Nejdřív jsem si jako říkal, že nejspíš bude chyba na straně WebuZdarma a brzy to kucí vyřeší. Stále víc se však zdá pravděpodobnější varianta, že web byl sabotován. Ať už to zkusil kdokoliv, zřejmě nespoléhal na to, že mám nějaké ty zálohy (Komenský sice mlel něco o tom „učit se, učit se, učit se“, ale to byl nejspíš na tripu, jinak by říkal „zálohovat, zálohovat, zálohovat“). Brzy se tedy netrpěliví čtenář dočká kompletního obsahu AmigaCFP na zdejších stránkách. Samozřejmě pokud možno zde v blogu, protože jinam asi ony cancy neaspirují I e-Mag AmigaCFP se dočká přesunutí, stejně jako veškerý užitečný software, který jste si mohli na mém blogu stáhnout. O nic tedy nepřijdete. Někdo v nitru pláče, jiný jásá. Tak se s tím smiřte

Články, které mnohdy neztrácejí na aktuálnosti ani po těch pěti letech od jejich vzniku, najdete v sekci Blog – AmigaCFP.

Vzhledem k tomu, že se namnožily jakési spekulace o tom, že mi stránky hackl kdosi cíleně, chci jen poznamenat, že jsem to tak vůbec nemyslel. WebZdarma není úplně dokonalý a už se v minulosti stalo nejednou, že se nějakou dírkou dostal škodlivý softík tam, kam neměl. A to si myslím nastalo i v tomto případě.

Noir animace na Amize? Jde to, ale dře to

EXA nám zde pěkně nadnáší a ukazuje dovednosti ze svého oboru, kterému rozumí a umí ho na jedničku s minimálně dvěmi hvězdičkami. Je tedy na čase, abych i já přišel se svojí troškou do mlýna. A vzhledem k tomu, že jsem primárně grafik (ano a matlal v AMOSu ), pak nezbývá nic jiného, než se podívat do mých tajů a zákoutí.

Amiga v době svého vzniku přinesla především jedinečné možnosti na poli grafiky a animace, což se snažila dokazovat snad v každé komerční reklamě. Snad každému z nás se dostal do rukou Deluxe Paint a v tu chvíli jsme začali přemýšlet, jak v něm udělat pořádný obrázek nebo právě pěknou animaci. Šlo to, o tom žádná, ale bylo to neuvěřitelné trápení. Dodnes se však v této oblasti vůbec nic nezměnilo a tak pokud chce člověk oslnit trochu víc, než jen barevnými fleky a nemá zrovna v malíku pixel art, musí se poohlídnout po vhodných programech na jinou platformu. A to přináší nejedno úskalí. Nebudu nyní mluvit o přenosu surových dat, ale o tom, jak například ze slušivého PSD dostat ještě slušivější ILBM v pěkné barevné paletě, po které toužíme.

Ale pro začátek začneme něčím jednodužším – animací. A ukážeme si to hned na příkladu vycházejícím z mé čerstvé zkušenosti. Na PC máme na výběr z bezpočtu různého softwaru, ať už komerčního nebo freeware, které nám poskytne ten pravý komfort a mnohdy i velké ulehčení práce. Bylo by zbytečné vyjmenovávat byť je zlomek, protože každý máme ten svůj oblíbený. Jedno však mají z 99% společné, ANIMaci použitelnou na Amize z nich nedostaneme. Když ale člověk chce, jde všechno.

Někdy v půlce tohoto týdne jsem si začal pohrávat s myšlenkou využití animace v demu. Já vím, já vím – mezi tvůrci dem je to něco jako nejhorší kacířství, za které se nejen upaluje, ale majitelově Amize se trhají švábíky, které následně obřadně provinilec musí sníst spolu s rozdrcenými instalačními DVD Windows. Často se něco takového bere jako podvodné jednání, protože se animací nahrazují efekty, které by výpočetní výkon Amigy nikdy nezvládl realizovat. Ovšem nemuselo by tomu tak být v případě dema čistě realizovaného jako animace. „K čemu pak takové demo asi je?“, ptáte se. Ale no tak… Nezáleží přece na formě, ale obsahu.

Zároveň jsem se s touto myšlenkou vrhal na hodně tenký led. S konverzí statických obrázků mám nemalé zkušenosti, ale s animací? Pro začátek to chtělo něco relativně efektního a podle mých vzpomínek i vhodně barevného a ne moc členitého, aby si s tím formát ANIM kloudně poradil, aniž by výsledek zabíral deset mega na harddisku. Výběr padl na pěknou noir animaci. Tahle technika mě uchvacuje už nějakou dobu a filmy pomocí ní realizované pokládám za hodnotnou zábavu pro depresivní zimní večery, u nichž s panem Zkázou mentálně masturbujeme. Přinášely pro mě i další nespornou výhodu – minimální nároky na počet barev, čímž jsem měl základní podmínku splněnou a mohl se vrhnout na samotnou realizaci.

Bohužel jedinou slušnou krátkou noir animaci jsem byl schopen sehnat pouze v 3GP formátu (už to je hodně špatný začátek, protože je tahle technika jak dělaná pro bezztrátovou kompresi a 3GP v samotném obraze udělá slušný brajgl). Nezbývalo nic jiného, než ji převést do nějakého slušného formátu, ale hlavně, aby během toho převodu nevznikly další nepěkné čtverečky z důvodu komprese. Opět, existuje spousta konverzních programů, jen se při zadání dotazu na panu Googlovi musíte trochu obrnit a hledat mezi tou hordou nesmyslných reklamních stránek, nějaký správný (mě posloužil 123 Video Converter, přestože mám ve svých letitých XP nainstalovanou určitě lepší variantu, na kterou jsem však už dávno zapoměl).

