Jak jsem v závěru Manuálu pro A500 sliboval, ukážeme si dnes poměrně jednoduchý způsob rozšíření Chip RAM na A500. Získáme tím víc místa v paměti pro hudbu, obrázky a různá jiná data, která vyžadují umístění do Chip RAM.

Podíváme se tedy jaké máme možnosti… Vezměte tedy Amigu do ruky, pomalu jí pohlaďte a řekněte, že všechno bude dobrý a nikdo jí neublíží. Následně sundáme vrchní kryt , odpojíme klávesnici a pokud naše Amiga obsahuje ještě stínění, sundáme i to. Nyní by se před našimi zraky měl objevit motherboard samotný. Důkladně si ho prohlédneme. Ti, co ho ještě neviděli přestanou panikařit – ještě jste nic zlého Amize neudělali. Naše zraky budou prvně směřovat do dolní části motherboardu a najdeme malé švábíky vyskládáné vedle sebe. Vidíme? Fajn. Teď přijde to podstatné! Pozor! Kontrolní otázka: jsou mezi nimi volné pozice? Ti, kdož si na danou otázku odpověděli ano vyhrávají. Ti smutnější na chvíli zchladnou a posunou se v článku o trochu níž. Ti šťastnější (majitelé motherboardu Rev. 6) si zkontrolují, že mají po ruce: mikropájku (není nutná – pouze v případě, že budeme paměťové šváby teprve dolovat z nějaké jiné, kupříkladu nefunkční A500/600) a pytlíček popř. nějaké jiné místo, kde máme paměti. Volné pozice jsou ovšem podivně „zaplácané“ – co s tím? No „vyrubem“ do nich dírky. Přecijen se na nás směje jen cín – ale opatrně a trpělivě – pomůže nám třeba nějaká tvrdá jehla, která nám uvolní pozice pro jednotlivé piny pamětí. Takže šťourat a šťourat. Jsou to jen čtyři pozice, to vydržíte… Máte? Výborně. Nyní se ujistěte, že vám nikde na desce nezůstaly zbytky oškrábaného cínu! Švábíky do vydlabaných dírek zasadíme, ale ještě je nepřipájíme – pokud jste opravdu jen vydlabali dírky a neškrábali všude kolem, kontakt by měl být zajištěn. Poslední pohled bude směřovat k Agnusu, tj. zjistíme, zda máme motherborad Rev. 6 opravdu osazen FAT Agnusem – podle čísla 8372A zjistíme, že asi ano. Pokud ne (i to se může stát, nikdy nevíte, kdo škodil), nezbývá nic jiného, než si ho sehnat, protože bez něj se nám i nadále bude adresovat pouze 512kb. Připojíme klávesnici a provedeme první test, tj. pustíme Amigu. Tep nám stoupá… První radostná událost nastane ve chvíli, kdy se zobrazí bez jakýchkoliv problémů KickStart. Neozbrazila? Bliká nám to na obrazovce zeleně? No to je blbý… Čím by to tak mohlo… Áááá… Já Vám neřekl, že s Fast RAM A501 v trapdooru to nepojede Máte totiž rozšíření pro A500, později si řekneme, jak jednoduše rozšíření předělat na variantu pro A500+. Jenže jestli se zelená barva místo KickStartu objevuje pořád, zkuste něžně domáčkout šváby – je možné, že jeden z nich špatně sedí. Jestli ani to nepomůže, pravděpodobně je nějaký šváb špatný a je nutná výměna. Pokud vše proběhlo jak má, tak byste ve Workbenchi měli vidět 1MB Chip paměti.

A nyní se koukneme na ty nešťastníky, kteří volné pozice na RAM nenašli. Ti mají verzi motherbordu pravděpodobně 5 a verzi Agnusu 8371. To není FAT Agnus a neumí naadresovat víc jak 512K Chip. Proto budete potřebovat verzi 8372A. Zároveň potřebujete rozšíření Fast RAM 512K do trapdooru. Jestliže máte obé, pak už jen zbývá vyštrachat mikropájku a odehnat dotěrné děti hodně daleko. Opatrně vyndejte starý Agnus z patice. Nejlépe poslouží dva šroubováky – páčení jedním není dvakrát vhodné – to, že jsem to tak dělal já neznamená, že to musíte dělat stejně. Šoubováky tedy strčíme do dvou dírek po stranách a, opakuji opatrně, Agnus vyloupneme. Vložíme nový Agnus (pokud možno správně, tak aby text byl otočený o 90 stupňů po směru hodinových ručiček, tj. rovnoměrně čitelný při pohledu na Amigu zleva). Teď přijde to horší. Musíte přerušit _exram line. Není označená, ale najdete ji snadno. Podívejte se na piny trapdoor slotu a odpočítejte osm pinů odshora. Nyní se podívejte přímo od něj vlevo. Najdete tam takový malý cínový puntík (bože to je výraz) od kterého vede cestička (ještě lepší, ale jak to napsat, aby to pochopil každý) přímo nahoru. Tak tuhle linu přeřušte, ale bacha! Nesmíte přerušit nic jiného! Ták…Máte? Skvělé! Teď se podívejte mezi CPU a ROM. Vidíte „jumper“ (dal jsem to do uvozovek, bo si pod jumperem představuju něco jiného, tj. že můžu přehazovat pozice bez pájky) JP2? Ne? No tak to máte archaický typ motherboardu číslo 1. Typy 2 a 3 ho tam mají. Vy ho máte také, nebojte, ale kousek napravo od Agnuse, přímo nad švábem s označením U10. Majítelé novějšího typu motherboardu nyní přeruší stávající spojení jumperu a spojí opačnou pozici. Takže když si pozice označíme odspodu 1 2 3, tak před zásahem to vypadá tako: 1-2 3, po zásahu to bude vypadat: 1 2-3. Majitelé staršího typu (pochybuju, že se někdo takový ještě najde) projstě jen spojí obě pozice, protože stávájící je 1 2, takže nyní to bude 1-2. Nyní zase uveďte Amigu do púvodního stavu a užívejte si. Takovéto zapojení má vliv pouze na Fast RAM v trapdooru, jestliže máte další na expansion portu, můžete ji používat bez problému dál. Jestli Vám po konverzi začala blikat obrazovka (rozuměj televize nebo TV monitor), tak gratuluji – stali jste se hrdými majiteli NTSC Agnuse a tudíž Vás čeká další shánění, tentokrát už PALového. Zároveň lze provést podobnou úpravu na deskách rev. 6, tam je naopak spojen u JP2 1 2-3. Naopak říkám proto, že budeme přepojovat jakoby zpět na 1-2 3. Zároveň vedle trapdoor konektoru najdeme jumper JP7a, který je momentálně na pozici 1-2 3. Zde ovšem nevím, zda stačí změnit na 1 2 3, nebo na 1 2-3. Ovšem to není takový problém zjistit, že? Prostě přerušíme 1 a 2, zkusíme a když to nic neudělá, tak se spojí 2 a 3.

Tak a teď se podíváme na problém s A501, tedy na rozšíření 512K Fast od Commorode, které má každý správný 500vkář ve své přítelkyni a které s přidáním RAM do motherboradu rev.6 přestalo fungovat. Upozorňuji, že následující návod jsem neodzkoušel, pouze četl! Nezaručuji tedy, že bude fugovat! Najdeme na A501 jumper JP9 – jsou tam čtyči pozice spojené svisle. To přerušíme a spojíme je vodorovně. O ničem víc se návod nezmiňuje, ale pro jistotu mějte připravenou v záloze A501+ nebo ještě lépe buďte připraveni, že 1,5MB RAM mít nebudete…jak říkám, odzkoušené to nemám.

Tabulku jednotlivých rozlišení uvítají především různí šťouralové, zvědavci počínaje a programátory konče. Tabulku jsem sestavil na základě zkušeností svých i porůznu nalezených. Je rozdělena do šesti sloupců, tak si nyní řekněme, co který znamená:

Scanrate – Indikuje různé nastavení normy a obrazovky. NTSC je kupříkladu americká norma – vyznačuje se 525 řádky, které se obnoví každých 30 vteřin. PAL je evropský standard s 625 řádky a obnovovací frekvencí 25/s.

Screen mód – Název daného rozlišení.

Rozsah barev – počet barev, které lze v daném rozlišení použít. Za pomlčkou je číslo z kolika barev se může vybírat.

Chipset – na jakém chipsetu můžete rozlišení použít.

Genlock – Genlock se používá pro práci s videem. Údaj indikuje, zda je dané rozlišení s Genlockem kompatibilní.

