugerujete si, že to „bž“ je ve skutečnosti „ě“, nebo jiný český znak, pak je tohle ten správný browser pro Vás. Ostatní ale ještě chvíli vydrží a posunou své zraky pod screenshoty.
+ rychlost
+ paměťová nenáročnost
+ spousta užitečných funkcí
- nové stránky hold neumí
- opět se mi nepodařilo rozchodit češtinu

ACID1 test dokazuje, že HTML4 opravdu neumí.

iDnes je v NetSurf takřka bezchybné, jen velké znaky s diakritikou neumí.

Říká se, že to nejlepší je dobré nechat si na konec. V tomto případě se jedná o prohlížeč s názvem NetSurf. Práce na něm začaly v dubnu roku 2002 a primárně byl určen jako záplata na nedostatečně kvalitní prohlížeče na RiscOS platformách. Cílem je a bylo udělat prohlížeč, který bude stejně dobře fungovat na moderním PC, jako na pomalém zařízení s AMR procesorem. Přes absenci Java Scriptu si u uživatelů získal do své první public verze v roce 2007 velkou část příznivců. Nepodporuje úplně ty nejnovější standardy, ale z nabízených prohlížečů je v současné chvíli asi ten nejlepší, který si můžete pořídit, pokud na něj máte hardware. Zatímco už světem putuje verze 2.5, majitelé OS3.x a 68k Amig se musí spokojit s verzí 2.1, která je od letošního srpna v nabídce na Aminetu. Nejnovější verze je k dispozici bohužel na Amize jen pro OS4 – obě bohužel nemohu dostatečně porovnat, neboť má síťová karta pod OS4 nepracuje jak má.

Levicové Novinky.cz jsou také bez poskvrnky.

Autoři portu uvádějí jako minimální konfiguraci procesor 68020, 64MB Ram a grafickou kartu s odpovídajícími ovladači. Na 68020 však můžete směle zapomenout. Prohlížeč sice spustíte, ale o nějakém rychlém prohlížení internetu se rozhodně nedá mluvit. I na MC68060/50Mhz s využitím FPU knihoven se načtení stránky dle její náročnosti pohybuje od 15ti do 50ti vteřin. Ano, skoro minuta je už za hranicí únosnosti – na obhajobu však musím říct, že takovou dobu to trvá především na webech plných reklam, rámců, poparchantělých CSS stylů a dalších libůstek. Odměnou Vám však je skvěle vykreslená stránka k nerozeznání od prohlížečů na PC – tedy pokud splňuje standardy, s kterými NetSurf počítá. Standardní weby, jako lžiDnes, Diit.cz, Živě, Lidovky, atd. se chovají kupodivu naprosto regulérně. Můžete i nerušeně přispívat do diskuzí, jen na Živě jsem zaznamenal problémy díky chybějícímu JavaScriptu. Zajímavé pak bylo na Živě především sledovat identifikaci mého prohlížeče, který ohodnotilo jako Chrome – podle všeho to však dělá u každého prohlížeče, s kterým si neví rady. Určité zklamání však přišlo při pohledu na naši domovinu Amiga.cz. Jak sami můžete vidět na přiloženém screenshotu, NetSurf si s ní poradí jen částečně – avšak o poznání lépe, než jeho konkurenti. Naprosto katastroficky však dopadl test na AmigaPortal.cz, kde po dlouhé minutě vykreslil vrchní obrázek a zbytek polí vyplnil pouze černou barvou. Ku dobrému jménu mu však zase přidává to, že na obou hlavních webech věnujících se Amize zvádl pohyb skrze diskuzní fóra naprosto s přehledem. O Aminetu se snad ani nemá cenu zmiňovat – prohlížeč s ním pracuje svižně a na jedničku, stejně jako s dalším oblíbeným zdrojem informací a softwaru – LemonAmiga.com. Nezbývá tedy, než se vrhnout na test samotného prohlížeče, jak nám ho prověří Acid1 test.

ACID1 test dopadl na jedničku s hvězdičkou!

Nakonec by se slušelo poznamenat, že i bez zběsilé konfigurace si hravě poradí s jakýmkoliv kódováním češtiny a tak se české znaky nemění v noční můru, kdy se snažíte odhadnout, zda někdo píše o plínkách nebo plaňkách… K neprospěchu může hovořit absence Java Scriptu, stejně jako špatně řešené bookmarkování a prakticky nemožnost jakékoliv hlubší konfigurace. Velikost okna prohlížeče musíte potvrdit jeho restartováním, nedisponuje automatickým předvyplňováním polí a ani neumí automaticky dokončit text již navštívených webů v adresním řádku. Chyb ubírajících na komfortu by se samozřejmě dalo najít ještě mnohem více. To ovšem nemění nic na faktu, že NetSurf je momentálně to nejlepší, co můžete své 060kové Amize dopřát.

+ Výborné vykreslování stránek
+ Čeština i bez pracné konfigurace
+ HTML4 na rozdíl od předchozích opravdu umí
+ Pod OS4 musí být radost s ním pracovat
- bez 060/50MHz bych tento prohlížeč ani nezkoušel
- neumí ani trochu JavaScript
- Nulová možnost nastavení

Domovské stránky Amiga.cz se sice nevykreslí úplně stoprocentně, ale číst se dají.

