Jsem šťastným majitelem velmi pěkného dobového rozšíření GVP A530 Turbo, které disponuje CPU 68030, volitelným FPU 68882, 8MB RAM a SCSI řadičem. Amiga 500 může být jen stěží rozšířena nějakou komplexnější a rychlejší kartou. Samozřejmě jsou vzácné výjimky s CPU 68040, jejich výskyt je však raritní a nešetrný k vaší peněžence. Netrpělivě jsem proto očekával na příležitost otestování ACA 500 ve spojení s ACA 1233. Jsem rád, že tuto malou recenzi mohu začít psát na výročí skutečného návratu do budoucnosti  21.10.2015!

Obecně se dá říct, že zábava s Amigou je poslední roky velmi doprdele drahou záležitostí. Je to snad ještě horší, než za dob největší slávy. Přítelkyně nebyly nikdy levné, ale co je moc je moc. Obyčejný Blizzard 68030 se dnes pohybuje okolo 8000Kč, přitom před 12 lety by mě kámoš Lojzík prosil na kolenou, abych si ten krám vzal zadarmo, že už to nechce vidět, že má nadupané Pentium! Časy se mění, Blizzard je zlatá cihla a má-li na čele napsáno 68060, můžete si jeho prodejem vydělat na předsíň k novému baráku (tak teď už malinko přeháním

ACA 500 je dokonalou ukázkou nezbytného hardware pro každého majitele Amigy 500, který chce se svým počítačem po letech pracovat konečně rychle, efektivně a mít k dispozici velký úložný prostor. Výměna souborů s „velkým“ počítačem už není žádný problém. Interface má dva sloty pro Compact Flash karty. Koupil jsem si 64GB kartu, poněvadž mám rád život bez omezení. Výměna souborů je možná několika způsoby. Pokud je oním velkým počítačem Amiga 4000, stačí mít USB kartu např.Deneb a v ní čtečku CF karet. V tomto případě lze provozovat na CF libovolný souborový systém. Osobně nejraději používám PFS3. Pokud jím je PC, lze libovolný souborový systém používat v případě, že k přenosu použijete emulaci s pomocí WinUAE, kde CF připojíte jako další disk. Tento způsob  jsem použil poslední dobou často, má mnoho výhod. Poslední a nejlamerštější je přenos s CF kartou formátovanou na FAT16 a přímý zápis. V tom případě je vhodné si koupit ještě jednu menší CF kartu určenou právě pro přenos souborů. Druhý slot na ACA 500 vlevo je právě pro tyto účely. Super výhodou je fakt, že v ROM ACA 500 jsou uloženy aktualizace jak scsi.device, tak definice souborového systému FAT16.

A zde už vidíte dobové rozšíření Amigy 500 – GVP A530 Turbo, s 68030 na 40MHz, FPU 68882 a 8MB FastRAM. Součástí je také SCSI radič, který je však překvapivě velice pomalý a obávám se, že jde o chybu v návrhu. Rychlost přenosu je maximálně 1,3MB/s, což je poměrně málo – ale naštěstí to v drtivě většině operací stačí. Ten samý kontroler je použit i v jiných řadičích GVP a neměl by být problém dosáhnout 5MB/s. Drobné, avšak podstatné plus je case, ve kterém se zařízení nachází. Perfektně pokračuje ve futuristické lince Amigy a doplňuje ji tak.

obr.1: GVP A530 Turbo připojené k Amize 500

V této sestavě byl původní disk o velikosti 50MB. Ano, čtete správně, megabajtů. A v roce 1992 to bylo doopravdy hodně. Problém je, že když chcete na SCSI-1 řadiči velkokapacitní disk, máte smůlu. Disky nad cca 500MB se prostě už nevyráběly. Řešením je koupit disk UltraWide SCSI-3. Zde  maximální kapacita dosahovala už velmi pěkných 140GB při 10000 nebo 15000 ot/min. Měl jsem k dispozici 80GB a s použitím souborového systému PFS3 s přímým přístupem na HW jsem byl schopen vidět celý disk. Tyto disky jsou velice výkonné, avšak hlučné. I ty nejtišší připomínají start nadzvukového letadla a hladina se ustálí na zádveří kvalitní diskotéky. O tepelném namáhání ani nemluvě. Vřele bych doporučil unikátní řešení z Austrálie – SCSI2SD projekt. Je to emulátor SCSI disku, kde jako plotny slouží MicroSD karta. Po mnoha dopisování s autorem se mi podařilo rozeběhnout i poslední generaci XSD karet, takže kapacita nad 64GB je vám k službám. Jedinou nevýhodou je nízká rychlost, kolem 1,1MB/s. Jak už víte z popisu výše, pro tento řadič je to víc než dost. Největší výhodou jsou malé rozměry a v podstatě nulové tepelné záření. GVP A530 tak může pracovat zcela bez chlazení ventilátorem. Možná vám ještě nedochází, proč mít v Amize 500 64GB HardDisk. Tak dobře, prozradím vám to: od teď můžete přehrávat svou muziku i filmy. Že má jedna skladba v AIFF či WAV 30MB? To už nás netrápí Stejně tak film převedený skvělým nástrojem japonského autora zabírá cca 6GB. Já se například pravidelně dívám na Commando, jak dokládá následující obrázek.

obr.2: Panna Maria ochraňující plynulé přehrávání filmu Commando na Amize 500

Skoro by se mohlo zdát, že s takovou konfigurací není třeba žádat víc. Všechny důležité programy víceméně fungují, systém je stabilní. Jakmile jsem však převedl obsah MicroSD karty na CompactFlash kartu pro ACA 500 a následně  elektřina vdechla život mocnému soukartí ACA500+ACA1233 bylo už při vykreslování ikonek ve WorkBenchi jasné, že se děje něco mimořádného. Obecně platí, že když je rozdíl  vidět pouhým okem, je zrychlení hodné zřetele. Autor ACA 1233 tvrdí, že dosáhl nejvyšší možné rychlosti přímého přístupu do paměti z CPU. Sám píše „sekvence čtyř 32bit přenosů ve čtyřech CPU cyklech“. Vykládejte si to jak chcete,  ale evidentně je to jeden z klíčových důvodů, proč je karta rychlejší. Dále zmiňuje několik prvenství, které žádné turbo karty dosud neimplementovaly anebo ano a blbě. Karta si například ohlídá, že exec je vždy ve 32bit cache paměti. Dále umí alokovat paměť na adresu 0×00c0.0000, kde mnoho programů očekává paměťové rozšíření ve slotu vespod počítače. Je to maličkost, ale údajně to významně zvyšuje kompatibilitu s nezanedbatelným množstvím software. Největší a nejbrutálnější věcí je však velikost RAM. Přátelé, 128MB je něco, o čem se vaší Amize 500 nikdy nesnilo. A nejen té. Mnoho majitelů mělo stěží 16MB, někdo luxusních 32MB, veksláci 64MB, ale 128MB, to neměl ani mnohý majitel Amigy 4000 s kontem ve Švýcarsku. S touto kartou máte 128MB přímo na základní desce!  Odvažuju si tvrdit, že všechny své systémové programy, které máte na HD můžete spustit najednou a ještě vám paměť zbyde No ale teď už trochu vážněji: například takový Art Effect 4, mocný grafický program už nikdy nebude mít problém editovat téměř libovolný obrázek. Spustíte i moderní internetový prohlížeč NetSurf. Avšak tady je „drobné“ HW omezení – musíte si sami dodat ještě na desku ACA 1233 patici a do ní FPU 68882. Tento program totiž vyžaduje FPU. Jistě se najdou i další vaše oblíbené programy, které se bez FPU nehnou. Myslím, že to bude právě množství moderních portů z Linuxu. Při vložení FPU však ztrácíte záruku. Sami to nedělejte, svěřte tuto operaci odborníkovi! Chtěl jsem říct zajeďte si třeba do Havířova do Javosoftu

obr.3: ACA 500 + ACA 1233, mocné soukartí s vloženou 64GB Compact Flash kartou

Verzí ACA s 68030 je několik, toto je zatím ta poslední a myslím, že i nejpovedenější. Má plný CPU 68030 s MMU. Kdyby se někde objevilo větší množství starých zásob 68030 na 50MHz, jistě bychom se dočkali i této verze. Obecně se dá konstatovat, že na 40MHz je tato karta rychlejší než Blizzard na 50MHz. Jaká by to však byla recenze, kdyby neobsahovala čísla a výstupy z programu SysInfo, uznávaného etanolu, chtěl jsem říct etalonu měření výkonu

obr.4: výkon ACA 1233/40MHz v Amize 500 ve spojení s ACA 500

obr.5: rychlost Compact Flash karty v ACA 500 ve spojení s ACA 1233 v Amize 500

Všiměte si, že ACA 1233 je téměř dvojnásobně (1,98) rychlá než 68030/25MHz, z čehož jsem vycházel, když jsem tvrdil, že je na 40MHz rychlá jako Blizzard na 50MHz. A co na to říká GVP A530 Turbo?

obr.6: rychlost GVP A530 turbo

obr.7: rychlost řadiče GVP A530 ve spojení s emulátorem SCSI disku SCSI2SD

Na první pohled je vidět, že ACA 1233 má oproti GVP A530 Turbo navrch. Úžasné na ACA 500 je, že k ní můžete připojit téměř libovolnou turbo kartu, která byla určena pro Amigu 1200. Nedovedu si například představit, jak by se tvářila stará dáma na 68060. Asi by se zbláznila nebo skočila rovnou z okna. Ta představa je však vzrušující.

Poslední screenshoty ukazují pohled na obrazovku, které se vám dostane po zapnutí počítače. Máte zde možnost konfigurovat nastavení karty, paměti, který ovladač souborového systému se zavede, jakou ROM si přejete apod.

obr.8: základní menu ACA 500

obr.9: rozšířené, expertní menu ACA 500

Základní menu je asi jasné. F1, F2 volí KickStart. F4 povolí s KS 1.3 FastRAM,  F5 povolí pouze CHIP RAM. Rozšířené menu už je zajímavější a zapíná či vypíná se tady vše, co jsem popsal výše. Mapování do speciální části paměti, kde se očekává rozšíření paměti vespod počítače Amigy 500 (trapdoor), aktualizace scsi.device pod F7. Zajímavou možností je přímo zde vypnout zvukové klikání disketové mechaniky, které mě osobně při delší práci vždycky dovádělo k šílenství.

Závěrem lze nákup ACA 500 víc než doporučit, je to moderní, spolehlivé a vychytané rozšíření pro klasickou Amigu 500. Škoda jen, že se nedodává ve slušivém kabátku. Ten by byl důstojnou tečkou tomuto výjimečnému hardware. Dá se však pořídit například na amiga-shop.net Zázraky nečekejte, tak slušivý kabátek jako GVP A530 Turbo nemá jen tak něco. Brzy má vyjít vylepšená verze ACA 500 plus, doporučuji tedy sledovat váš oblíbený obchod s Amiga HW, například vesalia.de Ve spojení s ACA 1233 je to rozšíření více než důstojné.

TDM

Pod článkem budu postupně doplňovat programy, které by se Vám mohli líbit a na kartě fungují.

Mnozí z vás se nyní jistě křižují, boří oltáříky pro mou maličkost, odpaňují své sestry, aby se nemohly neposkvrněné dostat pod mou kontrolu a vyrývají satanistické obrazce do mnou vysazené jedle v Krčském lesíku, pod kterou tak rád przním nevinná zviřátka. Není od věci si ale připomenout, že od roku 1993 se mnohé změnilo a Amiga už holt na paty PCčkům z dálky neplive a zatímco jsme v těch letech tak akorát žmoulali rozkrok a mačkali beďary, dneska už žmouláme toaleťák a vyměňujeme plíny nezdárným potomkům, kteří by si raději nechali utírat zadek smirgl papírem, než poslouchali od gerontů něco o 8mi a 16ti bitové éře computerů (správně „kompáčů pyčo“).

Dneska si za pomoci HW emulátorové karty můžeme udělat takový pěkný Old Skool ultimátní pařanský comp. Nebudeme si mazat med kolem huby, Amiga nikdy softwarově neuměla pořádně PC emulovat. Ano, s prvními krůčky PC Tasku jsme zažívali euforické stavy při datlení v T602 a bez valných úspěchů se snažili provozovat Windows 3.0. Co na tom, že spuštění trvalo na trošku vybavené Amize 1200 nějaké zanedbatelné tři minuty a kurzor myši poskakoval od jednoho kraje obrazovky k druhému. Důležité bylo, že to naše Amiga umí. Ale ani s 060kou a PC Taskem ve verzi 4.4 neumí. I sebetrapnější HW emulátor 286ky na „profi“ stroji ho strčí do kapsy. Jednoduše proto, že emulovat řadič, grafiku a zvuk – to sebere notnou část procesorového času. Pokud ale máme možnost HW emulátoru, který si v ISA slotech našeho miláčka poradí se samostatnou grafikou, zvukovkou, síťovkou a řadičem, nastává naprosto zdrcující změna v chápání emulace PC na Amize.

Ze stroje vybaveným něčím takovým a navíc i ShapeShifterem se stává neuvěřitelný chameleon. A co že se mi to tedy dostalo do ruky?

Předně bych chtěl milé čtenáře upozornit, že následující popis bude vycházet jen a pouze z mých zkušeností. Pasáže, které jsem neměl prozatím jak ověřit, budou napsány modrým písmem. Chci tím předejít všelijakým spekulacím a konečně uvést některé věci na pravou míru. Ohledně HW bridgeboardu, který hodlám popsat, je to více než potřeba.

Jedná se totiž o produkt firmy Commodore. Konkrétně A2386SX board…. No netvařte se tak kysele. Poznámky jako „Pořiď si Golden Gate, ten je jako woe nejlepší.“ absolutně neberu v potaz. Proč? Jednuše proto, že hype kolem Golden Gate boardů není tak úplně založený na pravdě, respektive A2386SX není tak hrozná, jak se na mnohých zahraničních i našich fórech dočtete. O to víc budete mile překvapeni, když si jí pořídíte.