Pak už je cesta celkem jednoduchá. Našel jsem si software, který umí video extrahovat do jednotlivých obrázků a bylo relativně vyhráno.  V tuto chvíli se potkávají uživatelé, kteří chtějí zkonvertovat nějaké cizí video, tak i ti s vlastní animací. Nejlépe je si uvědomit, na čem budeme chtít animaci pouštět a jakou výslednou velikost chceme. Vlastníci AGA Amig s HDD zřejmě bez rozmýšlení zvolí nějaký ten BMP formát v 24 bitech. Pokud však chceme potěšit i OCS Amigisty, není nad nějaký ten GIF a vhodně zvolenou snímkovou frekvenci. Defaultně se GIFy ukládají v 256 barvách, ale spousta programů to umí změnit i na nižší hodnoty. Přímé konvertory z jiných animací obvykle ale ne. Nevadí. V článku celé operace nám totiž ještě jeden program chybí. A to nějaký, který by nám převedl nyní již jednotlivé frames na ILBM obrázky, které bude Amiga schopna i bez přídavných datatypes otevřít.

V tuto chvíli jsem si vzpoměl na geniální program pocházející z české produkce. Kdysi dávno, ještě v dobrách 486tek mi sloužil jako prohlížeč a konvertor nejrůznějších formátů.  Ano, mluvím tu o legendě – programu PictView. Ten můžete dneska stáhnout i ve verzi pro Windows, nicméně nám bude stačit jeho okleštěná verze – konvertor formátů pro příkazovou řádku. Ten umí mimo jiné upravit i barevnou hloubku, případně velikost konvertovaných obrázků. V rychlosti tak můžete za jeho pomoci převést třeba i 2500 obrázků do požadovaného formátu. V tomto případě do skutečného ILBM, které skousne bez obtíží i DPaint, v kterém se animace na Amize nejlépe upravují (alespoň podle mě). S rozdílnou barevnou škálou si především na OCS Amigách nemusíte dělat starosti. Formát ANIM má tu výhodu, že klidně každé políčko může mít jinou paletu. Stačí tedy, když jednotlivé frames vypadají hezky v paletě, jakou mají.

Dál už vše záleží na zkušenostech a schopnostech, jak animaci zase poskládat, případně si s ní vyhrát. ANIM formát toho umí opravdu hodně, například mít proměnlivou délku framů, různě přahrávaný obsah loopovat, atp. S pomocí ulitity Deluxe Movie do něj lze vkládat i zvuky.

Sám za sebe však musím říct, že s výslednou velikostí animace jsem nebyl dvakrát spokojen. Zřejmě jsem si schopnosti komprese ANIM5 ve své mysli za ta léta pořádně nadhodnotil a nebo po ní chtěl příliš mnoho. Samozřejmě zkušenější uživatel, který si vystačí se statickými pozadími dopadne daleko lépe. A i já se rozhodl pro ještě jeden pokus s přijatelnějším motivem, o který se samozřejmě časem podělím.

Netvrdím, že můj postup byl optimální. Ale například jsem nenašel a ani si nevzpoměl na utilitu, která by uměla konvertovat GIF animaci přímo do ANIM. Dále na Aminetu najdete jen jednu jedinou, která umí z několika IFF/ILBM souborů udělat právě ANIM, nicméně jí stejně musíte vytvořit seznam, podle kterého se řídí. Pokud tedy budete vědět o lepším postupu, nebojte se podělit v diskuzi pod článkem.

A nyní již k mému výsledku. Ke spuštění „dema“ budete potřebovat minimálně 4MB Ram. Na MC68000 by mělo běžet také, ale netestoval jsem to. Spustil jsem ho pod WinUAE a na mé A3000 s MC68040. Na regulérní konfrontaci s klasickými demy samozřejmě neaspiruje.

Nebylo… I tak si ale myslím, že tento článek bude užitečný pro ty, kteří se rozhodnou si u své A500 navýšit Chip RAM

Co budete potřebovat:
4 paměťové chipy, které se dají použít v Amize (44C256 – 256Kx4Bit)
1x Multipikátor 74F139PC (pozor, nelze nahradit 74LS139PC)
Pro 2MB Chip ještě Agnus 8372B nebo 8375 a 1MB Ram kartu do trapdoor slotu (většina z vás má 512kB kartu, pak tedy dosáhnete 1,5MB Chip)
Trpělivost, mikropájku, odsávačku a pevné ruce.
Cca 20 minut pečeme do křupava…ale co to melu…

Prvním krokem bude Amigu odstrojit až na holou desku. Tedy švábíky v ní nechat samozřejmě můžete V následujících krocích vynechám stavy „woe proč to sakra nejde“ a popíšeme si to jen tak, jak byste to měli správně udělat a na konci se dočkat kýženého výsledku. Prvně si najdeme jumper JP2. On to není ani tak jumper v klasickém slova smyslu (nenajdete žádný plastový kvádříček pro změnu pozic). Musíte si za pomoci cínu nastavit novou polohu růčo. Obvykle se nalézá hned nalevo od oscilátoru (to je ta stříbrná věc nad ROMkou) a změnit ho z pozice 2-3 na 1-2 (bereme, že jednička je dál od ROMky). Pokud máte revizi desky 8a.1 jako já, pak si tohoto jumperu všímat nemusíte, bo na ní je už v pozici 1-2. Dále přerušíme veškerá spojení na JP7a. Nyní si budete chvíli hrát s odsáváním cínu z volných pozic pro paměti a dopájením nových. Až budete mít vše hotové, měli byste mít 1MB Chip Ram a bohužel bez dalších obvodů a upravené RAM karty šlus s Fast RAM v trapdooru.

