Pod článkem budu postupně doplňovat programy, které by se Vám mohli líbit a na kartě fungují.

Mnozí z vás se nyní jistě křižují, boří oltáříky pro mou maličkost, odpaňují své sestry, aby se nemohly neposkvrněné dostat pod mou kontrolu a vyrývají satanistické obrazce do mnou vysazené jedle v Krčském lesíku, pod kterou tak rád przním nevinná zviřátka. Není od věci si ale připomenout, že od roku 1993 se mnohé změnilo a Amiga už holt na paty PCčkům z dálky neplive a zatímco jsme v těch letech tak akorát žmoulali rozkrok a mačkali beďary, dneska už žmouláme toaleťák a vyměňujeme plíny nezdárným potomkům, kteří by si raději nechali utírat zadek smirgl papírem, než poslouchali od gerontů něco o 8mi a 16ti bitové éře computerů (správně „kompáčů pyčo“).

Dneska si za pomoci HW emulátorové karty můžeme udělat takový pěkný Old Skool ultimátní pařanský comp. Nebudeme si mazat med kolem huby, Amiga nikdy softwarově neuměla pořádně PC emulovat. Ano, s prvními krůčky PC Tasku jsme zažívali euforické stavy při datlení v T602 a bez valných úspěchů se snažili provozovat Windows 3.0. Co na tom, že spuštění trvalo na trošku vybavené Amize 1200 nějaké zanedbatelné tři minuty a kurzor myši poskakoval od jednoho kraje obrazovky k druhému. Důležité bylo, že to naše Amiga umí. Ale ani s 060kou a PC Taskem ve verzi 4.4 neumí. I sebetrapnější HW emulátor 286ky na „profi“ stroji ho strčí do kapsy. Jednoduše proto, že emulovat řadič, grafiku a zvuk – to sebere notnou část procesorového času. Pokud ale máme možnost HW emulátoru, který si v ISA slotech našeho miláčka poradí se samostatnou grafikou, zvukovkou, síťovkou a řadičem, nastává naprosto zdrcující změna v chápání emulace PC na Amize.

Ze stroje vybaveným něčím takovým a navíc i ShapeShifterem se stává neuvěřitelný chameleon. A co že se mi to tedy dostalo do ruky?

Předně bych chtěl milé čtenáře upozornit, že následující popis bude vycházet jen a pouze z mých zkušeností. Pasáže, které jsem neměl prozatím jak ověřit, budou napsány modrým písmem. Chci tím předejít všelijakým spekulacím a konečně uvést některé věci na pravou míru. Ohledně HW bridgeboardu, který hodlám popsat, je to více než potřeba.

Jedná se totiž o produkt firmy Commodore. Konkrétně A2386SX board…. No netvařte se tak kysele. Poznámky jako „Pořiď si Golden Gate, ten je jako woe nejlepší.“ absolutně neberu v potaz. Proč? Jednuše proto, že hype kolem Golden Gate boardů není tak úplně založený na pravdě, respektive A2386SX není tak hrozná, jak se na mnohých zahraničních i našich fórech dočtete. O to víc budete mile překvapeni, když si jí pořídíte.

Stunts běžící na A2386SX

Ale popořadě. Nejdřív trochu té nudné specifikace, protože něco takového si lid občas žádá. Tuto kartu poslal do světa Commodore v roce 1991. Primárně byla určena pro A2000 a A3000, případně jejich všelijaké derivace (A1500, A2500, A3200, atd.). Ale lze ji umístit do jakékoliv Amigy se Zorro II/III sloty (ano, tedy i do A500 přestavěné do toweru s příslušným HW rozšířením, nebo do A1200 – opět patřičně upravené). Já osobně jí provozuji ve své A4000, která je celkem narvaná. No posuďte sami. Konfigurace, v které karta běží, je celkem zběsilá – Cyberstorm PPC 604e/233Mhz s 060/50Mhz, 384MB Ram – fast+ZorRam, Deneb, CV64 + scandoubler, několik SCSI disků a plně obsazené IDE. Zdroj se potí tak, až by zasloužil arktický mráz, ale drží. Karta se standardně dodávala se třemi verzemi procesorů 386SX a to buď v 16, 20 nebo 25Mhz verzi. Ta moje má prozatím 20Mhz verzi. Píšu prozatím, protože samotné CPU se dá celkem jednoduše uprgadovat až někam po 486/100Mhz (speciální procesory od IBM s označením SLC3). Jakkoliv jsou však tato čísla lákavá, tak mizivá je šance, že dnes takový procesor seženete. Museli byste obětovat stovky a stovky hodin hledání na aukčních serverech a pak si připravit dozajista nemalou částku, aby procesor mohl být váš. Daleko jednodužší a mnou zvolená cesta, je najit dostupnější 386SX/40Mhz, přetaktovat ho na 50Mhz a fungovat s ním. Sice nebudete mít 486 instrukce, ale komu to v konečném důsledku vadí? Hry, které měly v době vzniku jako minimum 386ku spustíte v nádherné rychlosti. Naopak ty, které vyžadovaly 486 bude zase brzdit ISA grafická karta a propustnost pamětí, které v nejlepším případě pracují na 80ns (dobrá, dají se sehnat i 60ns, ale za podobných podmínek, jako ona 486/100Mhz). Standardně se dále karta nabízela s 1MB Ram v osmi ZIP pamětech (právě ony 80ns, přičemž rychlost pamětí výrazně ovlivňuje výkon karty – k tomu později) – tento úchvatný 1 megabyte se v systému může rozdělit na 640kB základní paměti a 384kB XMS/EMS paměti, nebo můžete zůstat jen u 640kB a nechat si do zbývající Ram uložit rutiny obsluhujícího softwaru – výrazné urychlení ale nečekejte, čili nakonec každý zvolí variantu první. Maximálně karta umožňuje osadit 8MB Ram, což dle mého názoru bohatě stačí. Za pomoci redukce však můžete v klasickým SIMMech mít až 16MB Ram (hodí se maximálně pro chvíli, kdy seženete nějaký ten 486SLC procesor) – toto však neplatí pro verzi karty, kde nejsou ZIP, ale rovnou SIMM paměti. Tam je dané maximum 8MB a ani o ťuk víc. Volitelně můžete do karty umístit i 387 koprocesor, ale k ničemu vám prakticky nebude. Je opravdu velmi málo her, které ho umí využít (NE! Doom opravdu nevyužívá koprocesor!),  takže budete tak akorát machrovat s výsledky syntetických testů. Dále karta obsahuje 128kB RAM pro komunikaci Amiga-PC, řadič pro disketové mechaniky (ten můj nefunguje) – externí klasickou Amiga mechaniku, interní Amiga a nebo interní PC floppy, software umožňující použít reálné LPT a COM porty Amigy, emulaci MDA (černobílou) a CGA grafiky (dost pomalé), PC Speaker (muhehe) a za pomoci dodaných utilit umí kdejaké kravinky jako přetahování dat mezi Amigou a PC, atd.

Hned na začátek si ale musíme říct, že čím méně těchto podpůrných utilit využijete, tím rychleji bude karta pracovat (je lepší je už vynechat při samotné instalaci – nějaké „pokročilé“ sharování interní mechaniky s detekcí formátu vložené diskety je možná super pod 1.3 kickstartem, na 3.x s aktivní PC0 je to ale hloupost rovnající se navlékání gumy při prznění kamarádovy želvičky). Na Aminetu existují pro Janus Utilities (jak se originálně tento souhrn programů nazývá) „rychlejší“ varianty. Ale jak říkám. Nejrychlejší je, když je nebudete využívat vůbec. Ono to ve své podstatě není třeba. Co musíte nainstalovat, je samotný obslužný software a pak ulititla MAKEAB, která slouží k vytvoření virtuálního disku (prostě udělá soubor o dané velikosti na vámi určeném místě, přičemž jeho velikost se odvíjí od počtu zvolených cylindrů, hlav a sektorů reálného disku, který chcete emulovat – nějaké příklady najdete v manuálu, ale já spíš doporučuji zapsat hodnoty, které vypisuje BIOS karty při volbě disku – můžete mít až 340MB soubor bez nějakého dramatického úbytku přenosové rychlosti – pokračování o něco dále).

A teď už  samotnému používání a zkušenostem:

Mýtus první – A2386SX nemá rádo akcelerované Amigy
Jak už bylo napsáno výše, moje Amiga je akcelerovaná až až (dobrá, jakmile seženu 604e na 400Mhz, nechám si předělat turbínu ). Podle nejrůznějších plků na internetu by na 060tce měla zřejmě karta vytlačit všechny kondíky a pro jistotu je ještě potřísnit ektoplasmatickým výronem. Ale ono tomu tak není. Karta běží stabilně, stejně jako všechny další periférie. Mohu používat Deneb a připojovat se na internet, pouštět další SW emulátory (PC Task VS A2386SX ) a vůbec dělat psí kusy, aniž by se dělo cokoliv nestandardního. Musím však upozornit, že jsem při instlaci softwaru karty na straně Amigy zvolil opravdu jen to nejnutnější a nenechal se otravovat dodatečnými utilitami.

Mýtus druhý – musíte mít připojenou FDD mechaniku
Tohle je ovšem do nebe volající blbost. Já osobně bych spíš doporučil ji vůbec nepřipojovat. Není to snad proto, že byste nebyli schopni sehnat krajně netradiční Y kabel (což jsou vlastně spojené dva floppy kabely dohromady, takže můžete v klidu použít ony dva standardní), ale nouze mne naučila (jak jsem se zmínil, moje karta má vyhnilý WD chip), že prostě není potřeba – software si přetaháme elegantněji.

Mýtus třetí – image disků jsou nekompatibilní s čímkoliv jiným a jsou pomalé
Na internetových fórech najdete tajemné vzkazy, že za určitých okolností, přesného počtu slunečních erupcí a postavení hvězd, můžete po omezeně krátkou nanosekundu obraz harddisku připravit pod PC Taskem. Nevím, který mamlas tyto zprávy šíří, ale vězte, že pod PC Taskem připravíte image disku s naprostým přehledem. Chce to však splnit dvě základní podmínky. Image se musí vytvořit pod MAKEAB a měl by mít specifikace, které zná BIOS karty (viz. výše). Pak už stačí pod PC Taskem spustit Fdisk, vytvořit primární oddíl a nezapomenout ho nastavit jako aktivní. Image naformátujeme, nasysujeme*1, nahrajeme na něj to, co chceme a voila – ono to funguje i pro emulátor (v BIOSu pro využití image musíte mít harddisky nastavené na NONE a na straně Amigy napsanou správnou cestu v Prefs souboru aboot.ctrl*2). Rychlost přenosu není na moderních filesystémech nebo SCSI discích nijak pomalá a to nemluvím o přistupové době, která natrhne prdelku nejednomu nezbedníkovi z řad reálných disků.

Mýtus čtvrtý – karta je pomalá
„Pomocné“ utility jsme tedy poslali cikánům do Mostu a využíváme jen samotnou hrubou sílu karty. Jak už jsem zmínil výše, je nutné dát opravdu pozor na rychlost použitých pamětí. Nejlepší jsou 60ns ZIPy, ale ty jsou krajně nedostatkové. 80ns jsou originální a budu je tedy používat k jakémusi odpíchnutí a Vám bych doporučil to samé. Protože kapacitou vyspělejší paměti mi cestují nějakým pravláštním způsobem z Číny a i po měsíci na ně marně čekám, stejně jako teenka na měsíčky po tom, co se milovala při luně, rozhodl jsem se vypreparovat svůj Alfa Power od A500. V něm mám paměti ale všelijak namíchané a přestože Amize přináši neskutečné oživení v rychlosti (za pomoci 68010ky), v A2386SX se ukázala jejich slabina. Jak je u PC známo, všechny paměti běží tak rychle, jako jejich nejpomalejší část. A stejně jako Děžo v sedmé třídě odpoví na otázku „How do you do?“ „Ma name ist Demeter nigga bro bitch fuck off gangsta“, i karta při použití 100ns pamětí dozná znatelné ztráty na výkonu, konkrétně celých 25%. Dokážu si tedy velmi reálně představit, že výkřiky o pomalosti pocházejí od jedinců, kteří moc nesledovali rychlost pamětí a pokud už ano, tak zapoměli při konfiguraci EMM386 na parametr EXCLUDE=D000-DFFF*3. A ano, karta je ve své základní konfiguraci opravdu pomalá – pokud nepoužijete samostatnou grafickou a zvukovou kartu*4, bude se vléci při emulaci grafických režimů naprosto zoufale.

Mýtus pátý – A2386SX je oproti Golden Gate kartám shit
A tady se dostáváme k jádru pudla. Jak všichni dobře víme, tak Apple je vůbec nejlepší a nic než Iphone a Ipady by nemělo existovat. U pump by se měl takovat jen Igas spetzial, který dodá každému motoru 50 velbloudů navíc, jídlo by mělo být Ieko certifikované a každá šlapka by měla u sebe mít Iprimeros, které zajišťují ten nejlepší sexuální zážitek i bez zásunu. Že je to celé nesmysl? Ale ano… Stejně jako hype kolem karet Golden Gate. Ten byl a je způsobený několika faktory. Zaprvé karta vyšla později, než A2386SX – prakticky v době, kdy Commodore sám věděl, že je na tom stejně jako vojít Ryan, když si šel ulevit na protitankovou minu. Za druhé je udělala firma Vortex, která do té doby uspěla jen velmi nechvalnými emulátory ATOnce, které za pomoci různých marketingových triků klamaly zákazníky a spolu s příchodem GG ještě více investovala do reklamy. Za třetí tyhle karty nestály v roce 93/94 stejné nekřesťanské peníze, jako A2386SX v roce 1991 (podařilo se mi najít jediný zdroj udávající cenu u nás – 32 tisíc Kčs, ale na Americkém kontinentu to mohlo být méně). Za čtvrté, karty GG se primárně prodávaly s 486SLC procesory a tudíž podávaly lepší výkony, než jasně zastaralá 386ka. Jenže – ve skutečnosti GG karty neumí nic, co by neuměla A2386SX*5. A na to mnohdy whistleři zapomínají.

Takže – co jsem si počal já?