Stunts běžící na A2386SX

Ale popořadě. Nejdřív trochu té nudné specifikace, protože něco takového si lid občas žádá. Tuto kartu poslal do světa Commodore v roce 1991. Primárně byla určena pro A2000 a A3000, případně jejich všelijaké derivace (A1500, A2500, A3200, atd.). Ale lze ji umístit do jakékoliv Amigy se Zorro II/III sloty (ano, tedy i do A500 přestavěné do toweru s příslušným HW rozšířením, nebo do A1200 – opět patřičně upravené). Já osobně jí provozuji ve své A4000, která je celkem narvaná. No posuďte sami. Konfigurace, v které karta běží, je celkem zběsilá – Cyberstorm PPC 604e/233Mhz s 060/50Mhz, 384MB Ram – fast+ZorRam, Deneb, CV64 + scandoubler, několik SCSI disků a plně obsazené IDE. Zdroj se potí tak, až by zasloužil arktický mráz, ale drží. Karta se standardně dodávala se třemi verzemi procesorů 386SX a to buď v 16, 20 nebo 25Mhz verzi. Ta moje má prozatím 20Mhz verzi. Píšu prozatím, protože samotné CPU se dá celkem jednoduše uprgadovat až někam po 486/100Mhz (speciální procesory od IBM s označením SLC3). Jakkoliv jsou však tato čísla lákavá, tak mizivá je šance, že dnes takový procesor seženete. Museli byste obětovat stovky a stovky hodin hledání na aukčních serverech a pak si připravit dozajista nemalou částku, aby procesor mohl být váš. Daleko jednodužší a mnou zvolená cesta, je najit dostupnější 386SX/40Mhz, přetaktovat ho na 50Mhz a fungovat s ním. Sice nebudete mít 486 instrukce, ale komu to v konečném důsledku vadí? Hry, které měly v době vzniku jako minimum 386ku spustíte v nádherné rychlosti. Naopak ty, které vyžadovaly 486 bude zase brzdit ISA grafická karta a propustnost pamětí, které v nejlepším případě pracují na 80ns (dobrá, dají se sehnat i 60ns, ale za podobných podmínek, jako ona 486/100Mhz). Standardně se dále karta nabízela s 1MB Ram v osmi ZIP pamětech (právě ony 80ns, přičemž rychlost pamětí výrazně ovlivňuje výkon karty – k tomu později) – tento úchvatný 1 megabyte se v systému může rozdělit na 640kB základní paměti a 384kB XMS/EMS paměti, nebo můžete zůstat jen u 640kB a nechat si do zbývající Ram uložit rutiny obsluhujícího softwaru – výrazné urychlení ale nečekejte, čili nakonec každý zvolí variantu první. Maximálně karta umožňuje osadit 8MB Ram, což dle mého názoru bohatě stačí. Za pomoci redukce však můžete v klasickým SIMMech mít až 16MB Ram (hodí se maximálně pro chvíli, kdy seženete nějaký ten 486SLC procesor) – toto však neplatí pro verzi karty, kde nejsou ZIP, ale rovnou SIMM paměti. Tam je dané maximum 8MB a ani o ťuk víc. Volitelně můžete do karty umístit i 387 koprocesor, ale k ničemu vám prakticky nebude. Je opravdu velmi málo her, které ho umí využít (NE! Doom opravdu nevyužívá koprocesor!),  takže budete tak akorát machrovat s výsledky syntetických testů. Dále karta obsahuje 128kB RAM pro komunikaci Amiga-PC, řadič pro disketové mechaniky (ten můj nefunguje) – externí klasickou Amiga mechaniku, interní Amiga a nebo interní PC floppy, software umožňující použít reálné LPT a COM porty Amigy, emulaci MDA (černobílou) a CGA grafiky (dost pomalé), PC Speaker (muhehe) a za pomoci dodaných utilit umí kdejaké kravinky jako přetahování dat mezi Amigou a PC, atd.

Hned na začátek si ale musíme říct, že čím méně těchto podpůrných utilit využijete, tím rychleji bude karta pracovat (je lepší je už vynechat při samotné instalaci – nějaké „pokročilé“ sharování interní mechaniky s detekcí formátu vložené diskety je možná super pod 1.3 kickstartem, na 3.x s aktivní PC0 je to ale hloupost rovnající se navlékání gumy při prznění kamarádovy želvičky). Na Aminetu existují pro Janus Utilities (jak se originálně tento souhrn programů nazývá) „rychlejší“ varianty. Ale jak říkám. Nejrychlejší je, když je nebudete využívat vůbec. Ono to ve své podstatě není třeba. Co musíte nainstalovat, je samotný obslužný software a pak ulititla MAKEAB, která slouží k vytvoření virtuálního disku (prostě udělá soubor o dané velikosti na vámi určeném místě, přičemž jeho velikost se odvíjí od počtu zvolených cylindrů, hlav a sektorů reálného disku, který chcete emulovat – nějaké příklady najdete v manuálu, ale já spíš doporučuji zapsat hodnoty, které vypisuje BIOS karty při volbě disku – můžete mít až 340MB soubor bez nějakého dramatického úbytku přenosové rychlosti – pokračování o něco dále).

A teď už  samotnému používání a zkušenostem:

Mýtus první – A2386SX nemá rádo akcelerované Amigy
Jak už bylo napsáno výše, moje Amiga je akcelerovaná až až (dobrá, jakmile seženu 604e na 400Mhz, nechám si předělat turbínu ). Podle nejrůznějších plků na internetu by na 060tce měla zřejmě karta vytlačit všechny kondíky a pro jistotu je ještě potřísnit ektoplasmatickým výronem. Ale ono tomu tak není. Karta běží stabilně, stejně jako všechny další periférie. Mohu používat Deneb a připojovat se na internet, pouštět další SW emulátory (PC Task VS A2386SX ) a vůbec dělat psí kusy, aniž by se dělo cokoliv nestandardního. Musím však upozornit, že jsem při instlaci softwaru karty na straně Amigy zvolil opravdu jen to nejnutnější a nenechal se otravovat dodatečnými utilitami.

Mýtus druhý – musíte mít připojenou FDD mechaniku
Tohle je ovšem do nebe volající blbost. Já osobně bych spíš doporučil ji vůbec nepřipojovat. Není to snad proto, že byste nebyli schopni sehnat krajně netradiční Y kabel (což jsou vlastně spojené dva floppy kabely dohromady, takže můžete v klidu použít ony dva standardní), ale nouze mne naučila (jak jsem se zmínil, moje karta má vyhnilý WD chip), že prostě není potřeba – software si přetaháme elegantněji.

Mýtus třetí – image disků jsou nekompatibilní s čímkoliv jiným a jsou pomalé
Na internetových fórech najdete tajemné vzkazy, že za určitých okolností, přesného počtu slunečních erupcí a postavení hvězd, můžete po omezeně krátkou nanosekundu obraz harddisku připravit pod PC Taskem. Nevím, který mamlas tyto zprávy šíří, ale vězte, že pod PC Taskem připravíte image disku s naprostým přehledem. Chce to však splnit dvě základní podmínky. Image se musí vytvořit pod MAKEAB a měl by mít specifikace, které zná BIOS karty (viz. výše). Pak už stačí pod PC Taskem spustit Fdisk, vytvořit primární oddíl a nezapomenout ho nastavit jako aktivní. Image naformátujeme, nasysujeme*1, nahrajeme na něj to, co chceme a voila – ono to funguje i pro emulátor (v BIOSu pro využití image musíte mít harddisky nastavené na NONE a na straně Amigy napsanou správnou cestu v Prefs souboru aboot.ctrl*2). Rychlost přenosu není na moderních filesystémech nebo SCSI discích nijak pomalá a to nemluvím o přistupové době, která natrhne prdelku nejednomu nezbedníkovi z řad reálných disků.

Mýtus čtvrtý – karta je pomalá
„Pomocné“ utility jsme tedy poslali cikánům do Mostu a využíváme jen samotnou hrubou sílu karty. Jak už jsem zmínil výše, je nutné dát opravdu pozor na rychlost použitých pamětí. Nejlepší jsou 60ns ZIPy, ale ty jsou krajně nedostatkové. 80ns jsou originální a budu je tedy používat k jakémusi odpíchnutí a Vám bych doporučil to samé. Protože kapacitou vyspělejší paměti mi cestují nějakým pravláštním způsobem z Číny a i po měsíci na ně marně čekám, stejně jako teenka na měsíčky po tom, co se milovala při luně, rozhodl jsem se vypreparovat svůj Alfa Power od A500. V něm mám paměti ale všelijak namíchané a přestože Amize přináši neskutečné oživení v rychlosti (za pomoci 68010ky), v A2386SX se ukázala jejich slabina. Jak je u PC známo, všechny paměti běží tak rychle, jako jejich nejpomalejší část. A stejně jako Děžo v sedmé třídě odpoví na otázku „How do you do?“ „Ma name ist Demeter nigga bro bitch fuck off gangsta“, i karta při použití 100ns pamětí dozná znatelné ztráty na výkonu, konkrétně celých 25%. Dokážu si tedy velmi reálně představit, že výkřiky o pomalosti pocházejí od jedinců, kteří moc nesledovali rychlost pamětí a pokud už ano, tak zapoměli při konfiguraci EMM386 na parametr EXCLUDE=D000-DFFF*3. A ano, karta je ve své základní konfiguraci opravdu pomalá – pokud nepoužijete samostatnou grafickou a zvukovou kartu*4, bude se vléci při emulaci grafických režimů naprosto zoufale.

Mýtus pátý – A2386SX je oproti Golden Gate kartám shit
A tady se dostáváme k jádru pudla. Jak všichni dobře víme, tak Apple je vůbec nejlepší a nic než Iphone a Ipady by nemělo existovat. U pump by se měl takovat jen Igas spetzial, který dodá každému motoru 50 velbloudů navíc, jídlo by mělo být Ieko certifikované a každá šlapka by měla u sebe mít Iprimeros, které zajišťují ten nejlepší sexuální zážitek i bez zásunu. Že je to celé nesmysl? Ale ano… Stejně jako hype kolem karet Golden Gate. Ten byl a je způsobený několika faktory. Zaprvé karta vyšla později, než A2386SX – prakticky v době, kdy Commodore sám věděl, že je na tom stejně jako vojít Ryan, když si šel ulevit na protitankovou minu. Za druhé je udělala firma Vortex, která do té doby uspěla jen velmi nechvalnými emulátory ATOnce, které za pomoci různých marketingových triků klamaly zákazníky a spolu s příchodem GG ještě více investovala do reklamy. Za třetí tyhle karty nestály v roce 93/94 stejné nekřesťanské peníze, jako A2386SX v roce 1991 (podařilo se mi najít jediný zdroj udávající cenu u nás – 32 tisíc Kčs, ale na Americkém kontinentu to mohlo být méně). Za čtvrté, karty GG se primárně prodávaly s 486SLC procesory a tudíž podávaly lepší výkony, než jasně zastaralá 386ka. Jenže – ve skutečnosti GG karty neumí nic, co by neuměla A2386SX*5. A na to mnohdy whistleři zapomínají.

Takže – co jsem si počal já?

Prga ne woe si musíme znovu zopakovat, že karta se ke mě dostala ne ve zrovna zdravém stavu. Baterka vyteklá, pár poleptaných cestiček, WD čip starající se o přístup k disketovým mechanikám mrtvý a vůbec všechno v nejzákladnějším základu. Ale i s tím se dá užít trochu té srandy. Image disku jsem si připravil podle popisu výše, stejně jako provedl očesanou instalaci (ne, tu plnou jsem ani nezkoušel, protože mi bylo hnedka jasné, že to bude zbytečné). Karta naštěstí s ničím nekoliduje. Veškeré další karty, které v Amize mám, jsou Zorro III. Pokud byste však BridgeBoard chtěli používat na ZorroII Amize, musíte se připravit na drobná omezení. Každá karta na ZII si totiž ukousne nemalou část paměťového prostoru pro ZII vyhrazeného. Pokud budete mít tedy třeba CV64 2MB na ZII, pro bridgeboard zbude asi tak 5MB Ram – možná 6, když budete mít štěstí. Na ZIII však toto omezení neplatí a tak můžu mít ZorRam 128MB, CV64, Deneb a další serepetičky, přičemž jsem defacto omezen jen počtem volných slotů. Obrovskou výhodou je, že i když něco osadíte do ISA slotů, ZIII zůstávají stále pro použití Amigy. Čili je možné mít v jedné řadě například zvukovou kartu a ZorRam. Nebo síťovku a Deneb (toho musíte trochu zprznit, aby nepřesahovaly interní konektory do prostoru ISA karty, tj. ohnout je krapítek nahoru).
Zpočátku jsem kartu používal v defaultním dodání. Bez žádné přídavné ISA karty a se základním CPU a RAM. Zprvu mne trochu rozčilovala hláška „Invalid Configuration Information“*6. Ale pak jsem si uvědomil několik věcí – vadný WD chip nedovoluje použít využití disketovek a navíc nastavení grafického výstupu na EGA/VGA neodpovídala možnostem karty. Nezbývalo než zvolit color mode 80 (nebo 40? Teď už nevím a do BIOSu se mi lézt nechce, neb se koukám na „krásné“ Windows  ). Nemusím snad znovu opakovat, že emulace CGA je žalostná. Nejenže v tom nespustíte žádnou z oblíbených her (tak dobře, třeba STUNTS v CGA běží), ale pokud se už zadaří a nějakou historickou hru donutíte k chodu, budete nad vykreslováním grafiky plakat. A tady přichází dva první momenty, kdy si začnete ISA slotů v Amize vážit. Je totiž potřeba sehnat pořádnou grafickou kartu a nějakou tu zvukovku. A když říkám pořádnou GK, tak tím myslím POŘÁDNOU*7 s minimem 1MB VRAM, protože nechceme být žádná ořezávátka. Pak přichází na řadu zvuková karta. Dávno jsou pryč ty doby, kdy jsme kupovali za nemalé peníze nejrůznější klony finančně nedostupného Sound Blastera nebo SB16. Neuvěřitelná výhoda spočívá v tom, že zvukové karty jsou jako jediná IO zařízení zodpovědná za dlouhodobou existenci ISA sběrnice. Nevýhoda však spočívá v tom, že hodně karet (ano, i ona zmíněná SB16) je PNP. To znamená jediné – i pro DOS budete potřebovat ovladače a nevystačíte si s jedinou řádkou v AUTOEXEC.BAT, která začíná magickým SET BLASTER=… Doporučuji se poohlédnout právě jen a pouze po SB kartách. GUS byl sice magický kousek hardwaru, ale zase tak podporovaný nebyl. SB karty jsou neuvěřitelně zpětně kompatibilní a dokonce umí emulovat i AdLib. Pokud si tedy pořídíte nějakou Vibra16 z roku 98, porád uslyšíte zvuk i v těch stařičce nejstarších hrách.

Jakmile přidáte do systému grafickou ISA kartu, je navíc nutné vypnout emulaci jak Color, tak Mono módů v PCPrefs a nastavit v BIOSu EGA/VGA zobrazení. Komunikace s emulátorem se však nadále spouští pomocí programu PCColor.

Cybex Shell naprosto miluju!