My se ale nedáme a poženeme to k vyšším inštancím. Najděte si JP3 a změňte ho ze spojení svislého na vodorovné (čili z II na =) a z U32 odsajte veškeré spoje, aby byl čištý. Nyní si musíte zase vyčistit pozice pro nožičky od 74F139PC, osadit ho na U32 a připájet. Připojte RAM kartu do trapdooru a doufejte. Ne vždy se ihned dostaví kýžený výsledek. Já s Mrafem jsme si to vysvětlili tak, že se 74F139PC musel nejdřív sám nakonfigurovat. Ale po nahození Amigy bez karty a jejím opětovném usazení do trapdooru už vše fungovalo jak mělo. Pokud tedy máte 1MB kartu, uvidíte v systému plných 2MB Chip, za které se už ale bohužel nedostanete. Je to strop, s kterým Amiga počítá. Pokud vsunete kartu s vyšší kapacitou, buď uvidíte stále 2MB Chip nebo v horším případě opět jen 1,5MB.

Tento postup na 100% fungoval na desce revize 8a.1 a měli byste stejného nebo podobného výsledku dosáhnout i na 6A – ovšem s odpovídající revizí Agnusu.

Asi se ptáte, proč jsem nabídl alternativu pro 2MB Chip s kartou v trapdoor slotu, když to jde přece i jinak. Ano jde. Seženete si oněch paměťových švábů rovnou dvanáct, osadíte čtyřmi volné pozice na desce a zbývajících 8 po jedné každému hodíte na zádíčka. Nicméně je to obrovská piplačka a navíc na takto řešenou paměť tlačí po seskládání klávesnice.

Potíž číslo 1: Agnus 8375 mi v Amize nefunguje – skutečně, tenhle Agnus vám v Rev6 a nížší revizi desky nebude fungovat – musíte si tedy sehnat 8372B.
Zádrhel 2: Jestliže máte revizi desky 8a a vyšší, Agnus 8375 máte s největší pravděpodobností už osazený, nemusíte ho tedy shánět.

Závěrem bych chtěl napsat jednu zajímavost. Zůstala mi tedy nevyužitá RAM karta s 1,8MB a byla by škoda, kdybych jí někam nefláknul. Přišla tedy na paškál má oldschool Amiga 500 s ROM 1.3, kterou mám výhradně pro případy, kdy se mi hra nebo software nepodaří na žádné jiné Amize rozchodit. Šoupnul jsem kartu dovnitř a světe div se, ono se nic nedělo. Amiga vypisovala 512kB Chip a tím to hasnulo. „No krucinál“, říkám si. „Vždyť to půlmegové rozšíření v ní šlapalo a jednaosmička v druhém pětikilu taky.“ Různě jsem laboroval, kontroloval jestli je Gary adaptér správně propojený s kartou, kvedlal s kdečím, jestli jsou kontakty OK a stále nic. Tonoucí se nicméně i stébla chytá a tak jsem si řekl, že zkusím Amigu osadit lepší ROMkou 2.04 – „co kdyby“, že jo. A ono to najednou začalo fungovat! Ba co víc, paměť se najednou hlásila i po navrácení ROM1.3 na své místo. Cesty guru jsou nevyzpytatelné…

A samozřejmě nesmím zapomenout – ještě jednou díky Starému Mrafovi, který mi ten den nejen pomohl s A500, ale i opravil náhradní desku do A1200 (jak dopadla má hlavní deska se raději zmiňovat nebudu, bo bych byl označen za Amiga-teroristu).

Jak jsem v závěru Manuálu pro A500 sliboval, ukážeme si dnes poměrně jednoduchý způsob rozšíření Chip RAM na A500. Získáme tím víc místa v paměti pro hudbu, obrázky a různá jiná data, která vyžadují umístění do Chip RAM.