Prga ne woe si musíme znovu zopakovat, že karta se ke mě dostala ne ve zrovna zdravém stavu. Baterka vyteklá, pár poleptaných cestiček, WD čip starající se o přístup k disketovým mechanikám mrtvý a vůbec všechno v nejzákladnějším základu. Ale i s tím se dá užít trochu té srandy. Image disku jsem si připravil podle popisu výše, stejně jako provedl očesanou instalaci (ne, tu plnou jsem ani nezkoušel, protože mi bylo hnedka jasné, že to bude zbytečné). Karta naštěstí s ničím nekoliduje. Veškeré další karty, které v Amize mám, jsou Zorro III. Pokud byste však BridgeBoard chtěli používat na ZorroII Amize, musíte se připravit na drobná omezení. Každá karta na ZII si totiž ukousne nemalou část paměťového prostoru pro ZII vyhrazeného. Pokud budete mít tedy třeba CV64 2MB na ZII, pro bridgeboard zbude asi tak 5MB Ram – možná 6, když budete mít štěstí. Na ZIII však toto omezení neplatí a tak můžu mít ZorRam 128MB, CV64, Deneb a další serepetičky, přičemž jsem defacto omezen jen počtem volných slotů. Obrovskou výhodou je, že i když něco osadíte do ISA slotů, ZIII zůstávají stále pro použití Amigy. Čili je možné mít v jedné řadě například zvukovou kartu a ZorRam. Nebo síťovku a Deneb (toho musíte trochu zprznit, aby nepřesahovaly interní konektory do prostoru ISA karty, tj. ohnout je krapítek nahoru).
Zpočátku jsem kartu používal v defaultním dodání. Bez žádné přídavné ISA karty a se základním CPU a RAM. Zprvu mne trochu rozčilovala hláška „Invalid Configuration Information“*6. Ale pak jsem si uvědomil několik věcí – vadný WD chip nedovoluje použít využití disketovek a navíc nastavení grafického výstupu na EGA/VGA neodpovídala možnostem karty. Nezbývalo než zvolit color mode 80 (nebo 40? Teď už nevím a do BIOSu se mi lézt nechce, neb se koukám na „krásné“ Windows  ). Nemusím snad znovu opakovat, že emulace CGA je žalostná. Nejenže v tom nespustíte žádnou z oblíbených her (tak dobře, třeba STUNTS v CGA běží), ale pokud se už zadaří a nějakou historickou hru donutíte k chodu, budete nad vykreslováním grafiky plakat. A tady přichází dva první momenty, kdy si začnete ISA slotů v Amize vážit. Je totiž potřeba sehnat pořádnou grafickou kartu a nějakou tu zvukovku. A když říkám pořádnou GK, tak tím myslím POŘÁDNOU*7 s minimem 1MB VRAM, protože nechceme být žádná ořezávátka. Pak přichází na řadu zvuková karta. Dávno jsou pryč ty doby, kdy jsme kupovali za nemalé peníze nejrůznější klony finančně nedostupného Sound Blastera nebo SB16. Neuvěřitelná výhoda spočívá v tom, že zvukové karty jsou jako jediná IO zařízení zodpovědná za dlouhodobou existenci ISA sběrnice. Nevýhoda však spočívá v tom, že hodně karet (ano, i ona zmíněná SB16) je PNP. To znamená jediné – i pro DOS budete potřebovat ovladače a nevystačíte si s jedinou řádkou v AUTOEXEC.BAT, která začíná magickým SET BLASTER=… Doporučuji se poohlédnout právě jen a pouze po SB kartách. GUS byl sice magický kousek hardwaru, ale zase tak podporovaný nebyl. SB karty jsou neuvěřitelně zpětně kompatibilní a dokonce umí emulovat i AdLib. Pokud si tedy pořídíte nějakou Vibra16 z roku 98, porád uslyšíte zvuk i v těch stařičce nejstarších hrách.

Jakmile přidáte do systému grafickou ISA kartu, je navíc nutné vypnout emulaci jak Color, tak Mono módů v PCPrefs a nastavit v BIOSu EGA/VGA zobrazení. Komunikace s emulátorem se však nadále spouští pomocí programu PCColor.

Cybex Shell naprosto miluju!

A jak jsem pokračoval…
Pokud nejste absolutní lamy, jistě si pamatujete na chvíli, kdy jste vyměnili Amigu za PC (ano, ten krátký úsek asi dvou let, než se vám začalo bytostně stýskat – ale zatímco PC poskočilo od 486DX2/80 k Celeronu 266A, Amiga byla pořád stejná). Určitě si pamatujete i na to, že s omezenými prostředky byl potřeba strukturovaný BOOT. Byla tu plná konfigurace s QEMM386 (který mimochodem A2386SX bravurně zvládá), zvukovkou, ANSI, CS klávesnicí, CD-ROM, myší a končilo to kdesi v NC, VC nebo Cybex Shellu. Pak jste měli další variantu, která byla očesanější, aby bylo k dispozici více RAM a nakonec tu bylo něco i pro Windows. Mimochodem se opět na spoustě diskuzních fór dočtete, že nemáte Winy ani zkoušet, protože je to hrozné utrpení. Já vám nevím, ale instalaci Win 3.11*8 (na 386/20Mhz s 1MB Ram nemá smysl cpát 95ky) jsem zvládl celkem rychle. A ještě rychleji bootují – celých 16 vteřin do plného naběhnutí . Jen snad zhýčkaného PCčkáře z WinXP a Win7 překvapí několik „maličkostí“, které nejdou tak snadno překousnout.

Jenže jako po těch létech na strukturovaný CONFIG.SYS a AUTOEXEC.BAT? Na internetu je spousta rad, ale žádná nectí staré dobré strukturování, na které jsme byli zvyklí a které nám vyhovovalo. Čili žádné složité BATky a očesané SYSy. Všechno začíná v config.sys:

[menu] - tím uvodíme, že si budeme kurzorovými šipkami volit z několika možností

menuitem=normal,* .:: Normal ::.  UMB EMM Mouse SB Univbe CS * - první položka v menu, podstatný je název „normal“
menuitem=maxram,* .:: MaxRam ::.  UMB SB                                         * - druhá položka v menu, podstatný je název „maxram“
menuitem=memtes,* .:: MemTST ::.  MemtestX86                                 * - třetí položka v menu, podstatný je název „memtes“

menudefault=normal,10 - tady volíme čas, po který bude menu aktivní pro volbu uživatele
menucolor=15,1 – barvy - v tomto případně je pozadí modré a text bílý

[normal] - jednotlivá návěstí, která odpovídají názvům výše
xxxxx - zde jsou na jednom nebo několika řádcích parametry, jako např. device=DOS,UMB, files=30, buffers=15, lastdrive=z, atd.

[maxram]
xxxxx – pokud chceme něco, např. emm386.exe umístit do horní paměti, uvozujeme device jako DEVICEHIGH=

[memtes]
xxxxx

Následně podle config.sys upravíme i autoexec.bat. Není to nic složitého, ale na začátek si musíme udělat malý rozcestník:
@echo off - nevypisuje zbytečné krafy na obrazovku
if %CONFIG%==maxram GOTO maxram - odskočí na podproceduru maxram
if %CONFIG%==memtes GOTO memtes - dtto, ale memtes

:normal - tuto podproceduru neuvozujeme výše, protože začíná jako první a pokud se CONFIG nerovná nic výše, pokračujeme dál
SET CTCM=C:\CTCM - nastavení pro SB
SET BLASTER=A220 I5 D1 H1 P330 T6 - DTTO, zvolení HW konfigurace SB
C:\CTCM\CTCU /S - zapsání konfigurace do nastavení karty
SET PATH=C:\DOS;C:\MISC - zde se volí cesty, které se po zadání příkazu budou prohledávat pro jeho vykonání
LH c:\dos\univbe.exe - Universal Vesa Driver pro grafické karty – hodně důležitá věc, není součástí DOSu!!!
LH AMOUSE.COM - ovladač myši z Janus Tool diskety
LH C:\dos\vc.com - Volkov Commander
LH udává nahrání ovladče do horní paměti, u QEMM386 je tento prefix LOADHIGH
GOTO lquit - odskočí na dané návěstí v AUTOEXECU – důležité, aby nebyli vykonávány následující řádky patřící jiné konfiguraci

:memtes
mt420.exe
GOTO lquit

:lquit
exit

:maxram
SET CTCM=c:\CTCM
SET BLASTER=A220 I5 D1 H1 P330 T6
SET PATH=C:\DOS;C:\MISC
GOTO lquit

Absolutní rouhačství - 2x PC na jedné Amize

Jak už jsme si řekli výše, hardfile si můžeme připravit v PC Tasku, který disponuje i pěknou utilitou umožňující nahrání dalších souborů do hardfilů přímo z Workbenche díky tomu, že obraz disku připojí jako další zařízení. Jak jsem pochopil z rychlého pročtení manuálu k A2386SX, tak i mezi utilitami pro tuto kartu je něco podobného. Blíže jsem to ale nezkoumal. Co ale dělat, když jsme si už pořídili nějaký ten ISA řadič a chceme připojit reálný harddisk? Tady už jakákoliv pomoc ze strany PC Tasku padá a na řadu musí přijít reálné PC. Disk vybírejte nějaký IDE s menší kapacitou. Nerozšířený BIOS karty neumí pracovat s disky většími, než je magických 540MB. Pokud připojíte nějaký větší disk, počítejte s nemalými problémy, které jeho provozování přinese – včetně třeba rozsypaných jednotlivých oddílů na disku. Dnešní PC také mají nejrůznější moderní protokoly, jak s diskem pracovat. Uživatel tedy musí zavrhnout autodetekci, zvolit CHS mód pro přístup k disku a jeho parametry zadat ručně – obvykle jsou na každém HDD napsány. Primární oddíl na disku musí být opět aktivní (označený jako bootovací) a naformátovaný FAT16. Cest, jak toho dosáhnout, je povícero. Já zvolil tu, že jsem si stáhnul instalační diskety MS-DOS 6.21 (můj oblíbený), nabootoval z nich a disk tak připravil včetně instalace DOSu naprosto automatizovaně. Instalační program udělá všechnu práci za Vás. Pokud byste však měli přesto potřebu mít vše pod kontrolou, můžete Instalátor ukončit a ručně spustit Fdisk, následně Format a Sys. Samozřejmě všechny staré hry a programy, po kterých se vám tak stýská, si také nahrajete ještě na PC (a případně i rozbalíte*9 – nevěřili byste kolik starého abaddonwaru se dneska na internetu distribuuje v samorozbalovacích archívech spustitelných jen pod Windows).
V neposlední řadě také nahrajeme obsah Janus Tools for DOS na disk, přižemž já opravdu využívám pouze amouse.com (pro použití myši) a amouse3.drv pro Windows*10. Následně stačí už jen připravený HDD připojit k ISA řadiči v Amize a můžete se radovat.

Tak Windows jo? A jaké mám na výběr?
To záleží jen a pouze na vás a vybavenosti karty. Jestli máte 1MB Ram a 386 na 20Mhz, dozajista se nebudete pokoušet instalovat Windows 95. Spokojíte se holt s Win3.11. Připravte se na to, že jejich používání bude chtít do jisté míry oživit vaše dávno mrtvé vzpomínky. A samozřejmě také nějaké ty ovladače pro grafickou kartu a zvukovku. Pokud nemáte v Amize nějaké opravdu raritní kousky, dají se ovladače na internetu najít celkem snadno. Existuje i obří archív ovladačů pro všechny možné i nemožné druhy karet SoundBlaster. U grafických karet je situace poměrně horší a někdy nezbyde, než se smířít s defaultními VESA ovladači, kterými Windows disponují. Musím předeslat, že Win3.11CS na mé konfiguraci běží naprosto bravurně. Naběhutí do nich trvá přibližně 16 sekund a vše v nich je svižné a bezproblémové i na oněch univerzálních ovladačích. Dokonce i SWAP chroustá jak má

Mě ta hra (nebo něco jiného) neběží! Co mám dělat?
Předně zachovat klidnou hlavu a racionální uvažování. Mafia ani Half-Life na 386tce nepoběží, to je jasné. Takový Duke Nukem 3D na 486SCL2/66Mhz by mohl, avšak jen v 320×200. Podívejme se ale na daleko prozaičtější důvody. Když už splňujete alespoň minimální požadavky pro běh hry, není na škodu si některé věci zkrontrolovat. Máte dostatek základní paměti? Jednoduchým příkazem MEM si to můžete ověřit. Některé hry se spokojí třeba i 400kB Base RAM, ale to jsou výjimky. Většině „novějších“ her budete muset uvolnit minimálně 610kB. To lze vyřešit buď nabootováním bez AUTOEXEC.BAT a CONFIG.SYS (při nabíhání MS-DOSu zběsile mačkáme F5) a nebo použitím nějakého pokročilejšího memory manageru, jakým je třeba QEMM386 (já ho mám ve verzi 7.5 a bohatě stačí). Dále se hře nemusí líbit vaše grafická karta, resp. ji nemusí poznat. V osmdesátých a devadesátých letech to nebylo jen o ATI a nVidii (vlastně to o nich tenkrát nebylo skoro vůbec). Existovalo nespočet výrobců a ještě více modelů různých GK. Jistý standard do nich měl přinést program UniVBE, který se pokusil kartu rozeznat a použít k jejímu ovládání univerzální ovladač pro VESA standard. Z internetu se poměrně snadno dá stáhnout verze 5.x a výš. Ovšem ani jedna z nich mi pořádně s mými dosavadními karatami nefungovala (byť například Genoya TSENG 4000AX je vypsána mezi podporovanými). Nakonec jsem přišel na to, že poslední verze, která spolehlivě chodí, je 4.3 z 20 března 1994. Možná to bude i váš případ a proto to tu zmiňuji. Dále hra může chtít využít služeb extenderu DOS4GW*11. Ten jí musí být přístupný (buď přímo v adresáři s hrou, ale pokud nechcete mít desítky DOS4GW.EXE na disku, stačí jeden kousek nahrát třeba do adresáře DOS). Zapomeňte ale na to, že s 1MB RAM takové hry spustíte. I já se těšil na Settlers v 640×480 nebo na Transport Tycoon Deluxe. Bez šancí! Minimum her pro DOS má také autokonfiguraci. Připravte se na používání programů SETUP.EXE nebo INSTALL.EXE, či SETSND.EXE atp., které jsou s hrou v balíčku. Správné nastavení zvukové karty je alfou a omegou pro kvalitní chod hry. Je zbytečné volit například IRQ karty na 7, když ve skutečnosti běží na IRQ 5. Taková hra pak v lepším případě nepřehrává muziku, v horším vytuhne celý emulátor (stejně jako by vytuhlo i reálné PC). To je tak všechno, co mne prozatím napadá. Případné dotazy na další neběžící hry se pokusím vyřešit v diskuzi.

Jak zrychlit start karty?
Dlouho jsem se potýkal s tím, že trvalo klidně i minutu a půl, než začala karta bootvat MS-DOS. S víc jak 1MB RAM si však můžete zvolit Shadow BIOS na Yes, což dramaticky start urychlí! No – mohl to být delší hodstavec, ale berte to jako takový malý hint

Určitě jsem na něco zapoměl…
Po třech, čtyřech týdnech používání karty A2386SX jsem se stal mazákem a tak jsem možná na něco zapoměl, či pořádně nevysvětlil – asi jako když se zeptáte cigáněte, kde je kulturák a ono máchaje pařátkem kamsi k lesu odpoví „támdle gádžo“. Já vás narozdíl od malého státního mazlíčka nepíchnu kudlou do pupku, když mi nedáte cígo, ale naopak vstřícně očekávám dotazy a nejrůznější připomínky .