A jak jsem pokračoval…
Pokud nejste absolutní lamy, jistě si pamatujete na chvíli, kdy jste vyměnili Amigu za PC (ano, ten krátký úsek asi dvou let, než se vám začalo bytostně stýskat – ale zatímco PC poskočilo od 486DX2/80 k Celeronu 266A, Amiga byla pořád stejná). Určitě si pamatujete i na to, že s omezenými prostředky byl potřeba strukturovaný BOOT. Byla tu plná konfigurace s QEMM386 (který mimochodem A2386SX bravurně zvládá), zvukovkou, ANSI, CS klávesnicí, CD-ROM, myší a končilo to kdesi v NC, VC nebo Cybex Shellu. Pak jste měli další variantu, která byla očesanější, aby bylo k dispozici více RAM a nakonec tu bylo něco i pro Windows. Mimochodem se opět na spoustě diskuzních fór dočtete, že nemáte Winy ani zkoušet, protože je to hrozné utrpení. Já vám nevím, ale instalaci Win 3.11*8 (na 386/20Mhz s 1MB Ram nemá smysl cpát 95ky) jsem zvládl celkem rychle. A ještě rychleji bootují – celých 16 vteřin do plného naběhnutí . Jen snad zhýčkaného PCčkáře z WinXP a Win7 překvapí několik „maličkostí“, které nejdou tak snadno překousnout.

Jenže jako po těch létech na strukturovaný CONFIG.SYS a AUTOEXEC.BAT? Na internetu je spousta rad, ale žádná nectí staré dobré strukturování, na které jsme byli zvyklí a které nám vyhovovalo. Čili žádné složité BATky a očesané SYSy. Všechno začíná v config.sys:

[menu] - tím uvodíme, že si budeme kurzorovými šipkami volit z několika možností

menuitem=normal,* .:: Normal ::.  UMB EMM Mouse SB Univbe CS * - první položka v menu, podstatný je název „normal“
menuitem=maxram,* .:: MaxRam ::.  UMB SB                                         * - druhá položka v menu, podstatný je název „maxram“
menuitem=memtes,* .:: MemTST ::.  MemtestX86                                 * - třetí položka v menu, podstatný je název „memtes“

menudefault=normal,10 - tady volíme čas, po který bude menu aktivní pro volbu uživatele
menucolor=15,1 – barvy - v tomto případně je pozadí modré a text bílý

[normal] - jednotlivá návěstí, která odpovídají názvům výše
xxxxx - zde jsou na jednom nebo několika řádcích parametry, jako např. device=DOS,UMB, files=30, buffers=15, lastdrive=z, atd.

[maxram]
xxxxx – pokud chceme něco, např. emm386.exe umístit do horní paměti, uvozujeme device jako DEVICEHIGH=

[memtes]
xxxxx

Následně podle config.sys upravíme i autoexec.bat. Není to nic složitého, ale na začátek si musíme udělat malý rozcestník:
@echo off - nevypisuje zbytečné krafy na obrazovku
if %CONFIG%==maxram GOTO maxram - odskočí na podproceduru maxram
if %CONFIG%==memtes GOTO memtes - dtto, ale memtes

:normal - tuto podproceduru neuvozujeme výše, protože začíná jako první a pokud se CONFIG nerovná nic výše, pokračujeme dál
SET CTCM=C:\CTCM - nastavení pro SB
SET BLASTER=A220 I5 D1 H1 P330 T6 - DTTO, zvolení HW konfigurace SB
C:\CTCM\CTCU /S - zapsání konfigurace do nastavení karty
SET PATH=C:\DOS;C:\MISC - zde se volí cesty, které se po zadání příkazu budou prohledávat pro jeho vykonání
LH c:\dos\univbe.exe - Universal Vesa Driver pro grafické karty – hodně důležitá věc, není součástí DOSu!!!
LH AMOUSE.COM - ovladač myši z Janus Tool diskety
LH C:\dos\vc.com - Volkov Commander
LH udává nahrání ovladče do horní paměti, u QEMM386 je tento prefix LOADHIGH
GOTO lquit - odskočí na dané návěstí v AUTOEXECU – důležité, aby nebyli vykonávány následující řádky patřící jiné konfiguraci

:memtes
mt420.exe
GOTO lquit

:lquit
exit

:maxram
SET CTCM=c:\CTCM
SET BLASTER=A220 I5 D1 H1 P330 T6
SET PATH=C:\DOS;C:\MISC
GOTO lquit

Absolutní rouhačství - 2x PC na jedné Amize

Jak už jsme si řekli výše, hardfile si můžeme připravit v PC Tasku, který disponuje i pěknou utilitou umožňující nahrání dalších souborů do hardfilů přímo z Workbenche díky tomu, že obraz disku připojí jako další zařízení. Jak jsem pochopil z rychlého pročtení manuálu k A2386SX, tak i mezi utilitami pro tuto kartu je něco podobného. Blíže jsem to ale nezkoumal. Co ale dělat, když jsme si už pořídili nějaký ten ISA řadič a chceme připojit reálný harddisk? Tady už jakákoliv pomoc ze strany PC Tasku padá a na řadu musí přijít reálné PC. Disk vybírejte nějaký IDE s menší kapacitou. Nerozšířený BIOS karty neumí pracovat s disky většími, než je magických 540MB. Pokud připojíte nějaký větší disk, počítejte s nemalými problémy, které jeho provozování přinese – včetně třeba rozsypaných jednotlivých oddílů na disku. Dnešní PC také mají nejrůznější moderní protokoly, jak s diskem pracovat. Uživatel tedy musí zavrhnout autodetekci, zvolit CHS mód pro přístup k disku a jeho parametry zadat ručně – obvykle jsou na každém HDD napsány. Primární oddíl na disku musí být opět aktivní (označený jako bootovací) a naformátovaný FAT16. Cest, jak toho dosáhnout, je povícero. Já zvolil tu, že jsem si stáhnul instalační diskety MS-DOS 6.21 (můj oblíbený), nabootoval z nich a disk tak připravil včetně instalace DOSu naprosto automatizovaně. Instalační program udělá všechnu práci za Vás. Pokud byste však měli přesto potřebu mít vše pod kontrolou, můžete Instalátor ukončit a ručně spustit Fdisk, následně Format a Sys. Samozřejmě všechny staré hry a programy, po kterých se vám tak stýská, si také nahrajete ještě na PC (a případně i rozbalíte*9 – nevěřili byste kolik starého abaddonwaru se dneska na internetu distribuuje v samorozbalovacích archívech spustitelných jen pod Windows).
V neposlední řadě také nahrajeme obsah Janus Tools for DOS na disk, přižemž já opravdu využívám pouze amouse.com (pro použití myši) a amouse3.drv pro Windows*10. Následně stačí už jen připravený HDD připojit k ISA řadiči v Amize a můžete se radovat.

Tak Windows jo? A jaké mám na výběr?
To záleží jen a pouze na vás a vybavenosti karty. Jestli máte 1MB Ram a 386 na 20Mhz, dozajista se nebudete pokoušet instalovat Windows 95. Spokojíte se holt s Win3.11. Připravte se na to, že jejich používání bude chtít do jisté míry oživit vaše dávno mrtvé vzpomínky. A samozřejmě také nějaké ty ovladače pro grafickou kartu a zvukovku. Pokud nemáte v Amize nějaké opravdu raritní kousky, dají se ovladače na internetu najít celkem snadno. Existuje i obří archív ovladačů pro všechny možné i nemožné druhy karet SoundBlaster. U grafických karet je situace poměrně horší a někdy nezbyde, než se smířít s defaultními VESA ovladači, kterými Windows disponují. Musím předeslat, že Win3.11CS na mé konfiguraci běží naprosto bravurně. Naběhutí do nich trvá přibližně 16 sekund a vše v nich je svižné a bezproblémové i na oněch univerzálních ovladačích. Dokonce i SWAP chroustá jak má

Mě ta hra (nebo něco jiného) neběží! Co mám dělat?
Předně zachovat klidnou hlavu a racionální uvažování. Mafia ani Half-Life na 386tce nepoběží, to je jasné. Takový Duke Nukem 3D na 486SCL2/66Mhz by mohl, avšak jen v 320×200. Podívejme se ale na daleko prozaičtější důvody. Když už splňujete alespoň minimální požadavky pro běh hry, není na škodu si některé věci zkrontrolovat. Máte dostatek základní paměti? Jednoduchým příkazem MEM si to můžete ověřit. Některé hry se spokojí třeba i 400kB Base RAM, ale to jsou výjimky. Většině „novějších“ her budete muset uvolnit minimálně 610kB. To lze vyřešit buď nabootováním bez AUTOEXEC.BAT a CONFIG.SYS (při nabíhání MS-DOSu zběsile mačkáme F5) a nebo použitím nějakého pokročilejšího memory manageru, jakým je třeba QEMM386 (já ho mám ve verzi 7.5 a bohatě stačí). Dále se hře nemusí líbit vaše grafická karta, resp. ji nemusí poznat. V osmdesátých a devadesátých letech to nebylo jen o ATI a nVidii (vlastně to o nich tenkrát nebylo skoro vůbec). Existovalo nespočet výrobců a ještě více modelů různých GK. Jistý standard do nich měl přinést program UniVBE, který se pokusil kartu rozeznat a použít k jejímu ovládání univerzální ovladač pro VESA standard. Z internetu se poměrně snadno dá stáhnout verze 5.x a výš. Ovšem ani jedna z nich mi pořádně s mými dosavadními karatami nefungovala (byť například Genoya TSENG 4000AX je vypsána mezi podporovanými). Nakonec jsem přišel na to, že poslední verze, která spolehlivě chodí, je 4.3 z 20 března 1994. Možná to bude i váš případ a proto to tu zmiňuji. Dále hra může chtít využít služeb extenderu DOS4GW*11. Ten jí musí být přístupný (buď přímo v adresáři s hrou, ale pokud nechcete mít desítky DOS4GW.EXE na disku, stačí jeden kousek nahrát třeba do adresáře DOS). Zapomeňte ale na to, že s 1MB RAM takové hry spustíte. I já se těšil na Settlers v 640×480 nebo na Transport Tycoon Deluxe. Bez šancí! Minimum her pro DOS má také autokonfiguraci. Připravte se na používání programů SETUP.EXE nebo INSTALL.EXE, či SETSND.EXE atp., které jsou s hrou v balíčku. Správné nastavení zvukové karty je alfou a omegou pro kvalitní chod hry. Je zbytečné volit například IRQ karty na 7, když ve skutečnosti běží na IRQ 5. Taková hra pak v lepším případě nepřehrává muziku, v horším vytuhne celý emulátor (stejně jako by vytuhlo i reálné PC). To je tak všechno, co mne prozatím napadá. Případné dotazy na další neběžící hry se pokusím vyřešit v diskuzi.

Jak zrychlit start karty?
Dlouho jsem se potýkal s tím, že trvalo klidně i minutu a půl, než začala karta bootvat MS-DOS. S víc jak 1MB RAM si však můžete zvolit Shadow BIOS na Yes, což dramaticky start urychlí! No – mohl to být delší hodstavec, ale berte to jako takový malý hint

Určitě jsem na něco zapoměl…
Po třech, čtyřech týdnech používání karty A2386SX jsem se stal mazákem a tak jsem možná na něco zapoměl, či pořádně nevysvětlil – asi jako když se zeptáte cigáněte, kde je kulturák a ono máchaje pařátkem kamsi k lesu odpoví „támdle gádžo“. Já vás narozdíl od malého státního mazlíčka nepíchnu kudlou do pupku, když mi nedáte cígo, ale naopak vstřícně očekávám dotazy a nejrůznější připomínky .

*1 – provádí se příkazem SYS – např. SYS A: C: převede systém DOS z diskety v mechanice A (DF0) na disk C (v našem případě image disku). Pokud máte už nějaký ten původní image v PC Tasku, nebo hardfileX, tak napíšete například SYS C: D:

*2 – nachází se v instalačním direktoráři v poadresáři System (čili například DH0:PC/System). Zapíšeme do něj celou cestu, kde se hardfile nachází. Pokud využíváme filesystém PFS a nebo je image disku na SCSI disku, vůbec se nemusíme zdržovat s přidáváním bufferů. Přenosová rychlost se pohybuje od 400 do 500 kilobytů za vteřinu, což jsou hodnoty, které jsou pro 386ku naprosto, ale naprosto luxusní.

*3 – Tuto část paměti využívá karta pro nějaké své specifické úkony. Jaké? Tak to vám nepovím, protože mám jen německý manuál a to bych si raději třel bradavky Alpou, než abych se tenhle jazyk naučil. Pokud na kartě používáte jen 1MB Ram, doporučím také parametr NOEMS.

*4 – U Amigy 2000 (a derivátů jako A1500, A2500) je nutné z 8mi bitových ISA slotů udělat 16bit – tedy nemusíte, ale nevím o žádné grafické VGA kartě, která by byla jen pro 8bit ISA. A ze zvukovek byste použili snad jen AdLib (ten starý, šesti bitový – tím nechci říct, že je špatný – kdysi jsem ho měl a byl to oproti PC Speakru fakt nářez). Naštěstí na to stačí jen trochu šikovné ruce, stará PC deska a mikropájka.

*5 – Karty GG umí emulovat i VGA 256kB – to je sice pěkné, ale emulace je natolik pomalá, že i PC Task podává lepší výsledky. Dále GG karty umí využít pro svou RAM i Fast paměť Amigy. To ovšem umí A2386SX také za pomoci utility třetí strany – je sice nutné ji registrovat, abyste mohli využít víc jak 384kB, ale to je jen maličkost. Karty GG mají rychlejší procesor, ale tím samým není problém osadit A2386SX. Naopak karta od Commodore umí využít i tu nejrychlejší náhradu 386ky, která se kdy vyráběla na stejném pinoutu. GG má maximálně 16MB Ram, nicméně to SXko také za pomoci relativně jednoduché redukce. GG má sice svůj IDE konektor, ale tomu natrhne zadek i ten nejpomalejší řadič do ISA slotu. A nakonec, GG emuluje sice defaultně Microsoft mouse, ale SXko má driver pro myš, který se dá použít až do Windows 98. Co má však A2386SX navíc, je možnost využít externího dodatečného BIOSu. Ten stačí nahrát do EPROM a umístit třeba do volné pozice na síťové kartě, která rozšíření BIOSu podporuje (a to je většina). Ze stránek http://code.google.com/p/xtideuniversalbios/ si stáhnete tento soubor, vysmažíte, umístíte a můžete třeba využít IDE řadič na SB16 a tím ušetřit místo v Amize. Tento BIOS totiž umí bootovat i ze sekundárního, terciálního, atd. řadiče. Navíc nejste omezeni počtem harddisků, které použijete, ani jejich kapacitou (6TB pole, 486SLC3/100Mhz procesor, Diamod Stealth grafická karta a AWE32 – no není to sen?).