Podíváme se tedy jaké máme možnosti… Vezměte tedy Amigu do ruky, pomalu jí pohlaďte a řekněte, že všechno bude dobrý a nikdo jí neublíží. Následně sundáme vrchní kryt , odpojíme klávesnici a pokud naše Amiga obsahuje ještě stínění, sundáme i to. Nyní by se před našimi zraky měl objevit motherboard samotný. Důkladně si ho prohlédneme. Ti, co ho ještě neviděli přestanou panikařit – ještě jste nic zlého Amize neudělali. Naše zraky budou prvně směřovat do dolní části motherboardu a najdeme malé švábíky vyskládáné vedle sebe. Vidíme? Fajn. Teď přijde to podstatné! Pozor! Kontrolní otázka: jsou mezi nimi volné pozice? Ti, kdož si na danou otázku odpověděli ano vyhrávají. Ti smutnější na chvíli zchladnou a posunou se v článku o trochu níž. Ti šťastnější (majitelé motherboardu Rev. 6) si zkontrolují, že mají po ruce: mikropájku (není nutná – pouze v případě, že budeme paměťové šváby teprve dolovat z nějaké jiné, kupříkladu nefunkční A500/600) a pytlíček popř. nějaké jiné místo, kde máme paměti. Volné pozice jsou ovšem podivně „zaplácané“ – co s tím? No „vyrubem“ do nich dírky. Přecijen se na nás směje jen cín – ale opatrně a trpělivě – pomůže nám třeba nějaká tvrdá jehla, která nám uvolní pozice pro jednotlivé piny pamětí. Takže šťourat a šťourat. Jsou to jen čtyři pozice, to vydržíte… Máte? Výborně. Nyní se ujistěte, že vám nikde na desce nezůstaly zbytky oškrábaného cínu! Švábíky do vydlabaných dírek zasadíme, ale ještě je nepřipájíme – pokud jste opravdu jen vydlabali dírky a neškrábali všude kolem, kontakt by měl být zajištěn. Poslední pohled bude směřovat k Agnusu, tj. zjistíme, zda máme motherborad Rev. 6 opravdu osazen FAT Agnusem – podle čísla 8372A zjistíme, že asi ano. Pokud ne (i to se může stát, nikdy nevíte, kdo škodil), nezbývá nic jiného, než si ho sehnat, protože bez něj se nám i nadále bude adresovat pouze 512kb. Připojíme klávesnici a provedeme první test, tj. pustíme Amigu. Tep nám stoupá… První radostná událost nastane ve chvíli, kdy se zobrazí bez jakýchkoliv problémů KickStart. Neozbrazila? Bliká nám to na obrazovce zeleně? No to je blbý… Čím by to tak mohlo… Áááá… Já Vám neřekl, že s Fast RAM A501 v trapdooru to nepojede Máte totiž rozšíření pro A500, později si řekneme, jak jednoduše rozšíření předělat na variantu pro A500+. Jenže jestli se zelená barva místo KickStartu objevuje pořád, zkuste něžně domáčkout šváby – je možné, že jeden z nich špatně sedí. Jestli ani to nepomůže, pravděpodobně je nějaký šváb špatný a je nutná výměna. Pokud vše proběhlo jak má, tak byste ve Workbenchi měli vidět 1MB Chip paměti.

A nyní se koukneme na ty nešťastníky, kteří volné pozice na RAM nenašli. Ti mají verzi motherbordu pravděpodobně 5 a verzi Agnusu 8371. To není FAT Agnus a neumí naadresovat víc jak 512K Chip. Proto budete potřebovat verzi 8372A. Zároveň potřebujete rozšíření Fast RAM 512K do trapdooru. Jestliže máte obé, pak už jen zbývá vyštrachat mikropájku a odehnat dotěrné děti hodně daleko. Opatrně vyndejte starý Agnus z patice. Nejlépe poslouží dva šroubováky – páčení jedním není dvakrát vhodné – to, že jsem to tak dělal já neznamená, že to musíte dělat stejně. Šoubováky tedy strčíme do dvou dírek po stranách a, opakuji opatrně, Agnus vyloupneme. Vložíme nový Agnus (pokud možno správně, tak aby text byl otočený o 90 stupňů po směru hodinových ručiček, tj. rovnoměrně čitelný při pohledu na Amigu zleva). Teď přijde to horší. Musíte přerušit _exram line. Není označená, ale najdete ji snadno. Podívejte se na piny trapdoor slotu a odpočítejte osm pinů odshora. Nyní se podívejte přímo od něj vlevo. Najdete tam takový malý cínový puntík (bože to je výraz) od kterého vede cestička (ještě lepší, ale jak to napsat, aby to pochopil každý) přímo nahoru. Tak tuhle linu přeřušte, ale bacha! Nesmíte přerušit nic jiného! Ták…Máte? Skvělé! Teď se podívejte mezi CPU a ROM. Vidíte „jumper“ (dal jsem to do uvozovek, bo si pod jumperem představuju něco jiného, tj. že můžu přehazovat pozice bez pájky) JP2? Ne? No tak to máte archaický typ motherboardu číslo 1. Typy 2 a 3 ho tam mají. Vy ho máte také, nebojte, ale kousek napravo od Agnuse, přímo nad švábem s označením U10. Majítelé novějšího typu motherboardu nyní přeruší stávající spojení jumperu a spojí opačnou pozici. Takže když si pozice označíme odspodu 1 2 3, tak před zásahem to vypadá tako: 1-2 3, po zásahu to bude vypadat: 1 2-3. Majitelé staršího typu (pochybuju, že se někdo takový ještě najde) projstě jen spojí obě pozice, protože stávájící je 1 2, takže nyní to bude 1-2. Nyní zase uveďte Amigu do púvodního stavu a užívejte si. Takovéto zapojení má vliv pouze na Fast RAM v trapdooru, jestliže máte další na expansion portu, můžete ji používat bez problému dál. Jestli Vám po konverzi začala blikat obrazovka (rozuměj televize nebo TV monitor), tak gratuluji – stali jste se hrdými majiteli NTSC Agnuse a tudíž Vás čeká další shánění, tentokrát už PALového. Zároveň lze provést podobnou úpravu na deskách rev. 6, tam je naopak spojen u JP2 1 2-3. Naopak říkám proto, že budeme přepojovat jakoby zpět na 1-2 3. Zároveň vedle trapdoor konektoru najdeme jumper JP7a, který je momentálně na pozici 1-2 3. Zde ovšem nevím, zda stačí změnit na 1 2 3, nebo na 1 2-3. Ovšem to není takový problém zjistit, že? Prostě přerušíme 1 a 2, zkusíme a když to nic neudělá, tak se spojí 2 a 3.