*1 – provádí se příkazem SYS – např. SYS A: C: převede systém DOS z diskety v mechanice A (DF0) na disk C (v našem případě image disku). Pokud máte už nějaký ten původní image v PC Tasku, nebo hardfileX, tak napíšete například SYS C: D:

*2 – nachází se v instalačním direktoráři v poadresáři System (čili například DH0:PC/System). Zapíšeme do něj celou cestu, kde se hardfile nachází. Pokud využíváme filesystém PFS a nebo je image disku na SCSI disku, vůbec se nemusíme zdržovat s přidáváním bufferů. Přenosová rychlost se pohybuje od 400 do 500 kilobytů za vteřinu, což jsou hodnoty, které jsou pro 386ku naprosto, ale naprosto luxusní.

*3 – Tuto část paměti využívá karta pro nějaké své specifické úkony. Jaké? Tak to vám nepovím, protože mám jen německý manuál a to bych si raději třel bradavky Alpou, než abych se tenhle jazyk naučil. Pokud na kartě používáte jen 1MB Ram, doporučím také parametr NOEMS.

*4 – U Amigy 2000 (a derivátů jako A1500, A2500) je nutné z 8mi bitových ISA slotů udělat 16bit – tedy nemusíte, ale nevím o žádné grafické VGA kartě, která by byla jen pro 8bit ISA. A ze zvukovek byste použili snad jen AdLib (ten starý, šesti bitový – tím nechci říct, že je špatný – kdysi jsem ho měl a byl to oproti PC Speakru fakt nářez). Naštěstí na to stačí jen trochu šikovné ruce, stará PC deska a mikropájka.

*5 – Karty GG umí emulovat i VGA 256kB – to je sice pěkné, ale emulace je natolik pomalá, že i PC Task podává lepší výsledky. Dále GG karty umí využít pro svou RAM i Fast paměť Amigy. To ovšem umí A2386SX také za pomoci utility třetí strany – je sice nutné ji registrovat, abyste mohli využít víc jak 384kB, ale to je jen maličkost. Karty GG mají rychlejší procesor, ale tím samým není problém osadit A2386SX. Naopak karta od Commodore umí využít i tu nejrychlejší náhradu 386ky, která se kdy vyráběla na stejném pinoutu. GG má maximálně 16MB Ram, nicméně to SXko také za pomoci relativně jednoduché redukce. GG má sice svůj IDE konektor, ale tomu natrhne zadek i ten nejpomalejší řadič do ISA slotu. A nakonec, GG emuluje sice defaultně Microsoft mouse, ale SXko má driver pro myš, který se dá použít až do Windows 98. Co má však A2386SX navíc, je možnost využít externího dodatečného BIOSu. Ten stačí nahrát do EPROM a umístit třeba do volné pozice na síťové kartě, která rozšíření BIOSu podporuje (a to je většina). Ze stránek http://code.google.com/p/xtideuniversalbios/ si stáhnete tento soubor, vysmažíte, umístíte a můžete třeba využít IDE řadič na SB16 a tím ušetřit místo v Amize. Tento BIOS totiž umí bootovat i ze sekundárního, terciálního, atd. řadiče. Navíc nejste omezeni počtem harddisků, které použijete, ani jejich kapacitou (6TB pole, 486SLC3/100Mhz procesor, Diamod Stealth grafická karta a AWE32 – no není to sen?).

*6 – Tato hláška se vypisuje prakticky kdykoliv, když zvolíte něco špatně v BIOSu – může se jednat i o naprostou prkotinu, ale tímto vás karta informuje, že ji nemáte nastavenu k optimálnímu chodu. Nastává chvíle, kdy musíte zapojit selský rozum a místo vidlí vzít do pazour hrabičky. Ke všem těm nepříjemnostem může přispět i nesoulad v nastavení provedeném v PCPrefs vs BIOS. Nemusíte se však ničeho bát, konfigurace je celkem logická.

*7 – Pořádnou GK se myslí něco od Diamond Multimedia. Už jejich první karty s přídomkem Speedstar uměly jednu podstatnou věc – dostat z ISA slotu až dvojnásobnou rychlost zpracování obrazu – ISA má své limity, které tyto karty obcházely možností zápisu a čtení do paměti v jednu a tu samou chvíli a nějakými dalšími triky. Obecně se dá říct, že úplně nejvíc nejlepčí volbou (TM by Forrest Gump) je Diamond Stealth Pro s chipem S3-928 (poslední nejvýkonější karta Diamond Multimedia pro ISA slot). Problém je ale ten, že abyste ji našli za rozumnou cenu, musíte mít sakra štěstí. I obyčejné Speedstary na eBay začínají kolem 160 dolarů. Diamond Stealth VRAM S3-911 může být klidně i za 384 dolarů (nejlevnější na eBay 4. 11. 2012). Do ISA slotů seženete i nějaké z prvních 3D akcelerátorů, které z daného rozhraní ždímou opravdové maximum, ale ceny kolem 1200 dolarů jsou naprosto nemyslitelné. A ne – VL-BUS (u dnešních dementů nazývané „kombinace ISA a PCI, nevim co to je, ale jako rarita dobrý, nééééé?“) karty se jenom na ISA sběrnici nedají použít.

*8 – Na kartách s procesorem 286 nebo 386/16Mhz doporučuji použít parametr /S (čili WIN.COM /S). Můžete ho použít i na jiných kartách, kde se nepodaří nainstalovat EMM386 v té woknouwzí verzi (mě běží). Windows se poté nespustí v extended, ale ve standard módu a běží i na pomalých strojích daleko rychleji.

*9 – Za dob DOSu se používaly kdejaké packery a pokud máte ještě někde nějaké to historické CD s vlastními zálohami, narazíte na packery jako AIN, ARJ, UC, ZIP, RAR a mnohé další. Pokud se rozhodnete tyto archívy rozbalit pod emulátorem, nesmíte zapomenout na jednu věc – ne všechny umí rozbalit novější verze archívů. U ZIPu máte sice obrovskou šanci, že i pkunzip z roku 95 rozbalí ZIP vytvořený včera pod Windows, ale takový RAR už ne. Je tu sice možnost stáhnout si poslední verzi UnRaru ze stránek výrobce, ale ta na 386SX procesorech neběží. Vlastně poslední stabilní verze, která mi na SX BB chodí, je 2.90. A té už je nějaký rok. I z tohoto důvodu doopručuji rozbalit většinu archívů na moderním PC.

*10 – Soubor amouse3.drv (amouse2.drv v případě, že máte 286 emulační kartu) nahrajete do adresáře SYSTEM a následně upravíte v textovém editoru soubor SYSTEM.INI, kam název driveru zapíšete do řádku MOUSE.DRV – takže bude vypadat například jako MOUSE.DRV=AMOUSE3.DRV.

*11 – Jedná se o docela šikovný program, byť se to na první pohled nemusí zdát. Jeho nejdůležitější částí je funkce, díky které hry nemusí spoléhat na dostatek základní paměti, ale přistupují k RAM jako celku. Poněkud méně známou fičurou je možnost spustit hru vyžadující 8MB Ram i na stroji se 4MB. Stačí k tomu dostatečně rychlý disk (nejlépe compactflashka), aby swapování nebylo tak citelné (u některých her stačí disablovat zvuk, tj. zvukovku nastavit na none, čímž se ušetří také hodně paměti). Takový dávkový soubor pro hru pak vypadá nějak takto:
@echo off
f:
cd f:\pc\hry\demos\mega2
set oldgvm=%DOS4GVM%
set old16M=%DOS16M%
REM ————————-
REM Celkova velikost dostupne operacni pameti RAM – standartně 8MB
set DOS4GVM=swapname#c:\RAM8MB.TMP virtualsize#8192
REM ————————-
set DOS16M=^0×40
REM ————————-
REM Nazev spousteneho souboru
m.exe
REM ————————-
set DOS4GVM=
set DOS16M=
Pěkné, ne?

Slíbené programy:
FastTracker II – funguje a bez problémů přehraje na 20Mhz CPU i 8mi kanálové S3M
DOOM – na 20Mhz se dá hrát na low detaily a malé okno (žádná sláva)
Quarantine – luxus i na 20Mhz (4MB Ram minimum)
Settlers – paráda, ale SVGA mód 20Mhz procesor nestíhá
TransportTycoon Deluxe – 20Mhz procesor krajně nestíhá, nehratelné

Dneska jsem pro Vás připravil roztomilou disketu plnou zábavných historek Šimka a Grossmanna. Jistě se sami sebe ihned zeptáte „K čemu mi to jako bude?“. Ale pomněte a vžijte se do modelové situace.

Jste na chatě a pořádáte večírek pro svou širokou základnu fanoušků. Zábava je v plném proudu, Bravo Hity 518 roztančují vilné dívčiny, které pod náporem kvalitního tuzemského alkoholu začínají ztrácet zábrany a odhazují nejeden ze svých svršků. Pánské oko liž přímo lační po spočinutí na nějaké té rafinované křivce, když v tom se kazeta zašmodrchá a hudby je konec. Internetové připojení k dispozici logicky není a dívky se začínají nudit. Zatímco pekař Šinázlík navrhuje, že půjde upéci něco ze svých slavných sušenek a marně se shání po dobrovolném dárci marijuany, vy obratně vytahujete z batohu svou A600, připojujete ji na televizi a po vložení této diskety se rázem stáváte králem večírku. Děvčata se kolem vás shlukují a dokonce ignorují lascivní pohledy krasavce Stýbla, který to velmi těžce nese a v budoucnu díky tomu bude trpět nočním pomočováním.

A ráno se probouzíte v těsném obětí pěti nejkrásnějších děvčat, které jen šťastně špitají: „Splníme ti každé přání vládče náš!“

No neberte to, že?

Začněme nejdřív naprosto otravnými a strohými informacemi o tom, co budete ke správnému chodu svého nového AmiMaca potřebovat. Především je to nějaký ten lepší hardware, že áno. Jako naprosté a příšerné minimum se jeví Amiga s ECS chipsetem, 2MB Ram (nejlépe Chip) a KS2.1 – na ní si ale mnoho legrace neužijete. Vlastně se u toho víc rozčílíte, než abyste si to nějak užili. Proto si řekněme, že Amiga s 030/50Mhz, 16MB Ram a nějakým tím harddiskem je opravdu skutečné minimum pro nějakou tu legraci (a i to je odvážné tvrzení). Nemusím snad připomínat, že nadupaná Amča 060ka s grafickou kartou, zvukovkou, kvalitním SCSI řadičem+diskem a alespoň 128MB paměti je tou správnou volbou.

A teď software. Na straně Amigy vřele doporučuji Shape Shifter v jeho poslední volně dostupné verzi 3.11 (ano, věřím že spoustě z Vás při přečtení tohoto čísla naskočila vyrážka a neznalý by mohl nabýt dojmu, že jste se vrátili do pubertálních let). Nesnažte se nyní klikat na jméno programu, veškeré nezbytné linky najdete až na konci tohoto článku. Pak budete potřebovat nějaký ten pěkný obraz ROM Maca. Majitelé 030 Amig sáhnou po těch, které mají 512kB (mohou i po jednomegových, ale bude jim to tak nějak k ničemu). S 040kou a výše se můžete rozšoupnout a stáhnout si ROM třeba z Quadry 900. A to je vlastně všechno, protože zbytek už bude záležitostí softwaru na straně Maca.

Jestli byste teď chtěli namítnout, že tu ještě máme pro emulaci Basilisk II nebo Fusion, případně snad nikdy neexistující PPC iFusion, musím podotknout, že tyto emulátory sic mám, ale nikdy se mi je na mé konfiguraci nepodařilo uspokojivě rozeběhnout. Basilisk II je pomalý a Fusion padá jak Bohuš po návštěvě sklípka. A iFusion prostě není (uvidíme, co s ním zvládnu), i když se sem tam objeví provokatér, který vynese nějakou z památných vět, jako třeba: „Prubnul už někdo PPC emulátor Maca? Myslim jako iFusion. Jsem si ho koupil kdysi dávno, ale nikdy nenainstaloval. Tak se ptám, jestli to stojí za to a mám se do toho pustit.“ Zpravidla tím vyvolá paniku mezi zoufalými touživci, kteří začnou flame ve smyslu „pošli mi to na mail“ nebo „zone it“, ale daný provokatér se už samozřejmě nikdy neozve.

Tak se jukneme, jak se to konfiguruje, jo? Protože prostředí Maca bude potřebovat kontinuální kus nefragmentované paměti, tak uděláme všichni jeden úkon (tomu se říká lehká rozcvička). Majitelé lepších turbokaret se podívají do jejich menu, zda tam není položka jako „Mac Patch“ nebo podobně. Pokud ano, hezky ji zaškrtnou a už se o nic nemusí starat (majitelé těch nejlepších turbín si ještě budou pamatovat, že jim potom nepoběží AmigaOS 4.x – před jeho spuštěním zase tuto funkci vypnou a nebudou sem psát, že jim něco nejde). Ti méně šťastní si začátek startup-sequence votuní příkazem PrepareEmul (s A1200 dají ještě parametr A1200). Tím zajistíme onen kontinuální kus paměti – tu má Amiga stále k dispozici, nicméně se do ní přistupuje poněkud lidštěji.

Pokud máte naistalovaný OS3.9 a k tomu nějaké BoingBagy, podívejte se, zda nespouštíte nějaké patche, které jsou zbytečné a nebo mohou s emulací kolidovat. Patchů je hodně a není v lidských silách takhle od monitoru do článku rovnou vyšvihnout ty, s kterými ShapeShifter zaručeně nepojede (já mám svou A4000 zaflákanou kde čím a emulace jede, takže zas tak horké to není). Dále se majitelé 060tek podívají do parametrů ikony ShapeShiftera (dále jen SS) na položku „nocopyback“. Ta je defaultně v závorkách, čili neaktivní. Obecně platí, že byste ji měli aktivovat pouze ve chvíli, kdy se setkáte s nějakými problémy. Čili zatím si jí jenom pamatujte, ale nesahejte na ni.

Majitelé grafických karet pak budou chtít nějaký ten driver pro jejich mazla. SS má nějaké své defaultní, ale ty nejsou dvakrát svižné. Ostatně i pro AGA Amigy se vyplatí stáhnout si lepší externí ovladače. Aminet je jich plný (ano, nyní klikněte na Aminet, tohle níže nebude ). Tak a teď to pěkně celé nastavíme. Není to nic složitého. Obraz ROM přejmenujeme tak, jak si to SS žádá – čili „ShapeShifter ROM“ a položky v konfiguraci podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Namá cenu se o tom hlouběji rozepisovat, vše je velmi intuitivní a zvládla by to i necvičená opička na tripu. Dobré je mít navíc zaškrtnuté, aby se jako první naalokovala pamět pro ROM, nenastavovat zbytečně parallelní a sériový port, jestliže je nehodláme využít a zaškrtout MACOS8, když ho budeme pod emulátorem provozovat.