*6 – Tato hláška se vypisuje prakticky kdykoliv, když zvolíte něco špatně v BIOSu – může se jednat i o naprostou prkotinu, ale tímto vás karta informuje, že ji nemáte nastavenu k optimálnímu chodu. Nastává chvíle, kdy musíte zapojit selský rozum a místo vidlí vzít do pazour hrabičky. Ke všem těm nepříjemnostem může přispět i nesoulad v nastavení provedeném v PCPrefs vs BIOS. Nemusíte se však ničeho bát, konfigurace je celkem logická.

*7 – Pořádnou GK se myslí něco od Diamond Multimedia. Už jejich první karty s přídomkem Speedstar uměly jednu podstatnou věc – dostat z ISA slotu až dvojnásobnou rychlost zpracování obrazu – ISA má své limity, které tyto karty obcházely možností zápisu a čtení do paměti v jednu a tu samou chvíli a nějakými dalšími triky. Obecně se dá říct, že úplně nejvíc nejlepčí volbou (TM by Forrest Gump) je Diamond Stealth Pro s chipem S3-928 (poslední nejvýkonější karta Diamond Multimedia pro ISA slot). Problém je ale ten, že abyste ji našli za rozumnou cenu, musíte mít sakra štěstí. I obyčejné Speedstary na eBay začínají kolem 160 dolarů. Diamond Stealth VRAM S3-911 může být klidně i za 384 dolarů (nejlevnější na eBay 4. 11. 2012). Do ISA slotů seženete i nějaké z prvních 3D akcelerátorů, které z daného rozhraní ždímou opravdové maximum, ale ceny kolem 1200 dolarů jsou naprosto nemyslitelné. A ne – VL-BUS (u dnešních dementů nazývané „kombinace ISA a PCI, nevim co to je, ale jako rarita dobrý, nééééé?“) karty se jenom na ISA sběrnici nedají použít.

*8 – Na kartách s procesorem 286 nebo 386/16Mhz doporučuji použít parametr /S (čili WIN.COM /S). Můžete ho použít i na jiných kartách, kde se nepodaří nainstalovat EMM386 v té woknouwzí verzi (mě běží). Windows se poté nespustí v extended, ale ve standard módu a běží i na pomalých strojích daleko rychleji.

*9 – Za dob DOSu se používaly kdejaké packery a pokud máte ještě někde nějaké to historické CD s vlastními zálohami, narazíte na packery jako AIN, ARJ, UC, ZIP, RAR a mnohé další. Pokud se rozhodnete tyto archívy rozbalit pod emulátorem, nesmíte zapomenout na jednu věc – ne všechny umí rozbalit novější verze archívů. U ZIPu máte sice obrovskou šanci, že i pkunzip z roku 95 rozbalí ZIP vytvořený včera pod Windows, ale takový RAR už ne. Je tu sice možnost stáhnout si poslední verzi UnRaru ze stránek výrobce, ale ta na 386SX procesorech neběží. Vlastně poslední stabilní verze, která mi na SX BB chodí, je 2.90. A té už je nějaký rok. I z tohoto důvodu doopručuji rozbalit většinu archívů na moderním PC.

*10 – Soubor amouse3.drv (amouse2.drv v případě, že máte 286 emulační kartu) nahrajete do adresáře SYSTEM a následně upravíte v textovém editoru soubor SYSTEM.INI, kam název driveru zapíšete do řádku MOUSE.DRV – takže bude vypadat například jako MOUSE.DRV=AMOUSE3.DRV.

*11 – Jedná se o docela šikovný program, byť se to na první pohled nemusí zdát. Jeho nejdůležitější částí je funkce, díky které hry nemusí spoléhat na dostatek základní paměti, ale přistupují k RAM jako celku. Poněkud méně známou fičurou je možnost spustit hru vyžadující 8MB Ram i na stroji se 4MB. Stačí k tomu dostatečně rychlý disk (nejlépe compactflashka), aby swapování nebylo tak citelné (u některých her stačí disablovat zvuk, tj. zvukovku nastavit na none, čímž se ušetří také hodně paměti). Takový dávkový soubor pro hru pak vypadá nějak takto:
@echo off
f:
cd f:\pc\hry\demos\mega2
set oldgvm=%DOS4GVM%
set old16M=%DOS16M%
REM ————————-
REM Celkova velikost dostupne operacni pameti RAM – standartně 8MB
set DOS4GVM=swapname#c:\RAM8MB.TMP virtualsize#8192
REM ————————-
set DOS16M=^0×40
REM ————————-
REM Nazev spousteneho souboru
m.exe
REM ————————-
set DOS4GVM=
set DOS16M=
Pěkné, ne?

Slíbené programy:
FastTracker II – funguje a bez problémů přehraje na 20Mhz CPU i 8mi kanálové S3M
DOOM – na 20Mhz se dá hrát na low detaily a malé okno (žádná sláva)
Quarantine – luxus i na 20Mhz (4MB Ram minimum)
Settlers – paráda, ale SVGA mód 20Mhz procesor nestíhá
TransportTycoon Deluxe – 20Mhz procesor krajně nestíhá, nehratelné

Super grupa Crudesys (ve světě úchvatné demoscény profláknutá jako Diagonal Bitches) se rozhodla, že o Otíkovi toho ještě může být mnoho napsáno i řečeno, protože je to kluk nezbedná a neustále něco vyvádí, a tak zmapovali jeho nelehkou cestu za nalezením vánočního dárku pro jeho nejvíc nejlepšího kamaráda Jardu. Otík to má o to těžší, že úplně zapoměl na nějaké Vánoce a tak musí dárek Jardovi sehnat na poslední chvíli a to ještě na půdě školy, protože ta bývá přes den zamčená, aby panikařící studenti nemohli opustit budovu během nějaké té vymývací hodiny.

Tahle textovka je natolik přelomová, že ji i sám velkolepý Davesade ohodnotil luxusními 0/10 (ano, čtete správně – ultimátní 0/10), což už je tedy hodnocení, které jen tak nedává. Vlastně jen takovým jobovčičkám, jako je nový Otík. Holy se narozdíl od něj při zdi nedržel a dal hře rovných 95%, což se od tak protřelého textovkáře cení. Hru si nakonec zakoupilo závratných 12 lidí, což autory utvrdilo v tom, že dělat se pošetkami a polepy na diskety se opravdu vyplatilo…

Ke spuštění hry budete potřebovat jakoukoliv ECS Amigu (AGA samozřejmě nevyjímaje) s CPU 68000, KS2.04 a 1,5MB Ram. To je konfigurace vpravdě lidová a doma jí vyštrachá kde kdo. Musím snad jen upozornit na pomalost nahrávání na této minimální konfiguraci, která je dána použitým EXE packerem. Na 68010 a vyšším procesoru je nicméně tato doba dramaticky kratší a na 030 ji už ani nepostřehnete.

Note: There is a file embedded within this post, please visit this post to download the file. – hru stahujte odsud.

Dneska jsem pro Vás připravil roztomilou disketu plnou zábavných historek Šimka a Grossmanna. Jistě se sami sebe ihned zeptáte „K čemu mi to jako bude?“. Ale pomněte a vžijte se do modelové situace.

Jste na chatě a pořádáte večírek pro svou širokou základnu fanoušků. Zábava je v plném proudu, Bravo Hity 518 roztančují vilné dívčiny, které pod náporem kvalitního tuzemského alkoholu začínají ztrácet zábrany a odhazují nejeden ze svých svršků. Pánské oko liž přímo lační po spočinutí na nějaké té rafinované křivce, když v tom se kazeta zašmodrchá a hudby je konec. Internetové připojení k dispozici logicky není a dívky se začínají nudit. Zatímco pekař Šinázlík navrhuje, že půjde upéci něco ze svých slavných sušenek a marně se shání po dobrovolném dárci marijuany, vy obratně vytahujete z batohu svou A600, připojujete ji na televizi a po vložení této diskety se rázem stáváte králem večírku. Děvčata se kolem vás shlukují a dokonce ignorují lascivní pohledy krasavce Stýbla, který to velmi těžce nese a v budoucnu díky tomu bude trpět nočním pomočováním.

A ráno se probouzíte v těsném obětí pěti nejkrásnějších děvčat, které jen šťastně špitají: „Splníme ti každé přání vládče náš!“

No neberte to, že?

Začněme nejdřív naprosto otravnými a strohými informacemi o tom, co budete ke správnému chodu svého nového AmiMaca potřebovat. Především je to nějaký ten lepší hardware, že áno. Jako naprosté a příšerné minimum se jeví Amiga s ECS chipsetem, 2MB Ram (nejlépe Chip) a KS2.1 – na ní si ale mnoho legrace neužijete. Vlastně se u toho víc rozčílíte, než abyste si to nějak užili. Proto si řekněme, že Amiga s 030/50Mhz, 16MB Ram a nějakým tím harddiskem je opravdu skutečné minimum pro nějakou tu legraci (a i to je odvážné tvrzení). Nemusím snad připomínat, že nadupaná Amča 060ka s grafickou kartou, zvukovkou, kvalitním SCSI řadičem+diskem a alespoň 128MB paměti je tou správnou volbou.

A teď software. Na straně Amigy vřele doporučuji Shape Shifter v jeho poslední volně dostupné verzi 3.11 (ano, věřím že spoustě z Vás při přečtení tohoto čísla naskočila vyrážka a neznalý by mohl nabýt dojmu, že jste se vrátili do pubertálních let). Nesnažte se nyní klikat na jméno programu, veškeré nezbytné linky najdete až na konci tohoto článku. Pak budete potřebovat nějaký ten pěkný obraz ROM Maca. Majitelé 030 Amig sáhnou po těch, které mají 512kB (mohou i po jednomegových, ale bude jim to tak nějak k ničemu). S 040kou a výše se můžete rozšoupnout a stáhnout si ROM třeba z Quadry 900. A to je vlastně všechno, protože zbytek už bude záležitostí softwaru na straně Maca.

Jestli byste teď chtěli namítnout, že tu ještě máme pro emulaci Basilisk II nebo Fusion, případně snad nikdy neexistující PPC iFusion, musím podotknout, že tyto emulátory sic mám, ale nikdy se mi je na mé konfiguraci nepodařilo uspokojivě rozeběhnout. Basilisk II je pomalý a Fusion padá jak Bohuš po návštěvě sklípka. A iFusion prostě není (uvidíme, co s ním zvládnu), i když se sem tam objeví provokatér, který vynese nějakou z památných vět, jako třeba: „Prubnul už někdo PPC emulátor Maca? Myslim jako iFusion. Jsem si ho koupil kdysi dávno, ale nikdy nenainstaloval. Tak se ptám, jestli to stojí za to a mám se do toho pustit.“ Zpravidla tím vyvolá paniku mezi zoufalými touživci, kteří začnou flame ve smyslu „pošli mi to na mail“ nebo „zone it“, ale daný provokatér se už samozřejmě nikdy neozve.

Tak se jukneme, jak se to konfiguruje, jo? Protože prostředí Maca bude potřebovat kontinuální kus nefragmentované paměti, tak uděláme všichni jeden úkon (tomu se říká lehká rozcvička). Majitelé lepších turbokaret se podívají do jejich menu, zda tam není položka jako „Mac Patch“ nebo podobně. Pokud ano, hezky ji zaškrtnou a už se o nic nemusí starat (majitelé těch nejlepších turbín si ještě budou pamatovat, že jim potom nepoběží AmigaOS 4.x – před jeho spuštěním zase tuto funkci vypnou a nebudou sem psát, že jim něco nejde). Ti méně šťastní si začátek startup-sequence votuní příkazem PrepareEmul (s A1200 dají ještě parametr A1200). Tím zajistíme onen kontinuální kus paměti – tu má Amiga stále k dispozici, nicméně se do ní přistupuje poněkud lidštěji.

Pokud máte naistalovaný OS3.9 a k tomu nějaké BoingBagy, podívejte se, zda nespouštíte nějaké patche, které jsou zbytečné a nebo mohou s emulací kolidovat. Patchů je hodně a není v lidských silách takhle od monitoru do článku rovnou vyšvihnout ty, s kterými ShapeShifter zaručeně nepojede (já mám svou A4000 zaflákanou kde čím a emulace jede, takže zas tak horké to není). Dále se majitelé 060tek podívají do parametrů ikony ShapeShiftera (dále jen SS) na položku „nocopyback“. Ta je defaultně v závorkách, čili neaktivní. Obecně platí, že byste ji měli aktivovat pouze ve chvíli, kdy se setkáte s nějakými problémy. Čili zatím si jí jenom pamatujte, ale nesahejte na ni.

Majitelé grafických karet pak budou chtít nějaký ten driver pro jejich mazla. SS má nějaké své defaultní, ale ty nejsou dvakrát svižné. Ostatně i pro AGA Amigy se vyplatí stáhnout si lepší externí ovladače. Aminet je jich plný (ano, nyní klikněte na Aminet, tohle níže nebude ). Tak a teď to pěkně celé nastavíme. Není to nic složitého. Obraz ROM přejmenujeme tak, jak si to SS žádá – čili „ShapeShifter ROM“ a položky v konfiguraci podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Namá cenu se o tom hlouběji rozepisovat, vše je velmi intuitivní a zvládla by to i necvičená opička na tripu. Dobré je mít navíc zaškrtnuté, aby se jako první naalokovala pamět pro ROM, nenastavovat zbytečně parallelní a sériový port, jestliže je nehodláme využít a zaškrtout MACOS8, když ho budeme pod emulátorem provozovat.

Tak a nyní se podíváme na samotný MacOS, který bysme mohli pod emulátorem spustit. S 030kou a pomalejším procesorem nemá smysl uvažovat o ničem novějším, než je verze MacOS 7.6.1. Ne snad, že by 030ka neměla dostatečný výkon na provoz MacOS8.x, ale ten na provoz na 030 procesorech není stavěn. Ano, dá se to složitým způsobem obejít, nicméně to chce hodně trápení na reálném Macu a pod emulátorem to snad nemá vůbec cenu zkoušet. S 040kou a 060kou již můžete směle pomýšlet na OS8.x a dát si k tomu i nějaký dortíček. Všeobecně se má za to, že spolehlivý běh 8.1 pod emulátorem je dílem náhody. Někomu to funguje, jinému ne. 8.0 je tedy volbou jistoty (na CD, která se dají po netu najít máté obvykle 8.1, ale to je v důsledku jen update, který proběhe po instalaci 8.0 – stačí se prohrabat strukturou adresářů „Full install pieces/software installers/system software/mac os 8…“ a najdete instalátor i pro 8.0 bez update).