A k čemu je taková Amiga připojená na internet dobrá? No co většinu dne děláte u PC – čtete články, píšete maily a stahujete ten „legální obsah“. Jakmile připojíte Amigu na světovou síť, minimálně Vám odpadne potřeba přetahovat software z PC (Maca) do Amigy a ten komfort je také neocenitelný. Mailům „how i fucked your wife – photos attached“ se můžete vysmát taktéž – virus v případné příloze bude možná fungovat na lesčem, ale s Amigou určitě nikdo nepočítal. V neposlední řadě jsem například já zjistil, že se na internet dostanu daleko rychleji z Amigy, než na PC. No posuďte sami (na druhou stranu ne každý je magor jako já) – zapnu Amigu a …PC – to mi nejdřív hezky odpočítá 4GB Ram a vypíše všelijaké užitečné nesmysle. Pak chvíli čeká, jestli nezmáčknu nějakou asociovanou klávesu a když se tomu tak nestane, pokračuje na boot. Tam se mi načte Grub, který mi dá na výběr nespočet verzí linuxového jádra (jsem líný to mazat po každém updatu, no…). Překlepu se položkami dolů na Other System, dám Enter. Vypíše se další bootmenu, zda chci nastartovat Win7 nebo WinXP. V tuhle chvíli už ale na Amize spouštím Genesi a klikám na On-Line. Právě uplynulo cca 20 vteřin od zapnutí obou počítačů. Někdo by mohl namítnout, že to není fér – měl bych měřit nabíhání samotných OS. Ale ukažte mi Winy nebo MacOS, které jsou za dvacet vteřin ready – ani s čerstvou instalací načítanou z SSD toho nedosáhnete. Navíc má obrněná a letitá XPčka nabíhají do stavu kdy se s nimi dá něco dělat celých pět minut! To je na uvaření čínské polívky, případně ti zdatnější zvládnou do sebe nafutrovat za tuto dobu i oběd. Je to čas, kdy už mám na Amize odpovězeno na dva maily a akorát pročítám další…

MMULibs – jedná se o balíček, který by Vám měl vylepšit stabilitu Amigy a pokud použijete i přiložené utility, tak zestabilnit její chod. Alespoň tak se dušuje autor, který zároveň přidává, že se zlepší funkce všech programů, které využívají MMU a FPU ve Vaší Amize. Že ničím takovým nedisponuje? No nezoufejte. Prý se instalací MMULib a systémových knihoven pro procesory 68020 – 68060 ničemu rozhodně neuškodí. Já tenhle balíček využívám na své A3000, kde ve spojení s A3640 opravdu k citelnému zlepšení došlo. Na A4000 s 604e/233+060 jsem však nic nepozoroval. MMULibs je k najití jak jinak, než na Aminetu. Stále se vyvíjí, poslední verze je z roku 2009.
http://aminet.net/package/util/libs/MMULib

FroggerNG – není od věci mít v systému nahraný nějaký slušivý přehrávač na filmy nejrůznějších formátů.  Ne že by 040 nebo 060 procesor uchvacoval nějakým přemrštěným výkonem, ale na MPG formát to docela stačí (při zachování rozumného rozlišení i bitrate). Jestli máte nějaký silnější procesor, jako třeba já, pak si klidně troufněte i na přehrávání DivX. Bohužel FroggerNG se již nějakou dobu nevyvíjí, autor nekomunikuje a registrace nefunguje. Projekt je jednoduše totálně mrtvý. Shareware verze je omezena na přehrání 33% obsahu souboru, což nikoho nenadchne ani neoslní. Ovšem protože je projekt právě tak moc mrtvý, dovolil jsem si udělat balíček WOS a M68k verze programu s codecy a právě i registračními klíči (a to jen proto, že na internetu je neseženete ani na těch nepěkných kanálech, kam se pro ně chodí právě ve chvíli, kdy se Vám za něco nechce platit – u Froggera sice můžete chtít platit jak chcete, ale není komu). V balíčku se nachází i GUI, které Vám hodně usnadní používání přehrávače, který se jinak musí konfigurovat z příkazové řádky. Závěrem snad doplním, že Frogger podporuje i titulky, ale jejich použití jsem ještě moc nezkoumal. Předpokládám, že zkousne klasický SUB formát, kódování si však musíte převést sami.
http://amiga.webz.cz/storage/FroggerNGreg.lha

Exotic Ripper – dá se použít jako stand-alone program na disketě stejně, jako utilita ve Workbenchi. A co že tohle dělá? Jak už název napovídá, něco rippuje. Konkrétně hudbu a samply z her, dem, či jiných programů. Stačí hru nahrát, soft-resetovat Amigu a spustit Exotic Ripper – ten prohledá paměť dle Vašeho zadání a vypíše všechno, co našel s tím, že Vám to samozřejmě dovolí uložit. Zde se sluší připomenout, že Amiga při soft-resetu obsah paměti nemaže, ale postupně ho přepisuje novými daty. Pokud tedy chcete dosáhnout opravdu nejlepšího výsledku, stačí vložit disketu s Exotic Ripperem, aby se obsah paměti přepsal co nejméně (Workbench určitě sežere daleko víc, než 20kB velký program). Exotic Ripper funguje prakticky na jakékoliv Amize, která má zdravou RAM.
http://amiga.webz.cz/storage/er222.rar

Vypalování CDček – když už ke své Amize můžete připojit CD-ROM, proč jí tam nevrazit rovnou nějakou CD-RW mechaniku, že? Musíte myslet však na to, že Vaše Amiga není žádný výpočetní nářezák a přenosová rychlost také nepatři mezi nejrychlejší. Dobré je se orientovat na nějakou maximálně čtyřrychlostní vypalovačku, protože jinak byste víc CD vyhodili, než vypálili. Pro Amigu jsem našel a hodlám i já vyzkoušet dva kousky pálícího softwaru – prvním je Frying Pan, který je však shareware a registrace (již také nebude dost dobře možná) se dá provést kontaktováním autora via e-mail. Druhým je MakeCD, dlouho vyvíjený software, který je nyní free. Na jeho domovských stránkách najdete všechny potřebné informace včetně public key. O Frying Pan se dočtete, že umí vypalovat i DVD. No… Já bych to osobně neriskoval, ale pokud má někdo s vypalováním těchto placek pozitivní zkušenosti právě na Amize, může se o ně rozhodně podělit v diskuzi pod článkem.