Tak a nyní se podíváme na samotný MacOS, který bysme mohli pod emulátorem spustit. S 030kou a pomalejším procesorem nemá smysl uvažovat o ničem novějším, než je verze MacOS 7.6.1. Ne snad, že by 030ka neměla dostatečný výkon na provoz MacOS8.x, ale ten na provoz na 030 procesorech není stavěn. Ano, dá se to složitým způsobem obejít, nicméně to chce hodně trápení na reálném Macu a pod emulátorem to snad nemá vůbec cenu zkoušet. S 040kou a 060kou již můžete směle pomýšlet na OS8.x a dát si k tomu i nějaký dortíček. Všeobecně se má za to, že spolehlivý běh 8.1 pod emulátorem je dílem náhody. Někomu to funguje, jinému ne. 8.0 je tedy volbou jistoty (na CD, která se dají po netu najít máté obvykle 8.1, ale to je v důsledku jen update, který proběhe po instalaci 8.0 – stačí se prohrabat strukturou adresářů „Full install pieces/software installers/system software/mac os 8…“ a najdete instalátor i pro 8.0 bez update).

No a teď přichází ta pravá část pro fajšmekry, ale nikdo to určitě nebude chtít podstoupit. Sám přemýšlím, zda tu mám rozebírat způsoby instalace u jednotlivých systémů na nejrůznější Amigy. Je to totiž věc bolestná a vskutku nepříjemná. Dá se říct, že pokud nemáte u Amigy CD-ROM, budete prosit, aby Vás někdo rozčtvrtil a pohřbil hodně hluboko. Naštěstí já jsem hodný strejda Mistic (hledal jsem fotku, kde podávám malým roztomilým dětičkám nějaké to cukrátko, ale pak jsem si uvědomil, že malé děti nesnáším a tak tu mám jen momentky, kde jim sekám ručičky a vypichuju očička) a jestli vysloveně netrváte na sebetrýzni v podobě vytvoření si svého prostředí, můžete sjet zraky níže a stáhnout si nějakou tu připravenou verzi obrazu disku.

Krok první – rozhodneme se, zda budeme MacOS mít na obrazu disku (tzv. děžo-ymydži) nebo mu vyčleníme vlastní oddíl (tzv. p-eržyšton). Tak úplně svobnou volbu rozhodování mít ale nebudete. S pomalými disky (a ano, mezi ně se řadí i flashky narvané v A600/A1200) na děžomydže zapomeňte. Jakmile totiž vytvoříte oddíl větší 30MB, přístup k datům na něm se neuvěřitelně loudá. Naopak majitelé kvalitních SCSI řadičů (případě těch IDE, co jsou v A4000, ale ani 4IDE není k zahození) a odpovídajících disků si mohou švihat klidně půlgigové děžomydže. Slimáci tedy v HDToolBoxu vytvoří volnou pártyšnu, kterou nacpou ručně SS do konfigurace (formátovat pod AmigaOS ji nemusíte) a pod MacOSem později provedou Erase (hezký název pro formát). Děžomydže mají nespornou výhodu v tom, že se dají jednoduše zálohovat, což je věc, kterou vřele doporučuji, protože se jejich obsah mrví rád a často – hlavně ve chvíli, kdy MacOS neočekávaně vytuhne a nezbývá, než celou Amigu restartovat. Takhle se ovšem mrví i reálný oddíl disku.

Krok druhý – budeme instalovat. Muhehe. Když máte očesanou Amigu bez ničeho, tj. jen tak s harddiskem a bez použitelné disketovky, je nejlepší použít k vytvoření děžomydže PCčko a Basilisk II (no ale fuj!). Následující text cituji ze svého staršího článku, protože nemá cenu se o tom rozepisovat znovu:
Jednotlivé fičury nastavení Basilisku zde popisovat nebudu. Vše je hodně intuitivní. Základem je vytvořit si prázdný image disku, HFV soubor. Velikost 100MB bude ideální na začátečnické hrátky a pokud Vám místo dojde, není problém si vytvořit další. Ještě by se slušelo říct, že 16MB RAM je pro 8.0 naprosté minimum a jestli máte ve své Amize ještě míň (majitelé nerozšířených A1200 mohou zvesela na cokoliv zapomenout), raději provozujte 7.0.x. Vše si nastavte tak, aby to odpovídalo Vaší Amize, i když MacOS je velice přizpůsobivý, pro rozřazení softu na běží/neběží je to správná volba. Čili majitelé ECS Amig bez GK (jako já) nastaví barevnou hloubku na 4 bit (16 barev), AGA nebo s GK mohou bez potíží nastavit 256 barev. RAM taktéž nastavte podle své Amigy, v neposlední řadě i CPU. Jestli máte instalaci MacOS na CD, namapujte CD-ROM, z které budete bootovat. Pokud na disketách z archívu Apple (zde by se slušelo říct, si nejdřív musíte stáhnout StarterDisk – více informací a postup instalace najdete zde, ale komu se s tím nebude chtít dělat, najde pod článkem mezi odkazy již připravený HFV), nahrajte přes HFV Explorer stažené instalační diskety na MacDisk, nabootujte ze StarterDisku a proveďte instalaci. Tak šup.

Samotný proces instalace je relativně rychlý. Disk se inicializuje, naformátuje, systém se nahraje. Pak přijde reset a už jen nabootování. Na vypití kafe to není, ale uvaření ano. Budu předpokládat, že jste se někdy již s MacOS v nějaké jeho variantě setkali a není proto pro Vás žádnou novinkou, že používá prioritně jen jedno myšítko, média se vysouvají přetažením ikonky do koše atp. Chvilku se kochejte právě nainstalovaným systémem, nastavujte si třeba pozadí plochy, virtuální paměť atd.

No a teď k těm, co mají Amigu o něco nadupanější i s CD-ROMkou. Vy můžete instalovat přímo pod Amigou. Samozřejmostí je instalační CDčko, které jste si opatřili samozřejmě legálně od kamaráda, případně v práci. Že jo. Instalační CDčka s MacOSem jsou bootovatelná a tak nemusíte vymýšlet nějaké čachry se startovacími disketami a podobnými jinotvary. Připojíte obraz disku nebo partition a v SCSI menu CD-ROMku (připojují se podle čísla unitu – když máte SCSI CD/DVD-ROM, tak jen zaškrtněte odpovídající číslo, jinak přepište políčko s scsi.device na „cdrom.device“ – v uvozovkách proto, že tam bude jméno devicu, který obsluhuje CD-ROMku pod Amiga dosem). Po spuštění emulace by měl systém nabootovat z daného CD. Ale nemusí. Může se třeba vyskytnout problém s nějakou extension. V takové případě emulaci restartujte a po zobrazení šedivého pozadí ihned podržte levý Shift (ani nechtějte vědět, jak se levému Shiftu říká v českém překladu MacOSu) – bootovací obrazovka by Vás měla informovat o tom, že vynechává načítání extensions a načítá přímo systém.

Krok třetí – obohacujeme si instalaci MacOSu. Především po instalaci MacOS7.x budete nemile překvapeni tím, že vlastně vůbec nic nenabízí. To víte, na floppyče se toho moc nevejde a tak Apple šetřil místem jak se dalo. V základní instalaci tak nemáte ani ty nejpodstatnější utility. Ono v té instalaci máte vlastně úplné hovno. Všechny programy, které si stáhnete z nejrůznějších stránek budou totiž zapakované v … Byla pohádka o jednom roztomilém packeru, kterému tatínek dal jméno StuffIT. Malému packeru vůbec nevadilo, že není multiplatformní a je pro jakýsi kus železa, o kterém v Evropě skoro nikdo neslyšel. Šel si svou cestou a stal se velice úspěšným v oblasti distribuce s jablíčky. Trochu ho mrzelo, že není přikládán rovnou na instalační média, ale nadšení uživatelé si ho kupovali obvykle rovnou se systémem. Jak šel čas dál, nebyl na jablíčkách snad nikdo, kdo by Stuffíka neměl a tak se v něm začal distribuovat vešekrý software. Jestli nějaká instalace šířená po internetu neměla koncovku .SIT, .HQX, .SEA atd., jakoby ani nebyla. Vše došlo do fáze, kdy Stuffíka měl opravdu každý a tak už nadešla doba, kdy se jeho otcové rozhodli šířit svého synka také zabaleného… No a pak přišel frajer, co si chtěl zaemulovat 68k Maca, nahrát si do něj nějaký soft (samozřejmě šířený jako SIT nebo HQX) a před očima se mu začalo dělat rudo! Víte co vidím jako základní problém takového nanicovatého packeru? Že ho jeho autoři šíří už zabalený v něm samém. Je to to samé, jako kdybyste si chtěli do PC stáhnout RAR, ale nenašli byste žádnou jinou distribuci, než v RARu. Zoufalý jedinec po marném prolézání internetu nakonec sáhne k příšerným řešením a nápadům. Jako třeba stáhnout si StuffIT Expander do PC a rozbalit instalaci staršího (koukejte jen po verzi do 5.5) Stuffa tam. Jenže… Mac může v názvech souborů používat i kdejaké paznaky a navíc většina souborů jsou ve FS Maca vlastně dva se stejným jménem. Jeden nese informace o tom podstatném druhém a Mac se bez něho hne jen velmi obtížně. A StuffIT není výjimkou. Nebudu to protahovat, po pronadávaném odpoledni jsem našel na torrentu distribuci utilit pro emulaci Maca, kterou nesestavoval idiot a tak tam byl název distribučního souboru včetně .BIN koncovky, což obvykle značí spustitelnou instalaci (vy si ho ale stejně stáhnete do PeCka a tak přijdete o podstatné informace, podle kterých MacOS pozná, že se o spustitelný archív jedná – takže je to stejně k hovnu). Po zkopírování tohoto jména se pan Google uráčil vyhodit cca dva odkazy na stránky, kde se soubor dal stáhnout aniž bych musel tahat celý torrent, který měl v tu chvíli 1 (slovy jednoho) seedera. Ke StuffIT expanderu budete potřebovat ještě DropStuff stejné verze. Proč tomu tak je a samotný StuffIT neumí veškeré své vlastnosti už v základu, nebo není distribuován rovnou s DropStuffem netuším, ale u žroutů padavčat je tohle zřejmě standard. Pokud tyto dva osubory nechcete pracně hledat, najdete je na konci článku i s dalšími podstatnými záležitostmi. Tím, že jste binárku stáhli na PC disk, přišla o podstatné informace a budete potřebovat HFV Explorer, který je zase při kopírování do HFV souboru (to je woe ten děžoymydž) zrekonstruuje (SIT, HQX, atd. však nenakopíruje, protože je nezná – ovšem to jsou archívy a DropStuff si s nimi poradí i bez dodatečných informací). Tak tedy, instalačky máme na virtuálním Mac disku a teď už je stačí jen spustit. Nejdřív StuffIT, potom DropStuff. Svět je hned růžovější a prakticky v tuto chvíli jste připraveni plně emulovat Maca. Stránek se softwarem pro 68k stroje je nespočet a jistě si každý vybere. Snad jen ten Photoshop se hledá hůř, ale to stejně většinu z Vás nebude trápit. Dejte se do vybavování svého systému a až budete spokojeni, postupte k dalšímu kroku.

Ale zpět k nám normálním Amigistům, kteří máme 060ku, CD-ROMku, síťovku a právě jsme nainstalovali MacOS8. Tady bude o mnoho veseleji. Dodatečně nainstalujeme Netscape Navigator z instalačního CD. Ne snad, že bysme ho chtěli hned používat, ale v instalačním balíčku se skrývá StuffITExpander verze 4 (naleznete v adresáři, kam se NN nainstaluje). Proč je zrovna takhle zahrabaný, to opět ví snad jen šílený jablíčkář. S ním už můžeme z netu stáhnout přímo pod emulátorem oficiálně distribuovanou novější verzi a hezky si jí rozbalit a nainstalovat. Dále se podíváme po programu DiskCopy verze 6. Ne že bysme se chtěli dát na dráhu profesionálního floppyčenka, ale tenhle program je užitečný pro jiné programy, které jsou distribuované ve formě DMG obrazů (něco jako ADF, akorát s macovským obsahem a někdy i kompresené). Z instalačního CDčka můžeme dodatečně nainstalovat i další užitečné věci, které základní Easy instalace úspěšně ignorovala. Javu, Adobe Type Manager, Acrobat Reader, Internet Explorer (hubu si vyplachuju kyselinou, že tohle řeknu, ale je stabilnější, než Netscape), Shockwave, atd. Vyplatí se jednotlivé adresáře projít a rozhodnout se, co potřebujete a co už bude jen frajeřinka. No a pak se podíváme na internet na nějaké pěkné adresy s 68k softem (odkazy najdete níže).

Krok čtvrtý – na všechno sereme a využijeme toho, co nám Mistic nadělil k Vánocům. Pan Zkáza mi jednoho dne zarazil krumpáč hluboko do hlavy a šimraje jím mou šedou kůru mozkovou pravil: „Dej svým věrným něco, za co tě budou milovat a uctívat.“ I učinil jsem tak a mezi odkazy najdete i připravené obrazy disků, které si dle libosti samozřejmě můžete nakopírovat i na reálnou partition. Na tom by nebylo nic tak neobvyklého, kdybych nepoložil svou nádhernou, krásnou a jedinečnou hlavu na špalek a nenabídl Vám pravý, nefalšovaný image s obsahem osmičkového systému – a to českého! Ten je vyšperkován takovými jebovčičkami, jako je Word od mrkvosoftu, IE verze 4.01 včetně Outlooku, jedním velice oblíbeným grafickým programem a spoustou her – třeba plnou verzí Warcraftu II, Samotným ve tmě, Settlers II (ty opravdu, ale opravdu potřebují grafickou kartu a 060ku, jinak jsou nehratelní) a další spoustou pecek – třeba i Duke Nukem 3D. Obraz má celých čtyřistadvacet megabytů, takže není od věci ho použít na opravdu nadupané Amize s rychlým diskem, pořádnou dávkou paměti a připojením na síť (nastaven je momentálně DHCP).