No a teď přichází ta pravá část pro fajšmekry, ale nikdo to určitě nebude chtít podstoupit. Sám přemýšlím, zda tu mám rozebírat způsoby instalace u jednotlivých systémů na nejrůznější Amigy. Je to totiž věc bolestná a vskutku nepříjemná. Dá se říct, že pokud nemáte u Amigy CD-ROM, budete prosit, aby Vás někdo rozčtvrtil a pohřbil hodně hluboko. Naštěstí já jsem hodný strejda Mistic (hledal jsem fotku, kde podávám malým roztomilým dětičkám nějaké to cukrátko, ale pak jsem si uvědomil, že malé děti nesnáším a tak tu mám jen momentky, kde jim sekám ručičky a vypichuju očička) a jestli vysloveně netrváte na sebetrýzni v podobě vytvoření si svého prostředí, můžete sjet zraky níže a stáhnout si nějakou tu připravenou verzi obrazu disku.

Krok první – rozhodneme se, zda budeme MacOS mít na obrazu disku (tzv. děžo-ymydži) nebo mu vyčleníme vlastní oddíl (tzv. p-eržyšton). Tak úplně svobnou volbu rozhodování mít ale nebudete. S pomalými disky (a ano, mezi ně se řadí i flashky narvané v A600/A1200) na děžomydže zapomeňte. Jakmile totiž vytvoříte oddíl větší 30MB, přístup k datům na něm se neuvěřitelně loudá. Naopak majitelé kvalitních SCSI řadičů (případě těch IDE, co jsou v A4000, ale ani 4IDE není k zahození) a odpovídajících disků si mohou švihat klidně půlgigové děžomydže. Slimáci tedy v HDToolBoxu vytvoří volnou pártyšnu, kterou nacpou ručně SS do konfigurace (formátovat pod AmigaOS ji nemusíte) a pod MacOSem později provedou Erase (hezký název pro formát). Děžomydže mají nespornou výhodu v tom, že se dají jednoduše zálohovat, což je věc, kterou vřele doporučuji, protože se jejich obsah mrví rád a často – hlavně ve chvíli, kdy MacOS neočekávaně vytuhne a nezbývá, než celou Amigu restartovat. Takhle se ovšem mrví i reálný oddíl disku.

Krok druhý – budeme instalovat. Muhehe. Když máte očesanou Amigu bez ničeho, tj. jen tak s harddiskem a bez použitelné disketovky, je nejlepší použít k vytvoření děžomydže PCčko a Basilisk II (no ale fuj!). Následující text cituji ze svého staršího článku, protože nemá cenu se o tom rozepisovat znovu:
Jednotlivé fičury nastavení Basilisku zde popisovat nebudu. Vše je hodně intuitivní. Základem je vytvořit si prázdný image disku, HFV soubor. Velikost 100MB bude ideální na začátečnické hrátky a pokud Vám místo dojde, není problém si vytvořit další. Ještě by se slušelo říct, že 16MB RAM je pro 8.0 naprosté minimum a jestli máte ve své Amize ještě míň (majitelé nerozšířených A1200 mohou zvesela na cokoliv zapomenout), raději provozujte 7.0.x. Vše si nastavte tak, aby to odpovídalo Vaší Amize, i když MacOS je velice přizpůsobivý, pro rozřazení softu na běží/neběží je to správná volba. Čili majitelé ECS Amig bez GK (jako já) nastaví barevnou hloubku na 4 bit (16 barev), AGA nebo s GK mohou bez potíží nastavit 256 barev. RAM taktéž nastavte podle své Amigy, v neposlední řadě i CPU. Jestli máte instalaci MacOS na CD, namapujte CD-ROM, z které budete bootovat. Pokud na disketách z archívu Apple (zde by se slušelo říct, si nejdřív musíte stáhnout StarterDisk – více informací a postup instalace najdete zde, ale komu se s tím nebude chtít dělat, najde pod článkem mezi odkazy již připravený HFV), nahrajte přes HFV Explorer stažené instalační diskety na MacDisk, nabootujte ze StarterDisku a proveďte instalaci. Tak šup.

Samotný proces instalace je relativně rychlý. Disk se inicializuje, naformátuje, systém se nahraje. Pak přijde reset a už jen nabootování. Na vypití kafe to není, ale uvaření ano. Budu předpokládat, že jste se někdy již s MacOS v nějaké jeho variantě setkali a není proto pro Vás žádnou novinkou, že používá prioritně jen jedno myšítko, média se vysouvají přetažením ikonky do koše atp. Chvilku se kochejte právě nainstalovaným systémem, nastavujte si třeba pozadí plochy, virtuální paměť atd.

No a teď k těm, co mají Amigu o něco nadupanější i s CD-ROMkou. Vy můžete instalovat přímo pod Amigou. Samozřejmostí je instalační CDčko, které jste si opatřili samozřejmě legálně od kamaráda, případně v práci. Že jo. Instalační CDčka s MacOSem jsou bootovatelná a tak nemusíte vymýšlet nějaké čachry se startovacími disketami a podobnými jinotvary. Připojíte obraz disku nebo partition a v SCSI menu CD-ROMku (připojují se podle čísla unitu – když máte SCSI CD/DVD-ROM, tak jen zaškrtněte odpovídající číslo, jinak přepište políčko s scsi.device na „cdrom.device“ – v uvozovkách proto, že tam bude jméno devicu, který obsluhuje CD-ROMku pod Amiga dosem). Po spuštění emulace by měl systém nabootovat z daného CD. Ale nemusí. Může se třeba vyskytnout problém s nějakou extension. V takové případě emulaci restartujte a po zobrazení šedivého pozadí ihned podržte levý Shift (ani nechtějte vědět, jak se levému Shiftu říká v českém překladu MacOSu) – bootovací obrazovka by Vás měla informovat o tom, že vynechává načítání extensions a načítá přímo systém.

Krok třetí – obohacujeme si instalaci MacOSu. Především po instalaci MacOS7.x budete nemile překvapeni tím, že vlastně vůbec nic nenabízí. To víte, na floppyče se toho moc nevejde a tak Apple šetřil místem jak se dalo. V základní instalaci tak nemáte ani ty nejpodstatnější utility. Ono v té instalaci máte vlastně úplné hovno. Všechny programy, které si stáhnete z nejrůznějších stránek budou totiž zapakované v … Byla pohádka o jednom roztomilém packeru, kterému tatínek dal jméno StuffIT. Malému packeru vůbec nevadilo, že není multiplatformní a je pro jakýsi kus železa, o kterém v Evropě skoro nikdo neslyšel. Šel si svou cestou a stal se velice úspěšným v oblasti distribuce s jablíčky. Trochu ho mrzelo, že není přikládán rovnou na instalační média, ale nadšení uživatelé si ho kupovali obvykle rovnou se systémem. Jak šel čas dál, nebyl na jablíčkách snad nikdo, kdo by Stuffíka neměl a tak se v něm začal distribuovat vešekrý software. Jestli nějaká instalace šířená po internetu neměla koncovku .SIT, .HQX, .SEA atd., jakoby ani nebyla. Vše došlo do fáze, kdy Stuffíka měl opravdu každý a tak už nadešla doba, kdy se jeho otcové rozhodli šířit svého synka také zabaleného… No a pak přišel frajer, co si chtěl zaemulovat 68k Maca, nahrát si do něj nějaký soft (samozřejmě šířený jako SIT nebo HQX) a před očima se mu začalo dělat rudo! Víte co vidím jako základní problém takového nanicovatého packeru? Že ho jeho autoři šíří už zabalený v něm samém. Je to to samé, jako kdybyste si chtěli do PC stáhnout RAR, ale nenašli byste žádnou jinou distribuci, než v RARu. Zoufalý jedinec po marném prolézání internetu nakonec sáhne k příšerným řešením a nápadům. Jako třeba stáhnout si StuffIT Expander do PC a rozbalit instalaci staršího (koukejte jen po verzi do 5.5) Stuffa tam. Jenže… Mac může v názvech souborů používat i kdejaké paznaky a navíc většina souborů jsou ve FS Maca vlastně dva se stejným jménem. Jeden nese informace o tom podstatném druhém a Mac se bez něho hne jen velmi obtížně. A StuffIT není výjimkou. Nebudu to protahovat, po pronadávaném odpoledni jsem našel na torrentu distribuci utilit pro emulaci Maca, kterou nesestavoval idiot a tak tam byl název distribučního souboru včetně .BIN koncovky, což obvykle značí spustitelnou instalaci (vy si ho ale stejně stáhnete do PeCka a tak přijdete o podstatné informace, podle kterých MacOS pozná, že se o spustitelný archív jedná – takže je to stejně k hovnu). Po zkopírování tohoto jména se pan Google uráčil vyhodit cca dva odkazy na stránky, kde se soubor dal stáhnout aniž bych musel tahat celý torrent, který měl v tu chvíli 1 (slovy jednoho) seedera. Ke StuffIT expanderu budete potřebovat ještě DropStuff stejné verze. Proč tomu tak je a samotný StuffIT neumí veškeré své vlastnosti už v základu, nebo není distribuován rovnou s DropStuffem netuším, ale u žroutů padavčat je tohle zřejmě standard. Pokud tyto dva osubory nechcete pracně hledat, najdete je na konci článku i s dalšími podstatnými záležitostmi. Tím, že jste binárku stáhli na PC disk, přišla o podstatné informace a budete potřebovat HFV Explorer, který je zase při kopírování do HFV souboru (to je woe ten děžoymydž) zrekonstruuje (SIT, HQX, atd. však nenakopíruje, protože je nezná – ovšem to jsou archívy a DropStuff si s nimi poradí i bez dodatečných informací). Tak tedy, instalačky máme na virtuálním Mac disku a teď už je stačí jen spustit. Nejdřív StuffIT, potom DropStuff. Svět je hned růžovější a prakticky v tuto chvíli jste připraveni plně emulovat Maca. Stránek se softwarem pro 68k stroje je nespočet a jistě si každý vybere. Snad jen ten Photoshop se hledá hůř, ale to stejně většinu z Vás nebude trápit. Dejte se do vybavování svého systému a až budete spokojeni, postupte k dalšímu kroku.

Ale zpět k nám normálním Amigistům, kteří máme 060ku, CD-ROMku, síťovku a právě jsme nainstalovali MacOS8. Tady bude o mnoho veseleji. Dodatečně nainstalujeme Netscape Navigator z instalačního CD. Ne snad, že bysme ho chtěli hned používat, ale v instalačním balíčku se skrývá StuffITExpander verze 4 (naleznete v adresáři, kam se NN nainstaluje). Proč je zrovna takhle zahrabaný, to opět ví snad jen šílený jablíčkář. S ním už můžeme z netu stáhnout přímo pod emulátorem oficiálně distribuovanou novější verzi a hezky si jí rozbalit a nainstalovat. Dále se podíváme po programu DiskCopy verze 6. Ne že bysme se chtěli dát na dráhu profesionálního floppyčenka, ale tenhle program je užitečný pro jiné programy, které jsou distribuované ve formě DMG obrazů (něco jako ADF, akorát s macovským obsahem a někdy i kompresené). Z instalačního CDčka můžeme dodatečně nainstalovat i další užitečné věci, které základní Easy instalace úspěšně ignorovala. Javu, Adobe Type Manager, Acrobat Reader, Internet Explorer (hubu si vyplachuju kyselinou, že tohle řeknu, ale je stabilnější, než Netscape), Shockwave, atd. Vyplatí se jednotlivé adresáře projít a rozhodnout se, co potřebujete a co už bude jen frajeřinka. No a pak se podíváme na internet na nějaké pěkné adresy s 68k softem (odkazy najdete níže).

Krok čtvrtý – na všechno sereme a využijeme toho, co nám Mistic nadělil k Vánocům. Pan Zkáza mi jednoho dne zarazil krumpáč hluboko do hlavy a šimraje jím mou šedou kůru mozkovou pravil: „Dej svým věrným něco, za co tě budou milovat a uctívat.“ I učinil jsem tak a mezi odkazy najdete i připravené obrazy disků, které si dle libosti samozřejmě můžete nakopírovat i na reálnou partition. Na tom by nebylo nic tak neobvyklého, kdybych nepoložil svou nádhernou, krásnou a jedinečnou hlavu na špalek a nenabídl Vám pravý, nefalšovaný image s obsahem osmičkového systému – a to českého! Ten je vyšperkován takovými jebovčičkami, jako je Word od mrkvosoftu, IE verze 4.01 včetně Outlooku, jedním velice oblíbeným grafickým programem a spoustou her – třeba plnou verzí Warcraftu II, Samotným ve tmě, Settlers II (ty opravdu, ale opravdu potřebují grafickou kartu a 060ku, jinak jsou nehratelní) a další spoustou pecek – třeba i Duke Nukem 3D. Obraz má celých čtyřistadvacet megabytů, takže není od věci ho použít na opravdu nadupané Amize s rychlým diskem, pořádnou dávkou paměti a připojením na síť (nastaven je momentálně DHCP).

A v závěru si řekněme pár užitečných věcí. Zaprvé asi většina z Vás bude překvapena odporností samotného MacOSu. Kdo jede na klasickém AmigaOS3.x, ten bude ještě chrochtat blahem, ale my ostatní s OS3.9 vyšperkovaným tak, že ani OS4.x tak ještě dlouho vypadat nebude, si zlehka při prvním pohledu ublinkneme. 68k MacOS se nedá ani moc šperkovat. Ono tehdejší normy byly trochu jiné a jakýsi falešný 3D vzhled okýnek (rozuměj dáme tomu glow a uživatelé se blahem vopupínkujou) nikoho už dneska neuchvátí. O nějaké skinovatelnosti se nedá mluvit už vůbec (jestli se pletu, pak nechť sním bůček). MacOS verze 8 Vám po instalaci naběhne černobíle. To je taky zvláštní fičura. Naštěstí se to dá změnit v ovládacích panelech. Ty vůbec doporučuji projít hned po instalaci a nastavit vše kloudně. Na hodiny se můžete vykašlat – stejně nepůjdou správně. Emulátor nebere v potaz hodiny reálného času v Amize, ale počítá si to nějak sám. Pokud tedy spustíte něco, co Vám hodně vytíží procesor, budete nemile překvapeni velkým zpožděním a zatímco emulátor bude po pár hodinách provozu hlásit 15:23, venku už bude tma a děcka budou nelítostně vyžadovat pohádku na dobrou noc. Také si nenaflákejte moc ikon na plochu. Sice budete mít k programům lepší přístup, ale samotnou rychlost běhu systému to docela omezí (tohle si sebou nese MacOS dodnes). Nečekejte hlavně žádné zázraky v rychlosti. S oblibou se sice říká, že s 060kou máte nejrychlejšího 68k Maca pod Sluncem, ale v důsledku to není tak docela pravda. Putání grafiky přes emulaci není takový fofr, jak by se slušelo a když budete hnát audio přes Paulu, tak to notně také zatíží počítač. AHI se zvukovkou nabídne jistou úlevu, ale žádný zázrak to není. Hodně 68k her pro Maca také byla vytvořena tak nějak na truc. Jakože aby byly, i když na to HW samotný nestačí, případně se hodně blbě optimalizoval kód. Zářným příkladem jsou například oni Settleři II, kteří ani na reálném železe neběží bůh ví jak skvěle, kór když nejrychlejší 68k Mac je ten s 040/40Mhz. S dobrou kombinací ovladačů GK, patchů v Amiga OS a zvukovkou se dá však dosáhnout velmi uspokojivých výsledků. Chce to však trochu experimentovat.