^{(1) Při zobrazení EHB obrazu vytvořeném na AGA stroji v OCS/ECS Amize nemusí souhlasit barvy!}

^{(2) Nutné speciální monitory.}

^{(3) Zobrazitelné bez problémů na jakémkoliv VGA/SVGA monitoru.}

V historii se samozřejmě objevily hry a programy, které dokázaly obejít maximální množství zobrazitelních barev v režimech Low Res na nonAGA Amigách. Některé využily možnosti rozdělit obrazovku na více částí a v každé použít vlastní paletu barev – je to ta jednodužší, avšak méně praktická cesta. Jiné šly dál a obcházely systémová omezení daleko rafinovanějšími způsoby. Proto, co do počtu barev, berte tabulku spíše orientačně.

Problém nastane ve chvíli, kdy se novopečený majitel Amigy rozhodne, že by opravdu rád něco jiného, než jen hry. Ne že by problém spočíval v nemožnosti si z čehokoliv vybrat, spíš uživatel ani nemá tušení, po kterém programu se má kouknout. Většina relevantních klíčových slov zadaných ve vyhledávačích vypíše všechno možné, jen ne to, co potřebuje. Po proklikání se několika odkazy to pak uživatel vzdá sám a vrátí se hold jen k těm hrám.
Jak by ale klasik řekl: „Nepropadejte panice“. Není tomu zas tak dávno, co Amiga svými schopnostmi přesvědčivě drtila všechna běžně dostupná PC a tak má uživatel hodně na výběr. Ze začátku bude chtít asi bádat ve vodách probádaných na PC, tedy v textových, databázových a grafických editorech. Těch textových je nepřeberné množství, ale aby alespoň trochu splňovaly uživatelovu náročnost, pak musí umět hodně druhů písem, vkládat obrázky a různé jiné debilitky, které najde v Mrkvosoftím Wordu. Na Linuxu to vyřešili už dávno a poskytli svým uživatelům OpenOffice. Nedávno se na webu objevila zpráva, že by se na něj mohli těšit i majitelé OS4.0 s PPC Amigami – jednalo se ovšem o aprílový žertík a hlavně nám, klasickým Amigistům, by to bylo trochu k ničemu (i když prý kdosi na portu OpenOffice opravdu pracuje a měl by chodit i na klasických Amigách, nicméně je to jen jeden člověk a tak progress bude asi hodně dlouhý). Na holé A1200 spustíte a můžete bez větších problému provozovat Protext nebo můj oblíbený Digita Wordworth (na A500 spustíte vynikající program ProWrite, který umí i mnohobarevná písma + ukládání souborů v DOS formátech). Jestliže chcete o něco více zabrousit do oblasti DTP, pak doporučuji PageStream – zde si to ale už vyžádá trochu větší hardwarové nároky a minimálně multisync nebo VGA monitor. Abysme sle mohli do textových editorů obrázky vkládat, musíme si je taky někde vytvořit. Amiga nabízí nepřeberné množství grafických editorů a stačí si jen vybrat. Do začátků bych Vám doporučil DeluxePaint V (pro ECS nebo pomalejší Amigy je vhodná verze III nebo IV), který je velmi jednoduchý k naučení (Electronics Arts odvedli opravdu kvalitní práci) a mimo jiné Vám nabídne i velmi propracované vytváření animací. Postupem času třeba budete chtít vložit i nějaké 3D objekty. Na ty se hodí Real3D nebo Imagine – ale co si budeme povídat, na tvorbu 3D grafiky má málokdo nervy. Jestliže Vám bdue stačit nějaká ta 3D krajina, pak můžete sáhnout po Scenery Animatoru nebo Vista Pro – výsledky jsou více než uspokojivé. Texty by mohly být doplněny i nějakou tou tabulkou s hodnotnými daty. Na ty doporučuji používat Superbase ve verzi Professional – v jistých ohledech brzy zjistíte, že Excel je jen hračka pro malé děti.
Ale Amiga není jenom o textech, grafice a tabulkách. Je samozřejmě i o hudbě. Pro začátečníky bych doporučil ProTracker, který pracuje se samply, nabídne Vám 4 stopy a můžete se u něj dosytosti vyřádit. Pro MIDI je pak vhodný Aegis Sonic nebo Rave, kde za pomoci klávesnice a myši budete vkládat požadované noty. Špičkou v třídě sequencerů je pak Bars&Pipes Professional, ovšem jak už ono slovo profesionální napovídá, naporadí si s ním jen tak nějaká lama.
Zorganizovat Vaše poznámky a úkoly na další dny Vám pomůže DigitaOrganiser úplně stejně, jako spousta jiných organizerů, které najdete na AmiNetu.
Jestli jsou mezi Vámi ambiciózní programátoři, pak si můžou sehnat assembler, C, Pasacal a další. Začátečníkům se pak bude líbit především AMOS nebo BlitzBasic.
A pokud Vám ani tento výčet nestačí, pak můžete zavítat na AmiNet a vybírat z nepřeberného množství programů, které najdete.

Z dostupných disket jsem vyloudil pouze základní instalaci Workbenche, ale nastavení jako PC0, MAC a další (bohužel vesměs mé vlastní formáty, které dostanou z 3,5DD mechaniky maximum a na jejichž parametry už asi nepřídu) byly nenávratně pryč. Nejdřv jsem neztrácel optimismus a řekl si, že internet je místo, kde člověk najde všechno.
Bohužel v tomto směru jsem se zklamal. Nakonec jsem musel napsat Misticovi, aby mi obsah souborů poslal. Ještě mi samozřejmě zbývala možnost někde najít a nelegálně si stáhnout 4. instalační disketu Workbenche – Storage. Neříkám, že jsem to také nezkoušel, ale jen chvíli…opravdu Ale stejně neúspěšně. Proto jsem se rozhodl zde obsah souborů vypsat pro další nešťastníky, kteří si také shraňují pouze diskety Workbench a Extras a ty ostatní už dávno přepsali něčím jiným.
Pro začátek si řekněme, že v adresáři Devs/DosDrivers najdeme soubory se specifikací pro různé handlery zajišťují schopnost číst a zapisovat na určité zařízení. V případě souboru PC0 je to pak možnost pracovat s disketami naformátovanými systémem MS-DOS (Windows). Workbench 1.3 a nižší má tato nastavení hromadně uložená v souboru Devs/mountlist a i o trošku jiný zápis. Handler je pak právě oním ovladačem, který zadané parametry zpracuje a chová se podle nich (použije nastavenou hustotu zápisu, počet cylindrů atd.).
Toliko ve zkratce. Nyní již už k samotnému výpisu PC0, ke kterému potřebujete mít zároveň v adresáři L CrossDOSFileSystem (standardní výbava Workbenchí diskety).

PC0:
FileSystem = L:CrossDOSFileSystem
Device = mfm.device
Unit = 0
Flags = 1
Surfaces = 2
BlocksPerTrack = 9
Reserved = 1
Interleave = 0
LowCyl = 0
HighCyl = 79
Buffers = 5
BufMemType = 0
StackSize = 600
Priority = 10
GlobVec = -1
DosType = 0×4D534400

V ppřípadě, že chcete nastavit čtení PC disket pro jiné zařízení, pak změňte hodnotu v poli Unit na poadovanou (číslo vždy koresponduje s číselným označením jednotky, např. pro DF1 je to číslo 1…).

Mezi další ztracená nastavení patřila i CD-ROM. To už na disketě storage nanajdete, proto si myslím, že následující výpis je o to cenější (plus nutnost vlastnit CDFileSystem handler a cdfs.library – najdete v downloadech).

CD0:
FileSystem = L:CDFileSystem
Device = scsi.device
Unit = 2
Flags = 0
Surfaces = 1
SectorsPerTrack = 1
SectorSize = 2048
Mask = 0×7ffffffe
MaxTransfer = 0×100000
Reserved = 0
Interleave = 0
LowCyl = 0
HighCyl = 0
Buffers = 5
BufMemType = 0
StackSize = 1000
Priority = 10
GlobVec = -1
DosType = 0×43443031

Unit 2 je v tomto případě CD-ROM nastavená jako slave.

Inu proto, že Amiga BASIC má pouze omezené možnosti a místo něj existuje spousta jiných, sofistikovanějších BASICů (třeba Blitz BASIC nebo AMOS). Zběhlý programátor pak bude spíše programovat v HiSotím C++. Navíc Amiga BASIC (na rozdíl od ostatních) nefunguje na novějších Amigách a když, tak s velkými problémy. Pod článkem tedy alespoň jako náplast najdete dvě diskety s manuálem pro AMOS v češtině.