Tak a teď se podíváme na problém s A501, tedy na rozšíření 512K Fast od Commorode, které má každý správný 500vkář ve své přítelkyni a které s přidáním RAM do motherboradu rev.6 přestalo fungovat. Upozorňuji, že následující návod jsem neodzkoušel, pouze četl! Nezaručuji tedy, že bude fugovat! Najdeme na A501 jumper JP9 – jsou tam čtyči pozice spojené svisle. To přerušíme a spojíme je vodorovně. O ničem víc se návod nezmiňuje, ale pro jistotu mějte připravenou v záloze A501+ nebo ještě lépe buďte připraveni, že 1,5MB RAM mít nebudete…jak říkám, odzkoušené to nemám.

Tabulku jednotlivých rozlišení uvítají především různí šťouralové, zvědavci počínaje a programátory konče. Tabulku jsem sestavil na základě zkušeností svých i porůznu nalezených. Je rozdělena do šesti sloupců, tak si nyní řekněme, co který znamená:

Scanrate – Indikuje různé nastavení normy a obrazovky. NTSC je kupříkladu americká norma – vyznačuje se 525 řádky, které se obnoví každých 30 vteřin. PAL je evropský standard s 625 řádky a obnovovací frekvencí 25/s.

Screen mód – Název daného rozlišení.

Rozsah barev – počet barev, které lze v daném rozlišení použít. Za pomlčkou je číslo z kolika barev se může vybírat.

Chipset – na jakém chipsetu můžete rozlišení použít.

Genlock – Genlock se používá pro práci s videem. Údaj indikuje, zda je dané rozlišení s Genlockem kompatibilní.

^{(1) Při zobrazení EHB obrazu vytvořeném na AGA stroji v OCS/ECS Amize nemusí souhlasit barvy!}

^{(2) Nutné speciální monitory.}

^{(3) Zobrazitelné bez problémů na jakémkoliv VGA/SVGA monitoru.}

V historii se samozřejmě objevily hry a programy, které dokázaly obejít maximální množství zobrazitelních barev v režimech Low Res na nonAGA Amigách. Některé využily možnosti rozdělit obrazovku na více částí a v každé použít vlastní paletu barev – je to ta jednodužší, avšak méně praktická cesta. Jiné šly dál a obcházely systémová omezení daleko rafinovanějšími způsoby. Proto, co do počtu barev, berte tabulku spíše orientačně.

Problém nastane ve chvíli, kdy se novopečený majitel Amigy rozhodne, že by opravdu rád něco jiného, než jen hry. Ne že by problém spočíval v nemožnosti si z čehokoliv vybrat, spíš uživatel ani nemá tušení, po kterém programu se má kouknout. Většina relevantních klíčových slov zadaných ve vyhledávačích vypíše všechno možné, jen ne to, co potřebuje. Po proklikání se několika odkazy to pak uživatel vzdá sám a vrátí se hold jen k těm hrám.
Jak by ale klasik řekl: „Nepropadejte panice“. Není tomu zas tak dávno, co Amiga svými schopnostmi přesvědčivě drtila všechna běžně dostupná PC a tak má uživatel hodně na výběr. Ze začátku bude chtít asi bádat ve vodách probádaných na PC, tedy v textových, databázových a grafických editorech. Těch textových je nepřeberné množství, ale aby alespoň trochu splňovaly uživatelovu náročnost, pak musí umět hodně druhů písem, vkládat obrázky a různé jiné debilitky, které najde v Mrkvosoftím Wordu. Na Linuxu to vyřešili už dávno a poskytli svým uživatelům OpenOffice. Nedávno se na webu objevila zpráva, že by se na něj mohli těšit i majitelé OS4.0 s PPC Amigami – jednalo se ovšem o aprílový žertík a hlavně nám, klasickým Amigistům, by to bylo trochu k ničemu (i když prý kdosi na portu OpenOffice opravdu pracuje a měl by chodit i na klasických Amigách, nicméně je to jen jeden člověk a tak progress bude asi hodně dlouhý). Na holé A1200 spustíte a můžete bez větších problému provozovat Protext nebo můj oblíbený Digita Wordworth (na A500 spustíte vynikající program ProWrite, který umí i mnohobarevná písma + ukládání souborů v DOS formátech). Jestliže chcete o něco více zabrousit do oblasti DTP, pak doporučuji PageStream – zde si to ale už vyžádá trochu větší hardwarové nároky a minimálně multisync nebo VGA monitor. Abysme sle mohli do textových editorů obrázky vkládat, musíme si je taky někde vytvořit. Amiga nabízí nepřeberné množství grafických editorů a stačí si jen vybrat. Do začátků bych Vám doporučil DeluxePaint V (pro ECS nebo pomalejší Amigy je vhodná verze III nebo IV), který je velmi jednoduchý k naučení (Electronics Arts odvedli opravdu kvalitní práci) a mimo jiné Vám nabídne i velmi propracované vytváření animací. Postupem času třeba budete chtít vložit i nějaké 3D objekty. Na ty se hodí Real3D nebo Imagine – ale co si budeme povídat, na tvorbu 3D grafiky má málokdo nervy. Jestliže Vám bdue stačit nějaká ta 3D krajina, pak můžete sáhnout po Scenery Animatoru nebo Vista Pro – výsledky jsou více než uspokojivé. Texty by mohly být doplněny i nějakou tou tabulkou s hodnotnými daty. Na ty doporučuji používat Superbase ve verzi Professional – v jistých ohledech brzy zjistíte, že Excel je jen hračka pro malé děti.
Ale Amiga není jenom o textech, grafice a tabulkách. Je samozřejmě i o hudbě. Pro začátečníky bych doporučil ProTracker, který pracuje se samply, nabídne Vám 4 stopy a můžete se u něj dosytosti vyřádit. Pro MIDI je pak vhodný Aegis Sonic nebo Rave, kde za pomoci klávesnice a myši budete vkládat požadované noty. Špičkou v třídě sequencerů je pak Bars&Pipes Professional, ovšem jak už ono slovo profesionální napovídá, naporadí si s ním jen tak nějaká lama.
Zorganizovat Vaše poznámky a úkoly na další dny Vám pomůže DigitaOrganiser úplně stejně, jako spousta jiných organizerů, které najdete na AmiNetu.
Jestli jsou mezi Vámi ambiciózní programátoři, pak si můžou sehnat assembler, C, Pasacal a další. Začátečníkům se pak bude líbit především AMOS nebo BlitzBasic.
A pokud Vám ani tento výčet nestačí, pak můžete zavítat na AmiNet a vybírat z nepřeberného množství programů, které najdete.