BlazeWCP – Máte Amigu bez grafické karty a chcete ze svého ECS/AGA chipsetu vytáhnout co nejvíc? Pak je tohle utitilita přímo pro Vás. Počítá se s tím, že máte nějakou tu Fast Ram nainstalovanou, protože bez ní byste graficky náročnější aplikace (3D hry muhehe) stejně nespustili.
http://aminet.net/package/util/boot/Blazewcp

FBlit – další taková šikovná utilitka. Zařídí, aby se ve vybraných případech používal místo blitteru procesor. To samozřejmě nemá moc cenu u 000 a 020 procesorů, kde blitter přecijen stále nabízí dost výkonu. U rychlejších kousků však už blitter funguje spíš jako brzda. Nespornou výhodou je i to, že v takovou chvíli se může drtivá většina grafiky uložit do Fast RAM a není nad to koukat do WB, kde je skoro celá Chip RAM volná pro jiné rošťačinky.
http://aminet.net/util/boot/fblit.lha

CygnusED - no nebudeme si nic nalhávat ani věšet šmajchlfamfrlíny za wokna. Workbench sám o sobě nenabízí pořádný textový editor ve svém základu ani omylem. A to ani verze 3.9. Jasně, na takové to domácí datlení to jde – výhružný dopis sestře nebo tchýni v tom napíšete. Ale pokud to s psaním textů myslíte vážně a chcete nějaký ten komfort navíc, pak musíte sáhnout po schopnějším editoru. Jedním z mých oblíbených je právě CygnusED (mnozí ho znají pouze jak CED a diví se, proč ho na internetu nemohou dohledat ). Je malý, nenáročný a přesto šikovný. A tak to máme s panem Zkázou rádi. Proč? No záhýkejte klauny-klaun vy malí nevděční polykači piva – kdysi dávno existoval ještě GoldEd, což bylo takové šidítko pro milovníky TeXu a jiných prapodivných programů, jež milovník Amigy raději ani z úst nevypustí. Jeho instalačku se mi nepodařilo vypátrat, zato jsem zjistil, že se vyvinul v jakýsi CubicIDE. A považte, instalačka má víc, než OpenOffice – čili jen pro otrlé nátury. Já tu raděj házím odkaz na CED 3.5:
http://amiga.webz.cz/storage/ced35.rar – stejně jako výše Exotic Ripper, je to ADFko balené v RARu (ne, nebijte mě! už to neudělám!)

A co takhle nějakej ten ofís – přiznám se bez mučení (i když pan Zkáza mě trochu poškádlit může), že tady nikomu radit nebudu a nechci. Každý si totiž musíte najít svůj oblíbený program pro tuto činnost sami. Udělám to poněkud šalamounsky a odkáži vás na Wiki, kde si můžete pročíst seznam těch nejpoužívanějších programů. Já osobně používám balíček od firmy Digita (Wordworth, Organiser a Datastore) – a to nejen proto, že je to líbivé, ale také, že ho mám z nějakého záhadného důvodu originální. Instalačky jsem ovšem jako pako prodal s jednou A1200. Mírně nelegální (Digita svůj bundle dávno nenabízí a hlásí se s němu asi jako kukačka ke svému vejci) Wordworth můžete najít třeba zde.

AmigaGuide - je zvláštní věc, že v některých distribucích Workbenche tento program na disketě Extras byl, jinde zase ne. Majitelé Amig s OS3.x a vyšším to řešit nemusí, na Guide soubory mají Multiview. Ale co nebožák se starší Amigou? AmigaGuide se najít na internetu dá, ale z pochopitelných důvodů na něj nebudu odkazovat přímo. Místo toho si představíme XPKGuide, což je náhrada AmigaGuide, která umí vše a navíc ještě přidává podporu guide dokumenty zabalit v nějakém slušivém packeru. Kromě XPK, jak napovídá sám název, umí pracovat i s Power Packerem, Crunch Mania, LhE a P-Compres. K tomu ale logicky potřebuje odpovídající knihovny.
http://aminet.net/package/text/hyper/XPKGuide

Já si chci rozšířit menu! – I ty nezbedo jeden! Ale ano, máš pravdu – takové vlastní editovalné menu usnadní spoustu práce. Třeba kliknete jednou na LHA soubor a z menu zvolíte, aby se dal rozbalovat. Efektní rychlá cesta. A k ní slouží ToolsDaemon, který přidá do Nástrojů (nebo klidně do jiného, vlastního menu) Vámi předvolené položky. Konfigurace je triviální a zvládne ji i vaše dítě, které ještě plní plínky tou divnou beztvarou hmotou o jejíž konzistenci a barvě se tak rády matky baví.
http://aminet.net/package/util/boot/ToolsDaemon21a – samotný program
http://aminet.net/package/util/boot/ToolsDaemon22 – patch pro OS3.9

A co takhle víc kapacity na disketách – k tomu slouží nepřeberné množství utilit. Kdysi dávno všichni používali PFS. Dneska už to nikdo moc neřeší, protože diskety k zálohování používá jen malá hrstka lidí. Přesto někdy není zbytí (vaše Amiga neumožňuje připojit žádné zálohovací zařízení – tomu se mi však nechce věřit) a každý byte na disketě se hodí. V našem případě půjde rovnou o 100 kilobytů na DD a 200kB u HD disket (čili 980kB a 1960kB). Použitelná utilita k dosažení tohoto cíle se jmenuje Disk Spare Device a na Aminetu hnízdí její verze číslo 3. O její kvalitě svědčí i to, že jí do nějaké verze vykrádali právě hoši, co měli na svědomí PFS pro diskety.

SnoopDOS – už jsem o něm psal? Ne? Jo? Teď nevím. Ale opakování je matka všech sklerotiků, jako jsem já. Je to užitečný program, který sniffá ve vašem systému a podle toho, co mu navolíte, hlídá co se kde děje. Ideální pro situace, kdy se nějaký program nechce spustit a vy vůbec nevíte proč, neb nedá vědět, že mu něco chybí. SnoopDOS ale odhalí, že se pokusil například použít knihovnu, kterou nemáte a vy pak víte, co máte shánět.
http://aminet.net/util/moni/SnoopDos.lha – verze 3.8 na Aminetu
http://amiga.webz.cz/storage/snoopdos.rar – mini verze, která toho sice neumí až tolik, ale má jen 6kB

A opět zakončuji článek větou – napadají Vás další programy? Neváhejte je napsat do diskuze a nebo se zeptat, když nějaký sháníte a nevíte, jak by se mohl jmenovat (ale prosím konkrétně – ne „kdysi jsem měl takovej program, kde se na začátku ukázal dinosaurus a dalo se v tom animovat“).