Proto tuto část manuálu věnujeme nejčastějším problémům a otázkám, které uživatele mohou napadnout a jsou také součástí originálního manuálu Amigy. A nějaké si samozřejmě přidáme

Jak obnovit soubor, který jsem omylem smazal?
To nebude nic jednoduchého a hned předem si řekneme, že byste se těchto „omylných“ situací měli vyvarovat co nejvíce. Amiga používá k zapisování souborů jiný systém než PC, proto je obnovení smazaného souboru složitější (nemaže se jen jeho hlavička jako na PC, ale smaže se celý). Budete samozřejmě potřebovat nějaký recovery program. V manuálu se sice píše něco o DiskDoctorovi, ale na něj zapomeňte. Daleko lepší práci odvede třeba FixDisk nebo DiskSalv. Nezapomeňte na to (stejně jako na PC), že když si něco omylem smažete, nic nového do obnovení souboru na disk nezapisujte! Mohl by se totiž i ten zbytek přepsat.

Jak mohu zobrazit skryté soubory z Workbenche?
Narozdíl od vyšších verzí Workbenche, 1.3 nemá v menu položku „Show All Files“. Proto zobrazí jedině ty s ikonou. Nejlepší je použít nějaký souborový manager (pro kloudnou práci se soubory je stejně nutný). Volně šířitelný File Master odvede dobrou práci. Directory Opus je vzhledem ke svým paměťovým nárokům pro holou A500 poněkud nevhodný. Soubory samozřejmě také zobrazíte ve CLI.

Jak vytvořím bootovatelnou disketu?
Musíte na disketu zapsat bootblock. Jestli Vám stačí úplně obyčejný, který akorát disketě zajistí to, aby byla spustitelná, pak napiště ve CLI příkaz INSTALL a jméno zařízení (např. DF0:). Nezapomeňte na vytvoření startup-sequence (stejná funkce jako autoexec.bat na PC). Jestliže chcete mít bootblock, který něco umí (např. dá Vám na výběr z více startup-sequencí), nemusíte se s ním psát sami – na Aminetu existuje spousta šikovných utilit, které tuto práci odvedou za Vás.

Jak urychlím práci s disketou ve CLI?
Přenosová rychlost disketové mechaniky je omezená na přibližně 20 – 22 K/s (v závislosti na kvalitě diskety samotné a množství uložených souborů). To není nic moc. Respektive nic, než moc. Rychlost nenavýšíme ani nějakým hardwarovým zásahem a proto nezbývá, než si dokoupit harddisk. Ovšem na A500 se harddisk dnes shání už docela špatně. Proto si můžete ještě pomoci vložením některých často používaných příkazů do residentní paměti. Jak na to, se dočtete v Základních tipech a tricích part 1.

Jak si ulehčím a zlepším práci ve Workbenchi?
Vzhledem k tomu, že Workbench 1.3 je docela starý systém (no na dvacet mu už táhne), můžete si při větší velikosti RAM (doporučuji alespoň 2,5MB) dovolit softkicknout ROM, nejlépe 3.0. Ovšem ne každý bude mít zase tu možnost. Proto existuje nepřeberné množství utilit, které nám práci trochu ulehčí. My si z nich vybereme nějaké ty podstatné. SID je velmi populární utilita, která Vám pomůže přehledně zorganizovat soubory na Vaší disketě nebo harddisku. Varianta nazvaná MessySID umí načíst a stejně spravovat i PC diskety. Další nápomocnou utilitou je DMouse, která přidá některé ty šikovné funkce Vašemu myšítku. O DiskSalvu jsme si již říkali a tak si snad jen připomeňme, že by měl být nedílnou výbavou každého uživatele Amigy. PowerPacker je program, který nám trochu pomůže s rozlezlými soubory. Jak už název napovídá, stáhne nám jejich velikost a je mu úplně jedno, zda se jedná o spustitelný soubor nebo jiná data – umí k souboru totiž přidat malou hlavičku, která se postará o jeho rozbalení. Pokud jste zatoužii po MagicWorkbenchi, tak vězte že existuje i jeho verze pro 1.3 (Aminet/pix/mwb/magicwb1.3.lha).

Jak tedy přidám harddisk do mé A500?
Jak už asi víte, A500 nemá řadič pro harddisk. Proto nemůžete jednoduše zapojit jakékoliv IDE nebo SCSI zařízení (i když to není tak docela pravda ale to bysme zabředávali do bastlení). Máme tu tedy poněkud nevhodnou variantu A590, která obsahuje pouze 20MB a stejně jako ostatní externí harddisky zabere expanzní port na levé straně A500. Je vhodné si spíše (např. na Ebay) sehnat výrobky od GVP nebo Dataflyer. Ty narozdíl od MFM A590 obsahují IDE nebo SCSI řadiče a výměna obsaženého harddisku za nějaký s větší kapacitou není problémem.

Jak rozšířím paměť u své A500?
To jsou mi otázky. Neměli jste si raději koupit A1200? Ale budiž. Není problém si sehnat paměťové rozšíření určené do trapdoor slotu v A500. Na Ebay je v nabídce nepřeberné množství. Obvykle ale víc, jak 2,5MB neseženete. Problém může nastat, když bude chtít rozšířit Chip RAM (všechny paměti do trapdoor jsou Fast, nebo se tak některé alespoň tváří). Zde se už neobejdete bez drobného rozebrání Amigy a zjišťování, zda Vaše deska vůbec umí 1MB Chip, nebo to bude chtít ještě nějaký další kus hardwaru. Popis by vystačil na samotný článek a také si ho v blízké době budete moci přečíst.

Jak vylepším procesor u své A500?
Tak tady mě už opravdu začínáte štvát. Ale rozumím tomu, že si někdo koupí A500 kvůli nostalgii a najednou zjistí, že by na své Amize chtěl dělat prostě něco víc, než hrát jen hry a spouštět nenáročné programy. Tak vězte, že bez turbokarty se obejdete pouze v případě, že se spokojíte s MC68010 (standardně je v A500 MC68000), který je pinově stejný a tak ho pouze prohodíte za stávající procesor. Ale nějaký převratný nárust výkonu nečekejte. Pro ten budete potřebovat právě nějakou tu turbokartu. Sem tam se dá ještě sehnat nějaký ten Viper 520CD, což je asi nejvhodnější varianta a zároveň nám řeší i dva problémy, které jsme si popsali výše (rozšíří RAM, přidá možnost připojení HDD a CD-ROM + osahuje ROM 3.0). Turbokaret pro A500 je samozřejmě více, než jen Viper. Vždy si u nich pečlivě přečtěte popis, než si je koupíte, aby Vám poskytly vše, co potřebujete. Závěrem této otázky bych chtěl říct, že není pravda, že by na A500 neexistovala turbokarta s MC68040. Extistuje! Jmenuje se Progressive Peripherals A500/040 a tiká na 25Mhz.

Mohu nainstalovat AGA chipset do své A500?
Ne. Maximálně můžete vyměnit OCS za ECS chipset. Rozdíl mezi nimi, až na několik rozlišení navíc, moc velký není.

Našel jsem AGA emulátor pro A500. Funguje?
Opět ne. Je to jen drobný žertík ze strany nějakého vtipákla.

Jak mohu použít vyšší verze Workbenche na A500?
Za prvé si řekněme, že to, že spustíte Workbench 2.04 nebo 3.0 na své A500 s ROM 1.3 ještě neznamená, že ho budete moci plnohodnotně používat. Workbench je totiž odkázán na rutiny umístěné právě v ROM Amigy. Jsou tedy dvě možnosti, jak novější verze využívat naplno. O jedné jsme si napsali již výše, tj. použití SoftKick programu, který nám novější ROM namapuje do RAM. Vhodný je kupříkladu MKick nebo SKick (obé ke stažení na Aminetu) – uvědomte si, že novější ROM si musíte sehnat sami, není k těmto programům přibalena a nenajdete ji ani na Aminetu. Legální způsob je zajít si ke kamarádovi a ROM si nechat nahrát na disketu (teda to úplně legální není, ale lepší, než drátem do oka). Dalším způsobem (ale nevím, jak moc je legální) je cesta přes www.tosec.info.
Ještě si řekněme, že verze Wokrbenche obvykle korespondují s verzemi ROM, které musíte mít hardwarově k dispozici (platí pouze vzestupně). Výjimkou je Workbench 3.5/3.9/4.0 – ty si vystačí s ROM 3.1.

Nejde mi rozeběhnout hra na A500. Co s tím?
Tohle je mi tedy otázka. Nějaké bližší info by nebylo? Asi ne. Tak především se přesvědčte, že disketa nemá nějaké vadné bloky, obsahuje startup-sequence a je bootovatelná. Pokud jste hru na disketu rozbalovali sami třeba z DMS nebo ADF achívu, zkontrolujte si ještě jednou poustup, zda jste někde neudělali chybu. Zároveň byste se měli ujistit, že splňujete minimální požadavky pro běh hry (např. hru pro A1200 nespustíte ani omylem). Pokud jste vše předešlé prošli pečlivě a jste si jisti, že tady se chyba nestala, pak je mohou nastat další varianty. 1MB RAM není jako 1MB RAM. Pokud hra vyžaduje 1M Chip, nepomůže Vám, že máte 512K Chip a 512K Fast. V tuto chvíli musí nastoupit na řadu program, který Vám Amize vnutí, že Fast RAM je vlastně pokračování Chip. Takový program ale v paměti něco zabere a není zaručeno, že hře zůstane dostatek paměti pro práci. Toto platí i obráceně, ale setkáte se s tím častěji, tj. hra vyžaduje Fast RAM. Opět použijeme podobnou utilitu, která nám Chip rozdělí na půlku, přičemž ta druhá se tváří jako Fast (obě utility jsou k sehnání na Aminetu). Zbývající chyby opět hledejte mezi počítačem a klávesnicí.