A v závěru si řekněme pár užitečných věcí. Zaprvé asi většina z Vás bude překvapena odporností samotného MacOSu. Kdo jede na klasickém AmigaOS3.x, ten bude ještě chrochtat blahem, ale my ostatní s OS3.9 vyšperkovaným tak, že ani OS4.x tak ještě dlouho vypadat nebude, si zlehka při prvním pohledu ublinkneme. 68k MacOS se nedá ani moc šperkovat. Ono tehdejší normy byly trochu jiné a jakýsi falešný 3D vzhled okýnek (rozuměj dáme tomu glow a uživatelé se blahem vopupínkujou) nikoho už dneska neuchvátí. O nějaké skinovatelnosti se nedá mluvit už vůbec (jestli se pletu, pak nechť sním bůček). MacOS verze 8 Vám po instalaci naběhne černobíle. To je taky zvláštní fičura. Naštěstí se to dá změnit v ovládacích panelech. Ty vůbec doporučuji projít hned po instalaci a nastavit vše kloudně. Na hodiny se můžete vykašlat – stejně nepůjdou správně. Emulátor nebere v potaz hodiny reálného času v Amize, ale počítá si to nějak sám. Pokud tedy spustíte něco, co Vám hodně vytíží procesor, budete nemile překvapeni velkým zpožděním a zatímco emulátor bude po pár hodinách provozu hlásit 15:23, venku už bude tma a děcka budou nelítostně vyžadovat pohádku na dobrou noc. Také si nenaflákejte moc ikon na plochu. Sice budete mít k programům lepší přístup, ale samotnou rychlost běhu systému to docela omezí (tohle si sebou nese MacOS dodnes). Nečekejte hlavně žádné zázraky v rychlosti. S oblibou se sice říká, že s 060kou máte nejrychlejšího 68k Maca pod Sluncem, ale v důsledku to není tak docela pravda. Putání grafiky přes emulaci není takový fofr, jak by se slušelo a když budete hnát audio přes Paulu, tak to notně také zatíží počítač. AHI se zvukovkou nabídne jistou úlevu, ale žádný zázrak to není. Hodně 68k her pro Maca také byla vytvořena tak nějak na truc. Jakože aby byly, i když na to HW samotný nestačí, případně se hodně blbě optimalizoval kód. Zářným příkladem jsou například oni Settleři II, kteří ani na reálném železe neběží bůh ví jak skvěle, kór když nejrychlejší 68k Mac je ten s 040/40Mhz. S dobrou kombinací ovladačů GK, patchů v Amiga OS a zvukovkou se dá však dosáhnout velmi uspokojivých výsledků. Chce to však trochu experimentovat.

Ale nyní již k samotným odkazům na soubory a užitečné weby. O další se samozřejmě můžete podělit v příspěvcích pod článkem. Nepochybuji o tom, že jich bude tisíce, ba přímo miliony, protože MacOSu chtivých Amigistů jsou miliardy. O tom nikdo a nikdy nemůže a nechce pochybovat

ShapeShifter pro Amigu – oficiální stránky, kde najdete i užitečné informace o konfiguraci a nějaký ten strohý troubleshooting.
Basilisk II v0.9 – Emulátor pro PC Win (nepochybuji o tom, že je už novější verze, čili se podívejte i na oficiální stránky projektu)
Quadra ROM – 1MB ROM soubor pro vlastníky 68040/60
Performa 200 ROM – 512k ROM soubor pro vlastníky 68020/30
HFV Explorer – kdyby odkaz výše přestal časem fungovat (Win)
StarterDisk 7.5 – obdoba výše uvedeného u Kroku 2 – tento ale trapně nehlásí něco o nutnosti použít novější systém s Quadra 900 a 68040

Aladdin Expander 5.0 – StuffIT v poslední verzi pro PC, která uměla dekódovat i BIN archívy
Aladdin Expander 5.5 – StuffIT ve verzi 5.5 pro Mac
DropStuff 5.5 – a nezbytný softwarový balíček k němu pro Mac
MacOS 7.5.3 – doposud poslední volně šiřitelná verze na devatenácti samoinstalačních disketách – předtím si musíte nahrát minimálně 7.0.1 a 7.5.3 nainstalovat pod ním (masakr)
MacOS 7.5.3 nainstalovaný – viz. výše, akorát již v HFV image (33MB!) (pardon za RAR, ale unRar z Aminetu si s tím poradí)
Utility a hry pro 68k 68020 a lepší Macy
Další užitečné utility, i pro 68040 – najdete tu takové šílenosti, jako třeba simulátory (schválně se bráním výrazu emu) 68020ky pro 68000 Macy, nebo 68040 pro slabší stroje
Software for Classic Macs – rady, návody, hry utility
Adobe Photoshop 1.0.7 – verze pro fajnšmekry
68k Macintosh Liberation Army – fórum, kde se scházejí zvrácení Jablíčkáři a dávají v plén autorsky chráněná díla a rady, z nichž až přechází hlava kolem. FUJ! FUJ! FUJ! Sem nikdo nesmí zavítat, jinak vše potřebné najdete snadno a rychle!
Marathon – je mi úplně jasný, že do emulace Maca se budete pouštět stejně jen kvůli téhle hře

MacIntosh Garden – tady najdete další kvantum her a nějaké ty programy. Ke stažení třeba Duke Nukem 3D v 68k verzi atd.

Odakzy jsou převzaté z původního článku a tak nezaručuji, že budou fungovat na 100%. Samozřejmě kromě těch, které odkazují na AmigaCFP, které se nějakým zázrakem zmátořilo a funguje na jedničku s hvězdičkou. Za jeho výpadkem tedy spíš vidím nějaký větší kolaps WebZdarma, který už je snad minulostí, než napadení virem díky neopatchovanému Total Commanderu.

A nyní samozřejmě v neposlední řadě odkaz na slíbený vánoční dáreček o velikosti slabých dvěstěčtyřicetšest megabytů (naklikněte ten vánoční dárek vy Amigisti jedni).

Pokud Vám název evokuje nějakou ze slavných „jonesovek“, pak nejste daleko od pravdy. Otík je totiž takový malý Indiana Jones, až na pár malý odlišností. Tak například Otíka ráda a pravidelně ponižuje jeho spolužačka Eva, která si na tomto tyranyzování založila prakticky celé své zlé alterego. Otík má také příšernou matku a ještě horší ujetou babičku, která celý týden přemýšlí, jak o nedělní enviromentalistické bohoslužbě dostane pastora do postele.

Ve hře se posunete do roku 2018 (nebo tak nějak), kdy zelená a multikulturněgenderová lobby už totálně ubila zdravý rozum a vlastní myšlení. Proti útokům Evy na Otíka nikdo nezasahuje a tak si bude muset pomoct sám. A ten den jedné krásné neděle také nadejde. Cesta za pomstou to však rozhodně nebude jednoduchá a nejeden hřác jistě pořádně potrápí svě mozkové závity, než se mu podaří v nelehkém údělu Otíkovi pomoci.

Ve hře můžete používat opět standardní příkazy jako použij, prozkoumej nebo vezmi. Pro úplný přehled si samozřejmě můžete vypsat help. Hra podporuje i save/load, takže ji nemusíte dohrát na jeden zátah, což se Vám pravděpodobně stejně nepovede, pokud se tedy neřadíte mezi rychlopíšící protřelé textovkáře.

Na disketě najdete dva spustitelné soubory. Nemusíte se ničeho lekat. Druhý soubor je původní verze Otíka, kterou jsem se rozhodl šířit i s Gold edicí. Ta je narozdíl od originálu obohacena o grafiku, hudbu a delší příběh. Přestože je Gold edice v příběhové linii do určité chvíle vpodstatě stejná, save pozice nejsou mezi sebou kompatibilní! Myslete tedy na to během hraní. Ale zase se nabízí otázka, kdo by hrál originální hru, když v rozšířené verzi dostane to samé a mnohé navíc

Nahrávání na Amize s 68000/7Mhz je poněkud delší. Je to dáno tím, že hra byla zaprvé encryptována a zadruhé zapakována. U A1200 je čas pro decryptování a dekompresi již poměrně snesitelný, pod WinUAE pak nepostřehnete vůbec žádnou prodlevu.

Snad ještě dodám, že k hraní Vám bude tedy stačit obyčejná A500 s 1MB Ram (klidně 512kB Chip, 512kB Slow – inteligentní dekopresní algoritmus si poradí i s touto variantou), nějaké to zobrazovadlo a hlavně chuť na hraní textovek, na které se v dnešní době moderních stříleček tak nějak zapomíná.

Hra byla exkluzivně vytvořena pro www.amiga.cz a www.textovky.cz – její šíření na jiných serverech je do 12. 10. 2011 zakázáno bez písemného souhlasu autora (tedy mé maličkosti).

MMULibs – jedná se o balíček, který by Vám měl vylepšit stabilitu Amigy a pokud použijete i přiložené utility, tak zestabilnit její chod. Alespoň tak se dušuje autor, který zároveň přidává, že se zlepší funkce všech programů, které využívají MMU a FPU ve Vaší Amize. Že ničím takovým nedisponuje? No nezoufejte. Prý se instalací MMULib a systémových knihoven pro procesory 68020 – 68060 ničemu rozhodně neuškodí. Já tenhle balíček využívám na své A3000, kde ve spojení s A3640 opravdu k citelnému zlepšení došlo. Na A4000 s 604e/233+060 jsem však nic nepozoroval. MMULibs je k najití jak jinak, než na Aminetu. Stále se vyvíjí, poslední verze je z roku 2009.
http://aminet.net/package/util/libs/MMULib

FroggerNG – není od věci mít v systému nahraný nějaký slušivý přehrávač na filmy nejrůznějších formátů.  Ne že by 040 nebo 060 procesor uchvacoval nějakým přemrštěným výkonem, ale na MPG formát to docela stačí (při zachování rozumného rozlišení i bitrate). Jestli máte nějaký silnější procesor, jako třeba já, pak si klidně troufněte i na přehrávání DivX. Bohužel FroggerNG se již nějakou dobu nevyvíjí, autor nekomunikuje a registrace nefunguje. Projekt je jednoduše totálně mrtvý. Shareware verze je omezena na přehrání 33% obsahu souboru, což nikoho nenadchne ani neoslní. Ovšem protože je projekt právě tak moc mrtvý, dovolil jsem si udělat balíček WOS a M68k verze programu s codecy a právě i registračními klíči (a to jen proto, že na internetu je neseženete ani na těch nepěkných kanálech, kam se pro ně chodí právě ve chvíli, kdy se Vám za něco nechce platit – u Froggera sice můžete chtít platit jak chcete, ale není komu). V balíčku se nachází i GUI, které Vám hodně usnadní používání přehrávače, který se jinak musí konfigurovat z příkazové řádky. Závěrem snad doplním, že Frogger podporuje i titulky, ale jejich použití jsem ještě moc nezkoumal. Předpokládám, že zkousne klasický SUB formát, kódování si však musíte převést sami.
http://amiga.webz.cz/storage/FroggerNGreg.lha

Exotic Ripper – dá se použít jako stand-alone program na disketě stejně, jako utilita ve Workbenchi. A co že tohle dělá? Jak už název napovídá, něco rippuje. Konkrétně hudbu a samply z her, dem, či jiných programů. Stačí hru nahrát, soft-resetovat Amigu a spustit Exotic Ripper – ten prohledá paměť dle Vašeho zadání a vypíše všechno, co našel s tím, že Vám to samozřejmě dovolí uložit. Zde se sluší připomenout, že Amiga při soft-resetu obsah paměti nemaže, ale postupně ho přepisuje novými daty. Pokud tedy chcete dosáhnout opravdu nejlepšího výsledku, stačí vložit disketu s Exotic Ripperem, aby se obsah paměti přepsal co nejméně (Workbench určitě sežere daleko víc, než 20kB velký program). Exotic Ripper funguje prakticky na jakékoliv Amize, která má zdravou RAM.
http://amiga.webz.cz/storage/er222.rar

Vypalování CDček – když už ke své Amize můžete připojit CD-ROM, proč jí tam nevrazit rovnou nějakou CD-RW mechaniku, že? Musíte myslet však na to, že Vaše Amiga není žádný výpočetní nářezák a přenosová rychlost také nepatři mezi nejrychlejší. Dobré je se orientovat na nějakou maximálně čtyřrychlostní vypalovačku, protože jinak byste víc CD vyhodili, než vypálili. Pro Amigu jsem našel a hodlám i já vyzkoušet dva kousky pálícího softwaru – prvním je Frying Pan, který je však shareware a registrace (již také nebude dost dobře možná) se dá provést kontaktováním autora via e-mail. Druhým je MakeCD, dlouho vyvíjený software, který je nyní free. Na jeho domovských stránkách najdete všechny potřebné informace včetně public key. O Frying Pan se dočtete, že umí vypalovat i DVD. No… Já bych to osobně neriskoval, ale pokud má někdo s vypalováním těchto placek pozitivní zkušenosti právě na Amize, může se o ně rozhodně podělit v diskuzi pod článkem.

BlazeWCP – Máte Amigu bez grafické karty a chcete ze svého ECS/AGA chipsetu vytáhnout co nejvíc? Pak je tohle utitilita přímo pro Vás. Počítá se s tím, že máte nějakou tu Fast Ram nainstalovanou, protože bez ní byste graficky náročnější aplikace (3D hry muhehe) stejně nespustili.
http://aminet.net/package/util/boot/Blazewcp

FBlit – další taková šikovná utilitka. Zařídí, aby se ve vybraných případech používal místo blitteru procesor. To samozřejmě nemá moc cenu u 000 a 020 procesorů, kde blitter přecijen stále nabízí dost výkonu. U rychlejších kousků však už blitter funguje spíš jako brzda. Nespornou výhodou je i to, že v takovou chvíli se může drtivá většina grafiky uložit do Fast RAM a není nad to koukat do WB, kde je skoro celá Chip RAM volná pro jiné rošťačinky.
http://aminet.net/util/boot/fblit.lha

CygnusED - no nebudeme si nic nalhávat ani věšet šmajchlfamfrlíny za wokna. Workbench sám o sobě nenabízí pořádný textový editor ve svém základu ani omylem. A to ani verze 3.9. Jasně, na takové to domácí datlení to jde – výhružný dopis sestře nebo tchýni v tom napíšete. Ale pokud to s psaním textů myslíte vážně a chcete nějaký ten komfort navíc, pak musíte sáhnout po schopnějším editoru. Jedním z mých oblíbených je právě CygnusED (mnozí ho znají pouze jak CED a diví se, proč ho na internetu nemohou dohledat ). Je malý, nenáročný a přesto šikovný. A tak to máme s panem Zkázou rádi. Proč? No záhýkejte klauny-klaun vy malí nevděční polykači piva – kdysi dávno existoval ještě GoldEd, což bylo takové šidítko pro milovníky TeXu a jiných prapodivných programů, jež milovník Amigy raději ani z úst nevypustí. Jeho instalačku se mi nepodařilo vypátrat, zato jsem zjistil, že se vyvinul v jakýsi CubicIDE. A považte, instalačka má víc, než OpenOffice – čili jen pro otrlé nátury. Já tu raděj házím odkaz na CED 3.5:
http://amiga.webz.cz/storage/ced35.rar – stejně jako výše Exotic Ripper, je to ADFko balené v RARu (ne, nebijte mě! už to neudělám!)

A co takhle nějakej ten ofís – přiznám se bez mučení (i když pan Zkáza mě trochu poškádlit může), že tady nikomu radit nebudu a nechci. Každý si totiž musíte najít svůj oblíbený program pro tuto činnost sami. Udělám to poněkud šalamounsky a odkáži vás na Wiki, kde si můžete pročíst seznam těch nejpoužívanějších programů. Já osobně používám balíček od firmy Digita (Wordworth, Organiser a Datastore) – a to nejen proto, že je to líbivé, ale také, že ho mám z nějakého záhadného důvodu originální. Instalačky jsem ovšem jako pako prodal s jednou A1200. Mírně nelegální (Digita svůj bundle dávno nenabízí a hlásí se s němu asi jako kukačka ke svému vejci) Wordworth můžete najít třeba zde.