Ale nyní již k samotným odkazům na soubory a užitečné weby. O další se samozřejmě můžete podělit v příspěvcích pod článkem. Nepochybuji o tom, že jich bude tisíce, ba přímo miliony, protože MacOSu chtivých Amigistů jsou miliardy. O tom nikdo a nikdy nemůže a nechce pochybovat

ShapeShifter pro Amigu – oficiální stránky, kde najdete i užitečné informace o konfiguraci a nějaký ten strohý troubleshooting.
Basilisk II v0.9 – Emulátor pro PC Win (nepochybuji o tom, že je už novější verze, čili se podívejte i na oficiální stránky projektu)
Quadra ROM – 1MB ROM soubor pro vlastníky 68040/60
Performa 200 ROM – 512k ROM soubor pro vlastníky 68020/30
HFV Explorer – kdyby odkaz výše přestal časem fungovat (Win)
StarterDisk 7.5 – obdoba výše uvedeného u Kroku 2 – tento ale trapně nehlásí něco o nutnosti použít novější systém s Quadra 900 a 68040

Aladdin Expander 5.0 – StuffIT v poslední verzi pro PC, která uměla dekódovat i BIN archívy
Aladdin Expander 5.5 – StuffIT ve verzi 5.5 pro Mac
DropStuff 5.5 – a nezbytný softwarový balíček k němu pro Mac
MacOS 7.5.3 – doposud poslední volně šiřitelná verze na devatenácti samoinstalačních disketách – předtím si musíte nahrát minimálně 7.0.1 a 7.5.3 nainstalovat pod ním (masakr)
MacOS 7.5.3 nainstalovaný – viz. výše, akorát již v HFV image (33MB!) (pardon za RAR, ale unRar z Aminetu si s tím poradí)
Utility a hry pro 68k 68020 a lepší Macy
Další užitečné utility, i pro 68040 – najdete tu takové šílenosti, jako třeba simulátory (schválně se bráním výrazu emu) 68020ky pro 68000 Macy, nebo 68040 pro slabší stroje
Software for Classic Macs – rady, návody, hry utility
Adobe Photoshop 1.0.7 – verze pro fajnšmekry
68k Macintosh Liberation Army – fórum, kde se scházejí zvrácení Jablíčkáři a dávají v plén autorsky chráněná díla a rady, z nichž až přechází hlava kolem. FUJ! FUJ! FUJ! Sem nikdo nesmí zavítat, jinak vše potřebné najdete snadno a rychle!
Marathon – je mi úplně jasný, že do emulace Maca se budete pouštět stejně jen kvůli téhle hře

MacIntosh Garden – tady najdete další kvantum her a nějaké ty programy. Ke stažení třeba Duke Nukem 3D v 68k verzi atd.

Odakzy jsou převzaté z původního článku a tak nezaručuji, že budou fungovat na 100%. Samozřejmě kromě těch, které odkazují na AmigaCFP, které se nějakým zázrakem zmátořilo a funguje na jedničku s hvězdičkou. Za jeho výpadkem tedy spíš vidím nějaký větší kolaps WebZdarma, který už je snad minulostí, než napadení virem díky neopatchovanému Total Commanderu.

A nyní samozřejmě v neposlední řadě odkaz na slíbený vánoční dáreček o velikosti slabých dvěstěčtyřicetšest megabytů (naklikněte ten vánoční dárek vy Amigisti jedni).

Pokud Vám název evokuje nějakou ze slavných „jonesovek“, pak nejste daleko od pravdy. Otík je totiž takový malý Indiana Jones, až na pár malý odlišností. Tak například Otíka ráda a pravidelně ponižuje jeho spolužačka Eva, která si na tomto tyranyzování založila prakticky celé své zlé alterego. Otík má také příšernou matku a ještě horší ujetou babičku, která celý týden přemýšlí, jak o nedělní enviromentalistické bohoslužbě dostane pastora do postele.

Ve hře se posunete do roku 2018 (nebo tak nějak), kdy zelená a multikulturněgenderová lobby už totálně ubila zdravý rozum a vlastní myšlení. Proti útokům Evy na Otíka nikdo nezasahuje a tak si bude muset pomoct sám. A ten den jedné krásné neděle také nadejde. Cesta za pomstou to však rozhodně nebude jednoduchá a nejeden hřác jistě pořádně potrápí svě mozkové závity, než se mu podaří v nelehkém údělu Otíkovi pomoci.

Ve hře můžete používat opět standardní příkazy jako použij, prozkoumej nebo vezmi. Pro úplný přehled si samozřejmě můžete vypsat help. Hra podporuje i save/load, takže ji nemusíte dohrát na jeden zátah, což se Vám pravděpodobně stejně nepovede, pokud se tedy neřadíte mezi rychlopíšící protřelé textovkáře.

Na disketě najdete dva spustitelné soubory. Nemusíte se ničeho lekat. Druhý soubor je původní verze Otíka, kterou jsem se rozhodl šířit i s Gold edicí. Ta je narozdíl od originálu obohacena o grafiku, hudbu a delší příběh. Přestože je Gold edice v příběhové linii do určité chvíle vpodstatě stejná, save pozice nejsou mezi sebou kompatibilní! Myslete tedy na to během hraní. Ale zase se nabízí otázka, kdo by hrál originální hru, když v rozšířené verzi dostane to samé a mnohé navíc

Nahrávání na Amize s 68000/7Mhz je poněkud delší. Je to dáno tím, že hra byla zaprvé encryptována a zadruhé zapakována. U A1200 je čas pro decryptování a dekompresi již poměrně snesitelný, pod WinUAE pak nepostřehnete vůbec žádnou prodlevu.

Snad ještě dodám, že k hraní Vám bude tedy stačit obyčejná A500 s 1MB Ram (klidně 512kB Chip, 512kB Slow – inteligentní dekopresní algoritmus si poradí i s touto variantou), nějaké to zobrazovadlo a hlavně chuť na hraní textovek, na které se v dnešní době moderních stříleček tak nějak zapomíná.

Hra byla exkluzivně vytvořena pro www.amiga.cz a www.textovky.cz – její šíření na jiných serverech je do 12. 10. 2011 zakázáno bez písemného souhlasu autora (tedy mé maličkosti).

Koupil jsem si do své nové A1200 CFku a nastoupil jako správný frajer k její přípravě na PC. Ostatně to udělá snad každý, kdo má čtečku nebo alespoň jeden volný port na IDE kabelu a redukci. Je to na první pohled pohodlné, nemusíte budoucí „harddisk“ prohazovat a rovnou si na něj natáhnete všechna potřebná data. Na ten druhý se ale dočkáte několika problémů a jak kdysi bylo něco jednoduché pod WinXP, nemusí to být úplně stejně snadné pod Win7.

Rovnou si řekněme, že dneska jsou všechny CFky (nebo alespoň valná většina z nich) už připravené pro okamžité použití v PC bez nutnosti vytvářet oddíly a formátovat je. Pro naše účely je to ale užitečné asi jako ten pořad šišlavé Tachecí pro ty, kteří rádi koukají na dusící se známé osobnosti (což o to, ony se dusí – ale obvykle smíchy). Win7 jednoduše nemají moc rády, když se jim něco snaží hrabat na discích, které si už jednou vzaly do svého područí.

Jako první si musíte rozhodnout, jaký chcete filesystém pro svůj budoucí disk. FFS je sice klasika, ale má kdejaká omezení. Na 2GB flasku stačí, na větší už bych doporučil SFS, s kterým budeme v návodu dále pracovat. Ti, co jim stačí FFS tedy vynechají pasáže, kde mluvím o specifikách pro SFS. Čili stáhneme si balíček do PC a rozbalíme nejlépe někam, kde jeho obsah snadno najdeme. V adresáři s WinUAE si  jako první vytvoříme dávkový soubor (například UAE.BAT), do kterého napíšeme WinUAE.exe -disableharddrivesafetycheck. Uložíme a spustíme s pravomocemi správce. Pokud WinUAE správně zaregistrovalo zadaný parametr zjistíme velice záhy – při přidání disku vypíše varovné hlášení, které jako správní tvrďáci budeme ignorovat. Ale nepředbíhejme.

V konfiguračním okně zvolíme nejlépe A1200 konfiguraci. Vložíme disketu Install z balíčku WB3.1 (nebo 3.0), přidáme harddisk a povolíme mu zápis (ujistěte se, že opravdu přidáváte zařízení, které chcete!!!). Pokud nechcete následně zadávat HDToolBoxu parametr -uaehf.device, můžete zvolit jako virtuální řadič IDE0 – to je ale vhodnější jen u disků, které opravdu budou splňovat striktní pravidla FFS. Klikneme na OK a nyní by WinUAE mělo poprvé varovat, že přidáváte disk, který nemůže zkontrolovat. Podruhé to bude, když klikneme na Start. My si ještě ale přidáme další disk, tentokrát jako adresář ve Windows a logicky zvolíme ten, kam jsme si rozbalili předtím stažený archív. Doporučuji pojmenovat ho nějak hodně blbě – třeba XDR, XDR. To proto, aby nám pak nekolidoval s nově vytvořenými partitions. Spustíme emulaci samotnou a čekáme…

Tak nám naběhl pravděpodobně Workbench (pokud ne, tak jste někde něco udělali špatně a nebo máte vadnou disketu). Na disketě najdeme v adresáři HDTools program HDToolBox (všeobecně se traduje, že je na dvě věci, ale ono to tak hrozné ve skutečnosti není). Pokud jsme ponechali u výběru disku jako virtuální řadič UAE, klikneme jednou na ikonu HDToolBoxu a z vrchního menu zvolíme Informace (Information). Otevře se nám okno, kde parametr SCSI_DEVICE_NAME=scsi.device změníme na SCSI_DEVICE_NAME=uaehf.device a uložíme. No a nyní už můžeme HDToolBox směle spustit a ten by měl načíst přidaný disk (adresář neuvidíte – co ale můžete vidět jsou např HDF soubory, pokud jste se nedrželi návodu a chcete si disk vytvořit už pod svým předpřipraveným systémem – v takovém případě ale na 99% nevidíte ten správný disk, s kterým byste chtěli pracovat).

Disk zvolíme (pokud už tomu tak není) a klikneme na Change Drive Type. Necháme načíst konfiguraci, která bude asi docela divoká. Toho se nicméně bát nemusíte. Uložíme a pokračujeme na rozdělení disku (Partition Drive). Osobně doporučuji alespoň dva oddíly. Ale to záleží na gustu uživatele a velikosti harddisku. U 512MB disků a menších nemá moc smysl disk nějak dělit. Naopak pokud chcete zůstat u FFS, s celkovou velikostí disku, resp. přístupného prostoru, se musíte vejít do 4GB, přičemž velikost jednoho oddílu nesmí přesáhnout 2GB. Mastňáci s FFS2, SFS nebo PFS se můžou rozlézat jak chtějí a udělat si klidně 20GB oddíl. My ale máme za úkol vytvořit SFS disk a tak nás čeká trocha práce. Vytvoříme si tedy požadované oddíly – dejme tomu pro náš příklad DH0, DH1, DH2. Přičemž oddíl pro systém jsem zvolil 807MB, na bordel 2,3GB a zbytek na budoucí využítí pro emulátor Maca. První oddíl by měl být bootvatelný (zaškrtnuté políčko Bootable). Teď přidáme do HDToolBoxu nový filesystém. Zaškrtneme Advanced Options, čímž se nám otevře nová nabídka. Rovnou si zvolíme náš první oddíl (máme zaškrtnuto Bootable?), klikneme na Add/Update a pak na Add New Filesystem. Tam zadáme cestu k SFS, který jsme si předtím rozbalili – např. tedy XDR:SmartFileSystem/AmigaOS3.x/L/smartfilesystem. Klikněte na OK a zadáme pár parametrů. DosType bude 0×53465300. Na verzi a revizi se můžete vykašlat, ale pokud jste puntíčkáři, tak tam napište 1 a 277 (případně jiné číselné hodnocení poslední verze SFS, kterou jste stáhli. Klikněte na OK a nový filesystém by se měl objevit mezi dostupnými. Ještě jednou OK a pokračujeme. Následující kroky zopakujte u všech oddílů.

Zvolte oddíl (to už nyní máme), klikněte na Change a v následujícím okně z rolovací nabídky zvolte SFS\00. Masku nastavte na 0×7ffffffe (je tam 6x f) (oprava masky dole v diskuzi), MaxTransfer na 0×1fe00 a BlockSize ponechte na 512. Po každé zadané hodnotě nezapomeňte stisknout enter! Vraťte se na obrazovku s oddíly a Buffers nastavte na 100 (opět enter!). No a to proveďte u všech ostatních oddílů. V našel příkladě tedy ještě dvakrát. Změny nechte zapsat na disk (Save Changes to Drive) a při dotazu na reboot klikněte na Continue.

Po znovunačtení Workbenche uvidíte vytvořené oddíly s poznámou nDOS. Kdo by chtěl teďka formátovat, může to zkusit, ale kýženého výsledku se dozajista nedočká. Win7 sice dovolily zlikvidovat MBR disku, vytvořit jiné oddíly v jim neznámé formě, ale pracovat dál nás s diskem nenechají. Musíme tedy restartovat (nebo vysunout a zasunout kartu ve čtečce). Jde o to, že o disk/CF nesmí jevit Windows zájem. Po tomto restartu zase spustíme WinUAE popsaným způsobem na začátku článku (předtím se můžeme přesvědčit, že Windows opravdu disk/CF nevypisují mezi dostupnými úložišti).