Z dostupných disket jsem vyloudil pouze základní instalaci Workbenche, ale nastavení jako PC0, MAC a další (bohužel vesměs mé vlastní formáty, které dostanou z 3,5DD mechaniky maximum a na jejichž parametry už asi nepřídu) byly nenávratně pryč. Nejdřv jsem neztrácel optimismus a řekl si, že internet je místo, kde člověk najde všechno.
Bohužel v tomto směru jsem se zklamal. Nakonec jsem musel napsat Misticovi, aby mi obsah souborů poslal. Ještě mi samozřejmě zbývala možnost někde najít a nelegálně si stáhnout 4. instalační disketu Workbenche – Storage. Neříkám, že jsem to také nezkoušel, ale jen chvíli…opravdu Ale stejně neúspěšně. Proto jsem se rozhodl zde obsah souborů vypsat pro další nešťastníky, kteří si také shraňují pouze diskety Workbench a Extras a ty ostatní už dávno přepsali něčím jiným.
Pro začátek si řekněme, že v adresáři Devs/DosDrivers najdeme soubory se specifikací pro různé handlery zajišťují schopnost číst a zapisovat na určité zařízení. V případě souboru PC0 je to pak možnost pracovat s disketami naformátovanými systémem MS-DOS (Windows). Workbench 1.3 a nižší má tato nastavení hromadně uložená v souboru Devs/mountlist a i o trošku jiný zápis. Handler je pak právě oním ovladačem, který zadané parametry zpracuje a chová se podle nich (použije nastavenou hustotu zápisu, počet cylindrů atd.).
Toliko ve zkratce. Nyní již už k samotnému výpisu PC0, ke kterému potřebujete mít zároveň v adresáři L CrossDOSFileSystem (standardní výbava Workbenchí diskety).

PC0:
FileSystem = L:CrossDOSFileSystem
Device = mfm.device
Unit = 0
Flags = 1
Surfaces = 2
BlocksPerTrack = 9
Reserved = 1
Interleave = 0
LowCyl = 0
HighCyl = 79
Buffers = 5
BufMemType = 0
StackSize = 600
Priority = 10
GlobVec = -1
DosType = 0×4D534400

V ppřípadě, že chcete nastavit čtení PC disket pro jiné zařízení, pak změňte hodnotu v poli Unit na poadovanou (číslo vždy koresponduje s číselným označením jednotky, např. pro DF1 je to číslo 1…).

Mezi další ztracená nastavení patřila i CD-ROM. To už na disketě storage nanajdete, proto si myslím, že následující výpis je o to cenější (plus nutnost vlastnit CDFileSystem handler a cdfs.library – najdete v downloadech).

CD0:
FileSystem = L:CDFileSystem
Device = scsi.device
Unit = 2
Flags = 0
Surfaces = 1
SectorsPerTrack = 1
SectorSize = 2048
Mask = 0×7ffffffe
MaxTransfer = 0×100000
Reserved = 0
Interleave = 0
LowCyl = 0
HighCyl = 0
Buffers = 5
BufMemType = 0
StackSize = 1000
Priority = 10
GlobVec = -1
DosType = 0×43443031

Unit 2 je v tomto případě CD-ROM nastavená jako slave.

Inu proto, že Amiga BASIC má pouze omezené možnosti a místo něj existuje spousta jiných, sofistikovanějších BASICů (třeba Blitz BASIC nebo AMOS). Zběhlý programátor pak bude spíše programovat v HiSotím C++. Navíc Amiga BASIC (na rozdíl od ostatních) nefunguje na novějších Amigách a když, tak s velkými problémy. Pod článkem tedy alespoň jako náplast najdete dvě diskety s manuálem pro AMOS v češtině.

Proto tuto část manuálu věnujeme nejčastějším problémům a otázkám, které uživatele mohou napadnout a jsou také součástí originálního manuálu Amigy. A nějaké si samozřejmě přidáme

Jak obnovit soubor, který jsem omylem smazal?
To nebude nic jednoduchého a hned předem si řekneme, že byste se těchto „omylných“ situací měli vyvarovat co nejvíce. Amiga používá k zapisování souborů jiný systém než PC, proto je obnovení smazaného souboru složitější (nemaže se jen jeho hlavička jako na PC, ale smaže se celý). Budete samozřejmě potřebovat nějaký recovery program. V manuálu se sice píše něco o DiskDoctorovi, ale na něj zapomeňte. Daleko lepší práci odvede třeba FixDisk nebo DiskSalv. Nezapomeňte na to (stejně jako na PC), že když si něco omylem smažete, nic nového do obnovení souboru na disk nezapisujte! Mohl by se totiž i ten zbytek přepsat.