Líbí se mi hudba v jedné hře, jak jí dostanu ven?
Konečně rozumnější dotaz otrlého gamesníka. Na tahání hudby (zvuků) z her není nic složitého. Upřesněme si, že po softresetu Amigy se pamět nemaže, ale postupně přepisuje. Pomůže nám tedy nějaký užitečný program, který je dostatečně malý, aby nám nepřepsal moc velkou část paměti a zároveň uměl to, co po něm chceme. Jední takovým, a podle mého názoru nejlepším, je Exotic Ripper. Celá procedura probíhá asi takto: Spustíme hru a počkáme, až začne hrát hudba, kterou chceme. Stiskneme Ctrl+Amiga+Amiga a vložíme disketu s Exotic Ripperem. Počkáme až naběhne a necháme prohledat paměť (nezapomeneme vybrat, co chceme najít). Nalezené soubory si uložíme na připravenou disketu. Většina her má hudbu uloženou ve formátu MOD, který přehraje ProTracker (umožňuje i pěknou editaci a vytváření vlastní hudby). Ale není to pravidlem, protože hudebních formátů je na Amize nepřeberné množství. Abyste si tedy hudbu pak mohli úspěšně přehrávat, doporučuji sehnat si nějaký ten promakanější player. V tomto nám pomůže například Hippo nebo Deli Player.

Pokud někdo bude mít další otázky, pak na ně rád odpovím. Takže využívejte Fórum, jak jen budete moci

Dnes si něco povíme o commandech (příkazech), které můžou být použity v rámci A1000 – A500 (tj. Amig s Kickstartem 1.3) pouze z CLI nebo Shellu, kam se commandy zapisují v základním nebo rozšířeném formátu. Rozšířený formát celého požadovaného příkazu získáte po zadání prarametru ?. Třeba LIST ?. Všiměte si, že za každým argumentem je ještě lomítko s písmenem. Jedná se o bližší specifikaci:
/A – argument musí být podporován (obvykle ještě nějakým dalším argumentem)
/F – argument musí byt konečný nebo poslední
/K – klíčové slovo musí být zadáno s parametrem
/M – můžete zadat několik argumentů zasebou
/N – je vyžadováno číslo
/S – přepínač – obvykle ve spojení s aktivací/deaktivací některé funkce

Že to vypadá složitě? Na první pohled snad ano, ale po chvíli používání pochopíte, že je to zcela logické. A když se Vám nepovede správně zadat nějaký ten příkaz, či se při jeho provádění něco pokazí, budete obdarováni jedním z chybových hlášení. O něco níže přikládám výpis těch nejtypyčtějších, nicméně abyste nemuseli pořád koukat do nějaké tabulky, či tápat, protože program nic moc nevypsal, tak stačí po chybě zadat příkaz WHY, který o problému vypíše více informací. Pokud dostanete pouze číslo chyby, použijte příkaz FAULT, který k chybě vypíše i stručný popis.
103 – nedostatek volné paměti – uvolněte více paměti ukončení nepotřebných programů
105 – tabulka spuštěných programů je plná – ukončete nepotřebné programy
120 – argumenty jsou chybné nebo moc dlouhé – zkontrolujte správné zadání argumentů k commandu ‘?’
121 – soubor není objektem – nastave souboru parametry ‘e’ nebo ’s’
122 – špatná residentní knihovna – pravděpodobně nemáte požadovanou verzi knihovny (tj. obvykle starší)
202 – objekt se používá – ukončete daný program, odassignujte nebo zavřete okno adresáře
203 – objekt již existuje – nemůžete nakopírovat/přesunout soubor tam, kde již je
204 – adresář nebyl nalezen – napiště znovu jméno adresáře
205 – objekt nebyl nalezen – napiště znovu jméno souboru
206 – špatný popis okna – napiště znovu správný popis okna pro NEWCLI nebo NEWSHELL
213 – disk není validován – vyčkejte dokud se disk sám nezvaliduje nebo použijte program DiskSalv
214 – disk je chráněn proti zápisu – povolte zápis na disk
216 – adresář není prázdný – pokoušíte se smazat adresář, v kterém jsou soubory. Smažte nejdříve obsah a nebo použite argument ‘ALL’.
218 – device nebo jeho jméno není namountováno – snažíte se přistoupit k neexistujícímu názvu disku nebo zařízení
221 – disk je plný – smažte nějaké soubory nebo použijte nový disk
225 – Not a valid DOS disk – disk není naformátovaný a nebo je chráněn proti čtení i zápisu
226 – v mechanice není vložen disk – použijte správné jméno zařízení nebo vložte disk
232 – žádný další zápis do direktoráře – adresář je plný, smažte z něj některé soubory nebo je přesuňte do nových podadresářů

Abyste předešli některým chybám, které způsobí špatné zadání jména souboru nebo adresáře (popř. zařízení), tak si upřesníme, že jméno může obsahovat maximálně 31 znaků (připomeňme si, že stále mluvíme o OFS a KS1.3 – nechci mít dole komentáře „ale moje A1200 umí těch znaků v souboru klidně 80″), písmena od A-Z (velká i malá), čísla a další charaktery vyjma ‘:’ a ‘/’. Mějte ovšem na paměti, že vkládat do jmen souborů nějaké speciální znaky nemusí být zrovna ideální – snažte se vyvarovat českých znaků, ne každý totiž musí mít lokalizovaný Workbench a pak mu stížíte práci s daným souborem nebo adresářem. Vkládat do jmen můžete samozřejmě i mezery, ale ty někdy mohou být matoucí – používejte místo nich raději pomlčky nebo podtržítka.

Volume, adresáře a assigny. Že Vám tento začátek odstavce nedává smysl? Hned vysvětlím. Volume v tomto případě totiž není zvuk na vaší televizi nebo Hi-Fi, ale je to jméno, které je přiřazeno disku a zadává se společně s ‘:’. Například DIR DataDisk:. Po zadání takovéhoto příkazu se vypíše obsah zařízení, které je pojmenováno ‘DataDisk’. Nemusí se ovšem nutně jednat o disketu nebo harddisk. Může to být i adresář umístěný na daném zařízení. Že už Vám jde z toho hlava kolem? Uvedeme si tedy příklad:
Máme disketu, která obsahuje adresář ‘hlava’ a v tomto adresáři je třeba další se jménem ‘konik’, v němž máme několik často používaných souborů, které potřebujeme a je mezi nimi i třeba textový soubor ‘hrebec.txt’. Tento soubor můžeme zobrazit touto formou:
TYPE DF0:hlava/konik/hrebec.txt
Nicméně cesta k danému souboru je dlouhá a přece v onom adresáři máme i další potřebné. Proto můžeme z adresáře ‘konik’ udělat volume:
ASSING KONIK: DF0:hlava/konik
K souboru (a dalším) pak budeme přistupovat touto formou:
TYPE KONIK:hrebec.txt
Toto je samozřejmě velmi zjednodušený příklad použití assignů. Obvykle budete assignovat adresáře v daleko důležitějších případech, kdy třeba nakopírujete nějaký program z diskety na harddisk, ale on se stále bude odkazova na jméno disktety a nebude se chtít spustit. Disketa má třeba název ‘CED’ a její obsah jsme si nakopírovali do adresáře ‘DH0:utility/text/CED’. Assign pak provedem takto:
ASSIGN CED: DH0:utility/text/CED
Abysme tento příkaz nemuseli zadávat neustále po spuštění systému, můžete si ho napsat do ‘user-startup’, což je textový soubor umístěný v adresáři ‘S:’.

Kromě Volume (čili jména zařízení) můžete k jednotlivým zařízením přistupovat pod jejich systémovými jmény. Typická zařízení jsou:
DF0: – interní disketová mechanika
DF1: – externí disketová mechanika (může být až DF3, podle toho, kolik jich máte připojených)
DH0: – harddisk (A590 v případě Amigy 500)
RAM: – RAM Disk
RAD: – obnovitelný RAM Disk (přežije i restart Amigy)
SER: – sériový port
PAR: – paralelní port
PRT: – port tiskárny
AUX: – auxillary device (pomocný)
PIPE: – Pipe device (průchozí)
CD0: – CD-ROM (A570 v připadě Amigy 500)

A nyní již přejděme k samotným commandům, které můžete zadávat z příkazové řádky a jsou umístěny v direktoráři ‘C:’.