Obvyklá situace je ta, že před sebou máte Amigu… Koukáte na ní, zapojíte zdroj, kabel k monitoru nebo televizi a nejspíš i repráčky, myšku a joystick. Koukáte dál a máte neodbytný pocit, že Vám něco schází. Ano, je to softwarové vybavení. Nevím proč, ale poslední dobou je módou nabízet Amigy bez ničeho. Jen občas se člověku povede vyškemrat alespoň diskety s Workbenchem. Nic proti němu, v něm si můžete nastavovat barvičky, pouštět hodiny (jéé, ta vteřinovka pěkně tiká), spustit příšerný Ed a něco si v něm nadatlit (muj mily dennicku, dneska jsem si koupil Amigu a tak si te povedu uz jen elektronicky) a… No to je asi tak všechno. Workbench je ve všech směrech jen takový základ operačního systému – alespoň tedy do verze 3.1 včetně. Pak už se autoři snažili o nějaké to programové vybavení navíc, ale taky to neni nic moc. Mno…

Workbench je ve všech směrech jen takový základ operačního systému…

Podívejme se tedy na to, co budete potřebovat dál a to v hodně blízké době. Předně, pokud nemáte síťovou kartu nebo možnost jakkoliv jinak Amigu připojit na internet, tak to bude PC. A to ne ledajaké. Nejlépe vybavené nějakým zařízením, které odpovídá těm, kterými disponuje Vaše Amiga (FDD, ZIP, CD-ROM, ale i harddisky lze přehazovat). Článků na toto téma již bylo sepsáno hodně, tedy konkrétně jak přetahovat data do Amigy a bylo by zbytečné znovu vše rozvádět. Pokud bude však zájem, mohu na tuto problematiku kouknout znovu. Nyní však zpět k tématu.

Brzy totiž narazíte na překážky jako „proč mi to sakra nepíše česky“ nebo „ty woe LHAčko distribuované v LHA archívu“. Některým budou vadit i další drobnosti.

Čili pokud máte ve své Amize HDD, nebo možnost ho jakkoliv připojit, bude hezké, když si nyní provede instalaci Workbenche na něj (hezky pomocí diskety nadepsané Install). Pokud tuhle možnost nemáte, bude to hodně bolet, nicméně i tak si můžete vytvořit diskety s důležitými utilitkami (ale ručně, na novou disketu si nakopírujte z WB diskety adresáře LIBS, C, L, S a třeba i DEVS, ovšem to není tak důležité – adresář C pak můžete trochu promazat o nepotřebné věci – porovnejte s příkazy v startup-sequenci v adresáři S – tam si zakomentujte znakem „;“ řádky odkazující na adresář DEVS, pokud jste ho nenakopírovali). V roce 1993 jsme tak fungovali skoro všichni. Já budu ale počítat s tím, že harddisk máte a nebudu tak psát, nakopírujte si program na disketu Moje Utility 3.

Co je pěkné mít a neztratit…

LHA – jeden ze základních archivačních programů na Amize. Neobejde se bez něj prakticky nikde a nikdy. Jestli se kdokoliv rozhodne zabalit svůj program do jednoho úhledného souboru, bude za tím z 90% stát právě komprimační ulitita LHA. Naštěstí pryč jsou doby, kdy nikdo nepochopil, proč je špatně distribuovat LHA v LHA archívu a tak se tedy vyskytuje alespoň v samorozbalovací variantě. Stáhnout ho samozřejmě můžete z Aminetu. Kdo by si ho chtěl najít sám, může… Uvidíte sami, co Aminet udělá, když mu do vyhledávacího pole napíšete pouze „lha“
http://aminet.net/util/arc/lha.run

LZX – další z velice rozšířených archivačních programů. V podstatě se jedná o letitého rivala právě LHA. Z konečného souboje však nevyšel dvakrát dobře. Přesto hodně softwaru v tomto formátu ještě najdete. Poslední verze, která vyšla, nese označení 1.21R a má drobnou vadu. Neumí se vypořádat s rokem 2000 a výše. To se dá ovšem ošetřit patchem.
http://aminet.net/util/arc/lzx121r1.lha – obsahuje i registrační klíč
http://aminet.net/util/arc/LZX121r_pch.lha

DMS – přes veškeré protesty některých zoufalců se stále těší velké oblibě. Celé jméno je Device Masher System, což je asi tak úchvatné a všeříkající, jako programové prohlášení vlády… Konkrétně se tedy jedná o kompresní program, který sektor po sektoru načte disketu a udělá z ní komprimovaný obraz na harddisku. Lze tak zachovat kompletně vše, co se na disketě nachází v nezměněné formě. Ovšem jak kdy – ani DMS není všemocný a v historii se lze setkat s některými herními tituly, na kterých si vylámal zuby – není jich však mnoho. Poslední oficiální verze je 1.11, ale ta toho moc neumí. Pak jsou tzv. „neoficiální“ – jedná se o verze, které vytvořil někdo jiný bez souhlasu autora původního programu. Asi nejrozšířenější je 1.52, poslední pak 2.04, která umí už i samorozbalovací archívy, tzv. FMS.
http://www.amiga-stuff.com/files/archivers/DMS152a.lha
http://www.amiga-stuff.com/files/archivers/DMSV2-04.SFX (SFX je samorozbalovací archív)

xDM – je to něco jako DMS…respektive ani trochu. Podobní si jsou v tom, že umí oba udělat komprimovaný obraz diskety (a to se opravdu hodí, pokud třeba dostanete s Amigou nějaké, ale chcete na ně nahrát něco jiného – archivace starého obsahu disket je pak více než žádoucí). Tím to však končí. xDM načte disketu jako obraz pomocí známého programu DD a vytvoří z ní tedy RAW data (podobná ADF). Ty posléze zabalí pomocí LZX a celé to pojmenuje nechutnou XDM koncovkou. K tomuto výsledku se musíte prodrápat přes asi 5 oken s různými volbami… No někdo tomuto programu na chuť přišel, já ovšem ne. I přesto ho tu uvádím.
http://aminet.net/util/arc/XDM20.lha