Jak mohu zobrazit skryté soubory z Workbenche?
Narozdíl od vyšších verzí Workbenche, 1.3 nemá v menu položku „Show All Files“. Proto zobrazí jedině ty s ikonou. Nejlepší je použít nějaký souborový manager (pro kloudnou práci se soubory je stejně nutný). Volně šířitelný File Master odvede dobrou práci. Directory Opus je vzhledem ke svým paměťovým nárokům pro holou A500 poněkud nevhodný. Soubory samozřejmě také zobrazíte ve CLI.

Jak vytvořím bootovatelnou disketu?
Musíte na disketu zapsat bootblock. Jestli Vám stačí úplně obyčejný, který akorát disketě zajistí to, aby byla spustitelná, pak napiště ve CLI příkaz INSTALL a jméno zařízení (např. DF0:). Nezapomeňte na vytvoření startup-sequence (stejná funkce jako autoexec.bat na PC). Jestliže chcete mít bootblock, který něco umí (např. dá Vám na výběr z více startup-sequencí), nemusíte se s ním psát sami – na Aminetu existuje spousta šikovných utilit, které tuto práci odvedou za Vás.

Jak urychlím práci s disketou ve CLI?
Přenosová rychlost disketové mechaniky je omezená na přibližně 20 – 22 K/s (v závislosti na kvalitě diskety samotné a množství uložených souborů). To není nic moc. Respektive nic, než moc. Rychlost nenavýšíme ani nějakým hardwarovým zásahem a proto nezbývá, než si dokoupit harddisk. Ovšem na A500 se harddisk dnes shání už docela špatně. Proto si můžete ještě pomoci vložením některých často používaných příkazů do residentní paměti. Jak na to, se dočtete v Základních tipech a tricích part 1.

Jak si ulehčím a zlepším práci ve Workbenchi?
Vzhledem k tomu, že Workbench 1.3 je docela starý systém (no na dvacet mu už táhne), můžete si při větší velikosti RAM (doporučuji alespoň 2,5MB) dovolit softkicknout ROM, nejlépe 3.0. Ovšem ne každý bude mít zase tu možnost. Proto existuje nepřeberné množství utilit, které nám práci trochu ulehčí. My si z nich vybereme nějaké ty podstatné. SID je velmi populární utilita, která Vám pomůže přehledně zorganizovat soubory na Vaší disketě nebo harddisku. Varianta nazvaná MessySID umí načíst a stejně spravovat i PC diskety. Další nápomocnou utilitou je DMouse, která přidá některé ty šikovné funkce Vašemu myšítku. O DiskSalvu jsme si již říkali a tak si snad jen připomeňme, že by měl být nedílnou výbavou každého uživatele Amigy. PowerPacker je program, který nám trochu pomůže s rozlezlými soubory. Jak už název napovídá, stáhne nám jejich velikost a je mu úplně jedno, zda se jedná o spustitelný soubor nebo jiná data – umí k souboru totiž přidat malou hlavičku, která se postará o jeho rozbalení. Pokud jste zatoužii po MagicWorkbenchi, tak vězte že existuje i jeho verze pro 1.3 (Aminet/pix/mwb/magicwb1.3.lha).

Jak tedy přidám harddisk do mé A500?
Jak už asi víte, A500 nemá řadič pro harddisk. Proto nemůžete jednoduše zapojit jakékoliv IDE nebo SCSI zařízení (i když to není tak docela pravda ale to bysme zabředávali do bastlení). Máme tu tedy poněkud nevhodnou variantu A590, která obsahuje pouze 20MB a stejně jako ostatní externí harddisky zabere expanzní port na levé straně A500. Je vhodné si spíše (např. na Ebay) sehnat výrobky od GVP nebo Dataflyer. Ty narozdíl od MFM A590 obsahují IDE nebo SCSI řadiče a výměna obsaženého harddisku za nějaký s větší kapacitou není problémem.

Jak rozšířím paměť u své A500?
To jsou mi otázky. Neměli jste si raději koupit A1200? Ale budiž. Není problém si sehnat paměťové rozšíření určené do trapdoor slotu v A500. Na Ebay je v nabídce nepřeberné množství. Obvykle ale víc, jak 2,5MB neseženete. Problém může nastat, když bude chtít rozšířit Chip RAM (všechny paměti do trapdoor jsou Fast, nebo se tak některé alespoň tváří). Zde se už neobejdete bez drobného rozebrání Amigy a zjišťování, zda Vaše deska vůbec umí 1MB Chip, nebo to bude chtít ještě nějaký další kus hardwaru. Popis by vystačil na samotný článek a také si ho v blízké době budete moci přečíst.