Command	Formát zadávání	Použití	Příklad
Addbuffers	Addbuffers Drive/A Buffers/N	Přidá cache disku pro navýšení rychlosti	Addbuffers df0: 10
Ask	Ask Prompt/A	Přidá otázku do scriptu. Třeba „pokračovat? A/N“	Ask „Pokračovat? A/n“
Assign	Assing Name Target/M LIST/S	Přiřadí jméno zařízení nebo adresáři.	Assign PPaint: DH0:PPaint
Avail	Avail CHIP/S FAST/S TOTAL/S FLUSH/S	Zobrazí volné místo v paměti	Avail TOTAL
Binddrives	BindDrives	Načte ovladače pro starý hrardware	BindDrives
Break	Break Task/A/N ALL/S C/S E/S F/S	Přeruší program	Break 2 C
CD	CD Dir/A	Změní direktorář	CD PPaint
ChangeTaskPri	ChangeTaskPri PRI/A/N Process/K/N	Změní prioritu programu	ChangeTaskPri 2 1
Copy	Copy From/M To/A ALL/S QUIET/S	Zkopíruje soubor, nebo soubory (místo jména zadejte #?)	Copy doc.txt docs:
Date	Date Time Date To=Ver/K	Zobrazí/změní datum nebo čas	Date To=date.txt
Delete	Delete File/M/A ALL/S QUIET/S	Smaže soubor nebo direktorář	Delete OldDir All
Dir	Dir Dir Opt/K ALL/S DIRS/S INTER/S	Vypíše obsah adresáře nebo zařízení	Dir S:
Diskchange	Diskchange Device/A	Řekne AmigaOSu, že jste vyměnili disk, pokud to sám nedetekuje	Diskchange DF2:
Diskcopy	Diskcopy From/A To/A Name/K NOVERIFY/S MULTI/S	Zkopíruje disk	Diskcopy DF0: to DF1:
Diskdoctor	Diskdoctor Device/A	Měl by opravit vadný disk…neopraví, zničí	Diskdoctor DF0:
Echo	Echo String/M NOLINES/S	Zobrazí text ve scriptu	Echo „Jméno:“ NoLine
Ed	Ed From/A Size/N	Edituje textové soubory	Ed DF0:text.txt
Else	Else	Používá se s IF. Když se nesplní podmínka, provedou se následující commandy	If Exist s:User-Startup Say „User Startup exists“ Else Ed s:User-Startup EndIf
Endcli	Endcli	Ukončí CLI	Endcli
EndIf	EndIf	Ukončí podmínku	viz. výše u Else
Endskip	Endskip	Ukončí skoky v scriptu	Endskip
Execute	Execute File/A	Spustí script nebo dávkový soubor	Execute PCD
Fault	Fault Error/N/M	Zobrazí popis k chybě	Fault 221
FF	FF -o -n	Aktivuje program FastFont	FF
FileNote	FileNote File/A Comment	Přidá k souboru komentář	FileNote List.txt „Textový soubor“
Format	Format Drive/K/A Name/K/A NOICONS/S	Naformátuje disk	Format Drive DF0: Name „Docs“
IconX	IconX	Dovolí spuštění scriptu z Workbenche. Ikona musí být typu Project a obsahovat v řádku Default Tool parametr c:IconX.	IconX
If	If NOT/S WARN/S ERROR/S FAIL/S EQ/K EXISTS/K	Započíná podmínku	viz. výse u ELSE
Info	Info Device	Zobrazí informace o zařízení	Info DH0:
Install	Install Device/A NOBOOT/S CHECK/S	Zapíše booblock na disketu	Install DF0:
Join	Join FILE/M/A AS=TO/K/A	Spojí dva a více souborů dohromady	Join file1 file2 AS file12
List	List Dir/M P=PAT/K KEYS/S DATES/S NODATES/S To/K Sub/K Since/K Upto/K QUICK/S BLOCK/S NOHEAD/S FILES/S DIRS/S LFORMAT/K	Vypíše soubory a informace k nim a filtruje i podle parametrů (datum, velikost atd.)	List Workbench: Block Dates Since=01-Jul-00
LoadWB	LoadWB	Nahraje Workbench	LoadWB
Lock	Lock Drive/A ON/S OFF/S Passkey	Zakáže/povolí zápis na zařízení přes heslo	Lock DH1: ON Heslo
MakeDir	MakeDir Name/A	Vytvoří adresář	Makedir DH1:Docs
Mount	Mount Device/M From/K	Nahraje a namauntuje device, jehož ovladač je umístěn v DEVS/devicelist	Mount CD0:
NewCLI	NewCLI Window From	Otevře nové CLI okno	NewCLI NewCLI CON:0/10/400/200
NewShell	stejné jako newcli	stejné jako newcli	stejné jako newcli
Path	Path Path/M ADD/S SHOW/S RESET/S	Nastaví další cestu, kde se mají hledat automaticky progamy	Path SC:C Add
Protect	Protect File/A Flags ADD/S SUB/S	Nastaví atributy souboru. Flags: r=pro čtení / w=pro zápis / e=spustitelný / d=smazatelný / s=script / p=pure	Protect Editor rwed
Quit	Quit RC/N	Ukončí script	Quit 5
Relabel	Relabel Drive/A Name/A	Změní jméno disku	Relabel DF0: „DOCS“
RemRAD	RemRAD	Odstaní obsah RAD disku	RemRAD
Rename	Rename From/A/M To=As/A QUIET/S	Přejmenuje nebo přesune soubor/y	Rename DOC as myDOC.txt
Resident	Resident Name File ADD/S REPLACE/S REMOVE/S	Přídá/odstraní program do/z residetní paměti	Resident C:Dir
Search	Search Form/M Search/A ALL/S NONUM/S QUIET/S QUICK/S FILE/S	Vyhledá soubor podle jména nebo jeho části	Search SYS: „list“ File All
SetClock	SetClock OPT LOAD/S SAVE/S	Načte nebo nastaví čas	SetClock Opt Save
SetDate	SetDate File/A Date Time	Nastaví čas souboru nebo adresáři	SetDate DEVS: Monday 10:30
SetMap	SetMap Keymap/A	Nastaví rozložení kláves	SetMap UK
SetPatch	SetPatch	Odstraňuje GuruMeditation u opravitelných chyb	SetPatch
Stack	Stack Size/N	Změní/zobrazí velikost stack v bajtech	Stack 10000
Status	Status Process/N Full/S TCB/S CLI=ALL/S	Zobrazí status běžících programů	Status 2 Full
Type	Type From/A/M TO/K OPT/K HEX/S NUMBERS/S	Zobrazí obsah textového nebo binárního souboru	Type C:DIR HEX
Version	Version	Zobrazí verzi Workbenche a Kickstartu	Version
Wait	Wait Time/N SEC=SECS/S MIN=MINS/S UNTIL/K	Čeká po specifikovanou periodu	Wait Until 12:00
Why	Why	Zobrazí příčinu, proč předešlý command selhal	Why

Závěrem této části manuálu bych se chtěl omluvit za případné chyby a budu rád, když mě na ně upozorníte. Když už jsem měl totiž manuál takřka hotový, PC provedlo jeho oblíbenou činnost – spadlo. A hádejte co jsem nedělal…neukládal. Ano, ano. Takže mě čekalo napsat to skoro celé znovu. Příští, tedy třetí část manuálu, bude věnována příkazům pro AmigaBASIC.

Když si dnes někdo sežene, třeba přes eBay, Amigu 500, může se stát, že o ní nic nebude vědět. Proto jsem se rozhodl sepsat drobný manuál. A manuál je to tak drobný, že nám zabere hned několik článků

Dozajista se mezi Vámi najde někdo, kdo zatoužil pořídit si Amigu. A může se stát, že to bude zrovna A500, protože je velmi dostupná a na drobné vyřádění opravdu bohatě stačí. Ať už můžete být člověk Amigy neznalý, nebo jste měl Amigu kdysi, může se Vám následující manuál hodit. A vezmeme to tedy pěkně popořadě.