ADF – to jsou soubory známé z PC díky emulátorům. Snad každá hra, pokud není distribuována jako WHDLoad balíček (k tomu níže), je z 99% ve formátu ADF. Opět je to obraz diskety, nicméně bez komprese. Se soubory ADF můžete nakládat několika způsoby. Zapsat jejich obsah na fyzickou disketu pomocí malé utilitky (TransDisk přiložený u každé verze UAE) a nebo… A to je mnohem zajímavější – načíst je do WB jako reálné zařízení. K tomu je ideální nástroj Disk Image Device, který umí takto načíst nejen ADF ale i spoustu dalších virtuálních obrazů disket a disků. K jeho úspěšnému chodu budete potřebovat i nějaké další utilitky a knihovny. Proto neodkazuji přímo na archív, ale na dokumentaci, kde je vše potřebné uvedeno.
http://aminet.net/package/disk/misc/diskimage.m68k-aos

ZIP, RAR a další archivátory z PC – je jich velká řada a je pěkné mít pro všechny nějaký ten program, který dané archívy umí alespoň rozbalit. S většinou z nich si poradí Unarc, který je dodávaný s OS3.5 a výše (ten si ostatně poradí i s LHA a dalšími). Co ovšem dělat, když Unarc nemáte a nebo máte právě RAR archív? Zde uvádím tedy seznam dalších archivačních programů vhodných do adresáře C – většina z nich má víc verzí podle druhu CPU, vyberte si tedy tu správnou a přejmenujte ji (například unrar-060 na unrar).
http://aminet.net/util/arc/UnRAR250.lha
http://aminet.net/util/arc/unz542xA.lha
http://aminet.net/util/arc/UnARJ241_104.lha
http://aminet.net/util/arc/zoo2-10.lzh

A co ta čeština? No už se k tomu dostávám. Na Amize těch lokalizací bylo hned několik. Dalo by se říct, že každá firma motající se tehdy okolo počítačů u nás si přihřála svoji polívčičku. Většina z nich už dávno skončila v zapomnění, ale dvě lokalizace se zachovaly. Jedna pro OS3.1 a druhá pro OS3.5 (ovšem dá se použít i v 3.9). Majitelé starších operačních systémů prominou, ale ani ve svých bohatých archívech jsem už žádnou lokalizaci nenašel. Budiž jim útěchou, že za pomoci pár příkazů v startup-sequenci budou moci česky alespoň psát:
SetMap czd-k8
ff topaz-k8.font
To a balíček s potřebnými programy a fontem níže Vám zajistí češtinu ve WB1.2 a vyšším (na nižších verzích jsem to netestoval).
http://amiga.webz.cz/storage/czech.lha – balíček pro ty, kteří mají starší Amigu. Vykopírujte si soubory z adresářů do odpovídajících na Vaší disketě a upravte startup-sequence dle informace výše.
http://aminet.net/package/misc/misc/CzechLocale31a – lokalizace pro systém 3.1 (na 3.0 funguje také)
Lokalizace pro OS3.5 (3.9) – Hlavní archív | Fonty | Katalogy | Aktualizace pro BB1

Vraťme se ale ještě na chvíli k archivačním programům a utilitkám (tou češtinou jsem to jen chtěl trochu nabourat, abych Vás až příliš nenudil ). Drobátko nám jich zbývá. Ale vezmu to rychle – XPK formát, tolik oblíbený na kompresi hudebních modulů (tak dobrá, hned po PowerPackeru). V OS1.2 – 2.1 moc dobře nefungují pokročilé náhražky XAD a XFD, proto je nutné sáhnout po starém dobrém XKP archivátoru. A třeba si k němu stáhnout i pěkné GUI XPKatana. XPK samozřejmě obsahuje i verze pro novější OS (majitelé starých Amig si knihovnu xpkmaster.library z balíčku zvolí z adresáře „Libs_1.3″). Tam se ale častěji používají XFD a XAD (000 / 020 / 060 verze / key), což jsou opět takové univerzální balasty na kdejaký komprimační algoritmus.

V neposlední řadě se musíme podívat na PowerPacker. To je utilita, která provázela Amigu neuvěřitelně dlouhou dobu. Vlastně snad pořád. Jeho výhodou bylo a je, že prakticky každý soubor, který s ním zapakujete, je schopen se sám zase rozbalit a automaticky spustit (pokud tedy nebyla při kompresi použita závislost na externí knihovně). Obvykle se s ním kopresily hudební moduly, textové dokumenty, obrázky, ale hlavně spustitelné soubory. Existovala však doplňující utilitka (kterou někde mám na AmigaComputing coverdisku, ale ne a ne ji najít), která se postarala o to, že jste PowerPackerem mohli zabalit prakticky jakýkoliv soubor a ona se postarala o to, že se ve správnou chvíli „předrozbalil“ bez ohledu na to, jaká aplikace si ním pracovala. Pokud budete pracovat s nějakou starší disketou, můžete si být na sto procent jisti, že textové dokumenty se budou koukat po programu PPmore, PPShow a dalších. Je tedy žádoucí, abyste nějaký ten PowerPacker měli na svém systému také. Uložil jsem pro Vás kokrétně verzi 5.0b, což je asi ta poslední, která se dá najít.

No a pokračujeme v krasojízdě.

Dneska už skoro každý program vyžaduje MUI, neboli Magic User Interface (ke svému chodu potřebuje OS3.0 a vyšší). Na Aminetu najdete poslední verzi 3.8 z roku 1997. A MUI je shareware. No. Ne že bych chtěl ubírat tvůrci trochu těch pěnízků, ale přecijen… Platit za 13 let starý software s nulovou podporou (ale domovské webové stránky jsou hezky barevné) je jak házet prachy prostitutkám z jedoucího auta. Nejraději bych tu poskytl registrační klíč, ale kdo bude chtít, najde si ho jinou cestou (malý hint MUI.key) . MUI opět můžete stahovat z Aminetu.
http://aminet.net/util/libs/mui38usr.lha

Další tu máme již zmíněný WHDLoad. Pokud máte harddisk u své Amigy a trpíte používáním disket u her, pak je tohle jediné možné řešení u těch, které nejdou na HDD nainstalovat samy. Proč to píšu? Ne vždy je totiž použití WHDLoad bez problémů a u některých her se využití takové distribuce přímo příčí zdravému rozumu. Třeba u WormsDC – dají se na HDD nainstalovat naprosto bez problémů a hlavně nebudete muset pracně shánět exotickou verzi obrazu ROM, který WHD verze vyžaduje ke svému chodu. Takových her je samozřejmě mnohem více. Nevýhoda WHDLoad pak spočívá v ještě jedné drobnosti – hry upravené pro chod z HDD postrádají mnohdy úžasná cracktra a hlavně trainery, bez kterých často ztrácí na své zábavnosti. WHDLoad je momentálně k dostání ve verzi 16.8, nebo ve verzi 16.9 z support stránek. Opět se jedná o shareware, ale kromě otravného okna před každým spuštěním hry nejste nijak moc omezováni. Autor si určitě nějaké ty money za vaši registraci zaslouží.