AmigaGuide - je zvláštní věc, že v některých distribucích Workbenche tento program na disketě Extras byl, jinde zase ne. Majitelé Amig s OS3.x a vyšším to řešit nemusí, na Guide soubory mají Multiview. Ale co nebožák se starší Amigou? AmigaGuide se najít na internetu dá, ale z pochopitelných důvodů na něj nebudu odkazovat přímo. Místo toho si představíme XPKGuide, což je náhrada AmigaGuide, která umí vše a navíc ještě přidává podporu guide dokumenty zabalit v nějakém slušivém packeru. Kromě XPK, jak napovídá sám název, umí pracovat i s Power Packerem, Crunch Mania, LhE a P-Compres. K tomu ale logicky potřebuje odpovídající knihovny.
http://aminet.net/package/text/hyper/XPKGuide

Já si chci rozšířit menu! – I ty nezbedo jeden! Ale ano, máš pravdu – takové vlastní editovalné menu usnadní spoustu práce. Třeba kliknete jednou na LHA soubor a z menu zvolíte, aby se dal rozbalovat. Efektní rychlá cesta. A k ní slouží ToolsDaemon, který přidá do Nástrojů (nebo klidně do jiného, vlastního menu) Vámi předvolené položky. Konfigurace je triviální a zvládne ji i vaše dítě, které ještě plní plínky tou divnou beztvarou hmotou o jejíž konzistenci a barvě se tak rády matky baví.
http://aminet.net/package/util/boot/ToolsDaemon21a – samotný program
http://aminet.net/package/util/boot/ToolsDaemon22 – patch pro OS3.9

A co takhle víc kapacity na disketách – k tomu slouží nepřeberné množství utilit. Kdysi dávno všichni používali PFS. Dneska už to nikdo moc neřeší, protože diskety k zálohování používá jen malá hrstka lidí. Přesto někdy není zbytí (vaše Amiga neumožňuje připojit žádné zálohovací zařízení – tomu se mi však nechce věřit) a každý byte na disketě se hodí. V našem případě půjde rovnou o 100 kilobytů na DD a 200kB u HD disket (čili 980kB a 1960kB). Použitelná utilita k dosažení tohoto cíle se jmenuje Disk Spare Device a na Aminetu hnízdí její verze číslo 3. O její kvalitě svědčí i to, že jí do nějaké verze vykrádali právě hoši, co měli na svědomí PFS pro diskety.

SnoopDOS – už jsem o něm psal? Ne? Jo? Teď nevím. Ale opakování je matka všech sklerotiků, jako jsem já. Je to užitečný program, který sniffá ve vašem systému a podle toho, co mu navolíte, hlídá co se kde děje. Ideální pro situace, kdy se nějaký program nechce spustit a vy vůbec nevíte proč, neb nedá vědět, že mu něco chybí. SnoopDOS ale odhalí, že se pokusil například použít knihovnu, kterou nemáte a vy pak víte, co máte shánět.
http://aminet.net/util/moni/SnoopDos.lha – verze 3.8 na Aminetu
http://amiga.webz.cz/storage/snoopdos.rar – mini verze, která toho sice neumí až tolik, ale má jen 6kB

A opět zakončuji článek větou – napadají Vás další programy? Neváhejte je napsat do diskuze a nebo se zeptat, když nějaký sháníte a nevíte, jak by se mohl jmenovat (ale prosím konkrétně – ne „kdysi jsem měl takovej program, kde se na začátku ukázal dinosaurus a dalo se v tom animovat“).

Obvyklá situace je ta, že před sebou máte Amigu… Koukáte na ní, zapojíte zdroj, kabel k monitoru nebo televizi a nejspíš i repráčky, myšku a joystick. Koukáte dál a máte neodbytný pocit, že Vám něco schází. Ano, je to softwarové vybavení. Nevím proč, ale poslední dobou je módou nabízet Amigy bez ničeho. Jen občas se člověku povede vyškemrat alespoň diskety s Workbenchem. Nic proti němu, v něm si můžete nastavovat barvičky, pouštět hodiny (jéé, ta vteřinovka pěkně tiká), spustit příšerný Ed a něco si v něm nadatlit (muj mily dennicku, dneska jsem si koupil Amigu a tak si te povedu uz jen elektronicky) a… No to je asi tak všechno. Workbench je ve všech směrech jen takový základ operačního systému – alespoň tedy do verze 3.1 včetně. Pak už se autoři snažili o nějaké to programové vybavení navíc, ale taky to neni nic moc. Mno…

Workbench je ve všech směrech jen takový základ operačního systému…

Podívejme se tedy na to, co budete potřebovat dál a to v hodně blízké době. Předně, pokud nemáte síťovou kartu nebo možnost jakkoliv jinak Amigu připojit na internet, tak to bude PC. A to ne ledajaké. Nejlépe vybavené nějakým zařízením, které odpovídá těm, kterými disponuje Vaše Amiga (FDD, ZIP, CD-ROM, ale i harddisky lze přehazovat). Článků na toto téma již bylo sepsáno hodně, tedy konkrétně jak přetahovat data do Amigy a bylo by zbytečné znovu vše rozvádět. Pokud bude však zájem, mohu na tuto problematiku kouknout znovu. Nyní však zpět k tématu.

Brzy totiž narazíte na překážky jako „proč mi to sakra nepíše česky“ nebo „ty woe LHAčko distribuované v LHA archívu“. Některým budou vadit i další drobnosti.

Čili pokud máte ve své Amize HDD, nebo možnost ho jakkoliv připojit, bude hezké, když si nyní provede instalaci Workbenche na něj (hezky pomocí diskety nadepsané Install). Pokud tuhle možnost nemáte, bude to hodně bolet, nicméně i tak si můžete vytvořit diskety s důležitými utilitkami (ale ručně, na novou disketu si nakopírujte z WB diskety adresáře LIBS, C, L, S a třeba i DEVS, ovšem to není tak důležité – adresář C pak můžete trochu promazat o nepotřebné věci – porovnejte s příkazy v startup-sequenci v adresáři S – tam si zakomentujte znakem „;“ řádky odkazující na adresář DEVS, pokud jste ho nenakopírovali). V roce 1993 jsme tak fungovali skoro všichni. Já budu ale počítat s tím, že harddisk máte a nebudu tak psát, nakopírujte si program na disketu Moje Utility 3.

Co je pěkné mít a neztratit…

LHA – jeden ze základních archivačních programů na Amize. Neobejde se bez něj prakticky nikde a nikdy. Jestli se kdokoliv rozhodne zabalit svůj program do jednoho úhledného souboru, bude za tím z 90% stát právě komprimační ulitita LHA. Naštěstí pryč jsou doby, kdy nikdo nepochopil, proč je špatně distribuovat LHA v LHA archívu a tak se tedy vyskytuje alespoň v samorozbalovací variantě. Stáhnout ho samozřejmě můžete z Aminetu. Kdo by si ho chtěl najít sám, může… Uvidíte sami, co Aminet udělá, když mu do vyhledávacího pole napíšete pouze „lha“
http://aminet.net/util/arc/lha.run

LZX – další z velice rozšířených archivačních programů. V podstatě se jedná o letitého rivala právě LHA. Z konečného souboje však nevyšel dvakrát dobře. Přesto hodně softwaru v tomto formátu ještě najdete. Poslední verze, která vyšla, nese označení 1.21R a má drobnou vadu. Neumí se vypořádat s rokem 2000 a výše. To se dá ovšem ošetřit patchem.
http://aminet.net/util/arc/lzx121r1.lha – obsahuje i registrační klíč
http://aminet.net/util/arc/LZX121r_pch.lha

DMS – přes veškeré protesty některých zoufalců se stále těší velké oblibě. Celé jméno je Device Masher System, což je asi tak úchvatné a všeříkající, jako programové prohlášení vlády… Konkrétně se tedy jedná o kompresní program, který sektor po sektoru načte disketu a udělá z ní komprimovaný obraz na harddisku. Lze tak zachovat kompletně vše, co se na disketě nachází v nezměněné formě. Ovšem jak kdy – ani DMS není všemocný a v historii se lze setkat s některými herními tituly, na kterých si vylámal zuby – není jich však mnoho. Poslední oficiální verze je 1.11, ale ta toho moc neumí. Pak jsou tzv. „neoficiální“ – jedná se o verze, které vytvořil někdo jiný bez souhlasu autora původního programu. Asi nejrozšířenější je 1.52, poslední pak 2.04, která umí už i samorozbalovací archívy, tzv. FMS.
http://www.amiga-stuff.com/files/archivers/DMS152a.lha
http://www.amiga-stuff.com/files/archivers/DMSV2-04.SFX (SFX je samorozbalovací archív)

xDM – je to něco jako DMS…respektive ani trochu. Podobní si jsou v tom, že umí oba udělat komprimovaný obraz diskety (a to se opravdu hodí, pokud třeba dostanete s Amigou nějaké, ale chcete na ně nahrát něco jiného – archivace starého obsahu disket je pak více než žádoucí). Tím to však končí. xDM načte disketu jako obraz pomocí známého programu DD a vytvoří z ní tedy RAW data (podobná ADF). Ty posléze zabalí pomocí LZX a celé to pojmenuje nechutnou XDM koncovkou. K tomuto výsledku se musíte prodrápat přes asi 5 oken s různými volbami… No někdo tomuto programu na chuť přišel, já ovšem ne. I přesto ho tu uvádím.
http://aminet.net/util/arc/XDM20.lha

ADF – to jsou soubory známé z PC díky emulátorům. Snad každá hra, pokud není distribuována jako WHDLoad balíček (k tomu níže), je z 99% ve formátu ADF. Opět je to obraz diskety, nicméně bez komprese. Se soubory ADF můžete nakládat několika způsoby. Zapsat jejich obsah na fyzickou disketu pomocí malé utilitky (TransDisk přiložený u každé verze UAE) a nebo… A to je mnohem zajímavější – načíst je do WB jako reálné zařízení. K tomu je ideální nástroj Disk Image Device, který umí takto načíst nejen ADF ale i spoustu dalších virtuálních obrazů disket a disků. K jeho úspěšnému chodu budete potřebovat i nějaké další utilitky a knihovny. Proto neodkazuji přímo na archív, ale na dokumentaci, kde je vše potřebné uvedeno.
http://aminet.net/package/disk/misc/diskimage.m68k-aos

ZIP, RAR a další archivátory z PC – je jich velká řada a je pěkné mít pro všechny nějaký ten program, který dané archívy umí alespoň rozbalit. S většinou z nich si poradí Unarc, který je dodávaný s OS3.5 a výše (ten si ostatně poradí i s LHA a dalšími). Co ovšem dělat, když Unarc nemáte a nebo máte právě RAR archív? Zde uvádím tedy seznam dalších archivačních programů vhodných do adresáře C – většina z nich má víc verzí podle druhu CPU, vyberte si tedy tu správnou a přejmenujte ji (například unrar-060 na unrar).
http://aminet.net/util/arc/UnRAR250.lha
http://aminet.net/util/arc/unz542xA.lha
http://aminet.net/util/arc/UnARJ241_104.lha
http://aminet.net/util/arc/zoo2-10.lzh

A co ta čeština? No už se k tomu dostávám. Na Amize těch lokalizací bylo hned několik. Dalo by se říct, že každá firma motající se tehdy okolo počítačů u nás si přihřála svoji polívčičku. Většina z nich už dávno skončila v zapomnění, ale dvě lokalizace se zachovaly. Jedna pro OS3.1 a druhá pro OS3.5 (ovšem dá se použít i v 3.9). Majitelé starších operačních systémů prominou, ale ani ve svých bohatých archívech jsem už žádnou lokalizaci nenašel. Budiž jim útěchou, že za pomoci pár příkazů v startup-sequenci budou moci česky alespoň psát:
SetMap czd-k8
ff topaz-k8.font
To a balíček s potřebnými programy a fontem níže Vám zajistí češtinu ve WB1.2 a vyšším (na nižších verzích jsem to netestoval).
http://amiga.webz.cz/storage/czech.lha – balíček pro ty, kteří mají starší Amigu. Vykopírujte si soubory z adresářů do odpovídajících na Vaší disketě a upravte startup-sequence dle informace výše.
http://aminet.net/package/misc/misc/CzechLocale31a – lokalizace pro systém 3.1 (na 3.0 funguje také)
Lokalizace pro OS3.5 (3.9) – Hlavní archív | Fonty | Katalogy | Aktualizace pro BB1

Vraťme se ale ještě na chvíli k archivačním programům a utilitkám (tou češtinou jsem to jen chtěl trochu nabourat, abych Vás až příliš nenudil ). Drobátko nám jich zbývá. Ale vezmu to rychle – XPK formát, tolik oblíbený na kompresi hudebních modulů (tak dobrá, hned po PowerPackeru). V OS1.2 – 2.1 moc dobře nefungují pokročilé náhražky XAD a XFD, proto je nutné sáhnout po starém dobrém XKP archivátoru. A třeba si k němu stáhnout i pěkné GUI XPKatana. XPK samozřejmě obsahuje i verze pro novější OS (majitelé starých Amig si knihovnu xpkmaster.library z balíčku zvolí z adresáře „Libs_1.3″). Tam se ale častěji používají XFD a XAD (000 / 020 / 060 verze / key), což jsou opět takové univerzální balasty na kdejaký komprimační algoritmus.

V neposlední řadě se musíme podívat na PowerPacker. To je utilita, která provázela Amigu neuvěřitelně dlouhou dobu. Vlastně snad pořád. Jeho výhodou bylo a je, že prakticky každý soubor, který s ním zapakujete, je schopen se sám zase rozbalit a automaticky spustit (pokud tedy nebyla při kompresi použita závislost na externí knihovně). Obvykle se s ním kopresily hudební moduly, textové dokumenty, obrázky, ale hlavně spustitelné soubory. Existovala však doplňující utilitka (kterou někde mám na AmigaComputing coverdisku, ale ne a ne ji najít), která se postarala o to, že jste PowerPackerem mohli zabalit prakticky jakýkoliv soubor a ona se postarala o to, že se ve správnou chvíli „předrozbalil“ bez ohledu na to, jaká aplikace si ním pracovala. Pokud budete pracovat s nějakou starší disketou, můžete si být na sto procent jisti, že textové dokumenty se budou koukat po programu PPmore, PPShow a dalších. Je tedy žádoucí, abyste nějaký ten PowerPacker měli na svém systému také. Uložil jsem pro Vás kokrétně verzi 5.0b, což je asi ta poslední, která se dá najít.

No a pokračujeme v krasojízdě.