Než budeme právě obdrženou zapojovat, ujistíme se, že balení nám obsahuje všechny potřebné věci. Samozřejmostí je samotná Amiga, pak bysme měli najít zdroj, myš a pokud byl na nás prodávající hodný, tak třeba i TV modulátor, joystick a externí drive. Podmínkou je zapojit zdroj až jako poslední (předejdeme tím veškerým „lama problémům“). Konektory na zadní straně Amigy jsou velmi dobře popsané a splést by se neměl snad nikdo. Problém nastane při zapojování k zobrazovacímu zařízení. U A500 k tomu slouží video konektor. Do něj v nejlepším případě zapojíte přímo monitor, v horším speciální scart kabel pro TV a v tom opravdu nejhorším TV modulátor. Zvuk si můžete zapojit do samotné Hi-Fi nebo do monitoru (TV). Některé novější revize A500 mají i RF konektor. Ten má ale černobílý výstup a kvalita silně pokulhává. Myš přijde do portu 1, joystick do portu 2. Když jste vše úspěšně zapojili, můžete Amigu zapnout. V tom nejlepším případě se na monitoru (TV) začne „cosi“ odehrávat a vše bude završeno obrázkem, který nás vyzývá k vložení diskety. Jestliže se na obrazovce nic neděje, zkontrolujte ještě jednou zapojení kabelů (máte ten monitor vůbec zapnutý?). Na monitoru (C1984/5) najdete vzadu ještě swith, který přepíná monitorové vstupy – zkuste ho testovně přepnout, zda se obraz neobjeví. Pakliže se na obrazovce objeví něco jiného, než onen obrázek, pak se buď nachází v drivu disketa nebo došlo k nějaké chybě. Doporučuji přečíst si článek „Co se ti Amiga snaží říct…“ pro bližší lokalizování chyby.
Ale vraťme se k případu, že nám Amiga úspěšně dává na jevo, že máme vložit disketu a nervózně cvaká drivem. Nyní můžete vložit jakoukoliv bootovatelnou disketu (pakliže Vám jich prodávající přihodil víc). Já ovšem budu pokračovat s podmínkou, že vložíte disketu s Workbenchem. Workbench je pracovní prostředí Amigy, něco jako Windows na PC. Nenechte se zmást, že je na pár disket. Počkáme, až se nám Workbench naloaduje. Poznáme to tak, že nám zmizí černá obrazovka a my uvidíme pracovní plochu a na ní ikony Ram DISK a Workbench. Než budeme pokračovat v nějakých pokusech, doporučuji vytvořit si zálohu diskety Workbenche. Jak už tu bylo několikrát zmíněno, OS 1.3, potažmo souborový systém OFS je velmi náchýlný k vytváření chyb na často používaných disketách, kdy na ně zapisujeme jak zběsilí. Přemístíme tedy kurzor nad ikonu reprezentující disketu s Workbenchem a klikneme jednou levým myšítkem. Ikona se nám zvýrazní. Nyní přidržíme pravé myšítko a přesuneme se menu, kde si zvolíme položku Duplicate. Budeme vyzváni k vložení zdrojové diskety. Sice jí tam máme v tomto případě vloženou, ale přesto jí vytáhneme a přesvědčíme se, že disketa je chráněna proti zápisu (dírka na disketě není zaslepena, tak jest je v tomto místě skrz diketu vidět). Vložíme disketu zpátky do mechaniky a odklikneme levým myšítkem Continue. Jakmile bude čtení diskety dokončeno, budete vyzváni k vložení cílové diskety, kterou jsme si mezitím samozřejmě připravili. Na tu naopak musí být zápis povolen, tj. dírka musí být zaslepena. Učiníme tak a klikneme opět na Continue. Je možné (v závislosti na velikosti volné paměti), že budete ještě jednou, max. dvakrát vyzváni k vložení zdrojové a poté zase cílové diskety. Vždy tak učiníme. Nyní máme vytvořenou zálohu Workbenche. Vložte ji do mechaniky a přejmenujte z „copy od Workbench“ pouze na Workbench. Učiníme tak, že opět naklikneme jednou levým myšítkem disketu a tentokrát z menu vybereme položku Rename. Nyní si originální disketu Workbenche někam uložíme a od teď budeme pracovat pouze s právě vytvořenou kopií. Kdo se nyní vyděsil, jak je kopírování diskety složité, nemusí se tolik bát. Pro kopírování disket existuje na Amize spousta programů (asi nejlepší je XCopy), které nám práci výrazně usnadní a umí toho ještě mnohem víc.

Každopádně nyní máme úspěšně nahraný Workbench a podíváme se na to, co umí, popřípadě co můžeme dělat. Začneme s menu, do kterého se už umíme dostat přidržením pravého myšítka. To je rozděleno na několik částí.

První z nich je pojemnované Workbench. První položkou v něm je Open. Tato položka nám nahrazuje dvojklik levým myšítkem na jakoukoliv ikonu. Je celkem nepotřebná. Pod ní je Close. Místo klikání na gadget pro zavření okna mužeme zvolit tuto položku – opět mi ale její hlubší význam uniká (snad jen zarytým masochistům bude užitečná). Pod ní je Duplicate. Tuto položku jsme si již vyzkoušeli při kopírovaní diskety Workbenche. Pakliže ji použíjeme na jakoukoliv ikonu reprezentující program, vytvoří se nám kopie tohoto programu. Rename jsme si také vyzkoušeli. Myslím, že není nutné ho blížeji vysvětlovat. Položka Info nám pak logicky vypíše informaci o zvoleném disku, direktoráři nebo programu. Workbench má 5 typů ikon: Disk, Drawer, Project, Tool a Trashcan. Disk je disekta, Drawer je direktorář, Project je datový soubor, Tool je program a Trashcan je speciální direktorář, který by měl sloužit jako odpadkový koš ve Windows, ale nikdy tak nefungoval (smazaný soubor je prostě smazaný, nepřesouvá se do Trashcanu). Položka Info nám tedy u zvoleného objektu vypíše typ, velikost, jméno, komentář a atributy. Položka Discard nám smaže zvolený soubor.

Další menu se jmenuje Disk menu. Toto menu se dle všech předpokladů týká všeho při práci s disketou. Najdete tu dvě položky. Empty Trash by měla vyprázdnit Trashcan, nicméně jak už jsme si řekli, mě nikdy Trashcan nefugoval (pakliže tam tedy soubor nepřesuneme ručně), nikomu kolem mě nefungoval a moc bych se divil, kdyby Vám ano . Druhá položka je Initialise. Ta naformátuje zvolenou disketu na 836K a vytvoří na ní opět…Trashcan.

Poslední je Special menu. Jako první položku v něm najdeme Cleanup. Ta přerovná ikony v okně tak, aby se co nejvhodně využila daná plocha, kterou okno zabírá. Abyste ikony zachovali v dané pozici, musíte ještě zvolit položku Snapshot, která se nachází o něco níže. Položka Last Error nám zobrazí poslední chybovou hlášku. Redraw pak aktualizuje obrazovku – to je zvláště vhodné ve chvíli, kdy nějaký program nechal po sobě bordel na ploše. O Snapshotu jsme si již řekl a poslední položka je Version. Ta zobrazí verzi Wokrbenche a Kickstartu.

Nyní se podíváme, co všechno můžeme najít za programy na disketě Workbench. Provedeme klasický dvojklik levým myšítkem (sakra nebojte se toho systému, nebudu vše vysvětlovat polopaticky ) na ikonu reprezentující disketu Workbenche. Otevře se nám okno s výpisem adresářů. První (pokud se nepletu) je direktorář nazvaný Utilities. V něm najdeme užitečné utility, jako třeba Kalkulátor, hodiny, Cmd (přesměruje výstup na tiskárnu do souboru), Graphics Dump (vytiskne obrázek na tiskárnu, obrázek musí být IFF nebo ILBM), Install Printer (nainstaluje ovladače pro tiskárnu – nutné mít Extras 1.3 disketu), More (program ke zobrazování textových souborů), Notepad (ano, je to onen jednoduchý textový editor, který známe například z Windows, ale trochu schopnější – asi jako WordPad), Printfiles (vytiskne textové soubory) a v neposlední řadě je tu Say, který je velmi oblíbený a každý nový uživatel se s ním dosytosti vyblbne – umí totiž říkat slova, která mu napíšete a to hned jako muž, žena a nebo robot.

Další je direktorář nazvaný System. Zde nalezneme CLI, které nám slouží k zadávání příkazů z příkazové řádky a umožňuje nám tak přístup ke všemu, co je uložené na disketě. K opuštění použijeme logický příkaz ENDCLI. Diskcopy je program, který nám zkopíruje disketu. V CLI ho pak můžeme použít v rozšířené formě – Diskcopy FROM TO a přidat případně i VERIFY, MULTI a nebo NAME. Program Format nám naformátuje disketu. Pod Workbenchem 1.3 a nižším je to pouze OFS 836K. Fasmemfirst – spuštěním tohoto programu řeknete AmigaOSu, aby se programy nahrávaly nejdřív do Fast RAM (pokud nějakou máte). SetMap – zde můžete zvolit klávesnici, kterou chcete používat. Abyste si mohli zvolit jinou, než US, ujistěte se, že máte požadovanou nahranou v DEVS/KEYMAPS. InitPrinter pošle inicializační string tiskárně. NoFastMem zakáže Fast RAM. Mergemem přidá paměť, která se automaticky nenakonfigurovala (nutné pouze u některých zhýralých rozšíření paměti). Fixfonts je užitečný ve chvíli, kdy si nahrajete nové písmo nebo přidáte písmu nové velikosti do direktoráře Fonts. Fixfonts se na ně koukne, opraví případné drobné chybky a zpřístupní je systému.