No a co dál? Každý by určitě měl rád ve svém Workbenchi nějaké ty fičurky navíc. Jako třeba hodiny v top-baru. Ale kde hledat. Když na Aminetu napíšete Workbench Clock, vyjede Vám kde co. Ale vesměs jsou to fujky, co si otvírají vlastní okno, aby Vás oblažily obřími číslíčky a jinou verbeží. Ne tak Titleclock, který je malý a šikovný. Stačí ho hodit do adresáře WBStartup (nebo kamkoliv jinam a spouštět ručně) a v horní liště okamžitě máte datum, čas a využití paměti RAM – to je ovšem docela zbytečný grafík, nicméně se dá zlikvidovat patřičnou položkou v Tooltypes ikony. Výhodu tohoto programu je, že šlape i na Amigách s OS2.x.

Někteří také budete chtít použít CD-ROM u své Amigy. V OS3.9 je celkem schopný CacheCDFS, nicméně co v OS3.0? Pro něj samozřejmě také existuje verze toho samého driveru (byť krapet starší verze). Někteří budou preferovat AsimCDFS, jehož výhody jsem však nikdy nepochytil (nepoužíval ho).

A co nějaký ten file manager? Majitelům starších Amig bude zřejmě vyhovovat u nás celkem neznámý, ale o to lepší SID (konkrétně ve verzi 2.00)… Víte jak před Vánoci dávají takové ty reklamy, kde se Vás snaží přesvědčit, že nejlepší dárek pro vaše blízké je multibalení prášků na inkontinenci nebo vaginální výtoky? Mě taková jedna reklama přesvědčila, že mám být kurvaštědrej Ježíšek a tak Vám k téhle verzi SIDa dám i sériové číslo – 2441 – ale pšššt, to jen pro Vás. U nás byl mnohem známější File Master. Nebo také DOPUS. Ten je vhodný především pro výkonější Amigy s více RAM (čili alespoň A1200). Já si v poslední době však oblíbil AmiDisk – je to úchylárna nejhrubšího zrna. Než se v něm naučíte pracovat, tak asi zešílíte, nemluvě o instalaci. Ale po nějaké hodince zjistíte, že i když ikonky nemají popis, jsou vlastně vesměs logické a práce je s tímto programem ve skutečnosti pohodlná… No. Total Commandera na Amize prostě nenajdete, s tím se musíme smířit.

A chtěli byste snad nějaký antivirák? Ačkoliv se Vám to může zdát naprosto zbytečné, opak je pravdou. Viry na Amize byly vždy tak trochu opomíjené. Ne, že by snad neexistovaly. Ale všeobecně se věřilo, že jsou celkem neškodné a tak se s jejich detekcí nikdo moc nesral. Může se tak stát, že si mezi starými disketami najdete tu se svou oblíbenou gameskou a ejhle, nějaká verbež se do Amigy hned natáhne. Sám jsem tomu nevěřil, ale viry mě už párkrát postihly. Podle mě máte dvě možnosti – Virus Workshop, který je poněkud starší, ale na většinu virů stačí a nebo více sofistikovaný Mill, který využívá knihovny xvs.library (obsahuje databázi s viry – nenechte se zmást rokem vydání, viry na Amigu se už hold nějakou dobu nedělají).

Závěrem bych chtěl říct, že každý program, na který zde odkazuji obsahuje nějaký ten script využívající instalátor. A ten je především ve WB3.0 a vyšším radno aktualizovat. Když ho nemá, pak se určitě v archívu povaluje nějaká ta dokumentace, kterak program nainstalovat. No a pokud ne? Pak obvykle stačí dle adresářové struktury vše překopírovat (co je v LIBS do LIBS, co je v C do C, atd.). Aktivační klíče obvykle patří do adresáře S nebo L. Pokud si nejste jisti, můžete ho zkusit nechat i v adresáři s programem.

Něco vám tu chybí? Tak se ptejte v diskuzi

V tom horším vypíše jen číslo chyby a více se s Vámi nebaví. Můžete zkusit napsat příkaz FAULT a za něj číslo chyby, které jste před chvilkou obdrželi od systému. Nicméně opět se dočkáte suché hlášky a tím to hasne. Nyní se povídáme na kódy a vysvětlíme si, co znamenají.

103: Insufficient Free store
Systém nemá dostatek paměti pro vykonání požadavku. Pozavírejte pár programů a smažte soubory z Ram Disku.

105: Task Table Full
Amiga má limit na 20 současně běžících programů spuštěných z CLI. Některé z nich ukončete.

120: Argument line invalid or to long
Příkaz byl zapsán se špatnými agrumenty a nebo jste jich napsali moc. Napiště příkaz znovu a za něj dejte /? – vypíše Vám použitelné argumenty.

121: File is not an object module
Soubor není spustitelný. Možná se jedná o project, který potřebuje ke spuštění jiný program (například EXECUTE v případě batch filů).

122: Invalid resident library during load
Požadovaná knihovna sice byla nalezena, ale její verze neodpovídá. Toto může být způsobeno tím, že máte na disku buď starou verzi knihovny a nebo je poškozena. Zkuste najít novější na internetu.

202: Object in use
Soubor nebo direktorář používá jiná aplikace. Není možné, aby dvě aplikace sdílely stejný soubor ve stejný čas. Pokud se jedná o direktorář a nejde Vám smazat, s největší pravděpodobností v paměti běží program, který využívá tento direktorář a nebo nějaký soubor v něm.