Jak vylepším procesor u své A500?
Tak tady mě už opravdu začínáte štvát. Ale rozumím tomu, že si někdo koupí A500 kvůli nostalgii a najednou zjistí, že by na své Amize chtěl dělat prostě něco víc, než hrát jen hry a spouštět nenáročné programy. Tak vězte, že bez turbokarty se obejdete pouze v případě, že se spokojíte s MC68010 (standardně je v A500 MC68000), který je pinově stejný a tak ho pouze prohodíte za stávající procesor. Ale nějaký převratný nárust výkonu nečekejte. Pro ten budete potřebovat právě nějakou tu turbokartu. Sem tam se dá ještě sehnat nějaký ten Viper 520CD, což je asi nejvhodnější varianta a zároveň nám řeší i dva problémy, které jsme si popsali výše (rozšíří RAM, přidá možnost připojení HDD a CD-ROM + osahuje ROM 3.0). Turbokaret pro A500 je samozřejmě více, než jen Viper. Vždy si u nich pečlivě přečtěte popis, než si je koupíte, aby Vám poskytly vše, co potřebujete. Závěrem této otázky bych chtěl říct, že není pravda, že by na A500 neexistovala turbokarta s MC68040. Extistuje! Jmenuje se Progressive Peripherals A500/040 a tiká na 25Mhz.

Mohu nainstalovat AGA chipset do své A500?
Ne. Maximálně můžete vyměnit OCS za ECS chipset. Rozdíl mezi nimi, až na několik rozlišení navíc, moc velký není.

Našel jsem AGA emulátor pro A500. Funguje?
Opět ne. Je to jen drobný žertík ze strany nějakého vtipákla.

Jak mohu použít vyšší verze Workbenche na A500?
Za prvé si řekněme, že to, že spustíte Workbench 2.04 nebo 3.0 na své A500 s ROM 1.3 ještě neznamená, že ho budete moci plnohodnotně používat. Workbench je totiž odkázán na rutiny umístěné právě v ROM Amigy. Jsou tedy dvě možnosti, jak novější verze využívat naplno. O jedné jsme si napsali již výše, tj. použití SoftKick programu, který nám novější ROM namapuje do RAM. Vhodný je kupříkladu MKick nebo SKick (obé ke stažení na Aminetu) – uvědomte si, že novější ROM si musíte sehnat sami, není k těmto programům přibalena a nenajdete ji ani na Aminetu. Legální způsob je zajít si ke kamarádovi a ROM si nechat nahrát na disketu (teda to úplně legální není, ale lepší, než drátem do oka). Dalším způsobem (ale nevím, jak moc je legální) je cesta přes www.tosec.info.
Ještě si řekněme, že verze Wokrbenche obvykle korespondují s verzemi ROM, které musíte mít hardwarově k dispozici (platí pouze vzestupně). Výjimkou je Workbench 3.5/3.9/4.0 – ty si vystačí s ROM 3.1.

Nejde mi rozeběhnout hra na A500. Co s tím?
Tohle je mi tedy otázka. Nějaké bližší info by nebylo? Asi ne. Tak především se přesvědčte, že disketa nemá nějaké vadné bloky, obsahuje startup-sequence a je bootovatelná. Pokud jste hru na disketu rozbalovali sami třeba z DMS nebo ADF achívu, zkontrolujte si ještě jednou poustup, zda jste někde neudělali chybu. Zároveň byste se měli ujistit, že splňujete minimální požadavky pro běh hry (např. hru pro A1200 nespustíte ani omylem). Pokud jste vše předešlé prošli pečlivě a jste si jisti, že tady se chyba nestala, pak je mohou nastat další varianty. 1MB RAM není jako 1MB RAM. Pokud hra vyžaduje 1M Chip, nepomůže Vám, že máte 512K Chip a 512K Fast. V tuto chvíli musí nastoupit na řadu program, který Vám Amize vnutí, že Fast RAM je vlastně pokračování Chip. Takový program ale v paměti něco zabere a není zaručeno, že hře zůstane dostatek paměti pro práci. Toto platí i obráceně, ale setkáte se s tím častěji, tj. hra vyžaduje Fast RAM. Opět použijeme podobnou utilitu, která nám Chip rozdělí na půlku, přičemž ta druhá se tváří jako Fast (obě utility jsou k sehnání na Aminetu). Zbývající chyby opět hledejte mezi počítačem a klávesnicí.

Líbí se mi hudba v jedné hře, jak jí dostanu ven?
Konečně rozumnější dotaz otrlého gamesníka. Na tahání hudby (zvuků) z her není nic složitého. Upřesněme si, že po softresetu Amigy se pamět nemaže, ale postupně přepisuje. Pomůže nám tedy nějaký užitečný program, který je dostatečně malý, aby nám nepřepsal moc velkou část paměti a zároveň uměl to, co po něm chceme. Jední takovým, a podle mého názoru nejlepším, je Exotic Ripper. Celá procedura probíhá asi takto: Spustíme hru a počkáme, až začne hrát hudba, kterou chceme. Stiskneme Ctrl+Amiga+Amiga a vložíme disketu s Exotic Ripperem. Počkáme až naběhne a necháme prohledat paměť (nezapomeneme vybrat, co chceme najít). Nalezené soubory si uložíme na připravenou disketu. Většina her má hudbu uloženou ve formátu MOD, který přehraje ProTracker (umožňuje i pěknou editaci a vytváření vlastní hudby). Ale není to pravidlem, protože hudebních formátů je na Amize nepřeberné množství. Abyste si tedy hudbu pak mohli úspěšně přehrávat, doporučuji sehnat si nějaký ten promakanější player. V tomto nám pomůže například Hippo nebo Deli Player.

Pokud někdo bude mít další otázky, pak na ně rád odpovím. Takže využívejte Fórum, jak jen budete moci