Pak tu máme adresář Prefs. V něm najdeme užitečnou utilitu Preferences. Do té zavítá asi hned každý, protože si bude chtít na svém Workbenchi něco změnit (minimálně už jen ty hnusně zvolené barvy). Používání je celkem jasné, tak jen v rychlosti. Položka ResetAll vrátí vše na defaultní hodnoty. Last Saved na poslední uložené hodnoty. Dále si tu můžete zvolit aktuální čas a datum (užitečné pouze v případě, že máte A500 osazenou kartou s baterií zálohovanými hodinami). V Change serial můžete měnit hodnoty pro sériový port. Položka Text60:80 je také zajímavá a užitečná, protože ne každému vyhovuje koukat do přerostlých písmenek. Dále si tu můžeme nastavit prodlevu a rychlost opakování stisknuté klávesy, vycentrovat obrazovku, zvolit vyšší rozlišení Workbenche (Workbench Interlace), zmenit ony barvy Workbenche, nastavit rychlost myši, změnit parametry tiskárny, editovat kurzor a v neposlední řadě všechny provedené změny buď uložit, nebo jen použít, či je úplně zahodit. Copyprefs nám poslouží ke zkopírování souboru system-configuration, v kterém jsou uloženy informace z programu Preferences. Program Pointer nám umožní editovat kurzor (stejně jako zvolení dané položky z Preferencí). Zde bych se zastavil pouze u položky Set Point – určíte si, v kterém bodě bude kurzor aktivní (u šipky obvykle vrchol šipky). Printer slouží k nastavení výstupu na tiskárnu. Serial slouží k nastavení sériového portu.

To by k důležitým adresářům stačilo. Jsou zde ještě další, ale ty jsou skryté (nemají ikonu) a vzhledem k tomu, že Workbench 1.3 ještě nemá položku ShowAll, přístup do nich máte pouze přes shell (CLI). K disketě Workbench můžete mít ještě disketu Extras, na které se nacházejí další užitečné programy – Amiga BASIC (jednoduchý programovací jazyk), MEmacs (poněkud lepší textový editor), Fed (bitmapový editor fontů), Freemap (zobrazí graf s využitím paměti), PrefMon (realtime graf s využitím CPU a paměti), IconEd (editace a vytváření nových ikon), Pallete (slouží ke změně barev Workbenche, stejnou práci můžete odvést v Preferencích), KeyToy2000 (klávesnice na obrazovce s aktuálním rozložením charakterů), IconMerge (spojí dvě ikony dohromady, tj. při nakliknutí se ikona změní), Terminal (jednoduchý terminál na připojení se například k BBS).

Teoreticky můžete mít ještě nějaké jiné diskety vztahující se k Workbenchi, jako třeba Fonts, Devs atd. Obvykle je ale už nikdo nemá, takže se jimy zabývat nebudu. Ostatně jsou dost výmluvně pojmenované a žádné zrady na nich nenajdeme.

I dnes se dá celkem bez problémů koupit jakákoliv Amiga. Nadšeným pamětníkům a hráčům bude nejspíš stačit i obyčejná bez harddisku. Tam ale uživatel může narazit na zádrhel při práci ve Workbenchi. Neustále je totiž nutné prohazovat diskety a to i třeba, když si z té nové (čili ne z té, z které jste nabootovali) chcete vypsat v shellu obsah diskety (do Workbenche 2.04 totiž není k dispozici položka Show All Files). Není nic jednodužšího, než si základní příkazy nahrát do paměti. Můžete si třeba do startup-sequence napsat toto:
Resident C:Copy
Resident C:List
Resident C:Dir atd.

Irituje Vás clipboard, že neumí kopírovat a vkládat mezi jednotlivými programy? Ale to přece není pravda. Jen je nutné místo CTRL stisknout pravou AMIGA klávesu.

Ve většině programů funguje pro quitnutí pravá AMIGA + Q (něco jako ALT+F4 ve Win).

Používáním šipek nahoru a dolu v shellu můžete rejdit mezi již zadanými příkazy. Když napíšete začátek příkazu, který jste již zadávali (třeba dir), stisknete SHIFT a šipku, pak se z historie zadaných příkazů vybere rovnou ten.

Přerušení scriptového souboru (například startup-sequence) se provádí stiskem CTRL+D.

Obrazovky se přepínají levou AMIGA klávesou + M. Když stiknete N, tak se přepnete na obrazovku Workbenche ihned.

Staré hry a programy na nových Amigách se dají občas spustit i bez použití softwarových řešení. Stačí aktivovat StartUP menu a vypnout cache, nastavit emulaci staršího chipsetu, atd.

Když se Vám rozbije myška a vy zrovna nemůžete žádnou sehnat (dost reálné pokud nemáte redukci na PS/2 nebo USB myš), nemusíte zoufat. I Amiga umí emulaci myši ve Workbenchi pomocí klávesnice. Držte levou AMIGA klávesu a šipkami pohybujete kurzorem, s přidrženým Shiftem se pohyb zrychlí a ALTy simulují myšítka.

Jestli chcete mít nějaké ikony k programům na ploše, abyste se k nim nemuseli pokaždé prodírat skrz tunu okýnek, stačí na ikonu použít položku Leave Out z Workbench menu. A komu se nelíbí zaplácaná plocha, může si třeba na Aminetu stáhnout prográmek (např. Tool Daemon), který do Workbench menu přidá položku s oblíbenými programy.

Každé otevřené okno ve Workbenchi zabírá nějakou tu paměť. Jestli jí potřebujete víc, pozavírejte nepotřebná okna.

Už jste zkoušeli spustit Workbench s atributem „-debug“? Ne? Tak to zkuste Přibude Vám šikovné menu.

Používejte úplný formát místo rychlého. Na disketě se po letech mohly vyskytnout chyby, které se dají takto odstranit.

Pozor na časté zapisování na diskety pod OS 1.0 – 1.3. OFS je velmi náchylný k rozvalidování diskety. Na tu se pak už nedá zapisovat. Jestli se Vám to stane, v žádném případě nepoužívejte DiskDoctor! Raději si sežeňte DiskSalv.

Potřebujete co nejvíce RAM? Povypínejte v StartUP menu všechna nepotřebná zařízení a zakažte startup-sequence.

Neustále Vám někdo vnucuje, že DiskDoctor je jediná možná varianta? Vemte ho drátem do oka!

Máte málo paměti a chcete si přehrát velkou animaci? K tomu slouží třeba program BigAnim. Ten přehrává animace přímo z disku. Majitelé AGA Amig můžou ještě pro uvolnění další paměti používat NTSC módy (ale to už je opravdu krizovka).

Nelíbí se Vám vzhled ikon a Workbenche? Snadná rada, naistalujte si MagicWorkbench nebo NewIcons (to pro případ, že stále používáte Workbench <3.5).

Jestli chcete pouze zresetovat Amigu, raději použijte kombinaci CTRL+LAMIGA+RAMIGA. Při resetu power switchem vždy vyčkejte min. 10 sekund, než Amigu znovu zapnete!

Jestliže Vám Amiga umřela, pak raději kupte někde na aukci novou. Náhradní díly se dnes už shánějí těžko.

Jestliže máte hodně read/write errorů na disketách, zkuste je použít v jiné mechanice. Třeba Vám odešla floppy.

Diskety, které se tváří už nepoužitelné na PC, jdou pod Amigou bez problému používat dál. A naopak.

Zapojte si zvukový výstup na hi-fi soustavu. Zvuk z televize nebo monitoru není to pravé ořechové.

Nikdy nevyndavejte disketu z mechaniky, dokud svítí kontrolka! Mohlo by dojít nejen k poškození diskety, ale i samotné mechaniky.

Občas pročistěte myšku.

Nějaký program nefunguje a nechce Vám říct proč? Pak použijte utilitu SnoopDOS, která Vám určitě vypíše, co mu chybí.

Na Amize se místo * používá #? – třeba SEARCH DH0:#?TIM#? file all – to Vám najde všechny soubory, které obsahují „TIM“.

Seřazení ikon podle jmen také není nic složitého. Zvolíte požadované okno, stiskněte RAMIGA+A a z menu zvolíte UnSnapshot. Potom zvolte z menu Update a ikony se seřadí podle abecedy. Nyní už jen stačí zvolit Snapshot Window.