203: Object already exists
Soubor již existuje. V jednom direktoráři nemohou být dva soubory se stejným jménem.

204: Directory not found
To mluví samo za sebe. Odkazujete se na direktorář, který neexistuje. Zkontrolujte zadanou cestu, zda jste se nepřepsali, případně direktorář vytvořte.

205: Object not found
Soubor nebyl nalezen. Zkontrolujte cestu k souboru, zda jste jí zadali správně včetně jména souboru.

206: Invalid window description
Rozměry okna jsou buď moc velké a nebo malé.

209: Packet request type unknown
Ovladač zařízení byl požádán o operaci, kterou dané zařízení nepodporuje.

210: Invalid stream component name
Použili jste špatné písmenko ve jméně souboru. Jméno musí mít méně jak 30 znaků (pro OFS, FFS) a nesmí obsahovat nepovolené znaky (jako ?, #, atd.).

211: Invalid object lock
Zamykací kód nebyl rozpoznán AmigaDOSem. Toto je programátorská chyba.

212: Object not of required type
Pravděpodobně jste zaměnili direktorář za soubor nebo naopak. Příkaz očekával jednu věc, ale jméno souboru odkazovalo na něco jiného.

213: Disk not validated
Velice oblíbené resumé systému, zvlášť na OS1.3 a nižším. Sem tam ho objevíte i na vyšších verzích OS, ale tam si s nevalidovaným diskem systém obvykle poradí. Validace se provádí před i po zápisu. Jakmile je zápis násilně přerušen (například resetem nebo vytažením diskety z mechaniky), disk se nevaliduje a může to vést až k jeho nepoužitelnosti (ztrátě dat). Jestliže jste v situaci, kdy si systém neporadí, použíjte DiskSalv (lze stáhnout z Aminetu) a modlete se U harddisků se můžete tomuto hlášení vyhnou použitím nějakého toho sofistikovanějšího file systému (SFS, PFS, atd.)

214: Disk write potected
Pokoušíte se zapsat na médium, které je nastavené jen pro čtení (CD nebo disketa – pro neznalé, tam je takové malé šoupátko zezadu, které buď zakrývá dírku nebo ne… vidíme? fajn, tak když to šoupátko dírku zakrývá, tak se na disketu dá zapisovat a když skrzeva dírku vidíme, pak se na ní nedá zapisovat).

215: Rename across device attempted
Přejmenování souboru lze provádět pouze na tom samém zařízení. Jestli chcete soubor přesunou, musíte použít příkaz MOVE (OS 3.5 a vyšší) nebo COPY a pak DELETE.

216: Directory not empty
Snažíte se smazat direktorář, který není prázdný. Použijte parametr ALL nebo smažte nejdřív obsah direktoráře a pak jeho samotného.

218: Device not mounted
Snažíte se přístoupit na zařízení, které systém zatím/už nezná. Třeba na PC1:, které jste ještě nenamountovali. Nebo na disketu ALANDOG:, kterou jste už ale vyjmuli z disketovky.

219: Seek error
Low levelová SEEK funkce selhala. Obvykle se jedná o programátorskou chybu.

220: Comment too big
Snažíte se souboru připojit komentář delší než 80 znaků.

221: Disk full
Disk je plný, něco umažte, ať uvolníte místo.

222: File is protected from deletion
Soubor je chráněný proti smazání. Označte jeho ikonu a zvolte informace z menu. Nyní můžete přizpůsobit atributy k obrazu svému.

223: File is protected from writing
Soubor je chráněný proti zápisu. Označte jeho ikonu a zvolte informace z menu. Nyní můžete přizpůsobit atributy k obrazu svému.

224: File is protected from reading
Soubor je chráněný proti čtení. Označte jeho ikonu a zvolte informace z menu. Nyní můžete přizpůsobit atributy k obrazu svému.

225: Not a DOS disk
Disk nebyl rozpoznám systémem. Jestli se jedná o disk pro Amigu, pak je potřeba patrně speciální DOS driver. Nebo se jedná o nesystémovou disketu. V nejhorším je disk poškozený.

226: No disk in drive
Pokusili jste se přistoupit na prázdný disk drive (v disketovce není disketa, v cd-rom cdčko, atd.).

232: No more entries in directory
Direktorář už neobsahuje žádné další zápisy k prozkoumání. Obvykle je to výsledek zavolání low level funkce NEXT a jedná se o programátorskou chybu.

Tyto problémy mohou být způsobeny několika důvody. Například ROM nám v čase nepoužívání „odskočila z patice“. Zkusíme jí vytáhnout a znovu domáčknout. Ovšem obvykle jsou tyto chyby fatální a nezbyde nám, než daný chybný kousek vyměnit, případně proměřit zda není někde tzv. „studeňák“. Existují i různé triky, jako základní deskou krapítek zakroutit. To chytnete motherboard do teplejch a začnete kroutit. Samozřejmě šetrně a jen malinko!

Aby toho nebylo málo, během samotného testu se ještě kontroluje klávesnice, kde jste o jejím stavu spraveni pomocí blikání diody na CaspLocku.
Jedno blikutí: ROM klávesnice je vadná.
Dvě bliknutí: 64 bytová RAM klávesnice je vadná.
Tři bliknutí: Časovač selhal.
Čtyři bliknutí: Skrat mezi klávesami.

Během bootu ale CAPSLOCK blikne vždy! Takže nepanikařte. Dělají to všechny Amigy v celém vesmíru!

Jestliže jste se nedočkali při bootu jakéhokoliv problému, máte částečně vyhráno. Některé chyby, jako třeba v RAM atd. se mohou projevit až během používání Amigy. Projeví se to obvykle tím, že Amiga buď vytuhne a zpraví vás o tom dialogovým oknem „Software failure – Suspend/Reboot“. Předně je nutné říct, že k software failure dochází relativně často, především u odfláknutých softwarů a není tedy nutné se ihned strachovat o fyzické zdraví Amigy. Strachovat se můžete začít ve chvíli, kdy dochází k takovým výtuhům často a obvykle velice náhodně. Když tedy následně začne „guru meditovat“, najdete u toho i popis chyby. Je to vpravdě šílené číšlo, ale když se máte o co opřít, sdělí hodnotné informace.  Následující infromace jsem si dovolil převzít ze svých stránek – odkud jsem je ale převzal tam je otázkou Proto jako zdroj uvádím „všechny ty úžasné stránky o Amize“ a jdeme na to:

Formát Guru Meditation zpráv:

Jestliže první číslo ze „subsystem ID“ je větší než 3, tak se jedná o neopravitelnou chybu. V takové případě musíte odečíst 8, abyste dostali „subsystem ID“.