We Workbenchi spustíme CLI (Amiga+E, newcli), přelezeme do adresáře se SFS (XDR:SmartFileSystem) a napíšeme:

sfsformat DRIVE DH0: NAME System (DH0 nahradíme jménem oddílu dle potřeby, stejně jako System, pokud chceme, aby se disk jmenoval jinak) a stiskneme enter. Provede se rychlý formát a ikona DH0/nDOS by se měla změnit na System. Pokud ne, někde jste něco udělali špatně a WinUAE nemá k disku/CF plný přístup.

Zopakujeme a zbývajících oddílů (samozřejmě např. DRIVE DH1: NAME Programy, atp.). Nyní máte hezky nakonfigurovaný disk pro použití v Amize. Jen na něj nasypat všechno potřebné…

Začal bych seznamem co vše za hardware bylo použito:

CDTV board 2.2.1 s upgradovaným ECS čipsetem + nová 68k precizní patice – doporučuji!!!
Derringer 030/50 68882/50 32MB Fast RAM 60ns (nová nižší 68k patice kvůli A500 clockportům) REV.02
Subway USB s Poseidonem 4.5 + D-Link USB to LAN
Indivision ECS V4
2,5″ HDD via SCSI to IDE adaptér (coming soon)
A500 clockporty s malou úpravou by Svéťa 2008
picoPSU + adaptér do CDTV – prototyp od Iana
CDTV to SCSI od jopowera
BigRAM CD (1MB Chip RAM) – přímo od W.A.W. THANKS Willi!
CF reader – via SCSI to IDE adaptér (místo front CDTV memory card)
CDTV CD1321 SCART modul – není ještě na foto
Myš/Joystick adaptér od jopowera
BootROMs 2.30 + Kickstart ROM 3.1 / update on 2.35 from CDTV Land: Thanks Mijo!

Externí hardware:

Commodore C1084S black (very rare!), CDTV CD1221 black klávesnice, CDTV black CD1011 ext. Floppy + CDTV CD1253 black mouse + ještě jedna USB mouse via Poseidon 4.5

Práce na takto upgradované CDTV začala někdy v roce 2008 a byla přerušena z důvodu slabého originálního CDTV zdroje, který 030/50 a USB prostě neutáhnul!!! Pro nevěřící Tomáše – NIKDY TO NEZKOUŠEJTE S ORIGO CDTV ZDROJEM!!! (CDTV Turbo 020 utáhne ještě OK)

Napadla mě myšlenka alá EFIKA – picoPSU zdroj – malý, ale šikovný

Po delším laborování a poptávání mi nakonec známý Ian Stedman vyrobil dle mého námětu prototyp PCB picoPSU adaptéru pro CDTV, který běhá COOL a hlavně utáhne vše v poho!!! Díky Iane!!!

Konečně jsem tedy mohl pokračovat a stále pokračuji – zbývá vyřešit kam umístit 3x USB (1x USB vyhrazeno pro D-Link LAN), picoPSU power konektor a plánovaný VGA konektor od Indivisionu ECS (coming soon)

SCSI II 50 pin hardisk na foto je pouze pro účely testování a ve finále bude moje CDTV obsahovat 2,5″ HDD via SCSI to IDE redukci tak jako přední CF reader.

Origo 220V konektor díky přítomnosti picoPSU a jeho externímu napájení není potřeba, takže půjde pryč a místo něj plánuji new plech s 2x USB. (Třetí USB půjde zřejmě dopředu vedle CF)

D-Link USB to LAN adaptér půjde taky samo do CDTV jako samotné PCB.

Starý CDTV zdroj šel logicky ven a v CDTV je teď místo vhodné ještě např. pro grafárnu CV64/3D – uvidíme jak dopadne adaptér z expanzního CDTV konektoru na Zorro II.

Samozřejmě se takto nabušené CDTV s Derringerem 030 neobejde i bez úpravy vrchního krytu, který za mě již velmi elegantně vyřešil předchozí majitel tohoto CDTV – zde ještě nebylo USB, A500 clockporty a jiné úpravy.

Všechny další upgrady, zde budu postupně doplňovat a teď přestanu psát a hodím sem fotečky, které řeknou více jak 1000 slov.

CF karta místo CDTV memory

CDTV & Subway USB & picoPSU

Derringer 030 with FPU & 32MB Fast RAM

HIGH CDTV 030

Zadní strana CDTV

HIGH CDTV 030 II

Na těchto fotečkách je ještě částečně vidět to, co je upraveno a je schované pod Derringerem 030:

A500 clockports & BootROMs 2.30

New 68000 Socket

CDTV cover - Derringer 030 modification

Tak tady je ještě vrchní kryt CDTV – skutečně to jinak elegantněji nešlo, hlavně Derringer 030 potřebuje dýchat a tak doufám, že skalní CDTV zastánci originálu prominou.

Zhýčkaný evropan se hold bez e-mailu a pořádného prohlížeče neobejde. Internet musí mít prakticky i v hodinkách, aby mohl včas informovat své přátele na xichtové knížce o stavu své ranní stolice, případně jak ráno zase voprasil ty hnusné řidiče, když spěchal na svém byciklu do Makra na dopolední šichtu. Přestože věřím, že věrný Amigista takové polosociální projevy ega nesdílí, ba přímo nevyhledává, je jasné že se po internetu také rád podívá. Napíše toliko rozumných příspěvků, ba i nějaký ten legální obsah do své Amigy postahuje. Stačí k tomu na první pohled málo – Amiga, síťová karta a potřebný software. Protože většina z nás je odvislá na nějaké té verzi Workbenche 3.x a při koupi nové či jeté Amigy tomu nebude jinak u málokoho, podívejme se, co nám tento systém nabízí.

Hardware sloužící k připojení na internet se odvíjí od toho, co máte za Amigu. Majitelé A1200 a A600 se zřejmě poohlídnou po vhodném řešení do PCMCIA slotu, které je nejen levné, ale hlavně i v dnešní době dostupné. I Amigisté vybavenějších Amig mají možnost pořídit si síťovou kartu do zorro slotu (případně USB kartu a do ní píchnout nějakou tu pěknou USB síťovku za pár korun od čongů) – takové řešení není sice šetrné k peněženkám (X-Surf se dá pořídit nový od sta liber), ale jiná schůdná varianta není momentálně k dispozici.

K samotnému připojení na internet slouží pár balíčků, které se dají stáhnout z Aminetu – jejich konfigurace je však veskrze triviální a často stačí jen vyplnit údaje (pokud máte DHCP tak ani to ne), které jste vpisovali do síťového nastavení na PC. Čím si ho ale prohlédnout, aby byl zážitek co možná nejkvalitnější? Uživatelé Amiga OS 3.x mají hned několik možností a my se podíváme na ty nejzajímavější. U každého prověříme několik důležitých aspektů – jak si poradí se stránkami samotnými, scripty na nich spouštěnými, jejich rychlost a co nám ukáží v Acid1 testu (vyšší verze ani jeden z nabízených prohlížečů neumí). I když test Acid samotný není pro naše potřeby nijak směrodatný, je hezké vidět, jak si povede přestože byl navrhován pro daleko vyspělejší bratříčky testovaných prohlížečů. Upozorňuji, že test bude velice povrchní, zaměřený jen na ty nejdůležitější části. Zkoumat, zda umí gesta myší nebo mají klávesové zkratky pro kde co, není účelem tohoto článku.

Kdo nezvládne titulní stránku Google, nemá právo žít...

Začněme rozšířeným AWeb-II 3.5.09, tedy poslední verzí, která se dá najít. Jedná se o prohlížeč, který byl (je?) vyvíjený hodně dlouhou dobu a v popisu se pyšní kromě závratné rychlosti i podporou HTML3.2, JavaScriptem, rámci, SSL a nějakými těmi funkcemi, které mají NetScape a IE. Je to ovšem skutečně tak? O rychlosti nemá cenu pochybovat. I na 030/50Mhz se dočkáte svižného načítání stránek. Otázkou ale je, na kolik webů se podíváte. Jeden z testovaných, konkrétně iDnes, si rozhodně neprohlédnete. AWeb s má s touto stránkou evidentní potíže a tak ho ani nenačte. Navíc se projeví hned jedna z nejzávažnějších chyb, kvůli které budete AWeb proklínat – jakmile není schopen zpracovat nějaký script na stránce, sice nabídne jeho zastavení, ale na tlačítko STOP není schopen reagovat. Sice úplně nevytuhne, ale nedá se zavřít, ani s ním jakkoliv dál pracovat. Stejně si počíná i na Novinky.cz, Centrum, DIIT, Zive, atd. Na prohlížení českých webů tedy moc není. Snad jediná stránka, kterou jakš takš načte, je DFens. Navíc už na domovské stránce

I když se autor LemonAmiga snažil, pod AWebem stejně nevypadá, jak má.

Google zjistíte, že o nějakém luxusním vykreslování se také nedá ani uvažovat, což se potvrdí při dalším browsdání webem. Mnohé stránky umí vykreslit líp i mobil.
Jak je vidět na přiložených screenshotech, AWebem opravdu nikoho neoslníte a ani si sami moc nepočtete. Pokud ale navštěvujete nenáročné stránky, jako je Aminet, LemonAmiga a další optimalizované na HTML<4, budete rychlostí mile překvapeni i na slabších strojích.
+ Rychlost i na slabých mašinách
- JavaScript umí jen „když se mu chce“
- Často vytuhává a nakonec se přistihnete, že se již bojíte lézt na další stránky, abyste nemuseli zase restartovat celou Amigu
- Češtinu se mi nepodařilo zprovoznit ani po dvou hodinách laborování
- snad všechno ostatní

I stařičký ACID1 test je katastrofa sama o sobě.

IBrowse už zvládne Lemona o poznání lépe.

Další na paškálu je IBrowse. Jedná se o prohlížeč postavený na Amiga Mosaic, jedním z prvních, které se na Amize vyskytly. V poslední verzi by měl umět HTML4 (by měl, protože neumí), JavaScript, rámce, SSL a nějaké drobnosti navíc. Na první pohled se tedy od AWebu nijak moc neliší. Podpora JavaScriptu je opět jen historická a dalo by se říct „jen tak do počtu“. Plusem však je, že pokud narazí na stránku obsahující náročný, či nepodporovaný kód, umí ho sám a rychle ukončit. Mezi velké plus pak počítám, že umí automaticky dokončit vpisované adresy, přičemž si pamatuje všechny a ne jen ty v aktuální session. iDnes, Novinky a další pochybné oblíbené bulvární weby se již načtou, ale koukat se na to samozřejmě nedá. Nefunkční čeština, parsování stránek hodné lachtana po lobotomii, i to je IBrowse. Na druhou stranu LemonAmiga načte o poznání lépe, než AWeb a dokonce i rychleji. Obsahuje i správce hesel a tak nemusíte (ale samozřejmě můžete, je to lepší) nosit v hlavě všechny ty nesmysly, které jste si jako login údaje nastavili na spoustě stránek.

I iDnes načte, ale je to tragedie.

Ocenil jsem i správce stahování, cookies a možnost ukládat si stránky pro pozdější offline prohlížení. Umět IBrowse pořádně vykreslovat stránky a české znaky, jednalo by se dozajista o bezkonkurenční prohlížeč, kterých bych každému doporučil. Uživatelský komfort, rychlost a paměťová nenáročnost jsou hlediska, v kterých je nepřekonatelný. Pokud nepotřebujete nikoho oslnit, hledáte rychle nějaké informace a vsugerujete si, že to „bž“ je ve skutečnosti „ě“, nebo jiný český znak, pak je tohle ten správný browser pro Vás. Ostatní ale ještě chvíli vydrží a posunou své zraky pod screenshoty.
+ rychlost
+ paměťová nenáročnost
+ spousta užitečných funkcí
- nové stránky hold neumí
- opět se mi nepodařilo rozchodit češtinu

ACID1 test dokazuje, že HTML4 opravdu neumí.

iDnes je v NetSurf takřka bezchybné, jen velké znaky s diakritikou neumí.

Říká se, že to nejlepší je dobré nechat si na konec. V tomto případě se jedná o prohlížeč s názvem NetSurf. Práce na něm začaly v dubnu roku 2002 a primárně byl určen jako záplata na nedostatečně kvalitní prohlížeče na RiscOS platformách. Cílem je a bylo udělat prohlížeč, který bude stejně dobře fungovat na moderním PC, jako na pomalém zařízení s AMR procesorem. Přes absenci Java Scriptu si u uživatelů získal do své první public verze v roce 2007 velkou část příznivců. Nepodporuje úplně ty nejnovější standardy, ale z nabízených prohlížečů je v současné chvíli asi ten nejlepší, který si můžete pořídit, pokud na něj máte hardware. Zatímco už světem putuje verze 2.5, majitelé OS3.x a 68k Amig se musí spokojit s verzí 2.1, která je od letošního srpna v nabídce na Aminetu. Nejnovější verze je k dispozici bohužel na Amize jen pro OS4 – obě bohužel nemohu dostatečně porovnat, neboť má síťová karta pod OS4 nepracuje jak má.

Levicové Novinky.cz jsou také bez poskvrnky.

Autoři portu uvádějí jako minimální konfiguraci procesor 68020, 64MB Ram a grafickou kartu s odpovídajícími ovladači. Na 68020 však můžete směle zapomenout. Prohlížeč sice spustíte, ale o nějakém rychlém prohlížení internetu se rozhodně nedá mluvit. I na MC68060/50Mhz s využitím FPU knihoven se načtení stránky dle její náročnosti pohybuje od 15ti do 50ti vteřin. Ano, skoro minuta je už za hranicí únosnosti – na obhajobu však musím říct, že takovou dobu to trvá především na webech plných reklam, rámců, poparchantělých CSS stylů a dalších libůstek. Odměnou Vám však je skvěle vykreslená stránka k nerozeznání od prohlížečů na PC – tedy pokud splňuje standardy, s kterými NetSurf počítá. Standardní weby, jako lžiDnes, Diit.cz, Živě, Lidovky, atd. se chovají kupodivu naprosto regulérně. Můžete i nerušeně přispívat do diskuzí, jen na Živě jsem zaznamenal problémy díky chybějícímu JavaScriptu. Zajímavé pak bylo na Živě především sledovat identifikaci mého prohlížeče, který ohodnotilo jako Chrome – podle všeho to však dělá u každého prohlížeče, s kterým si neví rady. Určité zklamání však přišlo při pohledu na naši domovinu Amiga.cz. Jak sami můžete vidět na přiloženém screenshotu, NetSurf si s ní poradí jen částečně – avšak o poznání lépe, než jeho konkurenti. Naprosto katastroficky však dopadl test na AmigaPortal.cz, kde po dlouhé minutě vykreslil vrchní obrázek a zbytek polí vyplnil pouze černou barvou. Ku dobrému jménu mu však zase přidává to, že na obou hlavních webech věnujících se Amize zvádl pohyb skrze diskuzní fóra naprosto s přehledem. O Aminetu se snad ani nemá cenu zmiňovat – prohlížeč s ním pracuje svižně a na jedničku, stejně jako s dalším oblíbeným zdrojem informací a softwaru – LemonAmiga.com. Nezbývá tedy, než se vrhnout na test samotného prohlížeče, jak nám ho prověří Acid1 test.