◄████████▓▒▒░░░ Pravdivost všech těchto údajů nemohu ░░░▒▒▓████████►
◄████████▓▒▒░░░ nikterak ověřit! Ale většina by měla být ░░░▒▒▓████████►
◄████████▓▒▒░░░ 100% pravdivá!!! Kdyžtak mě opravte!!! ░░░▒▒▓████████►

ABC
Nemluvím o tom pofidérním plátku pro mladé, ale o televizní stanici. To jen tak na okraj. V té se v roce 1992 při Olympijských hrách používaly Amigy pro dodatkové informace k vysílání (znáte to, kolik skočil, jak si polepšil, výsledkové listiny, atd.). Televize ABC také získala cenu Emmy Award za nejlepší vizuální efekty v seriálu Příběhy mladého Indiana Jonese – ty má na svědomí Amiga též.

Disney
Na aminované pohádce Kráska a zvíře se podílelo několik A500 osazených turbokartami. Při filmu Dinosaur (rok 2000) stále Amigy odváděly svou práci, tentokrát v postprodukci. Dále Amigy Disney používal k vytváření a vkládání různých audioefektů do svých filmů a také třeba na úvodní/závěrečné titulky

FOX
V seriálu Animaniacs od Warner Bros byly Amigy používány ke korekcím barev a jiným dodatečným efektům.

IBM
Přijde Vám nepochopitelné, proč přední výrobce PC (v té době…) by měl použít Amigu? No protože je nepřekonatelná! IBM Amigu společně se Scalou použili na CeBitu v Hannoveru pro prezentaci systému OS/2. To se osvědčilo a od té doby k různým prezentacím tuto kombinaci používali nadále.

MTV
MTV používalo Amigy k výrobě různých klipů. Namátkou pro: Bee Gees, using NewTek Video Toaster animated sequences, Billy Idol, Rick Finn, Todd Rundgren, „Change Myself“, music video / „Fascist Christ“, music video / „Property“, music video / „Theology“, music video, ZZ Top.

NBC
„Amazing Stories“, „Quantum Leap“ – morph efekty produkované The Post Group za použití prográmku MorphPlus, „seaQuest DSV“ – Video Toaster efekty vytvořené Amblin Imaging, „This Country’s Rockin’ “ – televizní speciál, „Unsolved Mysteries“ – Video Toaster efekty od Joe Contiho.

Filmy, kde se použily Amigy
Nebudu psát (kromě nějakých významných případů) co Amiga v onom filmu spáchala. To by vystačilo na samotný článek, takže jen strohý seznam: Betrayed, Candyman, City Slickers, Death Train, Earth Girls and Easy (film s Jeffem Goldblumem, Jimem Carreym, Geenou Davis a Damonem Wayansem), Fantastic Four (věřte nebo ne, ale je to pravda – použití k některým efektům v postprodukci), Food of the Gods 2, Freaked, Freejack (skoro všechny speciální efekty), Honey I Blew Up the Baby (tady si zapracoval softík Anti-Gravity Workshop), Hot Shots, part Deux (neboli Žhavé výštřely dámy a pánové ), Jurassic Park (pouze předvizualizace ), More than Human (Amiga vytvořila androidy), Motel Blue 19 (morphovací scény), Mouth of Madness, Necronomicon, Neon Warrior, Panama Deception (Oscarem ověnčený dokumentární film), Sidekicks, Stepfather III, The Gods Must Be Crazy II (na titulky), Warlock 1 a 2, Wayne’s World II.
Na závěr jsem si nechal opravdové lahůdky – Robocop 1 a 2 (speciální efekty), Star Trek VI (USS Enterprise a USS Excelsior jsou díla Allena Hastingse a Lightwave ve spojení s Amigou), Terminator II (věškeré morphové efekty, nejlepší je stejně vystupují termík z podlahy ), Total Recall (krásná marsovská věc s Arniem), The Abyss (Hlubina svého času velmi překvapila kvalitními alieny a také pasáží s vodním chapadlem – to celé v režii Amigy).

Televizní filmy a seriály, kde se použily Amigy
Babylon 5 (veškerá počítačová grafika je generována na Amigách), Afterburn, seaQuest DSV (to už jsme si řekli výše), The Dark Half, Tommyknockers (ano, ten televizní film z pera Stephena Kinga) a samozřejmě již také výše zmiňovaný Mladý Indiana Jones… Dále pak Alf, Bionic Showdown (pamatuje si dneska ještě vůbec někdo Bionic Mana?), Cyberspace 3D, F/X, Golden Years (televizní minisérie od Kinga), Goof Troop (Goofy pod vládou Amigy ), Montel Williams Show, My Secret Identity, Mysteries Beyond the Other Dominion, Quantum Leap, Robocop seriál, Roboflight, Prisoners of Gravity, Sifl and Olly, Tail Spin, The Edge, The Flash, Total Panic, Unsolved Mysteries, Wheels in the Wind, Where in the World is Carmen Sandiego, Wild Side.

Noviny/Časopisy
Zde se situaci nejspíš nepodaří nijak kloudně zmapovat. Amigy byly používány hojně k DTP pracím. Já oficiálně můžu potvrdit Excalibur

Amiga mezi celebritami
Andy Warhol (malíř), Arthur C. Clark (autor sci-fi), Betty Boo (muzikantka, produkce jejího prvního alba + sequencer prvního tour), Bill Davey, Billy Idol, Bobby Brown, Brad Carvey, Caral Struycken (Lurch z Addamsovic rodinky nebo Mr. Homn ze Star Treku NG), Cassandra Gaston (hrdá majitelka A2000), Charles Kowal (astronom), Chris Stein (hudebník z Blondie), Christian Mumenthaler, Danny Elfman (skládá za pomoci Amigy hudbu do filmů, třeba Batman), Dick van Dike (herec), Jim Blashfield (má na svědomí klipy Michaela Jacksona a používá samozřejmě Amigu), John McFee, Kelly Craven, Louis Getle (operní zpěvák), Matt Groening (kdo tohohle člověka nezná, jako by nebyl – duchovní otec Simpsonů a Futuramy), Paul Stookey, Prince (někdo o něm říká, že je celebrita… dneska už si myslím říká jinak, ale vem to čert – jinak je to ten mrňavej buzík, co si při zpívání pořád někam cpe mikrofon), Wil Wheaton (další z herců ze Star Treku), Stu Cook, Steven Spielberg, Todd Rundgren (hudebník), Tonny Little a v závěru samozřejmě nesmím zapomenout na sebe – takže i MisticJOE má Amigu!

Další, kteří využívali Amigy
HBO, Česká Televize – ta je používá dokonce dodnes, různé kabelové televize (Comedy Central, Brooklyn Queens, AT&T Broadband a další) nejsou výjimkou a také dodnes používají Amigy. S Amigou se nemusíte setkakt jen v televizi. Byly použity do různých zábavných automatů, na letištích pro kontrolu informačních a reklamních tabulí, v nákupních centrech pro speciální nabídky promítané na televizních obrazovkách, ve školách, v muzeích (třeba v Londýnském muzeu dopravy), vyvýjel se na nich software pro Sega Genesis… Není prostě v lidských silách zmapovat všechna uplatnění, ale je jich nepřeberné množství.

Od všeho trochu. Ona záhadná slova jsou jména písniček. Že Vám to přijde jako blbost? Ale ne, je tomu opravdu tak. Tradici odstartoval George Robbins, muž odpovědný za většinu low-endových Amig. Tu následovali další zaměstnanci Commodore. Robbins napsal tehdy jméno písničky od jeho oblíbené skupiny B52 a následně v tom pokračoval. Na A500 to tedy bylo „Rock Lobster“ (písnička z alba „Time Capsule: Songs For A Future Generation“), na A600 „Junebug“, A1200 „Channel Z“ a na A590 (CD-ROM pro A500) „Party Mix“.

Také designéří CD32 zanechali na motheboardu slovo – „Spellbound“. Porušili tím trochu tradici zadávání slov podle písniček skupiny B52. Spellbound je skladba od Siouxsie and the Banshees.

Další zkratky se týkají těch, kteří se na vývoji daného typu Amigy podíleli. Buď jsou to zkrácená jména (popř. celá), nebo jejich přezdívky.

GRR – je George Robbins, který je mimo jiné zodopovědný za nápis na této verzi MB. Proto se vyskytuje na prvním místě
JSP – je Randel Jesup. Člověk odpovědný za vývoj AmigaDOSu.
GUAY – Andy Finkel – softwarový manager, který pracoval v Commodore Amiga během 80-tý let.
FISH – Terry Fisher – vytvořil layout PCB.
HJM – pravděpodobně Jay Miner. H na začátku zkratky může znamenat, že je zakládacím členem Hi-Toro.
TC – Terry Cooke – hlava Commodore UK
atd.

Nakonec nesmí samozřejmě chybět kódový název daného projektu. A to je vše přátelé, nic víc ani nic míň v tom nehledejte.