Subsystem ID Codes

General Error Codes

Specific Alert Codes
Exec Library

Graphics Library

Layers Library

Intuition Library

DOS Library

Ram Library

Expansion Library

TrackDisk Device

Timer Device

Disk Resource

BootStrap

CPU traps (pouze některé – CPU má 256 výjimek, 64 je definováno hardwarem zbývajících 192 může definovat uživatel)

Jak si tedy můžete všimnou, seznam je opravdu úctyhodný.

A jak vlasně Guru začal meditovat? Jedna ze zpráv říká, že se vlastně jedná o jakýsi vtípek, který se do systému prodral. V začátcích Amiga corporation byl jeden programátor (jeho jméno jsem bohužel nedohledal, takže těžko říct, kdo z nich), který si při spadnutí Amiga OS sedl do tureckého sedu a snažil se přijít na to, kde se stala chyba. Ostatní chodili kolem a uchychtávali se, že vypadá jak meditující guru.
Málokdo také víc, že blikající okrajový rámeček je tvořen tak, že se nejdřív 6809krát vykreslí černý obdélník a pak ve stejném počtu červený. Je to míněno jako pocta pro Motorolu 6809 (byla například v Commodore PET), která byla velmi populární mezi programátory.
V nejnovější verzi AmigaOS 4.0 je už ale Guru nahrazen handlerem s názvem „The Grim Reaper“…

Problém nastane ve chvíli, kdy se novopečený majitel Amigy rozhodne, že by opravdu rád něco jiného, než jen hry. Ne že by problém spočíval v nemožnosti si z čehokoliv vybrat, spíš uživatel ani nemá tušení, po kterém programu se má kouknout. Většina relevantních klíčových slov zadaných ve vyhledávačích vypíše všechno možné, jen ne to, co potřebuje. Po proklikání se několika odkazy to pak uživatel vzdá sám a vrátí se hold jen k těm hrám.
Jak by ale klasik řekl: „Nepropadejte panice“. Není tomu zas tak dávno, co Amiga svými schopnostmi přesvědčivě drtila všechna běžně dostupná PC a tak má uživatel hodně na výběr. Ze začátku bude chtít asi bádat ve vodách probádaných na PC, tedy v textových, databázových a grafických editorech. Těch textových je nepřeberné množství, ale aby alespoň trochu splňovaly uživatelovu náročnost, pak musí umět hodně druhů písem, vkládat obrázky a různé jiné debilitky, které najde v Mrkvosoftím Wordu. Na Linuxu to vyřešili už dávno a poskytli svým uživatelům OpenOffice. Nedávno se na webu objevila zpráva, že by se na něj mohli těšit i majitelé OS4.0 s PPC Amigami – jednalo se ovšem o aprílový žertík a hlavně nám, klasickým Amigistům, by to bylo trochu k ničemu (i když prý kdosi na portu OpenOffice opravdu pracuje a měl by chodit i na klasických Amigách, nicméně je to jen jeden člověk a tak progress bude asi hodně dlouhý). Na holé A1200 spustíte a můžete bez větších problému provozovat Protext nebo můj oblíbený Digita Wordworth (na A500 spustíte vynikající program ProWrite, který umí i mnohobarevná písma + ukládání souborů v DOS formátech). Jestliže chcete o něco více zabrousit do oblasti DTP, pak doporučuji PageStream – zde si to ale už vyžádá trochu větší hardwarové nároky a minimálně multisync nebo VGA monitor. Abysme sle mohli do textových editorů obrázky vkládat, musíme si je taky někde vytvořit. Amiga nabízí nepřeberné množství grafických editorů a stačí si jen vybrat. Do začátků bych Vám doporučil DeluxePaint V (pro ECS nebo pomalejší Amigy je vhodná verze III nebo IV), který je velmi jednoduchý k naučení (Electronics Arts odvedli opravdu kvalitní práci) a mimo jiné Vám nabídne i velmi propracované vytváření animací. Postupem času třeba budete chtít vložit i nějaké 3D objekty. Na ty se hodí Real3D nebo Imagine – ale co si budeme povídat, na tvorbu 3D grafiky má málokdo nervy. Jestliže Vám bdue stačit nějaká ta 3D krajina, pak můžete sáhnout po Scenery Animatoru nebo Vista Pro – výsledky jsou více než uspokojivé. Texty by mohly být doplněny i nějakou tou tabulkou s hodnotnými daty. Na ty doporučuji používat Superbase ve verzi Professional – v jistých ohledech brzy zjistíte, že Excel je jen hračka pro malé děti.
Ale Amiga není jenom o textech, grafice a tabulkách. Je samozřejmě i o hudbě. Pro začátečníky bych doporučil ProTracker, který pracuje se samply, nabídne Vám 4 stopy a můžete se u něj dosytosti vyřádit. Pro MIDI je pak vhodný Aegis Sonic nebo Rave, kde za pomoci klávesnice a myši budete vkládat požadované noty. Špičkou v třídě sequencerů je pak Bars&Pipes Professional, ovšem jak už ono slovo profesionální napovídá, naporadí si s ním jen tak nějaká lama.
Zorganizovat Vaše poznámky a úkoly na další dny Vám pomůže DigitaOrganiser úplně stejně, jako spousta jiných organizerů, které najdete na AmiNetu.
Jestli jsou mezi Vámi ambiciózní programátoři, pak si můžou sehnat assembler, C, Pasacal a další. Začátečníkům se pak bude líbit především AMOS nebo BlitzBasic.
A pokud Vám ani tento výčet nestačí, pak můžete zavítat na AmiNet a vybírat z nepřeberného množství programů, které najdete.