ACID1 test dopadl na jedničku s hvězdičkou!

Nakonec by se slušelo poznamenat, že i bez zběsilé konfigurace si hravě poradí s jakýmkoliv kódováním češtiny a tak se české znaky nemění v noční můru, kdy se snažíte odhadnout, zda někdo píše o plínkách nebo plaňkách… K neprospěchu může hovořit absence Java Scriptu, stejně jako špatně řešené bookmarkování a prakticky nemožnost jakékoliv hlubší konfigurace. Velikost okna prohlížeče musíte potvrdit jeho restartováním, nedisponuje automatickým předvyplňováním polí a ani neumí automaticky dokončit text již navštívených webů v adresním řádku. Chyb ubírajících na komfortu by se samozřejmě dalo najít ještě mnohem více. To ovšem nemění nic na faktu, že NetSurf je momentálně to nejlepší, co můžete své 060kové Amize dopřát.

+ Výborné vykreslování stránek
+ Čeština i bez pracné konfigurace
+ HTML4 na rozdíl od předchozích opravdu umí
+ Pod OS4 musí být radost s ním pracovat
- bez 060/50MHz bych tento prohlížeč ani nezkoušel
- neumí ani trochu JavaScript
- Nulová možnost nastavení

Domovské stránky Amiga.cz se sice nevykreslí úplně stoprocentně, ale číst se dají.

A k čemu je taková Amiga připojená na internet dobrá? No co většinu dne děláte u PC – čtete články, píšete maily a stahujete ten „legální obsah“. Jakmile připojíte Amigu na světovou síť, minimálně Vám odpadne potřeba přetahovat software z PC (Maca) do Amigy a ten komfort je také neocenitelný. Mailům „how i fucked your wife – photos attached“ se můžete vysmát taktéž – virus v případné příloze bude možná fungovat na lesčem, ale s Amigou určitě nikdo nepočítal. V neposlední řadě jsem například já zjistil, že se na internet dostanu daleko rychleji z Amigy, než na PC. No posuďte sami (na druhou stranu ne každý je magor jako já) – zapnu Amigu a …PC – to mi nejdřív hezky odpočítá 4GB Ram a vypíše všelijaké užitečné nesmysle. Pak chvíli čeká, jestli nezmáčknu nějakou asociovanou klávesu a když se tomu tak nestane, pokračuje na boot. Tam se mi načte Grub, který mi dá na výběr nespočet verzí linuxového jádra (jsem líný to mazat po každém updatu, no…). Překlepu se položkami dolů na Other System, dám Enter. Vypíše se další bootmenu, zda chci nastartovat Win7 nebo WinXP. V tuhle chvíli už ale na Amize spouštím Genesi a klikám na On-Line. Právě uplynulo cca 20 vteřin od zapnutí obou počítačů. Někdo by mohl namítnout, že to není fér – měl bych měřit nabíhání samotných OS. Ale ukažte mi Winy nebo MacOS, které jsou za dvacet vteřin ready – ani s čerstvou instalací načítanou z SSD toho nedosáhnete. Navíc má obrněná a letitá XPčka nabíhají do stavu kdy se s nimi dá něco dělat celých pět minut! To je na uvaření čínské polívky, případně ti zdatnější zvládnou do sebe nafutrovat za tuto dobu i oběd. Je to čas, kdy už mám na Amize odpovězeno na dva maily a akorát pročítám další…

MMULibs – jedná se o balíček, který by Vám měl vylepšit stabilitu Amigy a pokud použijete i přiložené utility, tak zestabilnit její chod. Alespoň tak se dušuje autor, který zároveň přidává, že se zlepší funkce všech programů, které využívají MMU a FPU ve Vaší Amize. Že ničím takovým nedisponuje? No nezoufejte. Prý se instalací MMULib a systémových knihoven pro procesory 68020 – 68060 ničemu rozhodně neuškodí. Já tenhle balíček využívám na své A3000, kde ve spojení s A3640 opravdu k citelnému zlepšení došlo. Na A4000 s 604e/233+060 jsem však nic nepozoroval. MMULibs je k najití jak jinak, než na Aminetu. Stále se vyvíjí, poslední verze je z roku 2009.
http://aminet.net/package/util/libs/MMULib

FroggerNG – není od věci mít v systému nahraný nějaký slušivý přehrávač na filmy nejrůznějších formátů.  Ne že by 040 nebo 060 procesor uchvacoval nějakým přemrštěným výkonem, ale na MPG formát to docela stačí (při zachování rozumného rozlišení i bitrate). Jestli máte nějaký silnější procesor, jako třeba já, pak si klidně troufněte i na přehrávání DivX. Bohužel FroggerNG se již nějakou dobu nevyvíjí, autor nekomunikuje a registrace nefunguje. Projekt je jednoduše totálně mrtvý. Shareware verze je omezena na přehrání 33% obsahu souboru, což nikoho nenadchne ani neoslní. Ovšem protože je projekt právě tak moc mrtvý, dovolil jsem si udělat balíček WOS a M68k verze programu s codecy a právě i registračními klíči (a to jen proto, že na internetu je neseženete ani na těch nepěkných kanálech, kam se pro ně chodí právě ve chvíli, kdy se Vám za něco nechce platit – u Froggera sice můžete chtít platit jak chcete, ale není komu). V balíčku se nachází i GUI, které Vám hodně usnadní používání přehrávače, který se jinak musí konfigurovat z příkazové řádky. Závěrem snad doplním, že Frogger podporuje i titulky, ale jejich použití jsem ještě moc nezkoumal. Předpokládám, že zkousne klasický SUB formát, kódování si však musíte převést sami.
http://amiga.webz.cz/storage/FroggerNGreg.lha

Exotic Ripper – dá se použít jako stand-alone program na disketě stejně, jako utilita ve Workbenchi. A co že tohle dělá? Jak už název napovídá, něco rippuje. Konkrétně hudbu a samply z her, dem, či jiných programů. Stačí hru nahrát, soft-resetovat Amigu a spustit Exotic Ripper – ten prohledá paměť dle Vašeho zadání a vypíše všechno, co našel s tím, že Vám to samozřejmě dovolí uložit. Zde se sluší připomenout, že Amiga při soft-resetu obsah paměti nemaže, ale postupně ho přepisuje novými daty. Pokud tedy chcete dosáhnout opravdu nejlepšího výsledku, stačí vložit disketu s Exotic Ripperem, aby se obsah paměti přepsal co nejméně (Workbench určitě sežere daleko víc, než 20kB velký program). Exotic Ripper funguje prakticky na jakékoliv Amize, která má zdravou RAM.
http://amiga.webz.cz/storage/er222.rar

Vypalování CDček – když už ke své Amize můžete připojit CD-ROM, proč jí tam nevrazit rovnou nějakou CD-RW mechaniku, že? Musíte myslet však na to, že Vaše Amiga není žádný výpočetní nářezák a přenosová rychlost také nepatři mezi nejrychlejší. Dobré je se orientovat na nějakou maximálně čtyřrychlostní vypalovačku, protože jinak byste víc CD vyhodili, než vypálili. Pro Amigu jsem našel a hodlám i já vyzkoušet dva kousky pálícího softwaru – prvním je Frying Pan, který je však shareware a registrace (již také nebude dost dobře možná) se dá provést kontaktováním autora via e-mail. Druhým je MakeCD, dlouho vyvíjený software, který je nyní free. Na jeho domovských stránkách najdete všechny potřebné informace včetně public key. O Frying Pan se dočtete, že umí vypalovat i DVD. No… Já bych to osobně neriskoval, ale pokud má někdo s vypalováním těchto placek pozitivní zkušenosti právě na Amize, může se o ně rozhodně podělit v diskuzi pod článkem.

BlazeWCP – Máte Amigu bez grafické karty a chcete ze svého ECS/AGA chipsetu vytáhnout co nejvíc? Pak je tohle utitilita přímo pro Vás. Počítá se s tím, že máte nějakou tu Fast Ram nainstalovanou, protože bez ní byste graficky náročnější aplikace (3D hry muhehe) stejně nespustili.
http://aminet.net/package/util/boot/Blazewcp

FBlit – další taková šikovná utilitka. Zařídí, aby se ve vybraných případech používal místo blitteru procesor. To samozřejmě nemá moc cenu u 000 a 020 procesorů, kde blitter přecijen stále nabízí dost výkonu. U rychlejších kousků však už blitter funguje spíš jako brzda. Nespornou výhodou je i to, že v takovou chvíli se může drtivá většina grafiky uložit do Fast RAM a není nad to koukat do WB, kde je skoro celá Chip RAM volná pro jiné rošťačinky.
http://aminet.net/util/boot/fblit.lha

CygnusED - no nebudeme si nic nalhávat ani věšet šmajchlfamfrlíny za wokna. Workbench sám o sobě nenabízí pořádný textový editor ve svém základu ani omylem. A to ani verze 3.9. Jasně, na takové to domácí datlení to jde – výhružný dopis sestře nebo tchýni v tom napíšete. Ale pokud to s psaním textů myslíte vážně a chcete nějaký ten komfort navíc, pak musíte sáhnout po schopnějším editoru. Jedním z mých oblíbených je právě CygnusED (mnozí ho znají pouze jak CED a diví se, proč ho na internetu nemohou dohledat ). Je malý, nenáročný a přesto šikovný. A tak to máme s panem Zkázou rádi. Proč? No záhýkejte klauny-klaun vy malí nevděční polykači piva – kdysi dávno existoval ještě GoldEd, což bylo takové šidítko pro milovníky TeXu a jiných prapodivných programů, jež milovník Amigy raději ani z úst nevypustí. Jeho instalačku se mi nepodařilo vypátrat, zato jsem zjistil, že se vyvinul v jakýsi CubicIDE. A považte, instalačka má víc, než OpenOffice – čili jen pro otrlé nátury. Já tu raděj házím odkaz na CED 3.5:
http://amiga.webz.cz/storage/ced35.rar – stejně jako výše Exotic Ripper, je to ADFko balené v RARu (ne, nebijte mě! už to neudělám!)

A co takhle nějakej ten ofís – přiznám se bez mučení (i když pan Zkáza mě trochu poškádlit může), že tady nikomu radit nebudu a nechci. Každý si totiž musíte najít svůj oblíbený program pro tuto činnost sami. Udělám to poněkud šalamounsky a odkáži vás na Wiki, kde si můžete pročíst seznam těch nejpoužívanějších programů. Já osobně používám balíček od firmy Digita (Wordworth, Organiser a Datastore) – a to nejen proto, že je to líbivé, ale také, že ho mám z nějakého záhadného důvodu originální. Instalačky jsem ovšem jako pako prodal s jednou A1200. Mírně nelegální (Digita svůj bundle dávno nenabízí a hlásí se s němu asi jako kukačka ke svému vejci) Wordworth můžete najít třeba zde.

AmigaGuide - je zvláštní věc, že v některých distribucích Workbenche tento program na disketě Extras byl, jinde zase ne. Majitelé Amig s OS3.x a vyšším to řešit nemusí, na Guide soubory mají Multiview. Ale co nebožák se starší Amigou? AmigaGuide se najít na internetu dá, ale z pochopitelných důvodů na něj nebudu odkazovat přímo. Místo toho si představíme XPKGuide, což je náhrada AmigaGuide, která umí vše a navíc ještě přidává podporu guide dokumenty zabalit v nějakém slušivém packeru. Kromě XPK, jak napovídá sám název, umí pracovat i s Power Packerem, Crunch Mania, LhE a P-Compres. K tomu ale logicky potřebuje odpovídající knihovny.
http://aminet.net/package/text/hyper/XPKGuide

Já si chci rozšířit menu! – I ty nezbedo jeden! Ale ano, máš pravdu – takové vlastní editovalné menu usnadní spoustu práce. Třeba kliknete jednou na LHA soubor a z menu zvolíte, aby se dal rozbalovat. Efektní rychlá cesta. A k ní slouží ToolsDaemon, který přidá do Nástrojů (nebo klidně do jiného, vlastního menu) Vámi předvolené položky. Konfigurace je triviální a zvládne ji i vaše dítě, které ještě plní plínky tou divnou beztvarou hmotou o jejíž konzistenci a barvě se tak rády matky baví.
http://aminet.net/package/util/boot/ToolsDaemon21a – samotný program
http://aminet.net/package/util/boot/ToolsDaemon22 – patch pro OS3.9

A co takhle víc kapacity na disketách – k tomu slouží nepřeberné množství utilit. Kdysi dávno všichni používali PFS. Dneska už to nikdo moc neřeší, protože diskety k zálohování používá jen malá hrstka lidí. Přesto někdy není zbytí (vaše Amiga neumožňuje připojit žádné zálohovací zařízení – tomu se mi však nechce věřit) a každý byte na disketě se hodí. V našem případě půjde rovnou o 100 kilobytů na DD a 200kB u HD disket (čili 980kB a 1960kB). Použitelná utilita k dosažení tohoto cíle se jmenuje Disk Spare Device a na Aminetu hnízdí její verze číslo 3. O její kvalitě svědčí i to, že jí do nějaké verze vykrádali právě hoši, co měli na svědomí PFS pro diskety.

SnoopDOS – už jsem o něm psal? Ne? Jo? Teď nevím. Ale opakování je matka všech sklerotiků, jako jsem já. Je to užitečný program, který sniffá ve vašem systému a podle toho, co mu navolíte, hlídá co se kde děje. Ideální pro situace, kdy se nějaký program nechce spustit a vy vůbec nevíte proč, neb nedá vědět, že mu něco chybí. SnoopDOS ale odhalí, že se pokusil například použít knihovnu, kterou nemáte a vy pak víte, co máte shánět.
http://aminet.net/util/moni/SnoopDos.lha – verze 3.8 na Aminetu
http://amiga.webz.cz/storage/snoopdos.rar – mini verze, která toho sice neumí až tolik, ale má jen 6kB

A opět zakončuji článek větou – napadají Vás další programy? Neváhejte je napsat do diskuze a nebo se zeptat, když nějaký sháníte a nevíte, jak by se mohl jmenovat (ale prosím konkrétně – ne „kdysi jsem měl takovej program, kde se na začátku ukázal dinosaurus a dalo se v tom animovat“).