Dneska už skoro každý program vyžaduje MUI, neboli Magic User Interface (ke svému chodu potřebuje OS3.0 a vyšší). Na Aminetu najdete poslední verzi 3.8 z roku 1997. A MUI je shareware. No. Ne že bych chtěl ubírat tvůrci trochu těch pěnízků, ale přecijen… Platit za 13 let starý software s nulovou podporou (ale domovské webové stránky jsou hezky barevné) je jak házet prachy prostitutkám z jedoucího auta. Nejraději bych tu poskytl registrační klíč, ale kdo bude chtít, najde si ho jinou cestou (malý hint MUI.key) . MUI opět můžete stahovat z Aminetu.
http://aminet.net/util/libs/mui38usr.lha

Další tu máme již zmíněný WHDLoad. Pokud máte harddisk u své Amigy a trpíte používáním disket u her, pak je tohle jediné možné řešení u těch, které nejdou na HDD nainstalovat samy. Proč to píšu? Ne vždy je totiž použití WHDLoad bez problémů a u některých her se využití takové distribuce přímo příčí zdravému rozumu. Třeba u WormsDC – dají se na HDD nainstalovat naprosto bez problémů a hlavně nebudete muset pracně shánět exotickou verzi obrazu ROM, který WHD verze vyžaduje ke svému chodu. Takových her je samozřejmě mnohem více. Nevýhoda WHDLoad pak spočívá v ještě jedné drobnosti – hry upravené pro chod z HDD postrádají mnohdy úžasná cracktra a hlavně trainery, bez kterých často ztrácí na své zábavnosti. WHDLoad je momentálně k dostání ve verzi 16.8, nebo ve verzi 16.9 z support stránek. Opět se jedná o shareware, ale kromě otravného okna před každým spuštěním hry nejste nijak moc omezováni. Autor si určitě nějaké ty money za vaši registraci zaslouží.

No a co dál? Každý by určitě měl rád ve svém Workbenchi nějaké ty fičurky navíc. Jako třeba hodiny v top-baru. Ale kde hledat. Když na Aminetu napíšete Workbench Clock, vyjede Vám kde co. Ale vesměs jsou to fujky, co si otvírají vlastní okno, aby Vás oblažily obřími číslíčky a jinou verbeží. Ne tak Titleclock, který je malý a šikovný. Stačí ho hodit do adresáře WBStartup (nebo kamkoliv jinam a spouštět ručně) a v horní liště okamžitě máte datum, čas a využití paměti RAM – to je ovšem docela zbytečný grafík, nicméně se dá zlikvidovat patřičnou položkou v Tooltypes ikony. Výhodu tohoto programu je, že šlape i na Amigách s OS2.x.

Někteří také budete chtít použít CD-ROM u své Amigy. V OS3.9 je celkem schopný CacheCDFS, nicméně co v OS3.0? Pro něj samozřejmě také existuje verze toho samého driveru (byť krapet starší verze). Někteří budou preferovat AsimCDFS, jehož výhody jsem však nikdy nepochytil (nepoužíval ho).

A co nějaký ten file manager? Majitelům starších Amig bude zřejmě vyhovovat u nás celkem neznámý, ale o to lepší SID (konkrétně ve verzi 2.00)… Víte jak před Vánoci dávají takové ty reklamy, kde se Vás snaží přesvědčit, že nejlepší dárek pro vaše blízké je multibalení prášků na inkontinenci nebo vaginální výtoky? Mě taková jedna reklama přesvědčila, že mám být kurvaštědrej Ježíšek a tak Vám k téhle verzi SIDa dám i sériové číslo – 2441 – ale pšššt, to jen pro Vás. U nás byl mnohem známější File Master. Nebo také DOPUS. Ten je vhodný především pro výkonější Amigy s více RAM (čili alespoň A1200). Já si v poslední době však oblíbil AmiDisk – je to úchylárna nejhrubšího zrna. Než se v něm naučíte pracovat, tak asi zešílíte, nemluvě o instalaci. Ale po nějaké hodince zjistíte, že i když ikonky nemají popis, jsou vlastně vesměs logické a práce je s tímto programem ve skutečnosti pohodlná… No. Total Commandera na Amize prostě nenajdete, s tím se musíme smířit.

A chtěli byste snad nějaký antivirák? Ačkoliv se Vám to může zdát naprosto zbytečné, opak je pravdou. Viry na Amize byly vždy tak trochu opomíjené. Ne, že by snad neexistovaly. Ale všeobecně se věřilo, že jsou celkem neškodné a tak se s jejich detekcí nikdo moc nesral. Může se tak stát, že si mezi starými disketami najdete tu se svou oblíbenou gameskou a ejhle, nějaká verbež se do Amigy hned natáhne. Sám jsem tomu nevěřil, ale viry mě už párkrát postihly. Podle mě máte dvě možnosti – Virus Workshop, který je poněkud starší, ale na většinu virů stačí a nebo více sofistikovaný Mill, který využívá knihovny xvs.library (obsahuje databázi s viry – nenechte se zmást rokem vydání, viry na Amigu se už hold nějakou dobu nedělají).

Závěrem bych chtěl říct, že každý program, na který zde odkazuji obsahuje nějaký ten script využívající instalátor. A ten je především ve WB3.0 a vyšším radno aktualizovat. Když ho nemá, pak se určitě v archívu povaluje nějaká ta dokumentace, kterak program nainstalovat. No a pokud ne? Pak obvykle stačí dle adresářové struktury vše překopírovat (co je v LIBS do LIBS, co je v C do C, atd.). Aktivační klíče obvykle patří do adresáře S nebo L. Pokud si nejste jisti, můžete ho zkusit nechat i v adresáři s programem.

Něco vám tu chybí? Tak se ptejte v diskuzi

Nebylo… I tak si ale myslím, že tento článek bude užitečný pro ty, kteří se rozhodnou si u své A500 navýšit Chip RAM

Co budete potřebovat:
4 paměťové chipy, které se dají použít v Amize (44C256 – 256Kx4Bit)
1x Multipikátor 74F139PC (pozor, nelze nahradit 74LS139PC)
Pro 2MB Chip ještě Agnus 8372B nebo 8375 a 1MB Ram kartu do trapdoor slotu (většina z vás má 512kB kartu, pak tedy dosáhnete 1,5MB Chip)
Trpělivost, mikropájku, odsávačku a pevné ruce.
Cca 20 minut pečeme do křupava…ale co to melu…

Prvním krokem bude Amigu odstrojit až na holou desku. Tedy švábíky v ní nechat samozřejmě můžete V následujících krocích vynechám stavy „woe proč to sakra nejde“ a popíšeme si to jen tak, jak byste to měli správně udělat a na konci se dočkat kýženého výsledku. Prvně si najdeme jumper JP2. On to není ani tak jumper v klasickém slova smyslu (nenajdete žádný plastový kvádříček pro změnu pozic). Musíte si za pomoci cínu nastavit novou polohu růčo. Obvykle se nalézá hned nalevo od oscilátoru (to je ta stříbrná věc nad ROMkou) a změnit ho z pozice 2-3 na 1-2 (bereme, že jednička je dál od ROMky). Pokud máte revizi desky 8a.1 jako já, pak si tohoto jumperu všímat nemusíte, bo na ní je už v pozici 1-2. Dále přerušíme veškerá spojení na JP7a. Nyní si budete chvíli hrát s odsáváním cínu z volných pozic pro paměti a dopájením nových. Až budete mít vše hotové, měli byste mít 1MB Chip Ram a bohužel bez dalších obvodů a upravené RAM karty šlus s Fast RAM v trapdooru.

My se ale nedáme a poženeme to k vyšším inštancím. Najděte si JP3 a změňte ho ze spojení svislého na vodorovné (čili z II na =) a z U32 odsajte veškeré spoje, aby byl čištý. Nyní si musíte zase vyčistit pozice pro nožičky od 74F139PC, osadit ho na U32 a připájet. Připojte RAM kartu do trapdooru a doufejte. Ne vždy se ihned dostaví kýžený výsledek. Já s Mrafem jsme si to vysvětlili tak, že se 74F139PC musel nejdřív sám nakonfigurovat. Ale po nahození Amigy bez karty a jejím opětovném usazení do trapdooru už vše fungovalo jak mělo. Pokud tedy máte 1MB kartu, uvidíte v systému plných 2MB Chip, za které se už ale bohužel nedostanete. Je to strop, s kterým Amiga počítá. Pokud vsunete kartu s vyšší kapacitou, buď uvidíte stále 2MB Chip nebo v horším případě opět jen 1,5MB.

Tento postup na 100% fungoval na desce revize 8a.1 a měli byste stejného nebo podobného výsledku dosáhnout i na 6A – ovšem s odpovídající revizí Agnusu.

Asi se ptáte, proč jsem nabídl alternativu pro 2MB Chip s kartou v trapdoor slotu, když to jde přece i jinak. Ano jde. Seženete si oněch paměťových švábů rovnou dvanáct, osadíte čtyřmi volné pozice na desce a zbývajících 8 po jedné každému hodíte na zádíčka. Nicméně je to obrovská piplačka a navíc na takto řešenou paměť tlačí po seskládání klávesnice.

Potíž číslo 1: Agnus 8375 mi v Amize nefunguje – skutečně, tenhle Agnus vám v Rev6 a nížší revizi desky nebude fungovat – musíte si tedy sehnat 8372B.
Zádrhel 2: Jestliže máte revizi desky 8a a vyšší, Agnus 8375 máte s největší pravděpodobností už osazený, nemusíte ho tedy shánět.

Závěrem bych chtěl napsat jednu zajímavost. Zůstala mi tedy nevyužitá RAM karta s 1,8MB a byla by škoda, kdybych jí někam nefláknul. Přišla tedy na paškál má oldschool Amiga 500 s ROM 1.3, kterou mám výhradně pro případy, kdy se mi hra nebo software nepodaří na žádné jiné Amize rozchodit. Šoupnul jsem kartu dovnitř a světe div se, ono se nic nedělo. Amiga vypisovala 512kB Chip a tím to hasnulo. „No krucinál“, říkám si. „Vždyť to půlmegové rozšíření v ní šlapalo a jednaosmička v druhém pětikilu taky.“ Různě jsem laboroval, kontroloval jestli je Gary adaptér správně propojený s kartou, kvedlal s kdečím, jestli jsou kontakty OK a stále nic. Tonoucí se nicméně i stébla chytá a tak jsem si řekl, že zkusím Amigu osadit lepší ROMkou 2.04 – „co kdyby“, že jo. A ono to najednou začalo fungovat! Ba co víc, paměť se najednou hlásila i po navrácení ROM1.3 na své místo. Cesty guru jsou nevyzpytatelné…

A samozřejmě nesmím zapomenout – ještě jednou díky Starému Mrafovi, který mi ten den nejen pomohl s A500, ale i opravil náhradní desku do A1200 (jak dopadla má hlavní deska se raději zmiňovat nebudu, bo bych byl označen za Amiga-teroristu).

V tom horším vypíše jen číslo chyby a více se s Vámi nebaví. Můžete zkusit napsat příkaz FAULT a za něj číslo chyby, které jste před chvilkou obdrželi od systému. Nicméně opět se dočkáte suché hlášky a tím to hasne. Nyní se povídáme na kódy a vysvětlíme si, co znamenají.

103: Insufficient Free store
Systém nemá dostatek paměti pro vykonání požadavku. Pozavírejte pár programů a smažte soubory z Ram Disku.

105: Task Table Full
Amiga má limit na 20 současně běžících programů spuštěných z CLI. Některé z nich ukončete.

120: Argument line invalid or to long
Příkaz byl zapsán se špatnými agrumenty a nebo jste jich napsali moc. Napiště příkaz znovu a za něj dejte /? – vypíše Vám použitelné argumenty.

121: File is not an object module
Soubor není spustitelný. Možná se jedná o project, který potřebuje ke spuštění jiný program (například EXECUTE v případě batch filů).

122: Invalid resident library during load
Požadovaná knihovna sice byla nalezena, ale její verze neodpovídá. Toto může být způsobeno tím, že máte na disku buď starou verzi knihovny a nebo je poškozena. Zkuste najít novější na internetu.

202: Object in use
Soubor nebo direktorář používá jiná aplikace. Není možné, aby dvě aplikace sdílely stejný soubor ve stejný čas. Pokud se jedná o direktorář a nejde Vám smazat, s největší pravděpodobností v paměti běží program, který využívá tento direktorář a nebo nějaký soubor v něm.

203: Object already exists
Soubor již existuje. V jednom direktoráři nemohou být dva soubory se stejným jménem.

204: Directory not found
To mluví samo za sebe. Odkazujete se na direktorář, který neexistuje. Zkontrolujte zadanou cestu, zda jste se nepřepsali, případně direktorář vytvořte.

205: Object not found
Soubor nebyl nalezen. Zkontrolujte cestu k souboru, zda jste jí zadali správně včetně jména souboru.

206: Invalid window description
Rozměry okna jsou buď moc velké a nebo malé.

209: Packet request type unknown
Ovladač zařízení byl požádán o operaci, kterou dané zařízení nepodporuje.

210: Invalid stream component name
Použili jste špatné písmenko ve jméně souboru. Jméno musí mít méně jak 30 znaků (pro OFS, FFS) a nesmí obsahovat nepovolené znaky (jako ?, #, atd.).

211: Invalid object lock
Zamykací kód nebyl rozpoznán AmigaDOSem. Toto je programátorská chyba.

212: Object not of required type
Pravděpodobně jste zaměnili direktorář za soubor nebo naopak. Příkaz očekával jednu věc, ale jméno souboru odkazovalo na něco jiného.

213: Disk not validated
Velice oblíbené resumé systému, zvlášť na OS1.3 a nižším. Sem tam ho objevíte i na vyšších verzích OS, ale tam si s nevalidovaným diskem systém obvykle poradí. Validace se provádí před i po zápisu. Jakmile je zápis násilně přerušen (například resetem nebo vytažením diskety z mechaniky), disk se nevaliduje a může to vést až k jeho nepoužitelnosti (ztrátě dat). Jestliže jste v situaci, kdy si systém neporadí, použíjte DiskSalv (lze stáhnout z Aminetu) a modlete se U harddisků se můžete tomuto hlášení vyhnou použitím nějakého toho sofistikovanějšího file systému (SFS, PFS, atd.)

214: Disk write potected
Pokoušíte se zapsat na médium, které je nastavené jen pro čtení (CD nebo disketa – pro neznalé, tam je takové malé šoupátko zezadu, které buď zakrývá dírku nebo ne… vidíme? fajn, tak když to šoupátko dírku zakrývá, tak se na disketu dá zapisovat a když skrzeva dírku vidíme, pak se na ní nedá zapisovat).

215: Rename across device attempted
Přejmenování souboru lze provádět pouze na tom samém zařízení. Jestli chcete soubor přesunou, musíte použít příkaz MOVE (OS 3.5 a vyšší) nebo COPY a pak DELETE.

216: Directory not empty
Snažíte se smazat direktorář, který není prázdný. Použijte parametr ALL nebo smažte nejdřív obsah direktoráře a pak jeho samotného.

218: Device not mounted
Snažíte se přístoupit na zařízení, které systém zatím/už nezná. Třeba na PC1:, které jste ještě nenamountovali. Nebo na disketu ALANDOG:, kterou jste už ale vyjmuli z disketovky.

219: Seek error
Low levelová SEEK funkce selhala. Obvykle se jedná o programátorskou chybu.

220: Comment too big
Snažíte se souboru připojit komentář delší než 80 znaků.

221: Disk full
Disk je plný, něco umažte, ať uvolníte místo.

222: File is protected from deletion
Soubor je chráněný proti smazání. Označte jeho ikonu a zvolte informace z menu. Nyní můžete přizpůsobit atributy k obrazu svému.

223: File is protected from writing
Soubor je chráněný proti zápisu. Označte jeho ikonu a zvolte informace z menu. Nyní můžete přizpůsobit atributy k obrazu svému.

224: File is protected from reading
Soubor je chráněný proti čtení. Označte jeho ikonu a zvolte informace z menu. Nyní můžete přizpůsobit atributy k obrazu svému.

225: Not a DOS disk
Disk nebyl rozpoznám systémem. Jestli se jedná o disk pro Amigu, pak je potřeba patrně speciální DOS driver. Nebo se jedná o nesystémovou disketu. V nejhorším je disk poškozený.

226: No disk in drive
Pokusili jste se přistoupit na prázdný disk drive (v disketovce není disketa, v cd-rom cdčko, atd.).

232: No more entries in directory
Direktorář už neobsahuje žádné další zápisy k prozkoumání. Obvykle je to výsledek zavolání low level funkce NEXT a jedná se o programátorskou chybu.

Tyto problémy mohou být způsobeny několika důvody. Například ROM nám v čase nepoužívání „odskočila z patice“. Zkusíme jí vytáhnout a znovu domáčknout. Ovšem obvykle jsou tyto chyby fatální a nezbyde nám, než daný chybný kousek vyměnit, případně proměřit zda není někde tzv. „studeňák“. Existují i různé triky, jako základní deskou krapítek zakroutit. To chytnete motherboard do teplejch a začnete kroutit. Samozřejmě šetrně a jen malinko!

Aby toho nebylo málo, během samotného testu se ještě kontroluje klávesnice, kde jste o jejím stavu spraveni pomocí blikání diody na CaspLocku.
Jedno blikutí: ROM klávesnice je vadná.
Dvě bliknutí: 64 bytová RAM klávesnice je vadná.
Tři bliknutí: Časovač selhal.
Čtyři bliknutí: Skrat mezi klávesami.

Během bootu ale CAPSLOCK blikne vždy! Takže nepanikařte. Dělají to všechny Amigy v celém vesmíru!

Jestliže jste se nedočkali při bootu jakéhokoliv problému, máte částečně vyhráno. Některé chyby, jako třeba v RAM atd. se mohou projevit až během používání Amigy. Projeví se to obvykle tím, že Amiga buď vytuhne a zpraví vás o tom dialogovým oknem „Software failure – Suspend/Reboot“. Předně je nutné říct, že k software failure dochází relativně často, především u odfláknutých softwarů a není tedy nutné se ihned strachovat o fyzické zdraví Amigy. Strachovat se můžete začít ve chvíli, kdy dochází k takovým výtuhům často a obvykle velice náhodně. Když tedy následně začne „guru meditovat“, najdete u toho i popis chyby. Je to vpravdě šílené číšlo, ale když se máte o co opřít, sdělí hodnotné informace.  Následující infromace jsem si dovolil převzít ze svých stránek – odkud jsem je ale převzal tam je otázkou Proto jako zdroj uvádím „všechny ty úžasné stránky o Amize“ a jdeme na to:

Formát Guru Meditation zpráv:

Jestliže první číslo ze „subsystem ID“ je větší než 3, tak se jedná o neopravitelnou chybu. V takové případě musíte odečíst 8, abyste dostali „subsystem ID“.

Subsystem ID Codes

General Error Codes

Specific Alert Codes
Exec Library

Graphics Library

Layers Library

Intuition Library

DOS Library

Ram Library

Expansion Library

TrackDisk Device

Timer Device

Disk Resource

BootStrap

CPU traps (pouze některé – CPU má 256 výjimek, 64 je definováno hardwarem zbývajících 192 může definovat uživatel)

Jak si tedy můžete všimnou, seznam je opravdu úctyhodný.

A jak vlasně Guru začal meditovat? Jedna ze zpráv říká, že se vlastně jedná o jakýsi vtípek, který se do systému prodral. V začátcích Amiga corporation byl jeden programátor (jeho jméno jsem bohužel nedohledal, takže těžko říct, kdo z nich), který si při spadnutí Amiga OS sedl do tureckého sedu a snažil se přijít na to, kde se stala chyba. Ostatní chodili kolem a uchychtávali se, že vypadá jak meditující guru.
Málokdo také víc, že blikající okrajový rámeček je tvořen tak, že se nejdřív 6809krát vykreslí černý obdélník a pak ve stejném počtu červený. Je to míněno jako pocta pro Motorolu 6809 (byla například v Commodore PET), která byla velmi populární mezi programátory.
V nejnovější verzi AmigaOS 4.0 je už ale Guru nahrazen handlerem s názvem „The Grim Reaper“…

Tohle se nekupuje!

Možnosti, jak si pořídit svůj vytoužený stroj, se od minula moc nezměnily. Ale pro jistotu si je zopakujme. Jsou to především různé aukční servery jako je eBay, Aukro nebo pro Čecha nejpřívětivější Allegro, což je polský bratříček českého, již zmíněného Aukra. Pak máte šanci na nějakou narazit v různých inzerátech na serverech na Amigu zaměřených. Všechno jsou to cesty, která skrývají svá úskalí i pozitiva. Na všech narazíte na protřelé bazarníky nabízející nejetou fajnovku, co deset let ležela ve skříni a babička ji pravidelně oprašovala (a zřejmě proto má ošoupaná písmenka na klávesách k nepoznání), což se někteří snaží podtrhovat takovými nehoráznostmi, jakože zabalí Amigu do bublinkové fólie nebo na ni při focení položí plastový poloprůhledný kryt klávesnice. U takových aukcí je nejen přemrštěná cena, často za pomoci bílých koní, kteří se snaží cenu akorát vyšponovat, aniž by měli o Amigu skutečný zájem, ale jsou zde na místě hlavně pochyby o zdraví takového stroje. Prodávající se už naučili, že fotit Amigu romanticky v parku na počmárané a ptáky pokálené lavičce není zrovna nejlepší vizitka a tak ji často naaranžují na stoleček k televizi, ale neopomenou dodat, že vlastně neví, jak se zapíná, propojuje a pouští, čili vše je bez záruky. Někteří došli tak daleko, že vydávají Amigu za dědictví po zesnulém příbuzném (každý si dosadí oblíbeného člena rodiny dle svého – zajímavé je, že Amiga není nikdy po tchýni) a nebo používají při prodeji věty jako „znova zboží nevystavuji, pokud se neprodá, tak jde do šrotu“ – to praktikují především u cen „kup teď“, které jsou často velice nesmyslné a hrají tak na strunu těch, kteří zrovna Amigu nepotřebují, ale je jim jasné, že by byla škoda nechat ji zničit. Není se však čeho bát, do šrotu stroj následně nejde, ale objeví se po nějaké době u „jiného“ prodejce.

Na polském e-shopu eFUNZINe koupíte k Amize kde co. Dokonce si můžete nechat nakonfigurovat a poslat A1200 dle svého.

Na co se tedy musíte připravit. Především u aukcí na katastrofální stav nabízené Amigy. Ty ve slušném stavu obvykle nabízí někdo ze zaběhlé komunity Amigistů a u nich byste ostatně měli pátrat nejdříve – například poptávkovou inzercí. Naopak „A500 woe po dědkovi, co tyhle stroje žral, ale už šňupe kytky zespod“ bude vevnitř plná nejrůznějšího svinstva a bůh ví, zda jí i něco nebude chybět (že chybí zdroj a veškeré kabely je pravidlem) – zrovna dnešní den končila jedna taková aukce, kde se prodávající ani nebál zabrat detail boku s disketovou mechanikou, kde ovšem žádná disketová mechanika nebyla.  Věřím, že jakékoliv připomínky ze strany kupujícího (a že se našli odvážlivci, kteří přihazovali) na tento stav nebudou brány v potaz, neb to přece z fotky bylo patrné, tak co by se s tím prodávající psal. Nicméně strohé popisy a neúplná fotodokumentace z aukcí nezmizí, dokud prodávající nezjistí, že o takové kusy mezi kupujícími není zájem. Může se tedy stát, že dopadnete jak při koupi čínského česneku – vypadá to jako Amiga, prodávalo se to jako Amiga, ale po bližším průzkumu to se známou a funkční Amigou nemá nic společného.

Myslíte, že je to detail na špínu? Ale kde že, autor dává na jevo, že v Amize není žádná disketová mechanika...

Zopakujme si tedy, co dělat pokud se nám do ruky dostane Amiga, která z nějaké příčiny nefunguje zcela korektně, jinak řečeno vaše horlivé pracky nevydržely a šáhly po prvním kusu, co viděly. Předně často nefungují disketové mechaniky tak, jak by měly. Disketa se neinicializuje, každou chvíli vidíte read-write error, přestože disketa je na 100% funkční a vůbec mechanika tropí brikule. Předně je tedy nutné mechaniku vyčistit. Často v ní najdete zbytky něčí svačiny, v tom horším případě pavoučí kolonii. Někdy ani potom nemusí mechanika fungovat zcela regulérně. Než se začnete pídit po nově, doporučuji trik, který se mi už párkrát u polomrtvých dlouho nepoužívaných FDD osvědčil. Samozřejmě je nutné, aby mechanika alespoň občas disketu pobrala. Vezmeme tedy nějakou nesystémovou hru s vlastním loaderem. Osvědčil se mi Lotus 2 nebo Elfmania. Obě hry mají řešený přístup k disketě dost tvrdě a šoupou hlavičkou přesně tam, kam potřebují, dokud jednoduše požadovaná data nenačtou. Takto necháme disketu v drivu klidně i půl hodiny. U Lotusu 2 je načítání dat z diskety hodně pravidelné a není tedy nutná jakákoliv interakce. Takto jsem oživil už 4 mechaniky, které následně šlapaly bez sebemenšího zaváhání, u jedné se dokonce snížila hlučnost při čtení diskety.

Dále se nám může Amiga chovat divně z jiných důvodů. Například příliš často a bez příčiny padá.  Pokud začne po pádu „meditovat guru“, pak doporučuji opsat kód chyby a zapátrat na internetu (třeba na stránkách Amiga.cz ), co daná chyba znamená. Nejčastěji bývá problém s pamětí nebo přístupem do ní. Na test RAM najdete na Aminetu hned několik programů a stačí si jen vybrat dle konfigurace vaší Amigy, který Vám bude vyhovovat. Pak se nezbývá, než modlit, protože výměna vadných švábů paměti není ve většině Amig triviální záležitostí a pokud nejste zruční, neobejdete se bez pomoci těch více obdařených z nás. Naštěstí další šváby jako ROM, CPU, chipset samotný jsou snad vyjma A600 (u ní jen ROM) umístěné v paticích a případná výměna tak nebude nijak složitá.

Jste si opravdu jistí, že si svá ranná léta u Amigy pamatujete dobře?

V neposlední řadě si také musíme říct, jaká Amiga se pro vás hodí. S nostalgií vzpomínate na krásné dětské či pubescentní večery prožité u Amigy 500? Myslíte si, že to bude stejné i dnes? Pamatujete si, jak jste měnili diskety a totálně vás štvalo, že abyste viděli celý jejich obsah (tj. i soubory bez ikon), museli jste použít nějakého souborového správce, protože to Workbench neuměl? Opravdu Vám nevadilo, že když jste chtěli použít nějaký program na disketě Extras, neobešlo se to minimálně bez jednoho prohození s disketou Workbenche? Štvalo? Pak vás to dneska bude štvát ještě víc. Pokud ne a měli jste Amigu jen a pouze na hry, tak to je zase důvod, proč do A500 jít – na 90% her z toho obrovského portfolia bohatě stačí. Udělejme si tedy nejaké rozvržení:

1. – Zatvrzelý nostalgik: Žádná Amiga pro vás není špatná. Ať šáhnete po jakékoliv, budete z ní mít radost a pokud ještě doma žádnou nemáte, určitě se vám bude sbírka utěšeně rozrůstat.

2. – Nostalgik: Při koupi jakékoliv Amigy s OS1.3 a nižším, 1MB Ram a pouze 1xFDD je velká šance, že přijde rychlé vystřízlivění a riziko, že by Amiga po pár večerech putovala do skříně. Osobně doporučuji zakoupit Amigy rovnou dvě, pokud tedy opravdu toužíte mít tu oldskool verzi. K ní si přikupte minimálně A600, nejlépe však A1200 – holá nestojí tolik, jak by se na první pohled mohlo zdát.

3. – Navrátivší pochybovač: Jednoznačně si pořiďte minimálně A600, ale předem se ujistěte, že máte kolem sebe širokou základnu lidí, kteří vám budou ochotni kdykoliv v nesnázích pomoci. Jestliže patříte mezi ty, co minimálně deset let žádnou Amigu nevlastnili, určitě jste toho hodně zapoměli a rady prostě potřebovat budete.

4. – Ti, co nikdy Amigu neměli: Zde už pomůže jedině Amiga 1200. Dá se k ní připojit harddisk bez jakýchkoliv problémů a OS3.0/3.1 (potažmo 3.5 a 3.9) nabízí komfort, který vás nezklame. Pro zvrhlého woknouzího klikače je toto jediná možná volba.

5. – Boháč: Zde to není myšleno nijak špatně, chraň Bůh. Vy si můžete vybrat prakticky co se vám zlíbí. Pořádně nadupaná Amiga s minimálně 68060 procesorem je to pravé. Pokud budete chtít být opravdový frajer, sežeňte si A4000T a pořádně jí dovybavte. Sice to přijde třeba i na 60, 70 tisíc, ale každý Amigista vám bude závidět

Tak to bysme měli, nicméně znovu zopakuji, pokud chcete Amigu jen na hry a nic víc, holá A1200 je maximum, po čem byste se měli poohlížet. Čím si můžete svoji Amigu dovybavit, o tom si povíme v některém z dalších článků.

Závěrem bych chtěl podotknout, že pokud tedy chcete A1200 a z nějakého důvodu máte odpor k aukcím, pak máte možnost třeba na polském eFunzine za pomoci hezkého konfigurátoru přijít k A1200 dle svých přání. Jen bych opět rád podotknul, že „nová“ Amiga není tak úplně nová – prostě jí od vyrobení před skoro dvaceti lety nikdo nepoužíval .